tag:blogger.com,1999:blog-68154550312178848582024-03-18T21:24:57.792-07:00Misa DreamerA journal.Michaelahttp://www.blogger.com/profile/04226834588180023785noreply@blogger.comBlogger330125tag:blogger.com,1999:blog-6815455031217884858.post-62079040861927675122024-03-18T11:44:00.000-07:002024-03-18T11:44:00.136-07:00<p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcG2XjRRy8pjDNg-YRwc0Bjpjpk3rt0VoQqChab0LFgJviejKRAFa0XaVGrCeLn4ttI1bzmIv24zV2X5pPOkM-jjguvrKCPaT88QBw-GA3QEkxjJSAL3laPR1GJ_klESW9SJ8tdOIe16p7_DekP7-vdqFlzL7YaNwy78DN71wFqfdRlJL7_Lkinf5g/s512/CYMERA_20140824_094845.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="384" data-original-width="512" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcG2XjRRy8pjDNg-YRwc0Bjpjpk3rt0VoQqChab0LFgJviejKRAFa0XaVGrCeLn4ttI1bzmIv24zV2X5pPOkM-jjguvrKCPaT88QBw-GA3QEkxjJSAL3laPR1GJ_klESW9SJ8tdOIe16p7_DekP7-vdqFlzL7YaNwy78DN71wFqfdRlJL7_Lkinf5g/w400-h300/CYMERA_20140824_094845.jpg" width="400" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGxGZGaZ23T8vEwXA8AXfPeoDvzlAWPaOGo4iRTaz3Ise_a0vCMXSrCB-005tfDV_LMUORzsT4qIp6jsz4d8ZoFcT1WOl7KCvEw_wtbun805ksLvHYnEY674-eNQ-7wbE9UFGFrvrdPbAfOIDWcyuXM0nGti5VVu-IPwv3pXcOTuJi5tSu06CK3b6E/s512/CYMERA_20140824_094817.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="384" data-original-width="512" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGxGZGaZ23T8vEwXA8AXfPeoDvzlAWPaOGo4iRTaz3Ise_a0vCMXSrCB-005tfDV_LMUORzsT4qIp6jsz4d8ZoFcT1WOl7KCvEw_wtbun805ksLvHYnEY674-eNQ-7wbE9UFGFrvrdPbAfOIDWcyuXM0nGti5VVu-IPwv3pXcOTuJi5tSu06CK3b6E/w400-h300/CYMERA_20140824_094817.jpg" width="400" /></a></div></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">American Dream, our last day in Arkansas. [2014]</div> <p></p>Michaelahttp://www.blogger.com/profile/04226834588180023785noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6815455031217884858.post-44130737488453311322024-03-17T13:41:00.000-07:002024-03-18T11:42:49.022-07:00<p>Dlouho tu nebyl příspěvek se štítkem "<i>Lists</i>" - oblíbenci, <i>favorites</i>, prostě věci, kterými se zrovna ráda obklopuju.. Na mě to vždycky dýchne atmosféru daného období, protože si skrz ty věci přesně vzpomenu, jak jsem se cítila, co bylo tou dobou moje téma.</p><p><br /></p><p></p><blockquote><p>Nedávno jsem objevila <a href="https://www.youtube.com/playlist?list=PLztAHXmlMZFQqnEL2hPOHFDyROa3h--xl" target="_blank">73 questions</a> a tak se teď ráda procházím po nemovitostech celebrit. </p><p>Už asi rok ujíždíme na TV show, kde se plánují dokonalé zahrady. A skrz tenhle koníček jsem v Čechách objevila <a href="https://www.flera.cz/academy/knihy/" target="_blank">Ferdinanda Lefflera</a>, jeho boží styl a jeho krásný <i>coffe table books</i>. Nic mi neudělalo větší radost, než když jsem na Vintedu minulý měsíc ulovila <b>Zelené pokoje</b> a <b>Žijte ve své zahradě</b> za polovic.</p></blockquote><blockquote><p>Založila jsem si vlastní kombuchu a úspěšně kombuchujem! Mňam. Je hrozně dobrá, slaďoučká a vůbec to není jako pít ocet - ten pocit totiž v ČR mám ze všech kupovaných kombuch. Já tu prostě žádnou dobrou nenašla.. A tak si děláme vlastní. Taky jsem začala pravidelně péct domácí žitný kváskový chleba, ale tahle snaha skončila asi se čtvrtým pecnem, kdy jsem si zapomněla při pečení odendat kvásek na později.... mám tu připravený nový sušený, že ho zase rozdělám, ale už na něj naštvaně koukám asi tři týdny a nějak se k tomu nemám. </p></blockquote><blockquote><p>Četla jsem teď spoustu zajímavých knížek. V souvislosti s předchozím bodem bych zmínila knihu <b>Zdravá střeva</b> a <b>Pravda o cukru</b>. Snažím se trochu přeskládat jídelníček, aby odpovídal i poznatkům z obou těchto knih. Lupénka se mi rozlézá a já se ani nedivím, protože to teď byla jedna rodinná oslava za druhou a já nemám žádnou vůli, když vidím obyčejnej dort. Ale tělo mi už docela jasně dává stopku, já nevím na co ještě čekám?</p></blockquote><blockquote><p>V zimě jsme si začali k večeři zapalovat svíčku a je to vždycky takovej fajn klidnej rodinnej moment, kterej si užíváme. </p></blockquote><blockquote><p><a href="https://www.uklidproklid.eu/blog/jak-vycistit-pracku-octem-a-kyselinou-citronovou/" target="_blank">Úklid pro klid</a> mě naučil nejen to, že by se někdy pračka měla vyčistit, ale taky jak to správně udělat.</p><p>Pořád jsem se ještě nevzpamatovala z <a href="https://www.youtube.com/watch?v=3n4dK9T0_fI" target="_blank">dokonalýho </a>vystoupení Joni Mitchell na letošních Grammys. </p><p>Na Vintedu se mi poštěstilo podruhé, když jsem ulovila povídkovou knížku od našeho lékaře pana Lebenharta. Zmiňuji ji tu proto, že pan doktor prostě žije to, co svým pacientům předává... bezprostřednost žití, bytí v přítomném okamžiku a sám sebou, tak nějak bez ohledu na to, co na to okolí. Kniha se jmenuje <b>Příběhy nejen z ordinace II.</b> Nejvíc mě rozesmály povídky z Prahy s jeho ráznou kamarádkou. Původně jsem ji chtěla hned poslat dál, ale nechám si ji. Je to pro mě takové připomenutí, že vydat vlastní knížku nemusí být nic těžkýho, prostě si ji člověk udělá a sepíše podle svýho.</p></blockquote><blockquote><p><a href="https://www.youtube.com/watch?v=Am-g7oqtV-k&list=LL&index=3" target="_blank">Tenhle</a> rozhovor byl velký pohlazení po duši a Klusovi mají dalšího fanouška. Věřte tomu nebo ne, ale já byla asi jedinej člověk v ČR, kterej Kluse neposlouchal a o Tamaře ani nevěděl.</p></blockquote><blockquote><p>Když už jsme u rozhovorů, tak silvestrovská estráda <a href="https://www.youtube.com/watch?v=fDMnKZJWlQk" target="_blank">brocastu</a> byla super, zasmáli jsme se s Tomem oba. Nemůžu uvěřit, že jsem o tomhle podcastu ještě neslyšela. Teda já o něm slyšela, ale až do teď jsem neslyšela ani jednu epizodu. Je to spíše pro pánskou společnost, ale dámám snad není vstup zakázán :)</p></blockquote><blockquote><p>A dámy a pánové, mám twitter.. teda X. Nečekala jsem, že se tenhle moment někdy stane, ale je to tu. Nechodím tam úplně často, ale když už jo, tak si to pro mě nový rozhraní a totální necenzuru užívám.</p></blockquote><blockquote><p>A jak jsem do teď mohla zapomenout na <a href="https://www.amazon.com/Summer-Turned-Pretty-Season/dp/B09NF4J7XW" target="_blank">The Summer I Turned Pretty</a>?? Myslím, že každýmu, kdo ve svým teen období zbožňoval show <b>The O.C.</b>, by se to mohlo líbit. Zase na chvilku koukat do (ne)dokonalýho světa americký smetánky a magickýho období konce střední a začátku vysoký, úplně mě to na pár dní pohltilo..</p></blockquote><p></p><p><br /></p><p><br /></p>Michaelahttp://www.blogger.com/profile/04226834588180023785noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6815455031217884858.post-84442772627009433142024-03-15T23:13:00.000-07:002024-03-15T23:13:42.752-07:00<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBK5vL6AQqrhsd3ig3EDIv_Sd4_OwsZa_DUsfYTTSdhZAcHfvXeHX50fsTAyRmCiH6jYM3WtQQTLolzegKJfMpbjidS-UhdDwPL-wbvbYtAxpL8vVK2VZfsFeYyvvxtpxIL78xkJh1mIrbXw5I334sWaUEG_bOpWgQUKTJMXgFvl_YO9iGAPQUdg5a/s1139/Screenshot_20230928-125025_Instagram.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1139" data-original-width="720" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBK5vL6AQqrhsd3ig3EDIv_Sd4_OwsZa_DUsfYTTSdhZAcHfvXeHX50fsTAyRmCiH6jYM3WtQQTLolzegKJfMpbjidS-UhdDwPL-wbvbYtAxpL8vVK2VZfsFeYyvvxtpxIL78xkJh1mIrbXw5I334sWaUEG_bOpWgQUKTJMXgFvl_YO9iGAPQUdg5a/w405-h640/Screenshot_20230928-125025_Instagram.jpg" width="405" /></a></div><br /><p></p>Michaelahttp://www.blogger.com/profile/04226834588180023785noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6815455031217884858.post-24583951185044291622024-02-23T06:49:00.000-08:002024-02-23T06:49:17.140-08:00<p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGiNLY2eUva1esmsTFCQYX_A119AO-1MXdJKYEywtZ09htUThCWIVb0E1vgIzI9cNdhHqPhTxuq2WYhkt1Aok5zjoIyQlkFp2wPx_kAt2TJRUEui0RGEFZXZasoZa3dkdjWeDwI-i4OhFgrBx8K9w_IHsXi3leJIsxOJ4gqHwrfXLpoH6rkEa9WNUv/s3884/20240223_101733.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3884" data-original-width="2913" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGiNLY2eUva1esmsTFCQYX_A119AO-1MXdJKYEywtZ09htUThCWIVb0E1vgIzI9cNdhHqPhTxuq2WYhkt1Aok5zjoIyQlkFp2wPx_kAt2TJRUEui0RGEFZXZasoZa3dkdjWeDwI-i4OhFgrBx8K9w_IHsXi3leJIsxOJ4gqHwrfXLpoH6rkEa9WNUv/w480-h640/20240223_101733.jpg" width="480" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><i><span style="font-family: inherit; font-size: large;">Colour palette: soft </span></i></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: inherit; font-size: large;"><span style="background-color: white; color: #121212; text-align: left;">☀</span></span></div><div style="background-color: white; border: 0px; box-sizing: border-box; color: #121212; font-feature-settings: inherit; font-kerning: inherit; font-optical-sizing: inherit; font-stretch: inherit; font-variant-alternates: inherit; font-variant-east-asian: inherit; font-variant-numeric: inherit; font-variant-position: inherit; font-variation-settings: inherit; font-weight: 500; line-height: 1.35; margin: 0.83em 0px 0.5em; padding: 0px; text-align: left; text-rendering: optimizelegibility; vertical-align: baseline;"><span style="font-family: inherit;"><i>Oh, that girl decluttered yet again...</i> Napočítala jsem cca 50-60 kusů (nepočítám pyžama/věci na sport/na práci po baráku/spodní prádlo/boty/kabáty/tašky apod - 20-30 dalších ks?). <i>We are getting there!!</i> Můj cíl rozhodně není co nejnižší číslo, ale šatník, kde vím, co mám, a kde jsou věci mezi sebou dobře kombinovatelné, jakoby spolu komunikují. Ale zatím mi snižování počtu kusů jen vyhovuje a klidně bych toho měla ještě i míň, ale prozatím takto. Uf, i tak to byla fakt velká čistka.</span></div><div style="background-color: white; border: 0px; box-sizing: border-box; color: #121212; font-feature-settings: inherit; font-kerning: inherit; font-optical-sizing: inherit; font-stretch: inherit; font-variant-alternates: inherit; font-variant-east-asian: inherit; font-variant-numeric: inherit; font-variant-position: inherit; font-variation-settings: inherit; font-weight: 500; line-height: 1.35; margin: 0.83em 0px 0.5em; padding: 0px; text-align: left; text-rendering: optimizelegibility; vertical-align: baseline;"><span style="font-family: inherit;">Potřebovala jsem svěží vítr alespoň někde v tomhle dlouhým zimním období, a šatník je vždycky fajn bod, kde začít. Teda ne, že bychom tady neměli od nového roku jednu novinku za druhou - obývák bez gauče, nová postel, kytky pryč... ale boj s alergiema nepočítám. Tenhle "boj" jsem chtěla mít plně pod kontrolou, a ono to oblečení prostě neodmlouvá.</span></div><div style="background-color: white; border: 0px; box-sizing: border-box; color: #121212; font-feature-settings: inherit; font-kerning: inherit; font-optical-sizing: inherit; font-stretch: inherit; font-variant-alternates: inherit; font-variant-east-asian: inherit; font-variant-numeric: inherit; font-variant-position: inherit; font-variation-settings: inherit; font-weight: 500; line-height: 1.35; margin: 0.83em 0px 0.5em; padding: 0px; text-align: left; text-rendering: optimizelegibility; vertical-align: baseline;"><span style="font-family: inherit;">Překvapilo mě, kolik variací jsem ve svým vlastním šatníku našla. <span style="font-size: large;">Menší počet kousků probouzí kreativitu, </span>zvlášť, pokud jsou kousky aspoň trochu univerzální. Zjistila jsem, že mám opravdu hodně letního oblečení, i když je u nás léto poměrně krátký. Nechci se těch věcí zbavovat, protože patří mezi moje nejoblíbenější kousky, a tak si hledám cesty, jak šaty a volné košile zakomponovat i do jiných ročních období. Druhé řešení by bylo přestěhovat se někam víc na jih a nebráním se mu!