"Já se vždycky raduju z takovejch blbostí!"
"Neee vážně?!"
Tak mám v pokoji prodlužovačku. Hip hip hurá. Můžu si v posteli svítit na čtení a nabíjet telefon vedle hlavy a nemusím chodit vypnout ranní budík na druhou stranu pokoje. Díky díky díky. Tentokrát mi zabydlovávání novýho místa neskutečně trvá a i po dvou měsících tu mám jen tak půlku věcí, co bych chtěla. Včerejší den pro mě znamenal od sedmi do sedmi v práci, což v překladu do Míšolandu znamená pět kafí. Pět, panebože! Po neklidných snech z moc kofeinu jsem ho dneska nechtěla ani vidět. Začala jsem den černým čajem s citronem a vodou s okurkou. Ahh příjemná změna. Čtvrtky se začínají jevit jako jediný možný dny, kdy mám chuť a energii něco tvořit, protože ostatní dny teď znám jen školupráciškolupráci a mezitím honbu za obstaráním základních životních potřeb. Tenhle životní styl je mi proti srsti, a makám na tom, aby to brzo bylo jinak (a snad taky bude! držte palce!). I když i na tohle se dá zvyknout, a bohužel je to v dnešním světě standard, ale já se pokouším si to nenechat vlézt pod kůži víc než už to je. Dneska jsem v rámci prokrastinace při psaní diplomky četla, že ke spravování blogu s dobrým a pravidelným obsahem je v průměru potřeba minimálně 20 hodin týdně. Ten člověk ví, o čem mluví.
Půl Prahy dneska určitě nadávalo na počasí. Já se ho naopak pokusila co nejlíp využít a říkala jsem si, odkud by tak mohly být krásný záběry? A tak jsem vytáhla ven svojí (zas nějaký čas zapomenutou) starou zrcadlovku a vyrazila na ....! Podle fotek určitě poznáte kam....
....na moje místečko:) Na Letnou. Krásnou za každýho počasí.
Tak ahój zase nejspíš příští čtvrtek..