23. července 2024

 



Se slunečnicema mám takovej zvláštní vztah... Nějak je v životě prostě potřebuju mít. Stejně jako volný košile. A volnost celkově. A kokosky. Prostě přes to nejede vlak.

Červenec 2024 a moje řádka vypěstovaných slunečnic. Minulý rok mi vyrostla jedna jediná, teď asi deset, příští rok už bych při podobným trendu mohla mít vlastní malý slunečnicový pole.

20. července 2024

19. července 2024

Vy jste úplně nejvíc zlatí ♥ právě jsem se po dlouhý době podívala do statistik návštěvnosti blogu a zjistila jsem, že sem chodí nějak výrazně víc lidí, než kdy dřív. Trochu mě to zaskočilo, na jednu stranu i znervóznilo, protože je tu hodně citlivých myšlenek, který by proti mně mohl kdokoliv zneužít, a na druhou stranu mě to i hodně pohladilo na srdci. A to teď vážně potřebuju. Horší léto jsem nezažila. 

Snažím se najít radosti v běžných dnech, ale je to letos těžší než kdy dřív. A to jsem si myslela, že zima byla špatná, jenže jsem netušila, že peklo má ještě sklep. Hodiny denně trávím drbáním svojí kůže, celý nohy mám už posetý jizvama, v zrcadle se při pohledu na nohy lekám, a občas jsem si nemohla ani sednout, ale snažím se *trust the process* a nechávám proběhnout detox po přechodu na keto/low carb/carnivore. Slibuju si od toho hodně a teď jsem fakt hodně přísná a fakt nepodvádím. Jen živočišný produkty, hrstka lesních plodů denně a kafe. Kafe musí bejt. Kolik týdnů ještě?? Každý večer ležím hodinu ve vaně ve falešným moři a jsem ráda, že jsem přežila další den, a tak trochu se bojím, jaká bude noc, jak moc se budu škrabat a jak moc mě to (ne)dovolí se vyspat. 

Když zrovna neřeším svůj lupénkoekzém, tak zbytek dne trávím starostma o J. Je fakt naprostý peklo starat se o nemocný dítě, když sami máte zdravotní problém. Ekzém je u něj v totálním pekle, brečím zoufalstvím denně a *trust the process* mi už tady úplně nefunguje. Podařilo se nám dostat na specializovanou německou kliniku na léčbu ekzému, kde bude trávit J pravděpodobně celý srpen. Bude to stát pekelný peníze a já o té klinice už vím dlouho, jen jsem doufala, že to zvládneme i bez toho, že někde necháme celý svý úspory. V tuhle chvíli jdou ale peníze totálně stranou a dala bych všechno co mám, abych mu dokázala pomoct. Už jsem to slibovala a jednou to udělám, že celou tuhle zkušenost sepíšu pěkně popořádku. Zatím se o tom nechci moc vyjadřovat, protože se v tom prostě pořád plácáme. 

Do toho řešíme ještě asi 5 jiných důležitých věcí. Jo, to stěhování do Prahy bude. A já jen doufám, že ještě před touhle zimou, protože tuhle zimu prostě budeme už někde v teple a s čistou kůží!! Fakt, cítím to v kostech. A budu vás tu otravovat sluníčkovejma postama z pláže! Tak. 

Vyklízím. Hodně se snažím před stěhováním minimalizovat to, co s námi půjde na další životní etapu. Já vyklízím už týdny a Tomáš měl vyklizeno asi za jedno odpoledne :D V rámci "vyklízení" jsem na nějaký čas opustila Instagram... Velká úleva. Storíčka byly už moje velká závislost a už mě fakt unavovalo, jak jsem celý den přemýšlela o tom, jak co vyfotit, aby to ve stories vypadalo dobře. Zoufalej zlozvyk, kterej jsem fakt potřebovala nechat jít. Zrovna teď se tam vracet ani nechci a nechybí mi to. Potřebuju klid a prostor na všechny naše aktuální problémy. A život bez IG je super, už nepřemýšlím ve fotkách a žiju si jen tak pro sebe. Tohle je ten minimalismus, kterej jsem zrovna přesně potřebovala. Přemýšlím, že se přidám k takovejm těm pošukům, co mají nechytrý telefony... a na fotky si pořídím foťák. To se mi to kecá po prvních 2 týdnech bez IG...