Moje rakouské dny většinou začínaly ospalým rozkoukáváním se na terase za přítomnosti teplých slunečních paprsků a voňavé kávy v mém oblíbeném Florida hrníčku. Na terásku není odnikud vidět a my tak vždycky sedíme uprostřed svojí malý džungle. Uprostřed klidu a zpěvu ptáků. Podobný rána bych mohla mít pořád.
Už jsem vám sem tam něco napsala v minulém příspěvku, ale tak pro shrnutí, většinu času jsme trávili buď relaxací na terásce nebo u nedalekých rybníků, který mají mimochodem úplně tyrkysovou barvu a na dno vidíte ještě dva tři metry hluboko. V Rakousku je všechno tak krásně udržovaný a lidi se o ty věci starají s láskou, což je strašně vidět. Vždycky když se něco dělá s láskou, tak je to z toho znát.
Závidím jim ten klid, ty jistoty. To, že jdete do obchodu a kvalita potravin, zeleniny je úplně jinde než u nás. To, že se všechny obchody po šesté zavírají a o nedělích je zavřeno, aby všichni zaměstnanci napříč profesemi měli nějaký víkend. To, že mají 13. a 14. plat a dovolená/hezký domov je samozřejmostí. To, že důchod je pro ně důvodem k užití si volnýho času, na kterej celej život dřeli a ne jen čekání na to, zda od státu dostanete pár korun nebo zda někdo vytuneluje fond, kam si roky spoříte nebo ne.. To, že se ve vesnici navzájem znají a tu jedna sousedka dá jiné semínka slunečnic, tu další dá té první kus koláče od oběda.. taková ta solidarita a skupinový sžití, kdy každej nejede jen sám na sebe ♥
V zimě jsme navštívili oblast Hallstattersee a v létě jsme si na prozkoumání vybrali jezero coby kamenem dohodil - Wolfgangsee. Obojí je nádherný, vůbec celá tahle oblast Rakouska je krásná - už jste v Alpách a není to tak šíleně daleko od nás. A ty tyrkysový vody - k tomu ani nemusím nic dodávat - prostě láska na první pohled. Krásné v zimě i v létě.
Ušli jsme náš zatím největší trek pro experienced hikers - já asi potřetí v životě v horách a Tomáš taky tak. S věkem se nám stále nedostává rozumu :D Místní nám tvrdili, že půjdeme maximálně 4 - 4,5 hodiny a že to stihneme nahoru i dolů na Schafberg. Takže jsme šli 8 hodin a oba totálně mrtví a dolů jsme jeli předposlední lanovkou - šťastní, že jsme ji vůbec stihli. Ale bylo to stejně krásný! Ty výhledy, příroda, čistej vzduch... minuli jsme tak nádherný místa, kde bych si nejradši na tejden zapíchla stan a byla tam úplně spokojená. Minuli jsme několik malinkých ledovcových jezírek a místama jsem si připadala jak někde v Kanadě. Přecházeli jsme přes louku plnou krav a přes malé říčky... Svět je tak krásnej, stačí se mu jen otevřít.