</span></div><div style="background-color: white; border: 0px; box-sizing: border-box; color: #121212; font-feature-settings: inherit; font-kerning: inherit; font-optical-sizing: inherit; font-stretch: inherit; font-variant-alternates: inherit; font-variant-east-asian: inherit; font-variant-numeric: inherit; font-variant-position: inherit; font-variation-settings: inherit; font-weight: 500; line-height: 1.35; margin: 0.83em 0px 0.5em; padding: 0px; text-align: left; text-rendering: optimizelegibility; vertical-align: baseline;"><span style="font-family: inherit;">Vytřídila jsem všechno křiklavé, co se k ničemu nehodilo, a všechny chladné odstíny, protože si připadám líp v těch teplých. Taky jsem si všimla, že se často zbavuju věcí nakoupených na Vintedu. Nakupování tam je prostě riskantní a málokdy se trefím na fakt top kousek. Takže tohle nakupování chci výrazně omezit. Byla jsem docela nekompromisní a snažila se neřešit, kolik daná věc stála (to u mě byl minulé roky vždycky problém a pak jsem si ty dražší věci pořád syslila někde v koutku, ale vlastně mi třeba ani neseděly). Velká úleva byla dovolit si zbavit se svých předporodních džín, do kterých jsem ještě pořád doufala, že někdy zhubnu a vždycky po pár měsících jsem se potrápila jejich přezkoušením, že jako pořád nic. <span style="font-size: large;">Je fajn pocit nechat takové věci jít a přijmout se prostě tak, jak člověk je - v přítomnosti.</span> </span><span style="font-family: inherit;">A taky jsem se zbavila několika </span><i style="font-family: inherit;">sentimental items</i><span style="font-family: inherit;">, i když nějaké si stále nechávám... třeba šaty z Las Vegas, mám k nim nějakou citovou vazbu a přijde mi fascinující, že jsem na sobě měla něco tak luxusního (a malinkýho). Ale naopak třeba svatební šaty jdou na Vinted. Zabírají víceméně jen spoustu místa a myslím, že už je nebudu potřebovat....</span></div><div style="background-color: white; border: 0px; box-sizing: border-box; color: #121212; font-feature-settings: inherit; font-kerning: inherit; font-optical-sizing: inherit; font-stretch: inherit; font-variant-alternates: inherit; font-variant-east-asian: inherit; font-variant-numeric: inherit; font-variant-position: inherit; font-variation-settings: inherit; font-weight: 500; line-height: 1.35; margin: 0.83em 0px 0.5em; padding: 0px; text-align: left; text-rendering: optimizelegibility; vertical-align: baseline;"><span style="font-family: inherit;">Můj <i>vibe</i> zůstává <span style="font-size: large;">boho chic + edgy + minimalist.</span> To pořád sedí. "Edgy" začíná mít navrch nad "boho chic", řekla bych... uvidíme, kam se to posune dál. Všechno je v takových (mně příjemných) tlumených tónech. Mám z toho svěžího větru radost! (Ale nemám radost z té obří hromady věcí na nafocení na Vinted. No aspoň mě to zabaví na zbytek letošní zimy.)</span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJTDifMitX3qS2dC6cq5xm-gUqzl70PkirTbWHcSHbRaJMKPUydu8uDXwrIhsegDw_K-2TeZkERsB-LO-kobHR-HJgTUTa2wcMK_a4KFCqY1kz5A9fNW8L8wO-jRVwwlqnUruIYsfO4N5KovS6eCvfXN0jJk9T_A5tnUOZZKq53tXFL4_T5wRNafkl/s4000/20240221_112650.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJTDifMitX3qS2dC6cq5xm-gUqzl70PkirTbWHcSHbRaJMKPUydu8uDXwrIhsegDw_K-2TeZkERsB-LO-kobHR-HJgTUTa2wcMK_a4KFCqY1kz5A9fNW8L8wO-jRVwwlqnUruIYsfO4N5KovS6eCvfXN0jJk9T_A5tnUOZZKq53tXFL4_T5wRNafkl/w480-h640/20240221_112650.jpg" width="480" /></a></div><br /><p></p>Michaelahttp://www.blogger.com/profile/04226834588180023785noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6815455031217884858.post-19626689929286395042024-02-21T09:47:00.000-08:002024-02-21T09:47:35.259-08:00<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgt4vy3rOCQSpOqHXFK2PPTXqiCHmibYIL85fYqv3PETnKwoKSjtn35vRPtT6kDtNfTw1R-8uLl54-Iis-GjoEYysgSgmVhgIqYuhNFf6XyLCPKJyj92If0n3XaJyWx6KBhuy2oe4kgidnFITwcTMBzIbMdKfLxJ0XtevISBVbkEZ1uNnZGt4PAybzc/s4320/IMG_0895.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3240" data-original-width="4320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgt4vy3rOCQSpOqHXFK2PPTXqiCHmibYIL85fYqv3PETnKwoKSjtn35vRPtT6kDtNfTw1R-8uLl54-Iis-GjoEYysgSgmVhgIqYuhNFf6XyLCPKJyj92If0n3XaJyWx6KBhuy2oe4kgidnFITwcTMBzIbMdKfLxJ0XtevISBVbkEZ1uNnZGt4PAybzc/s16000/IMG_0895.JPG" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmTuDhcgfZyTNOoLkwPdj9Cyy-bHvLvb3CTvn5-LcueaojTjByK0YAR2pcMqNVrn620LjsxuyOUlKLBqRzJ9HfJcQA1R_SItKgu32bmKIjZTWzH0FQwm2gLEfih5uQecLBkmL5vjwzZSMJ8T-UU2EMd-sgKjE-ps6F9pqid3oYw-ENjlKE6ns3rnJn/s4320/IMG_0888.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3240" data-original-width="4320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmTuDhcgfZyTNOoLkwPdj9Cyy-bHvLvb3CTvn5-LcueaojTjByK0YAR2pcMqNVrn620LjsxuyOUlKLBqRzJ9HfJcQA1R_SItKgu32bmKIjZTWzH0FQwm2gLEfih5uQecLBkmL5vjwzZSMJ8T-UU2EMd-sgKjE-ps6F9pqid3oYw-ENjlKE6ns3rnJn/s16000/IMG_0888.JPG" /></a></div><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQTV6t048NI5EQpHCod8yOdMZdEmhubbZ2FC7m8E42ZjInKZPeDzGe8bROseSeYxdttqodSOFY4iH5SMQW4F9ojZLJEf4ii8nLanPzhXd1RGOjHUJwCsoUMelBflfDSGugWBe_4bIP5qiF45LJRDtdeZJ721c7xvtzGtEkaRMQs7ShL7qfvMtBU7Nu/s4320/IMG_0868.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3240" data-original-width="4320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQTV6t048NI5EQpHCod8yOdMZdEmhubbZ2FC7m8E42ZjInKZPeDzGe8bROseSeYxdttqodSOFY4iH5SMQW4F9ojZLJEf4ii8nLanPzhXd1RGOjHUJwCsoUMelBflfDSGugWBe_4bIP5qiF45LJRDtdeZJ721c7xvtzGtEkaRMQs7ShL7qfvMtBU7Nu/s16000/IMG_0868.JPG" /></a></div><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqIH-1jSDMlngYTWO7KkottZ6YsbqD92sNjWAe18Kz4IykDkdTaSgkM4-muXGhMSHdNk__88i0zYBLx0f7fTkJIO6yfHiqCov8J24TSADohsshyyQ1iqzkW52sSvvwd5fBKG4iN0PchlnV62UhV9ObKMi0CRevOhY5XWUc-mpVokHKteLodUPn8_OJ/s4320/IMG_1243.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3240" data-original-width="4320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqIH-1jSDMlngYTWO7KkottZ6YsbqD92sNjWAe18Kz4IykDkdTaSgkM4-muXGhMSHdNk__88i0zYBLx0f7fTkJIO6yfHiqCov8J24TSADohsshyyQ1iqzkW52sSvvwd5fBKG4iN0PchlnV62UhV9ObKMi0CRevOhY5XWUc-mpVokHKteLodUPn8_OJ/s16000/IMG_1243.JPG" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><p>Čtyři podvečerní momenty z letního Arkansasu. </p>Rok 2024 je mimo jiné moje desetileté výročí od Ameriky. Při té příležitosti jsem zabrouzdala k sobě na disk... a páni, ty jsou retro! MILUJU je. Tak se tu sem tam objeví nějaký vzpomínkový post, protože ze všech mých zahraničních zkušeností byla tahle rozhodně ta, která se mi zaryla nejvíc pod kůži a nejvíc mě změnila. Ráda na to léto vzpomínám.<p></p><br />Michaelahttp://www.blogger.com/profile/04226834588180023785noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6815455031217884858.post-50329038960010027492024-02-15T02:06:00.000-08:002024-02-15T02:06:05.290-08:00<p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDC4km_78Jz1at6_8SYnWs2oMAhYwgo3HnFi25ifcai9OBb8MEfpRv0EpAHfFV_KZ3NEls1ZLSp1OK3sSQZb1Vg0EkL_dH715FHVea8x5QDQg2mGq9_N6m2qJ0zMgHpPCILXgdvKVPk8LExfKczi8M1rZeoGdrYnrVXsV7La8HspW-HbXpA_Wy4tpx/s4000/20240111_082001.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDC4km_78Jz1at6_8SYnWs2oMAhYwgo3HnFi25ifcai9OBb8MEfpRv0EpAHfFV_KZ3NEls1ZLSp1OK3sSQZb1Vg0EkL_dH715FHVea8x5QDQg2mGq9_N6m2qJ0zMgHpPCILXgdvKVPk8LExfKczi8M1rZeoGdrYnrVXsV7La8HspW-HbXpA_Wy4tpx/w300-h400/20240111_082001.jpg" width="300" /></a></div><br /><p></p><div><i>Shocking news. </i>Za prvý, přestalo mi chutnat kafe. A za druhý, chodím se dobrovolně namáčet do studený vody. V únoru. Co byste po mně taky v tomhle nijakým ročním období chtěli? A tak trochu blázním. Otužovací sud máme doma ani ne 24hodin a už jsme v něm byli dvakrát. Poprvý, včera večer, jsme byli krapet statečnější a namočili se do půl pasu. Co by člověk pro fotku neudělal, že? Podruhý, dnes ráno, jsem už trochu fňukala, protože jsem do sudu šla s úplně ledovýma nohama a to není ideální výchozí pozice. Jsem si jistá, že takhle se to úplně nemá dělat. Ale zpátky k bodu jedna. Co se to se mnou děje? Jako já si to kafe pořád vařím, hned ráno po probuzení, a snídám většinou až za pár hodin. Ale prostě mi nechutná, ani ho nedopiju. Pak si většinou hned dopoledne uvařím druhý - protože to přece není možný, nejspíš jsem to první připravila blbě. A dopadne stejně, studený, napůl vypitý ho v poledne vylívám a hrneček dávám smutně do myčky. A protože jsem to ještě pořádně nepřověřila, po obědě většinou následuje třetí pokus o přípravu, ale něco je prostě špatně. A takhle je to už pár dní za sebou... No nic, chtěla jsem to někomu říct, a tak to říkám vám. </div>Michaelahttp://www.blogger.com/profile/04226834588180023785noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6815455031217884858.post-90907863958684652902024-02-11T23:44:00.000-08:002024-02-11T23:44:29.661-08:00<p>V čem je můj život v neustálým chaosu a totálním maximalismu je focení fotek, respektive jejich množství. No, vlastně i to focení samo o sobě. Zrovna si zálohuju po roce a půl mobil. Je to porod, co si budem... ale už jsem to tak dlouho odkládala a plazila se po povrchu, že už jsem narazila na imaginární zeď, a odmítám se po ní plazit i nahoru, takže jsem se rozhodla strhnout pásku. Tři tisíce vyfocených fotek. Další tisíce v jiných složkách.. Minule, když jsem si mobil čistila, tak jsem po každým focení pečlivě vymazala všechno zbytečný a nechala jsem si fakt jen jednu dvě nejlepší fotky. <span style="font-size: large;">Bože, to bylo boží!</span> Jak se ty vzpomínky krásně prohlížely. Vydrželo mi to dokonce několik měsíců. A pak se to někdy zvrtlo. Myslím, že na dovolený na jaře. Bylo toho už hrozně moc k vytřídění, a pak jsem začala být pozadu a pak ještě víc. No a pak jsem se na to prostě a jednoduše vykašlala. A teď jsme tady. </p><p>Když si udělám jednoduchý výpočet, za každý den od poslední zálohy jsem údajně vyfotila nejmíň 6 fotek. Ale co furt fotím, když se víceméně nic neděje? <i>"A vy si ty fotky pak někdy ještě prohlížíte? Není lepší si ten moment prostě užít?"</i> povídala moje šéfová v bývalé práci. "<i>Vzpomínky dobrý,</i> a<i>le těch fotek nesmí být nikdy moc."</i> prohlásila jedna známá v mezichvilce při sběru kiwi na Zélandu. Já s nimi souhlasím, ale tohle je šílenej zlozvyk a únik a berlička, a ten mobil je pořád po ruce, a vejde se na něj každá blbost, tak co bych si toho Jonáška zase nevyfotila na tom stejným místě, kde už ho mám vyfocenýho desetkrát, nebo jak dneska hezoučky papá (určitě mnohem hezčejc než včera!). No myslím, že všichni tady tušíme, že by opravdu bylo lepší tam v ten moment být pro něj a s ním, než zírat do displeje, abych si ten obyčejnej krásnej a prchavej moment<i> zachytila</i>. Protože on mezitím zmizí a to, co zaznamenám, je už jen umělá napodobenina. <span style="font-size: large;">A já tam vlastně radši chci být než nebýt!</span></p><p>Takže! Jsem se rozhodla. Chci míň fotit. Míň fotit na mobil. A radši si jednou za čas vzít zrcadlovku nebo analog. Vlastně bych se ráda dostala do bodu, kdy spíš nefotím než fotím. Kdy je perfektní moment a já jsem šťastná tady a teď a pro sebe a na pozadí nepřemýšlím o tom, jak si to nejlíp vyfotit na instagram. Kdy mám vážně z těch dovolených třeba jeden dva filmy fotek, pár desítek fotek a nazdar. A ty fotky jsou to, co se mně líbí, ne to, co se líbí instagramu. Asi potřebuju z toho instagramu na chvíli zmizet, dát si pauzu, abych přepsala tenhle myšlenkový vzorec, že fotím vlastně proto, abych si tam ty věci mohla dát. Vlastně bych radši znovu žila v tom momentu než na displeji, jako když jsme byli děti a nebyly mobily a všechno bylo nad nebe jasnější. Digitální minimalismu, to je to, co potřebuji.</p>Michaelahttp://www.blogger.com/profile/04226834588180023785noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6815455031217884858.post-4143703419282452322024-02-10T23:00:00.000-08:002024-02-11T23:46:36.657-08:00<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiHhPm2IH5y2haQc0OO8gVuMP2OP_bBHPjwGFoD20_6jiC4pMJtX00WlGXhLOYqchjF-D8UlAAt0S_iDnq_aapkMfwChs3RRjsNtbVRwI_aYFSVlkQZEjy0YjyevK_YsvTCIlX7rroBCYAbuNMxQYqDgpaml9dFVV66DyCUbnc9zcUBCvYlK-TJgj2c" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiHhPm2IH5y2haQc0OO8gVuMP2OP_bBHPjwGFoD20_6jiC4pMJtX00WlGXhLOYqchjF-D8UlAAt0S_iDnq_aapkMfwChs3RRjsNtbVRwI_aYFSVlkQZEjy0YjyevK_YsvTCIlX7rroBCYAbuNMxQYqDgpaml9dFVV66DyCUbnc9zcUBCvYlK-TJgj2c" width="400">
</a>
