20. března 2024

18. března 2024



American Dream, our last day in Arkansas. [2014]
 

17. března 2024

Dlouho tu nebyl příspěvek se štítkem "Lists" - oblíbenci, favorites, prostě věci, kterými se zrovna ráda obklopuju.. Na mě to vždycky dýchne atmosféru daného období, protože si skrz ty věci přesně vzpomenu, jak jsem se cítila, co bylo tou dobou moje téma.


Nedávno jsem objevila 73 questions a tak se teď ráda procházím po nemovitostech celebrit. 

Už asi rok ujíždíme na TV show, kde se plánují dokonalé zahrady. A skrz tenhle koníček jsem v Čechách objevila Ferdinanda Lefflera, jeho boží styl a jeho krásný coffe table books. Nic mi neudělalo větší radost, než když jsem na Vintedu minulý měsíc ulovila Zelené pokoje a Žijte ve své zahradě za polovic.

Založila jsem si vlastní kombuchu a úspěšně kombuchujem! Mňam. Je hrozně dobrá, slaďoučká a vůbec to není jako pít ocet - ten pocit totiž v ČR mám ze všech kupovaných kombuch. Já tu prostě žádnou dobrou nenašla.. A tak si děláme vlastní. Taky jsem začala pravidelně péct domácí žitný kváskový chleba, ale tahle snaha skončila asi se čtvrtým pecnem, kdy jsem si zapomněla při pečení odendat kvásek na později.... mám tu připravený nový sušený, že ho zase rozdělám, ale už na něj naštvaně koukám asi tři týdny a nějak se k tomu nemám. 

Četla jsem teď spoustu zajímavých knížek. V souvislosti s předchozím bodem bych zmínila knihu Zdravá střeva a Pravda o cukru. Snažím se trochu přeskládat jídelníček, aby odpovídal i poznatkům z obou těchto knih. Lupénka se mi rozlézá a já se ani nedivím, protože to teď byla jedna rodinná oslava za druhou a já nemám žádnou vůli, když vidím obyčejnej dort. Ale tělo mi už docela jasně dává stopku, já nevím na co ještě čekám?

V zimě jsme si začali k večeři zapalovat svíčku a je to vždycky takovej fajn klidnej rodinnej moment, kterej si užíváme. 

Úklid pro klid mě naučil nejen to, že by se někdy pračka měla vyčistit, ale taky jak to správně udělat.

Pořád jsem se ještě nevzpamatovala z dokonalýho vystoupení Joni Mitchell na letošních Grammys. 

Na Vintedu se mi poštěstilo podruhé, když jsem ulovila povídkovou knížku od našeho lékaře pana Lebenharta. Zmiňuji ji tu proto, že pan doktor prostě žije to, co svým pacientům předává... bezprostřednost žití, bytí v přítomném okamžiku a sám sebou, tak nějak bez ohledu na to, co na to okolí. Kniha se jmenuje Příběhy nejen z ordinace II. Nejvíc mě rozesmály povídky z Prahy s jeho ráznou kamarádkou. Původně jsem ji chtěla hned poslat dál, ale nechám si ji. Je to pro mě takové připomenutí, že vydat vlastní knížku nemusí být nic těžkýho, prostě si ji člověk udělá a sepíše podle svýho.

Tenhle rozhovor byl velký pohlazení po duši a Klusovi mají dalšího fanouška. Věřte tomu nebo ne, ale já byla asi jedinej člověk v ČR, kterej Kluse neposlouchal a o Tamaře ani nevěděl.

Když už jsme u rozhovorů, tak silvestrovská estráda brocastu byla super, zasmáli jsme se s Tomem oba. Nemůžu uvěřit, že jsem o tomhle podcastu ještě neslyšela. Teda já o něm slyšela, ale až do teď jsem neslyšela ani jednu epizodu. Je to spíše pro pánskou společnost, ale dámám snad není vstup zakázán :)

A dámy a pánové, mám twitter.. teda X. Nečekala jsem, že se tenhle moment někdy stane, ale je to tu. Nechodím tam úplně často, ale když už jo, tak si to pro mě nový rozhraní a totální necenzuru užívám.

A jak jsem do teď mohla zapomenout na The Summer I Turned Pretty?? Myslím, že každýmu, kdo ve svým teen období zbožňoval show The O.C., by se to mohlo líbit. Zase na chvilku koukat do (ne)dokonalýho světa americký smetánky a magickýho období konce střední a začátku vysoký, úplně mě to na pár dní pohltilo..



