Journey, not the destination.
Vypada to, ze domu poletime pres Thajsko, coz je naprosta parada! A pres Australii samozrejme, tu by byla z NZ podle me skoda vynechat. Obe dve zeme by na poradny prozkoumani chtely tak minimalne mesic, Australie urcite i vic. Nas cil je smrsknout je obe do jednoho mesice cestovani. (A dva mesice predtim na NZ pracovat, co to jde, aby to tak mohlo byt.) Jsem z toho nadsena, nakupovani letenek patri mezi moje nejoblibenejsi nakupy, tak jsem hned mela touhu to vykricet do sveta! Thajsko je cestovatelsky sen asi kazdeho, a Australie je muj maly osobni sen uz od mych teen let, kdy mi nad posteli nekolik let visel plakat s mapou Australie a ten sen mi prisel tak neskutecne vzdaleny. Zivot je strasne fajn v tom, ze si s nim muzeme udelat, co chceme, a pomalilinku nam dava presne to, co si od nej prejeme. Australie byla muj puvodni sen, na ktery jsem na nekolik let uplne zapomnela, ale nekde tam vzadu byl porad ulozeny, a ja si ji do zivota pritahla skrze Zeland. Stejne tak jako v roce 2014 jsem si skrz tri mesicni praci v Arkansasu pritahla do zivota moje vysnene San Francisco. I kdyz jen na par dni, je skvely stat na mistech, o kterych jste do te doby jen snili a vidali je jen na strankach cestovatelskych casopisu a blogu. Ono je treba i fajn, ze nemame vsechno, co bychom chteli, hned a ze si na to musime pockat. Prave v tom mezicase se deje to nejdulezitejsi - zijeme, rosteme, ucime se.
Obcas mi nekdo napise, jak je mozne, ze tak hodne cestuji. Lidi si mysli, ze jsem asi strasne bohata a nemusim myslet na budoucnost. A pravda je, ze cestuji (a vzdycky jsem cestovala) s hodne malem, asi byste se i divili s jak malem jsem schopna odletet na druhou stranu sveta. Na cestach se umim uskromnit a planovanim travim pomerne hodne casu, abych pak nemusela na posledni chvili koupit neco predrazeneho. Nevadi mi bydlet po levnejsich typech ubytovani, po kempech a podobne. Prijde mi, ze je to uplne jedno. To dane misto uvidim tak jako tak, at bydlim v hostelu nebo v hotelu. Taky je to vzdycky neco za neco a mezitim co ja cestuji, tak ostatni jsou treba o krok blize k hypotece a vysnenemu bydleni, zakladaji rodinu, buduji karieru. A ja s timhle vsim budu muset po navratu domu zacinat znovu od nuly a prala bych si naopak treba mit to, co ted maji oni. A oni by naopak menili se mnou. Je asi fajn najit si v sobe takove to stesti a udelat si ten svuj maly koutek sveta, to co pro me v tu chvili znamena svet, pro sebe tou nejhezci verzi. To je podle me klic ke stesti. Chytre zachazet s tim, co mame prave ted. A je fakt jedno, kde na svete clovek je, stesti si nosime v sobe.