</div>Michaelahttp://www.blogger.com/profile/04226834588180023785noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6815455031217884858.post-54808275155072202232024-02-09T09:17:00.000-08:002024-02-09T09:17:45.623-08:00<p>Tento týden bych shrnula asi slovy "přežila jsem".. Koukám na pracovní výkazy a po třech týdnech budu mít 2 dny volna v kuse - jakože <i>real </i>víkend! No hurá, to vyčerpání už bylo dost vyšponovaný a je to třeba jako sůl. Úplně nejvíc bychom teda (všichni 3) potřebovali někam k moři, tak na měsíc. Otestovat, jestli by to pomohlo. Já jsem přesvědčená, že jo, a ne jen Jonášovi, ale i nám všem na psychiku. Jedeme teď už dost z rezerv, fyzických i psychických. Nepamatuju si, kdy přesně, ale nějak jsme se dostali do <i>rat race</i>, aniž bychom si toho všimli. Tak nějak plíživě. Asi jako plíživě přišla inflace. Tomáš tvrdí, že si to teď nemůžeme dovolit. Pravda, rezervy se nám dost ztenčily, ale na co pak má člověk <i>emergency fond</i>, když ne na to, aby vzal svoje nemocný dítě k moři, když to potřebuje?</p><p>Kromě toho, že pracuju, chodím s Jonáškem na vycházky, neustále uklízím, čtu si o ekzému a všem co s tím souvisí, plánuju měsíc u moře a snažím se ho vymyslet budgetově, a v noci nespím, protože se malý drbe, tak nedělám nic moc zajímavýho. Nečtu (mimo odbornou literaturu) zajímavou knížku (jen nějaký románek z Itálie, který čtu už pomalu měsíc a děsně mě nebaví, ale chci ho už doklepnout). Nešiju, 2 projekty čekají na dokončení, ale mám nechuť k čemukoliv aktivnímu, když mám chvíli volna. Dneska jsem se ani nedokázala dostat za celý den z pyžama. Jela jsem tak i na poštu, kde samozřejmě bylo zrovna stopadesát lidí.. Moje nechuť vypadat jako člověk jde přímou úměrou s tím, jak moc se nevyspíme. Dneska 4 hodiny? Nechce se mi nic. Asi bych to klasifikovala jako takovou zimní depku. Nikdy jsem na tohle netrpěla a byla jsem ráda, že žiju v zemi, kde se střídají roční období. Letos mě ta zima už ale vyloženě s... protože vidím, jak malému něco na tomhle období prostě hodně vadí a je neskutečně frustrující vidět ekzém zase ve špatným stavu, když už to bylo tak dobrý. </p><p>A tak nějak pořád vymýšlíme, co s tím do budoucna, ale upřímně těch změn je a bylo za poslední dobu tolik, že nevím, jestli mám kapacitu na nějaké další.</p><p>Snad jste měli lepší týden!</p>Michaelahttp://www.blogger.com/profile/04226834588180023785noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6815455031217884858.post-41779121867973686002024-01-23T21:40:00.000-08:002024-01-23T21:40:30.796-08:00<p>Reality check. Je ok být unavená. Je ok svoje dítě tak strašně moc milovat a taky tak strašně chtít být občas na pár hodin sama. Vnímám jak velký je to problém, když vám tenhle čas nikdo nedopřeje, protože třeba zrovna v okolí nikdo takový není. Anebo je druhá polovička zaměstnaná několika věcma najednou a nemá tu kapacitu a ekzém prostě není dobře ošetřenej, protože chlap na tohle nemá cit a ani všechny moje informace, takže stejně hasím požár celý dny jen já. Každá návštěva přijede "na návštěvu" a i když je hezký, že zajdou s malým na hodinu na procházku, ale to já ho musím vypravit, to já musím přebalit, připravit svačinku, oblíct, vyjet ven s kočárkem, a když jsou pryč, tak pravděpodobně celou dobu uklízím. Je tohle pomoc? Nebo je to spíš sobecký zájem mít dítě chvíli pro sebe bez práce? Opravdu chci tak moc, když muže prosím, aby když po večerech pracuju, byly před spaním uklizené hračky a kuchyň? Nic mě nenaštve víc, než když slyším celej večer k práci nespokojený dítě a jako odměna na mě v 22h čeká v obýváku bordel jako v tanku a manžel spí a tváří se neskutečně vyčerpaně. Taky bych si ráda šla každý den na 9 hodin odpočinout do kanceláře k počítači a nemusela řešit ekzém. Já to taky přes den musím zvládnout - vařit uklízet a zvládat všechny dětský potřeby najednou. A pak ještě po večerech práci, protože to prostě jinak zrovna nejde. </p><p>Je ok být frustrovaná, když nemám čas na svoje koníčky. Na nový koníčky, na věci, který mě lákaj, ale není čas s nimi ani začít. Tolik nápadů na podnikání už bylo, ale nezvládám ani s nimi začít. Vzpomínám, co že jsme to se svým časem dělali před dětma? Máme to jen nějak nefunkčně uspořádaný? Opravdu jde stíhat všechno? Musí se stíhat všechno? Nebo by bylo lepší zpomalit a jen plynout a smířit se s tím, že na nějaké věci už není čas? Že podnikání musíme odložit "na někdy"? Mele se to ve mně pátý přes devátý.</p><p>Je ok být frustrovaná po rok a půl dlouhý léčbě ekzému vyžadující mazání xkrát denně, sledování každý změny na kůži a analyzování, co že by mohlo být za problém tentokrát. A pozor, tady si dám pár dní pohov a kůže je v havarijním stavu, takže tady tohle vážně nejde vypnout. Už rok a půl. Jsem vyčerpaná, unavená, nevyspalá. Skončí někdy ty rozkouskované noci na 3 hodinové spací úseky? Prosím! Na instagramu třeba sdílím jen to hezký a fotogenický a to co chci, ale někde pod tím vším jsem už vážně hodně unavená a frustrovaná. Nebýt ekzému bylo by mateřství o tolik jiný. Říkáte si, je to jen kůže, lidi mají horší problémy, a když je to nezvladatelný jsou tu přece kortikoidy? Ano, jsou, a ano, nepopiratelně může být tisíckrát hůř. Ale taky se nebudu tvářit, že to naše není problém a že bych se už někdy vážně ráda vyspala, ráda bych neřešila mazání, který obnáší atletický výkon, protože Jonáš ho nesnáší a běhám za ním v bobku několikrát denně, ráda bych neutrácela řádově tisíce měsíčně za léčbu a měla nějakou finanční rezervu nebo třeba jela na dovolenou. Ráda bych už nemusela přemýšlet o tom, co můžeme nebo nemůžeme sníst a jedla prostě "normálně"! Ráda bych třeba měla druhý dítě, protože mít dítě je něco tak krásnýho, že to jsem netušila a ničeho nelituju víc, než že jsme neměli děti v životě už dřív, ale třeba se teď prostě hrozně moc bojím, že bych to takhle měla dvakrát a nebo že bych to teď vůbec k tomu velkýmu ekzému nezvládla. </p><p>To jen tak z deníčku matky v půl sedmý ráno. Btw včera jsme byli sami na vyšetření v Plzni, pak jsem do půl desátý pracovala, byla vzbuzena dítětem o půlnoci, pak znovu ve 3 a od té doby nespím. To jen tak pro obrázek, že tahle nespací fáze nemusí nutně probíhat jen u opravdu malých dětí, ale i když jim třeba jsou skoro 2. </p>Michaelahttp://www.blogger.com/profile/04226834588180023785noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6815455031217884858.post-71314745697611009642024-01-12T03:00:00.000-08:002024-01-12T08:44:35.758-08:00<p><br /></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIDdP_9vGP4KFtcd5xN0lN-yTZ_xYavW5A9v4kv_kJdT-VAK2wpPR1maTrXX7x10AA-PURhboYysj5agGI5_L711yw4P7pGqKv5fnyUaEKg9v-ovVAIeGGC7Xa6YE33iLDJt3q65ChCyvUeQmheUELaUPH1J7Ax-kyoNJ-Qokc3MrceeHqTlh5LoEe/s2400/20230526172144_IMG_5884.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="2400" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIDdP_9vGP4KFtcd5xN0lN-yTZ_xYavW5A9v4kv_kJdT-VAK2wpPR1maTrXX7x10AA-PURhboYysj5agGI5_L711yw4P7pGqKv5fnyUaEKg9v-ovVAIeGGC7Xa6YE33iLDJt3q65ChCyvUeQmheUELaUPH1J7Ax-kyoNJ-Qokc3MrceeHqTlh5LoEe/w640-h426/20230526172144_IMG_5884.JPG" width="640" /></a></div><p><br /></p><p><span style="font-size: x-large;">2023.</span></p>Byl to takový obyčejný rok a já ani nevím, jestli vás s jeho rekapitulací zatěžovat. Nebudu vám mazat med kolem huby, nestalo se nic extra a pochopím, když si o tom ani nebudete chtít číst :D Zajímavý, že jsem tenhle rok blogovala poměrně hodně, i když se "nic nedělo". Tak uvidíme. Třeba po prozkoumání vlastní paměti zjistím, že jsme se vlastně docela posunuli a tady v úvodu jsou bláboly! Tak jdeme na to.<p></p><p><span style="font-size: large;">Jaro.</span></p><p>Zima se táhla, jako vždy. Ve volební den se Jonášek poprvý postavil. Pamatuju si to jako dneska, jak se před televizí za stolkem objevily jeho prstíky a pak rozesmátý obličej. Podařilo se mi utrhnout jeden den na snowboardu. Chodili jsme do lesa! Jonášek začal chodit!! Jonášek oslavil první narozeniny. Tou dobou jsem se teprve seznamovali s jeho alergiema a upéct dort bez bílé mouky, mléka, cukru, oříšků, kakaa a vajec byl poměrně velký oříšek a stál mě několik (ne)povedených pokusů.. Vrhli jsme se na renovaci našich pokojíků aka kanceláří. Tomášova do teď není ve finálním stavu, svoji jsem zvládla dokončit během února v zoufalé touze po vlastní úřadovně. A miluju ji. Je malinká a útulná, plná kytek a prostě moje. Začínám docela hodně cvičit silový trénink a baví mě to! Šiju svoje první šaty a Jonáškovi klobouček na dovolenou. Hodně vyklízím a třídím věci, hlavně svůj šatník. Mám ráda, když každá věc má doma svoje místo. Chodíme se houpat na houpačky a já se úporně snažím zpomalit a zachytit každý takový milý okamžik do vlastní paměti...</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixw06JiMgqczh1uulgp023xfesSemOc4vJmo8qN062Cb5CZfHQHKAm_BH9Gm2K-eHWcOqeXGowMaya79ual79HoNIwW28BpHn2x9K1-2gCu9A0gYjBJLsaYV9hyL4t9VJhr8ob-CACOVph57ZpIXdaFThWzTZdkerlWK8WDO450fxKkX473m9BWq8C/s4000/20230608_071833.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixw06JiMgqczh1uulgp023xfesSemOc4vJmo8qN062Cb5CZfHQHKAm_BH9Gm2K-eHWcOqeXGowMaya79ual79HoNIwW28BpHn2x9K1-2gCu9A0gYjBJLsaYV9hyL4t9VJhr8ob-CACOVph57ZpIXdaFThWzTZdkerlWK8WDO450fxKkX473m9BWq8C/w300-h400/20230608_071833.jpg" width="300" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLWyUuioYJVcUfrJR73XyLj51-5IjIHrSt_gsksAvSeOVwvkMeM8eate3T66RQszUG3hro__OdiwCxEBt1cSgmUSp5fWwFEhIqu9nNwev8Rja9zko9xW3GAatTotSzFSlTwuNcZeXbExgYJ5ORC36DR4VLcy2XuKMzYSVtlgqXBkHYabqa7YEyvO27/s4000/20231002_132804.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLWyUuioYJVcUfrJR73XyLj51-5IjIHrSt_gsksAvSeOVwvkMeM8eate3T66RQszUG3hro__OdiwCxEBt1cSgmUSp5fWwFEhIqu9nNwev8Rja9zko9xW3GAatTotSzFSlTwuNcZeXbExgYJ5ORC36DR4VLcy2XuKMzYSVtlgqXBkHYabqa7YEyvO27/w480-h640/20231002_132804.jpg" width="480" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhO-T8NsknDPMTAZITK-VL-OlnRCXH13MOHT_AusImKGIqMxfuy2b1tAiebgXkfIEj5Ih_Bp8F474bGmWl91nb_pOnN3_lxtkUo1asZ5aWE0KpqUrNhxitfTCrZlnRGcj0RHs8toJ7HNXi1oeOeenF16yTDHVw9gqLzCG2u-V-r-OkvFE6UMHYygNEN/s2016/IMG-20230405-WA0002.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2016" data-original-width="980" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhO-T8NsknDPMTAZITK-VL-OlnRCXH13MOHT_AusImKGIqMxfuy2b1tAiebgXkfIEj5Ih_Bp8F474bGmWl91nb_pOnN3_lxtkUo1asZ5aWE0KpqUrNhxitfTCrZlnRGcj0RHs8toJ7HNXi1oeOeenF16yTDHVw9gqLzCG2u-V-r-OkvFE6UMHYygNEN/w312-h640/IMG-20230405-WA0002.jpg" width="312" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfXCJkz_YQGG4h6C5UL5__y2Tfs8vmBTiHsuGtYweTjUx-0F-f0kP36xl79b57sPuMxsR-3lBa09l4ZQ1l4V3kyX9P2cWCq3MYwiqtFBd-eZKYdZQbtu3BGvTUgrovbA_a4v2Q3lDJNU5fEHHSi1W0ncxc_AY3IH2AaqSbud3V8UZ6P5Bum8gx_uFa/s2400/20230311150311_IMG_5481.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="2400" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfXCJkz_YQGG4h6C5UL5__y2Tfs8vmBTiHsuGtYweTjUx-0F-f0kP36xl79b57sPuMxsR-3lBa09l4ZQ1l4V3kyX9P2cWCq3MYwiqtFBd-eZKYdZQbtu3BGvTUgrovbA_a4v2Q3lDJNU5fEHHSi1W0ncxc_AY3IH2AaqSbud3V8UZ6P5Bum8gx_uFa/w400-h266/20230311150311_IMG_5481.JPG" width="400" /></a></div><br /><p>V květnu jsme si na dva týdny odpočinuli v Tunisku. <i>All inclusive prosímvás!</i> Naprosto už chápu, k čemu takovýhle dovolený jsou! Pro rodiče malých dětí k nezaplacení pocit, že vám někdo celý den vaří a uklízí. Papírově mělo být už vedro a teplý moře, ale měli jsme trochu smůlu a většinu pobytu bylo tak nijako a pršelo. Já se v moři koupala (samozřejmě), ale pro dítě moc studený a rozbouřený. Katalogový tyrkysový slunečný pláže se konaly jen poslední den. Škoda. Ale překvapivě jsme aspoň zvládli pár výletů po okolí a mohli si trochu prohlídnout město, s čímž jsme ani nepočítali a zamilovali se zase do další země... Boží vypadnout zase po dlouhý době za hranice. Cestování miluju a vždycky budu, i když teď už tolik nejezdíme, jen to prostě teď není priorita číslo jedna, kam by mířily naše peníze a čas. </p><p>Taky jsem si jeden den dala dárek a celý den si natáčela, co se mi zamanulo a Tomáš se staral o dítě. Tohle mě fakt baví a moc se mi líbí mít vzpomínky i takhle v pohyblivý podobě. Zatím jsem to nesestříhala, ale těším se, až na to dojde a občas si říkám, proč tuhle svoji vášeň neposunu na nějakou další úroveň. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0fKtppFbf5uimQm7wU8RdfUmvbntxC2iqqwbM8l6cGn202Z7_Ck1mnu6yO5xLLmB7bcL3k9zLVYMxNz7eu9h6krRrcE961eolS5PscydJu7QLQik-JlKaW36O0dili8Ngwi5UZZtJXbNZ5-4fWhe9iV3wMY6Xk4UAst628QdwrHj6xoU_PgKy92un/s4128/20230519_101845.