Léto v kostce.
Léto je vždycky v pohybu. Každý víkend pryč, v týdnu přeprat, pofackovat práci a může se zase balit. Já osobně moc nezvládám v tomhle období nějaký instagramy a jiný zaznamenávání zážitků, ale to se jako každý rok změní s příchodem chladnějšího počasí. Tohle těhotenství jsem chtěla zpomalit, být víc sama pro sebe a uzavřít se v rodinném kruhu. Víc si to užít. Ale okolnosti mi zatím nepřejí a vyhlídka na podzim, kdy se budeme stěhovat a nejspíš pojedeme do Egypta, taky nevypadá po týhle stránce moc dobře. Chtě nechtě jsme začátkem měsíce museli jet za rodinou do Rakouska, což původně bylo v plánu až na září. Alespoň jsme si díky tomu pořídili velký stan. Jonáš totiž nemůže spát u babičky a dědy v domě, protože mají kočky a on je alergický. Byl nejstatečnější a zvládl i bouřku ve stanu. A dámy a pánové - stan, ve kterém se dá postavit? A postavit si tam stoleček a židli?? Celý život jsem takový luxus neměla! Mi lu ju.
Další letní zážitky prozatím zahrnovaly: kácení dvacetimetrovýho stromu, kterej nezvládl letní bouřku. Stavíme Jonášovi domeček se skluzavkou a houpačkou. Bylo mi blbě, jakože skoro pořád. Měla jsem týdny, kdy jsem zvládla k večeři sníst jen kebab. Jednou jsem si ho dokonce objednávala na Woltu z místa asi 150m od nás. Fakt bych tam nedolezla tehdy. Pak období knedlíků. Teď se mi obě ty věci hnusí, ale zase mám období kyselých rybiček. Rohlík.cz nás velmi zachraňuje. Když bylo 40 stupňů, tak jsem měla chřipku + první trimestr: "Tomáši, přines mi něco... nevim co, ale něco... jinak budeš za chvíli volat záchranku". Chladila jsem se chladicíma vložkama do kempingový lednice. Hodně jsem koukala na televizi. Když mi už konečně začalo být líp, tak jsem vyrazila po dvou měsících ležení na gauči na jógu. Ve stoji na všech čtyřech se mi klepaly ruce. Doma jsem se pak rozbrečela. Ale za týden jsem šla znovu. Je tak příjemný, když už tohle zase můžu.
Autu se rozbila spojka a protože nikdo nemá teď čas, jsme na měsíc bez auta. To v létě chceš! Jonáše ale velmi bavila odtahovka, zamával autu "bye bye". Zato mě moc nebavilo, že se to stalo v neděli večer cestou domů po třech dnech bez sprchy, že jsme museli strávit ještě jednu noc na chatě a živit se konzervama, a teď mě moc nebaví se všude dopravovat vlakem. Přečetla jsem Tajemství všech tajemství. Několik knížek o traumatu a cestě k uzdravení jsem jen prolistovala a vrátila do knihovny - na tohle téma teď nemám kapacitu. Zato knížka Tajný život nenarozeného dítěte je teď moje bible. Naprosto úžasné postřehy a výsledky výzkumů a pro mě velký aha momenty.
Naprosto jsme podcenili léto, co se Jonyho týče. Vloni, když mu byly 3, mi nepřišlo, že by byl rozdíl, zda je duben nebo červenec, prostě si každý den hrál s vlakama, šli jsme ven a tak. Ale letos je to jinak. Je vidět, jak se doma nudí, v důsledku toho pak "zlobí" a je podrážděnej, a ve finále kouká každý den několik hodin na pohádky, z čehož je samozřejmě taky každý dítě rozhozený, takže se točíme v kruhu. Já na to nejsem hrdá, ale potřebujeme nějak fungovat. Asi je to tím, že už byl zvyklý na nějaké vyžití ve školce a taky, že já letos mnohem víc pracuju. Myslela jsem, že na letní tábory apod máme ještě spoustu času, ale vypadá to, že už je to pomalu tady a příští rok budeme chytřejší. Teď už tohle léto musíme doklepat. Babičky blízko bohužel nemáme, díky za optání. Jsme na to sami a oba pracujeme, i když z domu. A tak se snažíme dělat maximum s tím, jak nám byly karty rozdány. Pracovní týden nějak přečkáme a víkendy vyrážíme pryč. A já se v mezičase snažím co nejvíc odpočívat, protože těhotenství...
