25. května 2015

Milán


On the road jsem byla teď v květnu 2 týdny, a zvláštní na tom celém je, že cílem mojí cesty byl můj domov. Málokdy se v životě asi dostanu do situace, kdy budu cestovat na výlet do ČR. No, abych to nezakřikla. Jsou to vlastně přesně na den tři týdny, kdy jsem sledovala stream mistrovství světa v hokeji, a přitom se snažila sbalit si batůžek s hvězdičkama na 2 týdny, přičemž jedny z propriet, který se mi tam bezpodmínečně musely vejít, byly věci na svatbu, a to nezabere zrovna málo místa. 

První zastávka: jednodenní Miláno.

Plus jako bonus noc na Malpense, čekání na ranní let do Mnichova. Jo, lidi tam na hlavním náměstí sedí na slámě (viz komentář k první fotce postu), a všude všude všude jsou holubi. V podstatě jsem hodně času strávila posedáváním před dómem a pozorováním dění kolem. Ale i tak jsem nachodila strašně moc, celé centrum křížem krážem. Hodně se mi líbily oba dva velký parky, Parco Sempione a Giardini Pubblici. Nemám asi takový ty typický milánský zážitky, jako velký nákupy a luxusní restaurace, jako většina turistů, ale a) nejsem jako většina turistů b) this is how I roll! Have less but see more and do more:) Miláno mýma očima zde...



22. května 2015

Sacra di San Michelle | hike



V neděli jsme se díky krásnýmu počasí rozhodli udělat hike na hrádek blízko Turína, kterej jsem už dřív obdivovala z vlaku, když jsem jezdila do Bardonecchie, protože na kopci vypadá prostě rozkošně. Jmenuje se Sacra di San Michelle, a ne nechtěla jsem tam jen kvůli tomu názvu:)

Zespoda z údolí od vlaku se zdá strašně miniaturní a strašně blízko. Při těch cca dvou hodinách terénem pořád prudce do kopce jsem zjistila, jakou nemám fyzičku, a nahoře jsem byla úplně v šoku, jak je ten hrad obří! Před jeho branou jsem si připadala jako ve Hře o trůny. Cestou nahoru se naše skupinka cca 10 lidí rozdělila do dvojic trojic podle tempa a nahoru jsme já a KoHan, nový spolubydlící z Taiwanu, dorazili prý jen asi 15 minut po první skupině. Sešli jsme se všichni krásně bez jakýhokoliv nahánění v prvním (a jediném) baru pod hradem. Postupně kafe, pivo a už za půl hoďky jsme nadšeně blbli z nově nabytý energie v zahradách. Byly koncipovaný do obřích schodů, a hrát frisbee se opravdu neosvědčilo, a po 20 minutách, kdy pro něj kluci běhali pořád dokola o schod níž, nás to přestalo bavit. Tak druhý pivo. Do hradu se nám pak povedlo vetřít trochu zadarmo, což bych tu vůbec neměla přiznávat! Takže jsme si velice nenápadně udělali krásný fotky u nejkrásnějšího výhledu na hory a vesničky v údolí, a zase nenápadně zmizeli. Cesta dolů trochu v časovým pressu, což byl problém, protože svaly na nohou hodně odporovaly, a příchod na nádraží nekecám 30 vteřin před posledním vlakem. To už je takový náš zaběhnutý styl.. 

Hodně matoucí značka asi v půlce cesty. Naštěstí jsme se rozhodli správně, a to následovat žlutého poutníka..



Villa della Regina


To jsem ale sklouzla do mega skluzu! Čas dohnat, co jsem nesdílela. Učím se teď nefotit vše, co vidím, nejlépe třikrát "kdyby se ten první nepovedl", abych následně měla totální nechuť se složkou s třema sta fotkama probírat a třídit. Mažu hned po vyfocení, a fotím jen, když už hned v tu chvíli záběr zbožňuju! Těžký, nezdá se to... doufám, že se trochu zvedne kvalita fotek a budu sdílet včas!

Mám za sebou trošku rušnější erasmácký období. Jeden výlet za druhým, do toho cesta domů a do Rakouska za tím mým australanem, a taky zkoušky.. hodně jsem si tenhle měsíc teď užila! Objevuju pořád nový a nový turínský zákoutí, a zamilovávám se do tohohle piedmontskýho městečka víc a víc. Tyhle fotky jsou z jedný soboty cca měsíc zpět, kdy jsme si s kamarádkou Natalii řekli, že chceme něco zajímavýho vidět a nesedět doma a napadla nás tahle Villa della Regina, od našeho bytu asi hodinu cesty pjéšo. Podle internetu jsme mysleli, že poslední ingresso do interiérů je v pět, a my za deset pět někde v dáli pod kopcem luštíme, která z těch vil tady že to je. V pět upocený vletíme bránou dovnitř abysme zjistili, že otevřeno je dnes výjimečně do sedmi hodin, nějaká první sobota v měsíci nebo či co. Alespoň jsme nemuseli pospíchat. Villa mě zevnitř hodně překvapila. Z venku byste nečekali nic moc, oranžová omítka, vše upravený, to jo, ale uvnitř jsem čekala tak akorát pár starodávných židlí a čau. Přesně naopak, asi nikdy jsem v Čechách na nějakým zámku neviděla tolik dekorací, fresek, zdobnýho nábytku...bylo to tak neskutečně přeplácaný, až to bylo hezký, a strašně fotogenický! Jo a celý vstup je zadarmo, i do přilehlých krásně upravených zahrad, kde je na kraji maličká vinice, a ten výhled!! Já nevím, co myslíte? Já  m i l u j u  a těším se, až se tam půjdu brzy podívat znova.