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4128" data-original-width="3096" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0fKtppFbf5uimQm7wU8RdfUmvbntxC2iqqwbM8l6cGn202Z7_Ck1mnu6yO5xLLmB7bcL3k9zLVYMxNz7eu9h6krRrcE961eolS5PscydJu7QLQik-JlKaW36O0dili8Ngwi5UZZtJXbNZ5-4fWhe9iV3wMY6Xk4UAst628QdwrHj6xoU_PgKy92un/w300-h400/20230519_101845.jpg" width="300" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEio2IZlYGQZC__HAT6xHjxiZo89nBsbJ578q_px9n-eN5Jl-3TDaedt5WmsnQlO1ZfQITc4PP7F4KkdSqjhF5nk8TGiF_wfnUOd8iVuTm7is1hpgdnoIZdxTxeN3d7H2E304noQPa5FkLTBbjkOZqv4ABb55xanKNCziecd9a1D4_mRKjvocQd4_w39/s4000/20230520_183311.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEio2IZlYGQZC__HAT6xHjxiZo89nBsbJ578q_px9n-eN5Jl-3TDaedt5WmsnQlO1ZfQITc4PP7F4KkdSqjhF5nk8TGiF_wfnUOd8iVuTm7is1hpgdnoIZdxTxeN3d7H2E304noQPa5FkLTBbjkOZqv4ABb55xanKNCziecd9a1D4_mRKjvocQd4_w39/w480-h640/20230520_183311.jpg" width="480" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGR4yWpSOme6pYU-jQgUzp89HuFj98O0AoglcpDfwBAGw7SQhuhy6smRpclfQNmiRJm6MIryB30VTENBb2uwUyfiERmwoD49JWIqZYc7hyA8TV_H9y3dbpgYcTowz6hYBgHQjI_7-a4RHi4usgc9-GCjzENGY-k4cW9r18US0Wb5JJVisQV1Qo1vnd/s4128/20230523_094628.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4128" data-original-width="3096" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGR4yWpSOme6pYU-jQgUzp89HuFj98O0AoglcpDfwBAGw7SQhuhy6smRpclfQNmiRJm6MIryB30VTENBb2uwUyfiERmwoD49JWIqZYc7hyA8TV_H9y3dbpgYcTowz6hYBgHQjI_7-a4RHi4usgc9-GCjzENGY-k4cW9r18US0Wb5JJVisQV1Qo1vnd/w300-h400/20230523_094628.jpg" width="300" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgoGJfjPFkS8RV3y_3eERx3q0X8g3DbOqaDyupsb17yFhi1KBP1mtEopaFIoZOf6Jks3YIuSrdSb2Z3vAWhbxMhtWZhi1fGcs39kiefjEQKl6UBfQKhYldojAPymu1dmTrCga2x8xcaIdxs8riazRKbP2uilsPe9WvHfRIwTqUjUoHle02-EX9QqjJT/s4000/20230527_054137.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgoGJfjPFkS8RV3y_3eERx3q0X8g3DbOqaDyupsb17yFhi1KBP1mtEopaFIoZOf6Jks3YIuSrdSb2Z3vAWhbxMhtWZhi1fGcs39kiefjEQKl6UBfQKhYldojAPymu1dmTrCga2x8xcaIdxs8riazRKbP2uilsPe9WvHfRIwTqUjUoHle02-EX9QqjJT/w480-h640/20230527_054137.jpg" width="480" /></a></div><p><br /></p><p><span style="font-size: large;">Léto.</span></p><p>Postavili jsme pískoviště a pár nových záhonků. Letos jsme měli poprvé vlastní halloweenské dýně a jahody. Taky mi vyrostla od semínka jedna slunečnice! Moc jsme ale té zahradě letos nedali a nic extra velkýho jsme na ní nespáchali.. Zato jsme se po téměř 50 letech vrhli na renovaci naší rodinné chaty. Už jsme jí to fakt dlužili. Toho prachu, plísní, nebo třeba myších hnízd, co jsme vyklízeli.. to nechcete vědět. Stálo nás to většinu letních víkendů. A s malým dítětem se toho ani za takovej víkend nestihne extra hodně, pokud jsme neměli na návštěvě hlídání. Jonášek tak ale poprvé stanoval, v 15ti měsících! Během největších prací jsme totiž stanovali na zahradě.. A občas jsme se stihli zajít do rybníka taky vykoupat.. Bylo to fajn, i když převážně pracovní, ale letos už přijedeme do čistýho, yes! </p><p>Mezi věcma na vyhození jsem našla zastrčenou v jedné knížce fotku dědečka, který umřel hodně let předtím, než jsem se narodila já. Věřte tomu nebo ne, ale já ho na fotce snad ještě nikdy neviděla. Tuhle chatu postavil vlastníma rukama. Taky psal turistický průvodce! Můj druhej děda byl velkej podnikatel a napsal za svůj život detektivku! Fascinující, jak se takhle dá jeden celej život popsat do jediný věty. Oba jsou mi velkou inspirací, i když už nejsou mezi námi, kéž by to věděli. Celá tahle renovace byla tak trochu nostalgie, protože se tu s ničím nehlo opravdu hodně let, a bylo to až divný tam vlastně cokoliv měnit...</p><p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZJ7IvP1lFF7R7gR6Gor4cOsM9XYhh5-yW6TPBmTkDpyVDxQdRef8Xgi5-Q8yRW2qyuPSUw2cp6DfPw3LL2zgH1umi_JdC4gkPhU3yvtJavwN3iY5HUOBKfgTPSj1SEbac5jgdSlxNfIUj640_sgrlC0N1bUyznW1P-ZLa5HUw2bpIapMfyMxOZz_K/s4000/20230705_202141.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZJ7IvP1lFF7R7gR6Gor4cOsM9XYhh5-yW6TPBmTkDpyVDxQdRef8Xgi5-Q8yRW2qyuPSUw2cp6DfPw3LL2zgH1umi_JdC4gkPhU3yvtJavwN3iY5HUOBKfgTPSj1SEbac5jgdSlxNfIUj640_sgrlC0N1bUyznW1P-ZLa5HUw2bpIapMfyMxOZz_K/w480-h640/20230705_202141.jpg" width="480" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIp_NWUVd3ubY9-e5pRCyay_HFDh-B8NOPChde8NnJXiY0pNb4IazCtFwGPmT-IWKQgzw6IUnVAQG6nR_AJ9n-GkEwDNeUDXtcXMCc9Iq3Yc3qiqFWZ71reHwOjOOG9Fg3JEMy5kOt17JflUNOxnqX9DuaWUxYcGZmewN0auDwLYGbfAcjTfLuqCPC/s4000/20230716_133436.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIp_NWUVd3ubY9-e5pRCyay_HFDh-B8NOPChde8NnJXiY0pNb4IazCtFwGPmT-IWKQgzw6IUnVAQG6nR_AJ9n-GkEwDNeUDXtcXMCc9Iq3Yc3qiqFWZ71reHwOjOOG9Fg3JEMy5kOt17JflUNOxnqX9DuaWUxYcGZmewN0auDwLYGbfAcjTfLuqCPC/w300-h400/20230716_133436.jpg" width="300" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOuTKEQbeNnXQ7iBNfFHWBO7UvuK5YiWEfO5MAucHy0pbBv0QYvdt6HaGzJqCcGBRzj8myWOIAh1u3rZh9eqFUSPFho6WVTBaMh3fAXQp4mcz2md6Gh1JkbouWv24quqMFvsNRYewskkZwpju_0_nblM4kb7Sn7bg9DM_oEhuwr-KbkaE8fdjSn_J4/s4000/20230812_111911.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOuTKEQbeNnXQ7iBNfFHWBO7UvuK5YiWEfO5MAucHy0pbBv0QYvdt6HaGzJqCcGBRzj8myWOIAh1u3rZh9eqFUSPFho6WVTBaMh3fAXQp4mcz2md6Gh1JkbouWv24quqMFvsNRYewskkZwpju_0_nblM4kb7Sn7bg9DM_oEhuwr-KbkaE8fdjSn_J4/w480-h640/20230812_111911.jpg" width="480" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgKfdgMzfeXVXZ1Qd4nLD9rER1-ZFHJ4Q5kLMKsCoYpIsFccfTmI2Rg22pcAZHwWqJW4S9XI6_1nbt1zm-4jAgbN-HpYAP6b4eXeQ0yon226KGYi2Gl9s1mhOEzM3bubyGB_2sdR8hARTYGrCuOclxz9-SUttGjML3ZK2vYxSCeYobOUTnvqsBNwJl/s2048/IMG-20230610-WA0006.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgKfdgMzfeXVXZ1Qd4nLD9rER1-ZFHJ4Q5kLMKsCoYpIsFccfTmI2Rg22pcAZHwWqJW4S9XI6_1nbt1zm-4jAgbN-HpYAP6b4eXeQ0yon226KGYi2Gl9s1mhOEzM3bubyGB_2sdR8hARTYGrCuOclxz9-SUttGjML3ZK2vYxSCeYobOUTnvqsBNwJl/w300-h400/IMG-20230610-WA0006.jpg" width="300" /></a></div><br /><p>Koncem léta jsme si ještě naplánovali drobný roadtrip. Já ho od začátku nazývala "round trip", prostě okruh po příbuzných a kamarádech. Nejdřív jsme jeli k T. rodičům do Rakouska, pak do Opavy a stočili jsme to přes Šumperk zpět domů. Naprosto skvělej výlet a vyšlo nám božsky počasí. Víte jak, po Tunisku, nemůžeme mít prostě smůlu na počasí na každý dovolený :D Já se klasicky zas zamilovala do letních Alp a malovala si tam někde u jezera krásnou chatičku, a Tomáš naopak propadl moravským končinám a plánoval, kam se tam odstěhujeme a co tam budeme dělat. Taky jsme v létě docela často jezdili s malým na kole a cestou snědli snad tunu malin.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjeHfVvFECdJlH74VI1NZOpUPvU4gzrkd144i5ZEXfxoXEEKeX1R2-QrJt6PD3_vEbb2HJCUGN4szhpRtr9yRXvbYwRDBFmJHgnDorWCBeoTDY1QkuBlsu0RJAz7E0QkKgARdkVZSDwVQcuOu9N4RDavDh-Zn3Ek6YffXjoa7jyMe09v_HbpZeXTdH0/s3264/20230905_112559.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><img border="0" data-original-height="3264" data-original-width="2448" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjeHfVvFECdJlH74VI1NZOpUPvU4gzrkd144i5ZEXfxoXEEKeX1R2-QrJt6PD3_vEbb2HJCUGN4szhpRtr9yRXvbYwRDBFmJHgnDorWCBeoTDY1QkuBlsu0RJAz7E0QkKgARdkVZSDwVQcuOu9N4RDavDh-Zn3Ek6YffXjoa7jyMe09v_HbpZeXTdH0/w480-h640/20230905_112559.jpg" width="480" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFnlFhEcJfjnIyP8JckOZhwU2OzIX3CpecyliKfUxj-SvXYLSGDSUSmNBadQffGi7y04h71uac5jLxbEk5Yem5wMpd0Xjilxlim5mQdEeJrRHf0f7AsHCDKjqkUSelahNbhzUFd2bAP4ac9VF-iJANvNGyPNcaBoyKBWHdv5Gh1mJ1CII543toPl2J/s1536/IMG-20230905-WA0029.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="1509" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFnlFhEcJfjnIyP8JckOZhwU2OzIX3CpecyliKfUxj-SvXYLSGDSUSmNBadQffGi7y04h71uac5jLxbEk5Yem5wMpd0Xjilxlim5mQdEeJrRHf0f7AsHCDKjqkUSelahNbhzUFd2bAP4ac9VF-iJANvNGyPNcaBoyKBWHdv5Gh1mJ1CII543toPl2J/w393-h400/IMG-20230905-WA0029.jpg" width="393" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPDiD5r3lGouocIB3WvYQMuPxaCpERGuXkLsgM7OAe15QovAhJpPeSz_E6jB5loOh9kXs271vx4GlRxZjygZ6PPd68HJhoFIrPVfcpV9p7v7mkh7SarHC25f7AO9uEi9n7bcJZzs4I90PS-qLtlNg5Sbd9dzYGNDUGM00VACdd6ftvhsRSvVPWl-eB/s4000/20230905_172215.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPDiD5r3lGouocIB3WvYQMuPxaCpERGuXkLsgM7OAe15QovAhJpPeSz_E6jB5loOh9kXs271vx4GlRxZjygZ6PPd68HJhoFIrPVfcpV9p7v7mkh7SarHC25f7AO9uEi9n7bcJZzs4I90PS-qLtlNg5Sbd9dzYGNDUGM00VACdd6ftvhsRSvVPWl-eB/w480-h640/20230905_172215.jpg" width="480" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><p><span style="font-size: large;">Podzim.</span></p><p>Podzim mi nějak hodně utekl. Začala jsem pracovat a musela si trochu víc zorganizovat čas. Začali jsme taky chodit na cvičení pro malé děti a konečně se měli kde tu trochu socializovat. Je to smutný, ale pořád tu nemáme žádný jó kamarády. Nám tohle prostě hodně trvá. V ty hezčí dny jsme byli hodně venku - mám 100 procent venkovní dítě, pořád by byl venku a objevoval.. Už od rána mi většinou nosí svoje botičky a dává mi je přímo před oči, kdybych je náhodou neviděla a ukazuje na dveře. Jak jinak se to dá pochopit? Dělá to tedy i teď, když mrzne, ale na podzim jsem mu ráda vyhověla a potulovali jsme se tu po okolí. Renovace pokračovaly a my si vzali do parádu hlavní chodbu. Další prostor, který jsme odtapetovali a může zase hezky dýchat. Dostal tlumenou slunečnicovou barvu. Na Halloween jsem se vyblbla a pořádně ozdobila dům. Vyrostl nám tak před ním Dobbyho hrob.. <i>kdo ví, ten ví.</i>. Jinak pořád jezdíme do Klatov a do Plzně za celostní medicínou a dny tak nějak letí a letí a jsou kratší a kratší...</p><p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuQkrRcoBybUUkTGAQBCBki8OdnWR41gyZw6d_Uk39c44OJUhtABC7QewVflhlo5SuLFTeP2Vp4wZnrX0yZ6OOf3QSpmHSLuY5cYG7U2qmVdWuZC9OaheKcyQl9XC9firoz-e6gaAMkHdPdbyM4gmpfU13IQlwK-wOFqmU5lYeJdJg8cFS8Z-ZnrKI/s4000/20230919_101842.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuQkrRcoBybUUkTGAQBCBki8OdnWR41gyZw6d_Uk39c44OJUhtABC7QewVflhlo5SuLFTeP2Vp4wZnrX0yZ6OOf3QSpmHSLuY5cYG7U2qmVdWuZC9OaheKcyQl9XC9firoz-e6gaAMkHdPdbyM4gmpfU13IQlwK-wOFqmU5lYeJdJg8cFS8Z-ZnrKI/w480-h640/20230919_101842.jpg" width="480" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyvd5vAWlWto8avSNnT04tBWGBFjBjq005xIIEMhLCQQ9nGn6v5TQ77kBnJadHCeOUGI9PHREALAEKjkIWHi6MqEjO418tHvu6LLCmR1c10x-WG-leCisr82FO_isPfl0Qig-gR4IxEIrZZdJtUatdc7LvN90UXSkekOa1h-8lPQJ7B9muQzxp2Yi9/s3264/20231018_094201.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3264" data-original-width="2448" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyvd5vAWlWto8avSNnT04tBWGBFjBjq005xIIEMhLCQQ9nGn6v5TQ77kBnJadHCeOUGI9PHREALAEKjkIWHi6MqEjO418tHvu6LLCmR1c10x-WG-leCisr82FO_isPfl0Qig-gR4IxEIrZZdJtUatdc7LvN90UXSkekOa1h-8lPQJ7B9muQzxp2Yi9/w300-h400/20231018_094201.jpg" width="300" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicNTBTWSjMIDHXYVTMFiGgIVoyPEGZ8ReLDUT4J5_WGh-c_odGAQrxDZZ7Kpssn2rvGRJ2-2tjeuTHagnGFF_fQYJ6yNWKv_V1ed2fbO0nvQ5IGvYLRXmbq9LgDNQir-Z8A-Int71Shb25wl3ho85FU_qEXS04u3-XTGGcwtjSeN0yeus9xWSB3u91/s2048/IMG-20230916-WA0006.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicNTBTWSjMIDHXYVTMFiGgIVoyPEGZ8ReLDUT4J5_WGh-c_odGAQrxDZZ7Kpssn2rvGRJ2-2tjeuTHagnGFF_fQYJ6yNWKv_V1ed2fbO0nvQ5IGvYLRXmbq9LgDNQir-Z8A-Int71Shb25wl3ho85FU_qEXS04u3-XTGGcwtjSeN0yeus9xWSB3u91/w480-h640/IMG-20230916-WA0006.jpg" width="480" /></a></div><br /><p><span style="font-size: x-large;">Zima.</span></p><p>Ušila jsem svoji první mikču! Jednoho dne nás překvapila velká vánice a sníh se nám tu pak držel docela dlouho. V zahradě to vypadalo jako v pohádce. Já sníh miluju, takže jsem byla ve svým živlu. Moje dítě až tolik ne a vycházka většinou skončila brekem a odchodem domů. Uvidíme, jak příští rok. Vytáhli jsme po pár letech dokonce i sáňky! Sáňkovala jsem ale sama. Dítě se radši koukalo na kachničky na rybníce. Před vánoci se hrotila renovace dětského pokojíku. Plánovali jsme ji už delší čas a chtěli jsme si to pak odškrtnout ještě před vánoci, takže to dopadlo tak, že 2 víkendy v prosinci se tu odpočívalo a že je ještě spousta času, a 23. se pak samozřejmě ještě malovalo a 24. se dělal závěrečný úklid a stěhoval nábytek, který jsme si dovezli na střeše auta z Plzně, by the way... <i>exoti of the day</i> na dálnici... no nic. Do toho jsem nějakým zázrakem zvládla připravit všechno jídlo na vánoce atd, a 25. jsme pak konečně vydechli. Umíme si to zpříjemnit, to né že ne. Ale pokojík je hotov a vánoce byly pak už taky fajn. </p><p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLRpdb7VrUv4V0msjHlxvcLg3HCEvZwraaXfldDvOO8Qzdul5kXOXQrNBRqYcjkST0v841JMnnJU7IzXIfEpBk-jBL6Qb1pB-XPeRcBESlDE4RsDBwtkqH7VB0gSfCWu2cidxw8yPOQb7SFg7GB-rNm-h-cumsa_jCSJWUog9mKaDgEAO2Aiv5CPnL/s4000/20231125_082102.