Vy jste úplně nejvíc zlatí ♥ právě jsem se po dlouhý době podívala do statistik návštěvnosti blogu a zjistila jsem, že sem chodí nějak výrazně víc lidí, než kdy dřív. Trochu mě to zaskočilo, na jednu stranu i znervóznilo, protože je tu hodně citlivých myšlenek, který by proti mně mohl kdokoliv zneužít, a na druhou stranu mě to i hodně pohladilo na srdci. A to teď vážně potřebuju. Horší léto jsem nezažila.
Snažím se najít radosti v běžných dnech, ale je to letos těžší než kdy dřív. A to jsem si myslela, že zima byla špatná, jenže jsem netušila, že peklo má ještě sklep. Hodiny denně trávím drbáním svojí kůže, celý nohy mám už posetý jizvama, v zrcadle se při pohledu na nohy lekám, a občas jsem si nemohla ani sednout, ale snažím se *trust the process* a nechávám proběhnout detox po přechodu na keto/low carb/carnivore. Slibuju si od toho hodně a teď jsem fakt hodně přísná a fakt nepodvádím. Jen živočišný produkty, hrstka lesních plodů denně a kafe. Kafe musí bejt. Kolik týdnů ještě?? Každý večer ležím hodinu ve vaně ve falešným moři a jsem ráda, že jsem přežila další den, a tak trochu se bojím, jaká bude noc, jak moc se budu škrabat a jak moc mě to (ne)dovolí se vyspat.
Když zrovna neřeším svůj lupénkoekzém, tak zbytek dne trávím starostma o J. Je fakt naprostý peklo starat se o nemocný dítě, když sami máte zdravotní problém. Ekzém je u něj v totálním pekle, brečím zoufalstvím denně a *trust the process* mi už tady úplně nefunguje. Podařilo se nám dostat na specializovanou německou kliniku na léčbu ekzému, kde bude trávit J pravděpodobně celý srpen. Bude to stát pekelný peníze a já o té klinice už vím dlouho, jen jsem doufala, že to zvládneme i bez toho, že někde necháme celý svý úspory. V tuhle chvíli jdou ale peníze totálně stranou a dala bych všechno co mám, abych mu dokázala pomoct. Už jsem to slibovala a jednou to udělám, že celou tuhle zkušenost sepíšu pěkně popořádku. Zatím se o tom nechci moc vyjadřovat, protože se v tom prostě pořád plácáme.
Do toho řešíme ještě asi 5 jiných důležitých věcí. Jo, to stěhování do Prahy bude. A já jen doufám, že ještě před touhle zimou, protože tuhle zimu prostě budeme už někde v teple a s čistou kůží!! Fakt, cítím to v kostech. A budu vás tu otravovat sluníčkovejma postama z pláže! Tak.
Vyklízím. Hodně se snažím před stěhováním minimalizovat to, co s námi půjde na další životní etapu. Já vyklízím už týdny a Tomáš měl vyklizeno asi za jedno odpoledne :D V rámci "vyklízení" jsem na nějaký čas opustila Instagram... Velká úleva. Storíčka byly už moje velká závislost a už mě fakt unavovalo, jak jsem celý den přemýšlela o tom, jak co vyfotit, aby to ve stories vypadalo dobře. Zoufalej zlozvyk, kterej jsem fakt potřebovala nechat jít. Zrovna teď se tam vracet ani nechci a nechybí mi to. Potřebuju klid a prostor na všechny naše aktuální problémy. A život bez IG je super, už nepřemýšlím ve fotkách a žiju si jen tak pro sebe. Tohle je ten minimalismus, kterej jsem zrovna přesně potřebovala. Přemýšlím, že se přidám k takovejm těm pošukům, co mají nechytrý telefony... a na fotky si pořídím foťák. To se mi to kecá po prvních 2 týdnech bez IG...
.jpg)