Čas předvánoční miluju ze dvou důvodů. Těším se na to, jestli vyjdou bílé vánoce, protože miluju sníh, a v zimě nám jde ráno do obýváku boží světlo. V jiné roční období vychází slunce za domem a my ho nevidíme. A taky mám nějakým masochistickým způsobem ráda ten tlak a snahu všechno stihnout, než budou vánoce a nový rok. O poklidném období nemůže být řeč, i když se každý rok vážně snažím. Většinou to ale dopadne tak, že když to vypadá, že bude nějaká časová mezera, tak ji místo hození nohou nahoru a sledování filmů, nebo co tak lidé před vánoci dělaj, vyplním nějakou další činností, co by bylo fajn dodělat. Takže třeba včera jsme jeli pro sádrokartony do dětského pokoje, protože by bylo fajn, kdyby byl hotový na vánoce. Máme na to 2 týdny a v podstatě začínáme. Vždycky, když se online odmlčím, tak se většinou na něčem větším pracuje.
Četla jsem teď Námi to začíná od Colleen Hoover a upřímně - po dlouhý době knížka, která mě nebavila. Po Malým životě a dalších hlubších příbězích je těžký procítit na hlubší úrovni románek. Nic moc to ve mně nezanechalo, a na pobrečení jsou na scéně podle mě úplně jiné příběhy, ale každému podle jeho gusta.. Chtěla jsem si před vánoci nechat prostor na jeden díl Harryho Pottera.. tradice.. ale asi to nevyjde. Mám teď rozečteno víc knížek a z knihovny na mě navíc čeká 700 stránkový Anthony Doerr a toho si nemůžu nechat ujít. Město v oblacích. Za Pottera poměrně kvalitní náhrada.