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLRpdb7VrUv4V0msjHlxvcLg3HCEvZwraaXfldDvOO8Qzdul5kXOXQrNBRqYcjkST0v841JMnnJU7IzXIfEpBk-jBL6Qb1pB-XPeRcBESlDE4RsDBwtkqH7VB0gSfCWu2cidxw8yPOQb7SFg7GB-rNm-h-cumsa_jCSJWUog9mKaDgEAO2Aiv5CPnL/w480-h640/20231125_082102.jpg" width="480" /></a></div><br /><p>No jak říkám, prostě takový obyčejný život :) Schválně jsem vybrala aspoň trochu víc momentkový fotky, ať je čtení trochu zábavnější.</p><p><span style="font-size: large;">A co dál? </span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQN3QjLoYJl46XMi17vtrf-yGwVXfYMu8aHEdBm-NNmlNHMbAtvISsRCmmNB-igURTzy00ZM5AP5wdT1GjCc42e_TeLH2lfjhEZxENUrWaM0MUxtHTldgQdz-HdgcEv8sSAvfYx0BZBinUi9bJDkgIS_oi10nTUbpauV688FjVYHKDI2HVcrdjJNXE/s2400/20230527071054_IMG_5920.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2400" data-original-width="1600" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQN3QjLoYJl46XMi17vtrf-yGwVXfYMu8aHEdBm-NNmlNHMbAtvISsRCmmNB-igURTzy00ZM5AP5wdT1GjCc42e_TeLH2lfjhEZxENUrWaM0MUxtHTldgQdz-HdgcEv8sSAvfYx0BZBinUi9bJDkgIS_oi10nTUbpauV688FjVYHKDI2HVcrdjJNXE/w426-h640/20230527071054_IMG_5920.JPG" width="426" /></a></div><span style="font-size: large;"><br /></span><p></p><p>Celý uplynulý rok bylo naším hlavním tématem zdraví. Tak to i zůstává do dalšího roku. Nic víc není důležitý. Za ten rok jsme se posunuli neskutečně a i když teď o rok později v zimě ekzém nevypadá jako ze žurnálu, vyčistili jsme celý trup, záda a ekzém se nám tam nevrací, díky bohu! Jednou se o tom všem rozepíšu. Vnímám, jak jsme s malým propojení. Proto se taky snažím srovnat si zdraví, to byla další novinka roku 2023. Moje lupénková diagnóza, boj s potěhotenskými kily navíc, pošramocená psychika a tak.. další z témat uplynulého roku. Léčíme se spolu a vzájemně. Dítě = zrcadlo. <span style="font-size: large;">Už vím, co tím ty babičky myslely. </span>Nejvíc krutý na tom je, že si z toho nemůžete vzít pauzu, často nemůžete poodstoupit, abyste tohle všechno viděli. Musíte se naučit nějak zmanagovat valící se chaos a pokud možno v tom dokázat vidět souvislosti a ještě provést nějaký akční krok k nápravě... Ráda bych se v roce 2024 posunula zase o kousek dál na téhle cestě za poznáním a vstoupila do další zimy zas o kus víc zdravější a spokojenější. Ambice o úplné uzdravení za jeden rok už nemám. Už oproti loňsku vím, že jsme na cestě, která potrvá.</p><p>Chceme se začít otužovat. Teď už ale vážně! Plánujeme si vybudovat malé otužovací jezírko na zahradě. Taky je v plánu pergola a já bych ráda zvelebila už existující záhonky a vybudovala si nový okrasný. Jo a chceme udělat pokoj pro hosty. Uvidíme. Na jednu sezónu s dvouletým dítětem je to až moc ambicí :) </p><p>Máme v hlavě ještě i spoustu jiných a větších věcí, ale bojím se je hodit na papír, abych to náhodou nezakřikla. Ale další životní období už by mohlo být zase o kousek zajímavější, řekněme... ale víte jak.. <i>člověk míní, pán bůh mění</i>... a tak prostě a jednoduše uvidíme zase za rok u rekapitulace. Rok je ale strašně krátká doba! ...taky vám to tak přijde, čím jste starší??</p><p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOEMO1YrVme7qkkr3AeGdTUZK8Vvwha8xdLfkpxyGYLbP2Jcc9RC4qvIXfanZBXIc80jRe9XscLlyAAw38HD1nM2cJvL8ns1IbeqzwOw5NzYbxtvI8w8pp1fNaR7piXB19V9Mceq-lPFMGSpcaoEGJ9BMC7W0kTnzkA1X8VuEvfph_nkT_yqCE4Ejq/s2400/20230526173630_IMG_5899.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="2400" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOEMO1YrVme7qkkr3AeGdTUZK8Vvwha8xdLfkpxyGYLbP2Jcc9RC4qvIXfanZBXIc80jRe9XscLlyAAw38HD1nM2cJvL8ns1IbeqzwOw5NzYbxtvI8w8pp1fNaR7piXB19V9Mceq-lPFMGSpcaoEGJ9BMC7W0kTnzkA1X8VuEvfph_nkT_yqCE4Ejq/w400-h266/20230526173630_IMG_5899.JPG" width="400" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdwJHPGabqQFes2fiKZGLbkAz9uW24j8YWYTe6quebNpONsaV_mqwx2jT3pXSUqAPbgy5Qf9Td3AumKY7SqsJllek2C0o0dUOmhPUwccde_h1JadmZS5bFRG6cMBgMu57sJDLH2UacQyL86YmYLXAJLXS-pW3Q45oV-wtgAcTD8xm-zrqYHQ1dG0B6/s2048/IMG-20230916-WA0002.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdwJHPGabqQFes2fiKZGLbkAz9uW24j8YWYTe6quebNpONsaV_mqwx2jT3pXSUqAPbgy5Qf9Td3AumKY7SqsJllek2C0o0dUOmhPUwccde_h1JadmZS5bFRG6cMBgMu57sJDLH2UacQyL86YmYLXAJLXS-pW3Q45oV-wtgAcTD8xm-zrqYHQ1dG0B6/w480-h640/IMG-20230916-WA0002.jpg" width="480" /></a></div><br /><p><span style="font-size: x-large;"><br /></span></p><p><span style="font-size: x-large;">Rok 2023 v knihách.</span></p><p>Neklidná krev - Robert Galbraith</p><p>Moudrost mnicha - Bjorn Natthiko Lindeblad</p><p>Co říkají děti, než se naučí mluvit - Paul C. Holinger</p><p>Příběhy obyčejného uzdravení - Jan Hnízdil</p><p>Dokud žijí motýli - Hanni Munzer</p><p>Kde zpívají raci - Delia Owensová</p><p>The eczema diet - Karen Fischer</p><p>Svlékl jsem bílý plášť - Tomáš Lebenhart</p><p>Bez pláště - T.Lebenhart</p><p>We should all be Mirandas -Chelsea Fairless, Lauren Garroni</p><p>Agnes a zakázaná hora - Veronika Hurdová</p><p>Život jedna báseň - Colleen Hoover</p><p>Faktomluva - Hans Rosling</p><p>Medová smrt - Hanni Munzer</p><p>Uměni nemoci - Jan Vojáček</p><p>Děti jsou taky lidi - Zdeňka Šíp Staňková</p><p>Malý život - Hany Yanagihara</p><p>Marlene - Hanni Munzer</p><p>Námi to začíná - Colleen Hoover</p><div><br /></div><br /><div style="text-align: center;">K bilancím předchozích let <a href="https://www.misadreamer.cz/search/label/year%20recap" target="_blank">TUDY</a>.</div><div><br /></div>Michaelahttp://www.blogger.com/profile/04226834588180023785noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6815455031217884858.post-80482001881241600082024-01-11T12:24:00.000-08:002024-01-11T12:24:57.856-08:00<p></p><blockquote><p><span style="font-size: large;">take time for yourself.</span></p><p><i><span style="font-size: large;">how long?</span></i></p><p><span style="font-size: large;">until you feel like yourself again.</span></p></blockquote><p> </p><blockquote><p>(unknown)</p></blockquote><p></p>Michaelahttp://www.blogger.com/profile/04226834588180023785noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6815455031217884858.post-40609929908071126292024-01-11T12:22:00.000-08:002024-01-11T12:22:28.149-08:00<p> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7hyphenhyphen5UdySXi6LQFvdnqy-mjfiVxwgopiU6jppZ6V6-W-mTKsQQ6t80HHsGPu8JASODI2N5FotSpEh8Z0m1E4f3zvKcUFN9YdPt-hsQWy37yGSHuP0AbrBpZrk_0f9E5_70p1OH4fRnNtE1OxjrQqCEVS3eDPBPrqtmaeEOR_KIJ2j3X6uocabizoKO/s4000/20231204_080126.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7hyphenhyphen5UdySXi6LQFvdnqy-mjfiVxwgopiU6jppZ6V6-W-mTKsQQ6t80HHsGPu8JASODI2N5FotSpEh8Z0m1E4f3zvKcUFN9YdPt-hsQWy37yGSHuP0AbrBpZrk_0f9E5_70p1OH4fRnNtE1OxjrQqCEVS3eDPBPrqtmaeEOR_KIJ2j3X6uocabizoKO/w480-h640/20231204_080126.jpg" width="480" /></a></p><div style="text-align: center;">Jen jeden perfektní východ slunce!</div>Michaelahttp://www.blogger.com/profile/04226834588180023785noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6815455031217884858.post-45492904294355874672023-12-10T07:13:00.000-08:002023-12-10T07:13:00.846-08:00<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHGGnZyeOudm5afGKpMRqPFfKfhW9Q_jgd3qOFoROgKmR_Q_3dmoCL5BwmWS3BWZbu6vuvg-ZG5g8wJAKfNNU7bbu_X2iccdF-9QT_-4SSK0tJNtWKOIf96yiUcn77bwlOUp-emFBGB65-slRtQwD9wlfsCQXE8gy-FeNM-XUNpu-qB2yPSEkjsOBs/s2400/20231203155132_IMG_6439%20(1).jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2400" data-original-width="1600" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHGGnZyeOudm5afGKpMRqPFfKfhW9Q_jgd3qOFoROgKmR_Q_3dmoCL5BwmWS3BWZbu6vuvg-ZG5g8wJAKfNNU7bbu_X2iccdF-9QT_-4SSK0tJNtWKOIf96yiUcn77bwlOUp-emFBGB65-slRtQwD9wlfsCQXE8gy-FeNM-XUNpu-qB2yPSEkjsOBs/w426-h640/20231203155132_IMG_6439%20(1).jpg" width="426" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJICFzHFoVvjmfMnKE7UZnltuBh1RxieKQH45eqOa4XgFdVTh5wlDNZq999B5tXoTm3qC0v5lRTvloIi1WGmt5Ogw171TksRaLwod15Q2lA3qJ4hEK_eTKEajH8bIBqJvrtCsG6jM3KrJm5pcW99cLjOiAGYkp1l-khIZ7b4DkAwW33qr54GGE0VXF/s2400/20231203155336_IMG_6441%20(1).jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2400" data-original-width="1600" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJICFzHFoVvjmfMnKE7UZnltuBh1RxieKQH45eqOa4XgFdVTh5wlDNZq999B5tXoTm3qC0v5lRTvloIi1WGmt5Ogw171TksRaLwod15Q2lA3qJ4hEK_eTKEajH8bIBqJvrtCsG6jM3KrJm5pcW99cLjOiAGYkp1l-khIZ7b4DkAwW33qr54GGE0VXF/w426-h640/20231203155336_IMG_6441%20(1).jpg" width="426" /></a></div><br />Ušila jsem si mikinu. Mám z ní vážně radost. Přes prvotní nezdary (zahrnujíc ušití prvního švu, který se z mě tehdy neznámýho důvodu okamžitě rozpáral a vzteklého odložení projektu na pár týdnů k ledu, nebo spamování <a href="https://irisds.blogspot.com" target="_blank">Jitky</a> instagramu, že se na to už asi vy**ru a co mám sakra dělat) jsem ji nakonec zdárně dotáhla do konce. Joo, první šití z pružné látky bolí. Výsledek dopadl nad očekávání. Mít na stroji ještě overlock a mikina je jako z butiku. (Není nad skromnost.)<p></p><p>A tak jsem si ji párkrát cvakla ve sněhu na zrcadlovku. Třikrát samospoušť na kontinuální snímání 10 políček a vznikly z toho docela hezký fotky.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVYm2p3zBl9jniP7-WLw6FF4HTE6bOgk0UQOXFjXypk4MolGCmrZ7XvKIPnT3KxsoUcIrnRzYeqH0_tjYnB4dzRmD-fhrqZek4Q1pUAbQnCAW0DvKLpMYW__GJpKxazyt7luZUxKaIybGPF-6dN4283JmLVDN-cGphGS-2POxgvvzILfMxYNbfD4kB/s2400/20231203154758_IMG_6407%20(1).jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2400" data-original-width="1600" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVYm2p3zBl9jniP7-WLw6FF4HTE6bOgk0UQOXFjXypk4MolGCmrZ7XvKIPnT3KxsoUcIrnRzYeqH0_tjYnB4dzRmD-fhrqZek4Q1pUAbQnCAW0DvKLpMYW__GJpKxazyt7luZUxKaIybGPF-6dN4283JmLVDN-cGphGS-2POxgvvzILfMxYNbfD4kB/w426-h640/20231203154758_IMG_6407%20(1).jpg" width="426" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div>Michaelahttp://www.blogger.com/profile/04226834588180023785noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6815455031217884858.post-12015458654850620372023-12-10T07:03:00.000-08:002023-12-10T07:03:39.539-08:00<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaKXKLKGkwDSL_79cKy25ElTpiQ0k66-sL8zI877tRB618feLPMGYSUkbiud-Vv5qRK9DRqAoJISVqSoOz0tXjYOJFBueUudQj24ISZOP6u1a4y2DX_DDoYqkOlXNWzSUB_-CEmciBsiiIHHrlYxUJPYUs1MnOofQbRRRy7a75i3o_ZtlciOqp7Bij/s4000/20231126_201909.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaKXKLKGkwDSL_79cKy25ElTpiQ0k66-sL8zI877tRB618feLPMGYSUkbiud-Vv5qRK9DRqAoJISVqSoOz0tXjYOJFBueUudQj24ISZOP6u1a4y2DX_DDoYqkOlXNWzSUB_-CEmciBsiiIHHrlYxUJPYUs1MnOofQbRRRy7a75i3o_ZtlciOqp7Bij/w480-h640/20231126_201909.jpg" width="480" /></a></div><br />Namalovala jsem další lesní scenérii. Přibližně dvě hodiny flow. S rozhovorem s Tomášem Hajzlerem v uších. Obraz jsem pak už zakončila ve volném stylu a nazvala ho hotový. Patlání barev je moje oblíbená aktivita. Malování tužkou není nic moc, ale jakmile mě někdo nechá míchat si barvičky a <i>hrát</i> <i>si s nima</i>, jsem jeho tělem i duší.<p></p>Michaelahttp://www.blogger.com/profile/04226834588180023785noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6815455031217884858.post-34389769200065722142023-12-10T06:59:00.000-08:002023-12-10T06:59:33.375-08:00<p>Čas předvánoční miluju ze dvou důvodů. Těším se na to, jestli vyjdou bílé vánoce, protože miluju sníh, a v zimě nám jde ráno do obýváku boží světlo. V jiné roční období vychází slunce za domem a my ho nevidíme. A taky mám nějakým masochistickým způsobem ráda ten tlak a snahu všechno stihnout, než budou vánoce a nový rok. O poklidném období nemůže být řeč, i když se každý rok vážně snažím. Většinou to ale dopadne tak, že když to vypadá, že bude nějaká časová mezera, tak ji místo hození nohou nahoru a sledování filmů, nebo co tak lidé před vánoci dělaj, vyplním nějakou další činností, co by bylo fajn dodělat. Takže třeba včera jsme jeli pro sádrokartony do dětského pokoje, protože by bylo fajn, kdyby byl hotový na vánoce. Máme na to 2 týdny a v podstatě začínáme. Vždycky, když se online odmlčím, tak se většinou na něčem větším pracuje. </p><p>Četla jsem teď <i>Námi to začíná </i>od Colleen Hoover a upřímně - po dlouhý době knížka, která mě nebavila. Po <i>Malým životě</i> a dalších hlubších příbězích je těžký procítit na hlubší úrovni románek. Nic moc to ve mně nezanechalo, a na pobrečení jsou na scéně podle mě úplně jiné příběhy, ale každému podle jeho gusta.. Chtěla jsem si před vánoci nechat prostor na jeden díl Harryho Pottera.. tradice.. ale asi to nevyjde. Mám teď rozečteno víc knížek a z knihovny na mě navíc čeká 700 stránkový Anthony Doerr a toho si nemůžu nechat ujít. <i>Město v oblacích.