Budik v 5.30. Snidane v cuku letu pri rozlepovani oci. Pripravuju Tomasovi obed do krabicky. Ten mezitim otevira kurnik. Popadnout prilbu. Boty. Reflexni vestu. Hrmot naseho motoru pri rozjizdeni dodavky na jednicku. 6.15. Tomas odjel do prace. Venku je jeste vicemene uplna tma. Zaklapnu zase zamecek na dverich a posbiram vsechno nadobi. Zapinam mycku. Zapinam i pracku. Ustlat postel. Oteviram notebook a prohlizim si svoje obvykly stranky nabizejici praci pro backpackery. Nic. Odpovidam na emaily a jiny zpravy. Dnes mam v planu produktivni den. Venku uz je mezitim svetlo, slepice dostanou snidani. Varim si kavu a narokuju si svuj kratky cas s druhou snidani a youtubem. Dopijim prvni kavu a varim druhou - pro jednou me to nezabije - objevila jsem na youtube tolik inspirace, ze se nemuzu odtrhnout. Slysim kroky na verande. Tomas ve dverich. Praci dnes zrusili, pry ma prijit az zitra. Skryvam svoji provinilost, ze me nasel rozvalenou na gauci v dobe, kdy by chudak byval drel v praci, a podle jeho rozladenyho vyrazu tusim krizi, nevydelany penizky zamrzi a co s volnym pondelkem, a tak ho hned zase otocim na podpatku a jedem do obchodu. Misto oranzovy reflexni vesty si totiz musi poridit zlutou. Bloumame ulickou se sportovnima potrebama. Hele, tenisova raketa za 7$. Berem a rovnou dvakrat plus tri tenisaky k tomu. A jo, vesticku ve zlutym taky mame. Po salatovym brzkym obede balime veci na piknik a ve 13.00 uz jsme nastoupeny na prazdnym hristi v centru. Mame pro sebe vsech pet kurtu. Ne, ze bychom to nejak potrebovali. Pri rozbalovani raket zjistujeme, ze jsou doporucene pro deti 6-8 let. Ups. No co. Dusi nam 8 rozhodne obcas je! Pinkame si asi tak hodinku, neznaje pravidel, zato s cim dal tim vetsim nadsenim. Proc je u nas tenis bran jako takovy spis posh sport a tady jsou hriste zadarmo a hraje ho kazdy? Nevim. Zato si v duchu rikam, ze je to super kardio a ze na hristi nejsem rozhodne naposledy. Hrajeme bosky. Pocasi to uz dovoli. Ja proto, ze jsem si nutne musela predevcirem strihat nehty na noze potme a urvat si pul nehtu na palci, tudiz ve sportovnich botach vydrzim tak pet minut. Tomas ze soucitu. Sportovni vykon odmenime mrkvi s hummusem, krekry a pivem na dece v parku. Slunicko pali, deti a kachny loudi jidlo, jak nejlip umi, a my rozjimame, kdy ze si teda taky jedno poridime. Dite. Ne kachnu. Z hlubokych rozhovoru a z deky nas vyzene chlad s prichazejici patou hodinou odpoledni. Presouvame se domu. “Domu” na pristi tri tydny. Uklidit pradlo. Uklidit kurnik a nasypat slepicim zrni. Jsou rozladeny. Normalne dostavaji papu okolo treti. Ano, i slepice muzou byt rozmazlene. Varim veceri a koukame na tri dily How I met your mother. A ano, po stopadesati letech se tento serial dostal uz i ke mne. Pro jednou si dovolime lenosivej vecer, nechame vsechno lezet, kam to padlo, a usiname pri prochazeni zviratek v prazskym utulku. Tolik cernych kotatek!! Rve mi to srdce. Vzala bych si vsechny. Vybirame si rasu naseho budouciho psa k baraku. Zhasnout a pusu. Tak dobrou.
A takhle nejak to tu chodi. Rano mate nejaky plany a predstavu, jak ten den bude vypadat, a odpoledne litate s raketou po tenisovym kurtu. Zase jeden dalsi den na ceste...
#Christchurch