15. března 2024


23. února 2024

 


Colour palette: soft 
Oh, that girl decluttered yet again... Napočítala jsem cca 50-60 kusů (nepočítám pyžama/věci na sport/na práci po baráku/spodní prádlo/boty/kabáty/tašky apod - 20-30 dalších ks?). We are getting there!! Můj cíl rozhodně není co nejnižší číslo, ale šatník, kde vím, co mám, a kde jsou věci mezi sebou dobře kombinovatelné, jakoby spolu komunikují. Ale zatím mi snižování počtu kusů jen vyhovuje a klidně bych toho měla ještě i míň, ale prozatím takto. Uf, i tak to byla fakt velká čistka.
Potřebovala jsem svěží vítr alespoň někde v tomhle dlouhým zimním období, a šatník je vždycky fajn bod, kde začít. Teda ne, že bychom tady neměli od nového roku jednu novinku za druhou - obývák bez gauče, nová postel, kytky pryč... ale boj s alergiema nepočítám. Tenhle "boj" jsem chtěla mít plně pod kontrolou, a ono to oblečení prostě neodmlouvá.
Překvapilo mě, kolik variací jsem ve svým vlastním šatníku našla. Menší počet kousků probouzí kreativitu, zvlášť, pokud jsou kousky aspoň trochu univerzální. Zjistila jsem, že mám opravdu hodně letního oblečení, i když je u nás léto poměrně krátký. Nechci se těch věcí zbavovat, protože patří mezi moje nejoblíbenější kousky, a tak si hledám cesty, jak šaty a volné košile zakomponovat i do jiných ročních období. Druhé řešení by bylo přestěhovat se někam víc na jih a nebráním se mu!
Vytřídila jsem všechno křiklavé, co se k ničemu nehodilo, a všechny chladné odstíny, protože si připadám líp v těch teplých. Taky jsem si všimla, že se často zbavuju věcí nakoupených na Vintedu. Nakupování tam je prostě riskantní a málokdy se trefím na fakt top kousek. Takže tohle nakupování chci výrazně omezit. Byla jsem docela nekompromisní a snažila se neřešit, kolik daná věc stála (to u mě byl minulé roky vždycky problém a pak jsem si ty dražší věci pořád syslila někde v koutku, ale vlastně mi třeba ani neseděly). Velká úleva byla dovolit si zbavit se svých předporodních džín, do kterých jsem ještě pořád doufala, že někdy zhubnu a vždycky po pár měsících jsem se potrápila jejich přezkoušením, že jako pořád nic. Je fajn pocit nechat takové věci jít a přijmout se prostě tak, jak člověk je - v přítomnosti. A taky jsem se zbavila několika sentimental items, i když nějaké si stále nechávám... třeba šaty z Las Vegas, mám k nim nějakou citovou vazbu a přijde mi fascinující, že jsem na sobě měla něco tak luxusního (a malinkýho). Ale naopak třeba svatební šaty jdou na Vinted. Zabírají víceméně jen spoustu místa a myslím, že už je nebudu potřebovat....
Můj vibe zůstává boho chic + edgy + minimalist. To pořád sedí. "Edgy" začíná mít navrch nad "boho chic", řekla bych... uvidíme, kam se to posune dál. Všechno je v takových (mně příjemných) tlumených tónech. Mám z toho svěžího větru radost! (Ale nemám radost z té obří hromady věcí na nafocení na Vinted. No aspoň mě to zabaví na zbytek letošní zimy.)



21. února 2024




Čtyři podvečerní momenty z letního Arkansasu. 

Rok 2024 je mimo jiné moje desetileté výročí od Ameriky. Při té příležitosti jsem zabrouzdala k sobě na disk... a páni, ty jsou retro! MILUJU je. Tak se tu sem tam objeví nějaký vzpomínkový post, protože ze všech mých zahraničních zkušeností byla tahle rozhodně ta, která se mi zaryla nejvíc pod kůži a nejvíc mě změnila. Ráda na to léto vzpomínám.


15. února 2024

 


Shocking news. Za prvý, přestalo mi chutnat kafe. A za druhý, chodím se dobrovolně namáčet do studený vody. V únoru. Co byste po mně taky v tomhle nijakým ročním období chtěli? A tak trochu blázním. Otužovací sud máme doma ani ne 24hodin a už jsme v něm byli dvakrát. Poprvý, včera večer, jsme byli krapet statečnější a namočili se do půl pasu. Co by člověk pro fotku neudělal, že? Podruhý, dnes ráno, jsem už trochu fňukala, protože jsem do sudu šla s úplně ledovýma nohama a to není ideální výchozí pozice. Jsem si jistá, že takhle se to úplně nemá dělat. Ale zpátky k bodu jedna. Co se to se mnou děje? Jako já si to kafe pořád vařím, hned ráno po probuzení, a snídám většinou až za pár hodin. Ale prostě mi nechutná, ani ho nedopiju. Pak si většinou hned dopoledne uvařím druhý - protože to přece není možný, nejspíš jsem to první připravila blbě. A dopadne stejně, studený, napůl vypitý ho v poledne vylívám a hrneček dávám smutně do myčky. A protože jsem to ještě pořádně nepřověřila, po obědě většinou následuje třetí pokus o přípravu, ale něco je prostě špatně. A takhle je to už pár dní za sebou... No nic, chtěla jsem to někomu říct, a tak to říkám vám.