</i> Za Pottera poměrně kvalitní náhrada.</p><p><br /></p><p><br /></p>Michaelahttp://www.blogger.com/profile/04226834588180023785noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6815455031217884858.post-70637073095110748862023-12-10T06:37:00.000-08:002023-12-10T06:37:05.490-08:00<p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMU5lvitDZjXS7uUcLtRdNd1JIBcNdXH5ANzuf3-6hr4y72MNBNc7P1GbDd74eP4lEKrMlDTStP3kGxS7FyP0Ny79iX0z8LjvXopv8ad7igF7IhMTXgdrCQzP59yCQLk11uluCYkUy5Ak8eYBTUhfC-Sn4JqMT3e5Cn-39W4W7rb1xyk242Dv8vwPe/s4000/20231130_150131.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMU5lvitDZjXS7uUcLtRdNd1JIBcNdXH5ANzuf3-6hr4y72MNBNc7P1GbDd74eP4lEKrMlDTStP3kGxS7FyP0Ny79iX0z8LjvXopv8ad7igF7IhMTXgdrCQzP59yCQLk11uluCYkUy5Ak8eYBTUhfC-Sn4JqMT3e5Cn-39W4W7rb1xyk242Dv8vwPe/w300-h400/20231130_150131.jpg" width="300" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIy29ZH6tCSBzcK7nYR6bqIk4AwP_4t01LoVJLwPixeLJgsJgvqJ4Hll5uYgaBxlXb59On3jxRjud2hXtjkYKhg7KTOQGD7LUwEiNOpdPXq08WvEg4-D75LpnDqV52G7uCA4ul0Ze9J5ljnIA-ITPJ93ijr05ixyxyjfApge-EYl6HseggMHgxhVQe/s4000/20231128_074627.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIy29ZH6tCSBzcK7nYR6bqIk4AwP_4t01LoVJLwPixeLJgsJgvqJ4Hll5uYgaBxlXb59On3jxRjud2hXtjkYKhg7KTOQGD7LUwEiNOpdPXq08WvEg4-D75LpnDqV52G7uCA4ul0Ze9J5ljnIA-ITPJ93ijr05ixyxyjfApge-EYl6HseggMHgxhVQe/w480-h640/20231128_074627.jpg" width="480" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjavD7eRoI6bxJGYSBJAGBRm7oAqsxJfP927KiOPR1yUTFNn-jqY1krAV0kKJnBiQajFWi1dx3oYR1SxDj8aKaYGtQsXfbB1YdJH7QMm9ICMf3JGOpGQfE6XlGKzzHmT247MV3iC1s6rpeezeXNERSr2n1yiNULzuWAAD2MYCVpAz_BbvwWbrai0L95/s4000/20231125_081859.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjavD7eRoI6bxJGYSBJAGBRm7oAqsxJfP927KiOPR1yUTFNn-jqY1krAV0kKJnBiQajFWi1dx3oYR1SxDj8aKaYGtQsXfbB1YdJH7QMm9ICMf3JGOpGQfE6XlGKzzHmT247MV3iC1s6rpeezeXNERSr2n1yiNULzuWAAD2MYCVpAz_BbvwWbrai0L95/w300-h400/20231125_081859.jpg" width="300" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnjbH2l1sjLuLRrNj9ePDhTLbVhw3_Rsv2BuPG8Cs6qpcGDTT3PTLwV-kHbh83PRIutFGdROfAGfXQa-JjXzPHyJCZLSRsa_gJFeyX55x443P5dXYUQI1zKTeSUoe22ERkl9BEj9BpTIi48xv4Lh4D_P5BelTE1GUSuMerCVeo7Ad0u3o0-f7G_P88/s4000/20231124_164610.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnjbH2l1sjLuLRrNj9ePDhTLbVhw3_Rsv2BuPG8Cs6qpcGDTT3PTLwV-kHbh83PRIutFGdROfAGfXQa-JjXzPHyJCZLSRsa_gJFeyX55x443P5dXYUQI1zKTeSUoe22ERkl9BEj9BpTIi48xv4Lh4D_P5BelTE1GUSuMerCVeo7Ad0u3o0-f7G_P88/w480-h640/20231124_164610.jpg" width="480" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOPxUx84xZIYfqlEFHX4Mg3sd6lg3epx_15zWwKhdSiZ5YPN3hi7Rn9gW9fMVUu_2VNAVjeVo1ffMnxsTp0VGucNzm6jjLS8TdQWYPClO1rlsmRyYYcZi_0SZ_HtKxXqT415UiQnlBXsx55DRJV1jyaW1eqtTzAe8j7NPu_RkbciLSEcyr8sOQ9tho/s4000/20231124_155242.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOPxUx84xZIYfqlEFHX4Mg3sd6lg3epx_15zWwKhdSiZ5YPN3hi7Rn9gW9fMVUu_2VNAVjeVo1ffMnxsTp0VGucNzm6jjLS8TdQWYPClO1rlsmRyYYcZi_0SZ_HtKxXqT415UiQnlBXsx55DRJV1jyaW1eqtTzAe8j7NPu_RkbciLSEcyr8sOQ9tho/w300-h400/20231124_155242.jpg" width="300" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitJyQ5FXO4ig9s6-fI1LO5ECtbEOU4BlNHFuzN74aXtHji-BjY8Vr4ry6se8F2-qqChZYtzn_vjWbBkRjwSvkqPmMUdTM8xRs_qGJzwr8Q8vHBbxKctk7FqpK-T3Li2CSTPv9-QSUKaJvhUO1c1BeJeYVBjVhToN0v1L4Eu_WxK8CsfZvBnlmeQCj8/s4000/20231123_074429.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitJyQ5FXO4ig9s6-fI1LO5ECtbEOU4BlNHFuzN74aXtHji-BjY8Vr4ry6se8F2-qqChZYtzn_vjWbBkRjwSvkqPmMUdTM8xRs_qGJzwr8Q8vHBbxKctk7FqpK-T3Li2CSTPv9-QSUKaJvhUO1c1BeJeYVBjVhToN0v1L4Eu_WxK8CsfZvBnlmeQCj8/w480-h640/20231123_074429.jpg" width="480" /></a></div><br /><p></p><p>První sníh je láska. </p><p>Stíny, které vrhá východ slunce na naše stěny, jsou láska. </p><p>Jonášek poprvé ťapkající ve sněhu je největší láska.</p><p><br /></p><p><br /></p>Michaelahttp://www.blogger.com/profile/04226834588180023785noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6815455031217884858.post-20762174434294796912023-12-10T06:07:00.000-08:002023-12-10T06:07:00.472-08:00<p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsn61e2JAlCuP6r2HAPTmy3uVeu2uAlq-Y7F9SggtRYien9yWNdOmSX0SukJqTVYBoNK1f6VgRUWRNEIl9TG1P_hfNSgcSsqOPq5YlF4X4b9FeWR06Y4bFaVJPYlln0cqAKvBwqxn3yndEQ59jS5uW8JLdcX3Q_DtNnrxMmsTJzH8QtiAygJJPR9R7/s1544/000249330026.tif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="1544" height="265" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsn61e2JAlCuP6r2HAPTmy3uVeu2uAlq-Y7F9SggtRYien9yWNdOmSX0SukJqTVYBoNK1f6VgRUWRNEIl9TG1P_hfNSgcSsqOPq5YlF4X4b9FeWR06Y4bFaVJPYlln0cqAKvBwqxn3yndEQ59jS5uW8JLdcX3Q_DtNnrxMmsTJzH8QtiAygJJPR9R7/w400-h265/000249330026.tif" width="400" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPPcE3euITdCRkoXgfKyr3i7IdVZOkJdjkxfkyEzjlDw7A1PjHnt-HK7kGp47aV41h21UDGLt_Pxe2MXfAFot-pE9_A1S7S7CCBe7rt_tEGoAtBozzp4R6wVk0s0dC3W0z5tJeXnblXV2yScorQ1Y1-nHqA1Eegh19ZCdw7Ug4uWJyngtX-Von4m_b/s1544/000249330021.tif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="1544" height="265" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPPcE3euITdCRkoXgfKyr3i7IdVZOkJdjkxfkyEzjlDw7A1PjHnt-HK7kGp47aV41h21UDGLt_Pxe2MXfAFot-pE9_A1S7S7CCBe7rt_tEGoAtBozzp4R6wVk0s0dC3W0z5tJeXnblXV2yScorQ1Y1-nHqA1Eegh19ZCdw7Ug4uWJyngtX-Von4m_b/w400-h265/000249330021.tif" width="400" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjv7malZHKqyeC2CdaOAUJResXhwn5pZtZiRq_6oXsskrmcikZsJaGw_B3vghfDtOsYqAYdHT_CYZE_nKO0oTqJI5J7NBSaHMsdpIWBaKEy0t94b8vJx8_TNDPeEtxagOLMFLP_sV1eEsNpt7XSlv4mW_OPhPFxJjF0qEUaFCVOxhmhor3q6bF8076G/s1544/000249330017.tif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="1544" height="265" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjv7malZHKqyeC2CdaOAUJResXhwn5pZtZiRq_6oXsskrmcikZsJaGw_B3vghfDtOsYqAYdHT_CYZE_nKO0oTqJI5J7NBSaHMsdpIWBaKEy0t94b8vJx8_TNDPeEtxagOLMFLP_sV1eEsNpt7XSlv4mW_OPhPFxJjF0qEUaFCVOxhmhor3q6bF8076G/w400-h265/000249330017.tif" width="400" /></a></div><br /><p></p><div>The autumn of five years ago. Life moved on a different axis. The fall before Zealand. The expectations, the hungry travelers ready to go. The goodbyes as well as the new exciting beginnings. Life won´t stop for others back home even though yours is being challenged to the edges. The romance of fall in Prague before we left for who knew how long. This was sweet. </div><div><br /></div><div>Our first film roll on half-functional old Olympus 100, which I inherited from my childhood, and half the pics was gone forever when I accidentally opened it. Life happenes. Wouldn´t want it any other way.</div><div><span style="background-color: white; font-family: arial, sans-serif; font-size: 14px;">#35mm </span></div>Michaelahttp://www.blogger.com/profile/04226834588180023785noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6815455031217884858.post-22042510785343259532023-11-18T17:00:00.000-08:002023-11-19T05:02:37.624-08:00<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHgCDOWGUN062DsjsMJBIDv7zDuFTQ7IriTNz5E5WRO5xIlME9k7gshpSf88wIFfibq-G5fXVZJeMN6IAIMGY7oCWknvU-UmwKjJc_N88CdcD9yvoc18Sc-SZ4Yy93WHsYeeLgFDVQLrGWUqJ4GBR4AFp62W1lanITTaeThkCH4v-bH4VaEzz7vxKc/s4096/GridArt_20231116_143657602.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1547" data-original-width="4096" height="242" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHgCDOWGUN062DsjsMJBIDv7zDuFTQ7IriTNz5E5WRO5xIlME9k7gshpSf88wIFfibq-G5fXVZJeMN6IAIMGY7oCWknvU-UmwKjJc_N88CdcD9yvoc18Sc-SZ4Yy93WHsYeeLgFDVQLrGWUqJ4GBR4AFp62W1lanITTaeThkCH4v-bH4VaEzz7vxKc/w640-h242/GridArt_20231116_143657602.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div>V listopadu většinou zpomalíme, ať chceme nebo ne. Když začíná být mezi čtvrtou a pátou tma, Jonáš spí a já čtu stránku za stránkou. Když jdeme s Jonášem po ulici a on mi začne něco v dáli ukazovat.. já si myslím, že ukazuje na dům před námi... "<i>nene, tady ještě nebydlíme</i>".. a za chvíli si všimnu duhy na obloze, na kterou ukazuje. Ten dětskej úsměv po projetí velký louže! Jak si Jonáš chce sníst celý jablíčko a prostě se zastaví uprostřed stezky, aby to udělal. V dešti. Nedělá v tu chvíli nic jinýho - <span style="font-size: large;">prostě jenom jí jablko, v dešti.</span> Je to vážně podzimem nebo mateřstvím, že mám takovýhle myšlenky? Klasicky bych samozřejmě ráda den natahovací nejmíň o pár hodin, poněvadž nestíhám vůbec vše, co bych ráda, ale v tuhle moji životní fázi to prostě není na pořádku dne a je třeba to přijmout. A já už to přijmula. A taky jsem začala pracovat a tudíž s ním netrávím většinu večerů. Ale vidím, že Jonáš mnohem víc ocení, když jsem s ním vědomě hodinu, než když jsem s ním celý den napůl, a většinu času odbíhám k mobilu, aby mi něco neuteklo. Fakt neuteče, svět plyne i bez mojí přítomnosti na sítích a jediné, co mi může utéct stojí přímo přede mnou a má asi 90 centimetrů... a já si toho času s ním vážím každým dnem víc a víc, když ho teď mám kvůli práci zas o trošičku míň.</div><div><br /></div><div>Paradoxně teď umím nějak líp nakládat s časem a došlo i na šití. Když jsem objevila kouzlo šití, už si v normálním obchodě nevyberu. Miluju to, líbí se mi střihy na všechno a všechno chci postupně objevit. Leží mi tu látky na 3 projekty a na další 2 jsou na cestě. Někde v pořadníku za kousky z Burdy je taky <a href="https://criswoodsews.com/products/daydream-top-and-dress" target="_blank">Daydream dress</a> od Criswood sews. <span style="font-size: large;">Mám ráda tu pomalost, tahle činnost nejde zrychlit, nejde uspěchat. </span>Musíte si na zemi odklečet ty hodiny kreslení, špendlení a střihání, než dojde na samotné šití na stroji u stolu. Zrovna dnes jsem se pustila do první mikiny. A další budou rovné minimalistické šaty na vánoční večírek. Bude to první projekt ze semiše a teď vlastně vytvářím první projekt z teplákoviny. Všechno je pro mě pořád u tohohle koníčku "poprvé", protože je toho jednoduše tolik, a to mě baví. Na zkracování záclon do francouzských oken v obýváku jsem zlomila 2 jehly. Tu druhou v úplně stejný moment, jako první. Nepoučila jsem se. Kopíruje to celý můj život. Musím do téže řeky vstoupit víckrát a nechat se znovu semlít, než dám věcem skutečně vale. No co, každý jsme nějaký a mohla bych mít horší vlastnost.</div><div><br /></div><div>Po <i>Malém životě</i> jsem začala číst <i>Marlene</i> a po ní románek od Colleen Hoover. <span style="font-size: large;">Pomalu pryč od geniality zpět k všednostem.</span> Těžko si představit knihu, která mě dokáže víc semlít (ale nechám se v budoucnu ráda překvapit!). <i>Námi to začíná </i>je pokračování <i>Námi to končí</i> a to jsem nečetla, ale to už je tak nějak můj zvyk - číst knihy v řadě napřeskáčku. Taky jsem začala ve volném čase číst <i>Respektovat a</i> b<i>ýt respektován</i> a díky tomu jsem objevila vydavatelství <a href="https://www.peoplecomm.cz/" target="_blank">Peoplecomm</a> a <a href="https://www.tomashajzler.com/" target="_blank">Tomáše Hajzlera</a>. Opět se u mě hlásí o slovo minimalismus ve všech svých podobách a já se mu nijak nebráním. Je krásný, když si člověk dovolí být zase o trochu víc svůj. <i>"Škola mě tý hravosti zbavila a já se k tomu dopracovala znovu až teď po letech. Znovu jsem zjistila, že se můžu učit cokoliv na světě a říkala jsem si úplně wooow! Můžu cokoliv! Nemusím dělat to, co se očekává.."</i></div><div><br /></div><div>Přemýšlím, jestli si nepořídím podobný zamykací box, jaký doporučuje ve <a href="https://www.youtube.com/watch?v=C-Iewo7zUFo&ab_channel=NateO%27Brien" target="_blank">svým videu Nate O´Brien</a>. Podle statistik jsou nejzávislejší skupinou na mobilech ne teenageři, ale matky na mateřské. <i>I feel this</i> <i>hard, baby</i>. Cítím, že ten problém mě začíná přerůstat a strašně rychle ve dnech velký únavy a psychickýho vyčerpání sklouznu k rychlýmu dopaminu, kterej na mě čeká jen o 2 kliknutí později. Je to tak otravný. Je to už rok, co jsem sama sobě vyložila karty na stůl a sepsala <a href="https://www.misadreamer.cz/2022/10/stve-me-jedna-vec.html" target="_blank">tenhle článek.