Ušila jsem si mikinu. Mám z ní vážně radost. Přes prvotní nezdary (zahrnujíc ušití prvního švu, který se z mě tehdy neznámýho důvodu okamžitě rozpáral a vzteklého odložení projektu na pár týdnů k ledu, nebo spamování Jitky instagramu, že se na to už asi vy**ru a co mám sakra dělat) jsem ji nakonec zdárně dotáhla do konce. Joo, první šití z pružné látky bolí. Výsledek dopadl nad očekávání. Mít na stroji ještě overlock a mikina je jako z butiku. (Není nad skromnost.)

A tak jsem si ji párkrát cvakla ve sněhu na zrcadlovku. Třikrát samospoušť na kontinuální snímání 10 políček a vznikly z toho docela hezký fotky.

Namalovala jsem další lesní scenérii. Přibližně dvě hodiny flow. S rozhovorem s Tomášem Hajzlerem v uších. Obraz jsem pak už zakončila ve volném stylu a nazvala ho hotový. Patlání barev je moje oblíbená aktivita. Malování tužkou není nic moc, ale jakmile mě někdo nechá míchat si barvičky a hrát si s nima, jsem jeho tělem i duší.

Čas předvánoční miluju ze dvou důvodů. Těším se na to, jestli vyjdou bílé vánoce, protože miluju sníh, a v zimě nám jde ráno do obýváku boží světlo. V jiné roční období vychází slunce za domem a my ho nevidíme. A taky mám nějakým masochistickým způsobem ráda ten tlak a snahu všechno stihnout, než budou vánoce a nový rok. O poklidném období nemůže být řeč, i když se každý rok vážně snažím. Většinou to ale dopadne tak, že když to vypadá, že bude nějaká časová mezera, tak ji místo hození nohou nahoru a sledování filmů, nebo co tak lidé před vánoci dělaj, vyplním nějakou další činností, co by bylo fajn dodělat. Takže třeba včera jsme jeli pro sádrokartony do dětského pokoje, protože by bylo fajn, kdyby byl hotový na vánoce. Máme na to 2 týdny a v podstatě začínáme. Vždycky, když se online odmlčím, tak se většinou na něčem větším pracuje. 

Četla jsem teď Námi to začíná od Colleen Hoover a upřímně - po dlouhý době knížka, která mě nebavila. Po Malým životě a dalších hlubších příbězích je těžký procítit na hlubší úrovni románek. Nic moc to ve mně nezanechalo, a na pobrečení jsou na scéně podle mě úplně jiné příběhy, ale každému podle jeho gusta.. Chtěla jsem si před vánoci nechat prostor na jeden díl Harryho Pottera.. tradice.. ale asi to nevyjde. Mám teď rozečteno víc knížek a z knihovny na mě navíc čeká 700 stránkový Anthony Doerr a toho si nemůžu nechat ujít. Město v oblacích. Za Pottera poměrně kvalitní náhrada.

 

První sníh je láska. 

Stíny, které vrhá východ slunce na naše stěny, jsou láska. 

Jonášek poprvé ťapkající ve sněhu je největší láska.

The autumn of five years ago. Life moved on a different axis. The fall before Zealand. The expectations, the hungry travelers ready to go. The goodbyes as well as the new exciting beginnings. Life won´t stop for others back home even though yours is being challenged to the edges. The romance of fall in Prague before we left for who knew how long. This was sweet. 

Our first film roll on half-functional old Olympus 100, which I inherited from my childhood, and half the pics was gone forever when I accidentally opened it. Life happenes. Wouldn´t want it any other way.

#35mm