Nemocnice, den šestý. Infekce v ekzému. Jsme na izolaci. Jestli ještě někdy budeme s Jonášem muset jet na pohotovost, tak si předem sbalím tašku. Jak můžou být dny, kdy je člověk zavřený mezi čtyřma stěnama a nemá nic na práci, náročný... Rozhodně si tu nemůžu na nikoho a na nic stěžovat, fakt perfektní péče. A překvapením pro mě je, že se tu nepoužívají jen kortikoidy, a rozhodně jsem se něco přiučila.
Proto ale nepíšu. Čtu teď skvělou knížku o výchově. Hunt, gather, parent. Kdo sledujete anglicky mluvící komunitu maminek minimalistek, tak jste na ni nejspíš už narazili... Jako typická máma, která na vztek svýho dítěte reaguje přívalem slov ve formě pouček, příkazů nebo výhružek, jsem zažila velkej aha moment. Tady se totiž vztek řeší klidem. Když dítě moc mluví, prostě mlčím (nebo odejdu). A světe div se, funguje to. Jsem fascinovaná, jak jednoduše se dá dítě usměrnit a jak moc si to na západě komplikujem a cyklíme se v nefunkčních vzorcích. Tohle je z knížky jen jedna věc, je plná tipů k výchově od kultur, které žijí mimo tu naši "vyspělou". A každému rodiči bych ji doporučila.