</a> A o rok později nedocílila žádné změny. Mám vždycky takovou radost, když mi pod rukama vzniká nějaký projekt, a on by ten čas i byl, kdybych dokázala nedělat tenhle jeden svůj zlozvyk, kterej mě o něj okrádá. Chci se od toho úplně odprostit. Ráda bych vedla tak bohatý život, že bych si na nějaký svůj profil ani nevzpomněla. Je to taková berlička. Plus když má člověk rád kreativní věci, tak je to spíš past.</div><div><br /></div><div>V čem jsem ale na sebe z poslední doby pyšná je, že jsem z velké části zahojila svůj vztah k jídlu. Nemlsám, nepřejídám se jako dřív. Máme teď takový harmonický vyvážený vztah a i mě vážně hodně začalo bavit cvičit. Konečně buduji v téhle životní sféře návyky, které nejsou založeny na nenávisti k vlastnímu tělu, na extremismu nebo rychlých řešeních. <span style="font-size: large;">Tohle je udržitelné, pomalé a moc fajn </span>- endorfiny fungují (a taky jsme přestali jíst pšenici). Na svoji předporodní váhu to tenhle rok nestihnu, ale nějakých 5kg je zase dole. Ještě jich pár chybí a pár zdravotních komplikací také ještě přetrvává, ale pomalu jdeme k cíli. V tomhle jsem svého letošního předsevzetí docela dostála. Jedině pomalá cesta je tu podle mě ta správná. K podobnému závěru jsem postupně došla ve všech svých životních výzvách.</div><div><br /></div><div>Tak zase příště u Journalu.</div>Michaelahttp://www.blogger.com/profile/04226834588180023785noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6815455031217884858.post-75854392902336891132023-11-10T23:39:00.009-08:002023-11-10T23:39:57.051-08:00<p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWD7FESimzVUAxg24vQ1v1lakznq70GpX9P5FPOh2PG_ruvTye4COzNsfoluP4pUV7yYTqHIwh11j_OUYiC2DcqOxYVNY7RzkJ5wnW-Zmki9Vss0-YGDkKd9eAo_ciK8nV1fJXiH-R_VjKN97Gr1gkPMKSWfwU05Az7EwaE2sEDUHzfD2SDETLP5mp/s4000/20231103_111614.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWD7FESimzVUAxg24vQ1v1lakznq70GpX9P5FPOh2PG_ruvTye4COzNsfoluP4pUV7yYTqHIwh11j_OUYiC2DcqOxYVNY7RzkJ5wnW-Zmki9Vss0-YGDkKd9eAo_ciK8nV1fJXiH-R_VjKN97Gr1gkPMKSWfwU05Az7EwaE2sEDUHzfD2SDETLP5mp/w480-h640/20231103_111614.jpg" width="480" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5_3asSKZ2yysBqUmQb76MrFKPJGgi2mXdUMylJHHMzPoAAnwpPVH4KuAphN4uDIJcCKrcHZb-YQcdujydHshbZxPfGaXPpsXN7onIT-bG7VzBt6yfZuG_r6XVXjk9X2CvEO64AyUrjyk_BKxzNEpMyGTlIwSNSUewtjh9v-aVJLLo-uxFDkdes64v/s4000/20231103_111331.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5_3asSKZ2yysBqUmQb76MrFKPJGgi2mXdUMylJHHMzPoAAnwpPVH4KuAphN4uDIJcCKrcHZb-YQcdujydHshbZxPfGaXPpsXN7onIT-bG7VzBt6yfZuG_r6XVXjk9X2CvEO64AyUrjyk_BKxzNEpMyGTlIwSNSUewtjh9v-aVJLLo-uxFDkdes64v/w480-h640/20231103_111331.jpg" width="480" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgU1eqRME7W9dm-2APUOrt4GBXFbxjGJ2fJejaZuq49dCebfPE79c4XTLFMLC0tegHUrfKYXSwf44Y4G2BC9e0S4HbkwvZgU2ztY_kLBtiG8fSeXbySlg5-DQ_EitbRaqyNP_ZKGcUTrjWNjZvojF8-c402zPsZLNQPQsA-2hurw_QqZU5fU7bpVzaL/s4000/20231103_111253.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgU1eqRME7W9dm-2APUOrt4GBXFbxjGJ2fJejaZuq49dCebfPE79c4XTLFMLC0tegHUrfKYXSwf44Y4G2BC9e0S4HbkwvZgU2ztY_kLBtiG8fSeXbySlg5-DQ_EitbRaqyNP_ZKGcUTrjWNjZvojF8-c402zPsZLNQPQsA-2hurw_QqZU5fU7bpVzaL/w480-h640/20231103_111253.jpg" width="480" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzFG402tJWmyIogfMWULVKMy37Kg59Pa9SnuiySl47wkgAstRoakH9nkJ7f0CAMeZquzBmxZsqH1E83-yRNsJ1g9cc151r-j_LxTZgW2cSyURqrrThL-gtXS8jvi4s8uW-_TI9N4Pgzqxd0DHoJje_smFLjtwuaz0aufJLVZ5tex-PN1a64XKxk-dD/s4000/20231103_111318.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzFG402tJWmyIogfMWULVKMy37Kg59Pa9SnuiySl47wkgAstRoakH9nkJ7f0CAMeZquzBmxZsqH1E83-yRNsJ1g9cc151r-j_LxTZgW2cSyURqrrThL-gtXS8jvi4s8uW-_TI9N4Pgzqxd0DHoJje_smFLjtwuaz0aufJLVZ5tex-PN1a64XKxk-dD/w480-h640/20231103_111318.jpg" width="480" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgARpNpMVyq1ULcl3azFCb9hU5wDpUgzK2f6_cdZh2Xhfs7MpE_rBhntNRcfVE5mIIEYM7eF-gChtI3Zv81aBA4guTgOxVmJrmlfGkpvffulhTewRqTuWQbzng90S-YhhD-tFmHxUKQH6gNvIEBc9jx3uftfYBRqukrVYasc_1qvpieXBiH-B_sGhqA/s3264/20231103_111101.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3264" data-original-width="2448" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgARpNpMVyq1ULcl3azFCb9hU5wDpUgzK2f6_cdZh2Xhfs7MpE_rBhntNRcfVE5mIIEYM7eF-gChtI3Zv81aBA4guTgOxVmJrmlfGkpvffulhTewRqTuWQbzng90S-YhhD-tFmHxUKQH6gNvIEBc9jx3uftfYBRqukrVYasc_1qvpieXBiH-B_sGhqA/w480-h640/20231103_111101.jpg" width="480" /></a></div><p></p><br />Michaelahttp://www.blogger.com/profile/04226834588180023785noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6815455031217884858.post-73554664678410990332023-10-23T13:12:00.001-07:002023-10-23T13:12:52.464-07:00Becoming a mother leaves no woman as it found her.<div>It unravels her and rebuils her. It cracks her open, takes her to her edges.</div><div>It's both beautiful and brutal; <i>often at the same time.</i></div><div>(Nikki McCahon)</div>Michaelahttp://www.blogger.com/profile/04226834588180023785noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6815455031217884858.post-38466166399369167022023-10-20T05:58:00.001-07:002023-10-20T05:58:42.749-07:00<p><span style="font-size: large;">O tom, jak pouštím kontrolu (nejen) v šatníku.</span></p><p>Roky jsem měla představu, že má někdo jiný určovat, co bych měla nosit. Neuvědomovala jsem si to samozřejmě takhle natvrdo, ale v jádru věci to tak bylo. Co nosí okolí, co píší v časopise, co říká blogerka, která nosí luxusní značky (a já bych vlastně asi měla taky?), co říká blogerka minimalistka, která má 30 kusů oblečení (a nejsem já špatná, když jich mám přes 100?), co se obecně <i>má</i> nosit do kanceláře, a tak dále, a tak dále. Celé tohle smýšlení vedlo k restriktivnímu chování a snaze o absolutní kontrolu (nejen) nad šatníkem. </p><p>Nesrovnávala jsem se ale jen s jedním člověkem, nýbrž s několika najednou, aniž bych si to uvědomovala. <span style="font-size: large;">Vlastně jsem si ve svý hlavě ze všech těch různých lidí dělajících různý věci vytvořila jednoho člověka=poloboha, se kterým jsem srovnávala svoji realitu.</span> Podle mě je to hodně destruktivní vzorec chování, ale myslím, že v době sociálních sítí ne až tak vzácný.</p><p>Jestli jsem si něco z posledních let odnesla, pak že vážně není špatný pustit v životě nad vším trochu kontrolu a nesrovnávat se s někým jiným. Když si to ukážeme na příkladu šatníku, realisticky jsem se zamyslela nad svým současných životem a co tak potřebuji<i> já</i>, plus co bych <i>chtěla</i> nosit jako součást svojí identity. Minimalismus ke mně do určitý míry určitě patří, je mi v něm dobře, ale určitě ne ten extrémní/restriktivní. Stejně jako pro mě nezafungovalo restriktivní veganství a už nikdy nepůjdu do žádné restriktivní diety, nefunguje na mě ani minimalismus, jehož pravidla diktuje někdo jiný.. S totálním klidem jsem se tak zbavila věcí, které jsem stejně neměla ráda/neseděly mi, naopak jsem s klidem dokoupila to, co jsem potřebovala, a dokud se vejdu do jedné skříně, jsem s tím počtem věcí naprosto v pořádku a nelynčuju se za každý nákup tak, jako dřív. </p><p>Myslím, že není nutný tlačit počet kusů v šatníku dolů, jen aby člověk dokázal, jak moc je minimalista a neustále se musel kontrolovat, jestli neporušuje nějaký obecně daný pravidla. <span style="font-size: large;">Mám jediné pravidlo: musím vědět, co mám. </span>Jakmile je věcí moc a já už ani nevím, co mám, pak je čas na úklid. Jinak ale nechávám život plynout tak nějak víc sám a netlačím na pilu. Vlastně ani nevím, kolik věcí v šatníku teď mám, ale vím, že se mi nosí dobře. Oblíkání by mělo být zábava. Život by měl být zábava!</p>Michaelahttp://www.blogger.com/profile/04226834588180023785noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6815455031217884858.post-50915433319798821272023-10-02T05:59:00.001-07:002023-10-02T06:13:47.377-07:00<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFXD-G-zoMXT4xNREzHyxAuZlrk1cXy4enxu5LWqzdu24BqwnerbKMHG9tL6n97cb9rZYpZ71VddTt0xOWAllu3Std-YKfahDhwLkGlIkuYaFl62xj0joLtj5hLDQlQ_zT0vO2vEsa2rxkRjuNwY93u_zhA3egV4dg4Yghty9d17CsP7LrKVp4-WGY/s4128/20230927_084935%20(1).jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3096" data-original-width="4128" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFXD-G-zoMXT4xNREzHyxAuZlrk1cXy4enxu5LWqzdu24BqwnerbKMHG9tL6n97cb9rZYpZ71VddTt0xOWAllu3Std-YKfahDhwLkGlIkuYaFl62xj0joLtj5hLDQlQ_zT0vO2vEsa2rxkRjuNwY93u_zhA3egV4dg4Yghty9d17CsP7LrKVp4-WGY/w400-h300/20230927_084935%20(1).jpg" width="400" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-size: x-large; text-align: left;">Style identity.</span></div><p>Trvalo mi docela hodně let ztotožnit se s myšlenkou, že mám ráda módu. Vážně, vážně mám! Myslela jsem si, že abych tohle tvrzení mohla říct nahlas, musela bych mít fashion účet na instagramu a fotit se neustále v těch stejných outfitech jaké vídáme na stránkách Elle, a taky být neustále ťip ťop upravená jako modelka... Jako vždycky bych tímto svoje mladší já ráda pohladila a řekla, že to tak vůbec není, <i>maličká!</i> Nemusím kopírovat styl v nejnovějším Elle, abych mohla říct, že nějaký mám. Můžu mít ráda módu a koupit si za rok pouze pár nových kousků. Nebo být hodně <i>slow</i> a nové si dokonce šít sama doma. Nebo ráda nosit věci z 90tek a stejně mít svůj styl. <span style="font-size: large;">Kdo vlastně určuje, co je v módě ano a co ne? </span>Jsme v tom každý sám za sebe a každý se cítíme sebevědomě a svůj v něčem jiným. Vážně to není o tom, v čem někdo chodí po molu a jak to hodnotí "módní policie". Ach, jak osvobozující a svěží myšlení, který mi ale roky chybělo.</p><p>Už se tedy nebojím říct nahlas, že se ráda zaobírám svým šatníkem a tím, co v něm mám + jak by to šlo zkombinovat. Módní časopisy už nečtu - s výjimkou Burdy, kterou naopak hltám! Hledám si svoji módní identitu, která se zároveň pořád tak trochu vyvíjí. Je třeba ji přizpůsobit životnímu stylu (jsem teď víc doma než v kanceláři), převažujícím denním aktivitám (stavění kostek s Jonášem/lítání po lesích/domácí práce..), osobnímu vývoji a celkově svým aktuálním preferencím.</p><p>Několikrát do roka šatník třídím a přeorganizovávám. Velké čistky už u mě nejsou nutné, protože jsem jich udělala v posledních letech hodně a ve skříni mi tak zůstává už jen víceméně to, co opravdu nosím. Tenhle proces mi zabere už jen tak hodinu. Ty vyloženě mimosezónní kousky jdou do krabic a na pár měsíců pryč, aby ve všem byl hezký přehled. Moc se mi líbí myšlenka <i>capsule wardrobe, </i>kde není prostor pro kousky, které se ve skříni jen tak povalují a čekají na svoji příležitost, a s radostí můžu prohlásit, že už od něj nejsem daleko. Mojí guru je v tomhle ohledu Signe z blogu a youtube kanálu <a href="https://www.uselesswardrobe.dk/" target="_blank">Useless</a>. Líbí se mi celá její filosofie a i když je můj styl jiný, než její, je mi velkou inspirací.</p><p>Pak si taky čas od času ráda dávám se svým šatníkem "rande". Třeba jako dnes. <span style="font-size: large;">Uvařím čaj, pustím oblíbenou hudbu, čapnu deník na poznámky, a prostě se vyblbnu.</span> Prohlížím si, co mám, zkusím pár nových kombinací, a pak všechno zas urovnám na místo, kam to patří.. ať to může znít sebehloupěji, mám to ráda. Naučila jsem se tak rozpoznávat, k čemu v oblečení inklinuju, co mi sedí <i>jako prdel na hrnec</i>, v čem je mi dobře, a objevila jsem určité vzorce, kterých se držím. Pro mě je to v základu toto:</p><p></p><ul style="text-align: left;"><li>všechny spodky high waisted</li><li>všechny vršky cropped </li><li>volné střihy</li><li>teplé tóny/earthy tones</li><li>sukně/šaty v délce midi</li><li>turtlenecks</li><li>ne výstřihy</li><li>ne podpatky</li><li>ne skinny fit</li><li>ne tříčtvrteční rukáv</li><li>ne umělý/laciný materiál</li></ul><p>Usnadňuje to nakupování a celkově život. Už vím, co mi funguje a v čem se cítím fajn a po jiných věcech v obchodě už ani nekoukám a nesnažím se být někým jiným. Svoji style identity bych po několikaletém pozorování popsala nějak takto:</p><p></p><ul style="text-align: left;"><li>Boho chic 60%</li><li>Minimalist 20%</li><li>Edgy 20%</li></ul><p></p><p><span style="font-size: large;">Boho</span> styl je mi rozhodně nejblíž.. volný kalhoty/šaty, rozevlátý vlasy, sandály nebo cowboy boots, klobouky, huňatý velký svetry, velký šály, všemožný crop topy a košile... <span style="font-size: large;">minimalist </span>protože nemám ráda zběsilé potisky a často sahám po jednobarevných kouscích a taky nemám ráda moc doplňků... <span style="font-size: large;">edgy</span> protože stále v skrytu duše miluju džínový bundy, graphic tees, ankle boots na pořádný platformě a rock´n´roll v uších.</p><p>Mám zoufale málo fotek, který by mě zachycovaly upravenou a oblečenou podle představ. Bude to i tím, že ne každý den si dám záležet, protože jsem skoro pořád doma a často bohužel nevyvíjím úsilí převlíct se z legín do čehokoliv lepšího. Ale tohle hodlám změnit. Inspirací mi bylo <a href="https://www.youtube.com/watch?v=Aft5oAgSJRk&ab_channel=MargaretMatheny" target="_blank">tohle video.</a> Protože se přece neoblíkám pro druhé, ale sama pro sebe. Tak dalšímu módnímu vývoji zdar a doufám, že vás příspěvek třeba trochu obohatil!</p><p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiErc-j_ZW1SoOGVv6F1F7p0ro1Djf6V6fAQS5D975FvSIIVyZjCM4qNBJlk4j6MnWvd3GyVYfDiRwkxEYCW3faIMvTbgz0-uXk314RJ1Ntj3Gu4T47R23UPoIgLu6DVaTO0rawT4LR2QQfxosV90faNwc20Bw8q5Ijn7xeKnVLcPt65H1aCT_hklMp/s4096/GridArt_20231002_144202241.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4096" data-original-width="4096" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiErc-j_ZW1SoOGVv6F1F7p0ro1Djf6V6fAQS5D975FvSIIVyZjCM4qNBJlk4j6MnWvd3GyVYfDiRwkxEYCW3faIMvTbgz0-uXk314RJ1Ntj3Gu4T47R23UPoIgLu6DVaTO0rawT4LR2QQfxosV90faNwc20Bw8q5Ijn7xeKnVLcPt65H1aCT_hklMp/w640-h640/GridArt_20231002_144202241.jpg" width="640" /></a></div><br /><p><br /></p>Michaelahttp://www.blogger.com/profile/04226834588180023785noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6815455031217884858.post-21754752414011778602023-09-18T21:11:00.000-07:002023-09-18T21:11:29.768-07:00<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBCWGM06bT827dHb0HchYc7iHxLKAeZBfghRWyq3rZ1QvPxtskzZMj8aWwdMDo76rGBAyXvRcmElLcfodtV-tny835JD1rgrFQV5vnS0jOzQsFH1P_yfFPuHBWAKsC0LAoKiLkKURB4AR599miCKKhBxnfw2lPkm6dzWiXFDxOAT40NrUUj5LBfN_o/s4000/20230905_132952.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBCWGM06bT827dHb0HchYc7iHxLKAeZBfghRWyq3rZ1QvPxtskzZMj8aWwdMDo76rGBAyXvRcmElLcfodtV-tny835JD1rgrFQV5vnS0jOzQsFH1P_yfFPuHBWAKsC0LAoKiLkKURB4AR599miCKKhBxnfw2lPkm6dzWiXFDxOAT40NrUUj5LBfN_o/w480-h640/20230905_132952.jpg" width="480" /></a></div><br /><p>Teď je vše na takovém obláčku. <span style="font-size: large;">Lítám si a sním.</span> Dva týdny jsme cestovali po kamarádech a rodině. Nazývám ten výlet "round trip", protože jsme udělali takové kolečko "po okolí", jestli tak můžu nazývat Rakousko a Česko dohromady. Zavítali jsme na místa, kde jsme ještě nebyli a všude jsme se chtěli přestěhovat. Žijeme v krásný oblasti a měli bychom si toho vážit. Byla to fajn dovolená, jediné minus bylo, že jsem doma zapomněla Minoltu. Letos jsem zatím nafotila jediný film, nevím, jak je to možný a ach jo.. Na obláčku člověk okolo dovolené lítá běžně, ale tohle je způsobené ještě i něčím jiným. Začínáme zase trochu víc plánovat budoucnost, možná další stěhování do zahraničí? Možná. Detaily si nechám s dovolením pro sebe. Sama tomu budu věřit, až když by došlo na realizaci (asi tak jako odjezdu na dovolenou s malým dítětem člověk uvěří až fakt ve chvíli, kdy jsou kufry v autě a nastartuje motor :D). S dítětem a hypotékou je všechno už trochu složitější a ten časový horizont je možná delší, než by se nám líbilo, ale <span style="font-size: large;">nic není nemožný.</span> </p><p>Během jednoho týdne jsem dala všechny díly <b>Surviving summer.</b> <i>Pure love,</i> těším se na další díly. Moje malé já zbožňovalo seriál The O.C. a musím říct, že tenhle seriál ve mně nechává podobně dobrej pocit. Jako teenagerovi mi nad postelí visel plakát surfařů, hned vedle vytištěné fotky z Phuketu v Thajsku a mapy Austrálie. Brada Pitta byste tam úplně nenašli. Všechno to byl totální sen a naprosto nemožná věc pro někoho z mých poměrů. Časy se mění, Thajsko už jsem zvládla, Austrálii jsem byla na Zélandu na dosah, a surf jsem držela v ruce v San Diegu v Kalifornii. A pak, že nefunguje síla myšlenky. <i>Držela v</i> <i>ruce</i> - to jako doslova - to obrovský prkno jsem sotva unesla, ve "vlnách" oceánu 3 metry od břehu mě akorát omlátilo, udělala jsem si teda aspoň fotku na pláži a byla spoko. Někdy příště, říkala jsem si, až bude lepší fyzička. Třeba to tentokrát dotáhnu. Vůle je obrovská a jsem teď asi hlavně šťastná proto, že si zase jdu za svými sny. Dům se zahradou tam pořád je, ale proč by se to vlastně mělo vylučovat? </p><p>Moc mě bavil <a href="https://open.spotify.com/episode/4QkpihCxeVgGZul9dMmtMm" target="_blank">tenhle</a> rozhovor. Rozhodně jsme nebyli "všude", tak jako Lucka s Pepou, ale líbilo se mi, co říkali o Mexiku a celkově střední Americe, a vlastně i o USA. Náš dojem byl úplně stejný. A moje potřeba procestovat Norsko po poslechu ještě stoupla. <i>Třeba někdy. </i>Začala jsem číst <b>Malý život</b> od Hanya Yanagihara. Získala si mě na prvních stránkách. Myslím, že týdny s tímhle příběhem si užiju. Celkově mi letos prochází rukama skvělý příběhy.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSZ3dY5xNKtHxUL_K17R-8Qio3D2bwehVDC6tiTBsK0UD5xM6ZLutIMsb761LTfXDuLzP6yyeioUPhKQ9mV9HCuf-g2sC9bp6W1qdFmYuHrLM8rUqXZKwljmS_2SsDdt78BOwp2gMOw8mIcKJFr2qCxvuYWZR3wCQjExm8yNgwFli44RNhQpZig_YR/s4000/20230903_122507.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSZ3dY5xNKtHxUL_K17R-8Qio3D2bwehVDC6tiTBsK0UD5xM6ZLutIMsb761LTfXDuLzP6yyeioUPhKQ9mV9HCuf-g2sC9bp6W1qdFmYuHrLM8rUqXZKwljmS_2SsDdt78BOwp2gMOw8mIcKJFr2qCxvuYWZR3wCQjExm8yNgwFli44RNhQpZig_YR/w480-h640/20230903_122507.jpg" width="480" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhm5joYXdaLdcWq1r6wfqo7_cYoptxyy3-NTGOLxuoeHVQ9qBSXAOulKrI1jFqh2qQ5spOGOwOgJ1zjkz_Y4Pe-vaApJWbicgjF_M_ljVibz0NOymiNdgRsv-FFwyO5KRu9L6pgX0L_qiBb2UE4lTJqIw5iqjvh1ZShFOC_6swtHtdcQei1LtLTWL6z/s3408/20230904_144639.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3408" data-original-width="2556" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhm5joYXdaLdcWq1r6wfqo7_cYoptxyy3-NTGOLxuoeHVQ9qBSXAOulKrI1jFqh2qQ5spOGOwOgJ1zjkz_Y4Pe-vaApJWbicgjF_M_ljVibz0NOymiNdgRsv-FFwyO5KRu9L6pgX0L_qiBb2UE4lTJqIw5iqjvh1ZShFOC_6swtHtdcQei1LtLTWL6z/w480-h640/20230904_144639.jpg" width="480" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZiNurufECMNsodu6bcDFS12cN4FYU5orZ2uHOYovQ8yDG-BTTks5NPZBjD4-OyUo2Qdek3tAGGgvgkHBYoptRos823E4aMIbz7J89zMx60Gc8JoyZVluEjmeomsTVvEkbcjDjT8cgE8PcU7Y2dBwGSNiSjqrbETxanDSoGFcoIFQU9soO3ApjdOil/s4000/20230908_133604.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZiNurufECMNsodu6bcDFS12cN4FYU5orZ2uHOYovQ8yDG-BTTks5NPZBjD4-OyUo2Qdek3tAGGgvgkHBYoptRos823E4aMIbz7J89zMx60Gc8JoyZVluEjmeomsTVvEkbcjDjT8cgE8PcU7Y2dBwGSNiSjqrbETxanDSoGFcoIFQU9soO3ApjdOil/w480-h640/20230908_133604.jpg" width="480" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiosXZLi8EVpWpmJv0UP0EaETBWaCUFKdNkfXxZSi7rSgS-IwYS_wU8DqOmfaOFeEycIYne5kIphDOczAu2u6XuzSWf5j7sPSNUGQGKslUKWqbMFcisKLAEEGdoTd1uzgfqRzRa4SiW48tJ2b0kihvQpkfHfHNYP3czTs3BRbea5ZmXV2i2jWNEzRYf/s4000/20230908_144004.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiosXZLi8EVpWpmJv0UP0EaETBWaCUFKdNkfXxZSi7rSgS-IwYS_wU8DqOmfaOFeEycIYne5kIphDOczAu2u6XuzSWf5j7sPSNUGQGKslUKWqbMFcisKLAEEGdoTd1uzgfqRzRa4SiW48tJ2b0kihvQpkfHfHNYP3czTs3BRbea5ZmXV2i2jWNEzRYf/w480-h640/20230908_144004.jpg" width="480" /></a></div><br /><p><br /></p>Michaelahttp://www.blogger.com/profile/04226834588180023785noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6815455031217884858.post-62065475415923113932023-08-28T07:15:00.000-07:002023-08-28T07:15:27.468-07:00<p>Ach jo. Zavírá se mi před očima jeden blog za druhým. Vzpomínám na dobu, kdy jsem blogování objevila, bylo mi asi 16 nebo 17. Byla to zábava! Těšila jsem se z každého nového článku u svých oblíbených autorů a mohla hodiny listovat skrze historii a kochat se cizím životem. Nějak na to byl čas! A bylo to tak inspirativní. Nevím, co je teď tak moc jinak, že už na to čas není a delší články už ani nečtu, a zároveň si stěžuju, že už to skoro nikdo nedělá a vlastně bych to ráda vrátila o 15 let zpět? Hmmm zvláštní. </p><p>Kam se vytratila radost a hravost? Nějak byl čas na to si vyhrát s designem a párkrát za rok ho změnit. A musela jsem se držet, abych těch článků nepublikovala jakože moc.. Mělo to kouzlo, mluvím o době, než blogování začalo být povolání. Tyhle blogy mi chybí. Autoři je většinou smazali a člověk se tak už z nostalgie nemůže mrknout zpět... Já svůj starý taky tehdy smazala. Měla jsem blogovací pauzu a po pár letech jsem se k tomu zase vrátila. Četla jsem toho tehdy hodně, ale z té doby už nikdo není online. Občas si jen vzpomenu, že bych si zrovna přečetla pár řádků třeba od Sáry z Hong Kongu, a mrzí mě, že už jakože nemůžu. Ne že by té inspirace bylo okolo málo! To zas ne. Je jí právě až moc. A proto mám potřebu se vracet <i>ke kořenům</i>. Tam, kde to pro mě celé začalo a kdy to byl tady online všechno jenom koníček, o kterém věděla jen hrstka lidí.</p><p>Celkově mi chybí koníčky a takový ten pocit, že patřím k určitě skupině. Mrzí mě, že jsem ve svých cca 20 letech spoustu věcí odhodila a začala radši chodit do hospody a vysedávat u svého FB profilu. Snažím se, ale když já si v těch devět večer, kdy mi malý usne už jdu prostě radši taky lehnout, protože vím, že i zítra budu celý den na nohou. Prý to bude časem lepší. Jsem na sebe za to, že nic víc než dítě nestíhám, dost přísná. Víte, co bych potřebovala? Odstup a klid. Dovolit si nedělat prostě ale vůbec nic. To je u mě jediný způsob, jak restartovat myšlení a vidět věci jasněji a ve finále pak mít energii na ty koníčky. S malým dítětem je to ale poměrně scifi představa. Jsem teď v takovém ztraceném bodě. A jsem na sebe za to strašně přísná. Taky pomalu zjišťuju, že emoční jezení je <i>real thing, </i>když jsem teď v srpnu nebyla schopná udržet <a href="https://macingova.com/cs/rozvoz-stravy/jidelnicky/jedalnicek-28-dnovy-harmonizacny-program/" target="_blank">Mačingové 28ku</a>. Blbejch 28 dní a já to prostě nedala. Bez kafe jsem to dala 3 dny a i když jsem se zařekla, že k třem denně se už prostě nevrátím!, tak <i>here we go again</i>... A jsem na sebe za to dost přísná. Jsem na sebe přísná za celkem dost věcí. A ne jen na sebe. </p><p>O víkendu jsem trochu upustila páru. Přijeli kamarádi z Rakouska a dlouho jsem se neměla tak fajn, jako když jsme po celým prochozeným dni seděli všichni v rybníce, blbli a povídali si. Kam se poděly tyhle bezstarostný přátelství, kdy se stačilo domluvit na víkend 2 dny dopředu? Teď každý nosí diáře a má je celý plný. Na přátelství není čas. Asi jsem se měla narodit o sto let dřív.</p><p>Včera jsem viděla film <b>Malé ženy</b> (2019) a od té doby přemýšlím o svých snech. Proč jsem si vlastně za nimi od mala nešla? Byly zadupaný autoritama? Rodina mě manipulovala jiných směrem - opravdu? Je ještě možný je vzkřísit? <span style="font-size: large;">Proč jsem se tak často v situacích, kde bylo třeba myslet srdcem, rozhodovala hlavou, a proč v těch, kde bylo třeba myslet hlavou, jsem se rozhodovala srdcem? </span>Knížku jsem četla před 2 roky a byla jsem tím příběhem okouzlená. Musím se přiznat, že knižní klasiku moc nemusím, ale tenhle příběh je tak dobrej! Miluju příběhy o snech. Ráda se na ně koukám a vžívám se do cizích rolí. Stát se tím, čím bychom chtěli být, se pak zdá jako úplná hračka!</p><p>Dál mě v tom filmu okouzlila móda. V porovnání s nimi, chodíme v dnešní době oblíkaní jak burani. Dřív člověk nešel ani s košíkem k sousedům neupravený! A jak se sestry připravovaly na ples mi přišlo prostě úchvatný. Připomnělo mi to dobu, kdy i pro mě byly plesy aktuální téma - období střední školy. Zpětně musím říct, že jsem spíš sdílela všeobecné nadšení několik týdnů předem, kdy holky řešily co si oblečou a co s vlasama, než že bych se opravdu těšila, protože ani na jeden ples jsem nešla v doprovodu. Byla jsem tak stydlivá a schovávala to za humor a alkohol. Vlastně bych tou dobou asi radši ležela ve svým pokoji a četla si, ale to nikdo nevěděl a vlastně ani já. <i>Ach maličká, ráda bych tě teď pohladila po hlavě a řekla, že to bude dobrý. Musíš být jen trpělivá. </i></p><p><i><br /></i></p>Michaelahttp://www.blogger.com/profile/04226834588180023785noreply@blogger.com