Nerozumím tomu, jak obloha může mít takovouhle barvu. Zimní východy slunce jsem v domě milovala. Jediné roční období, kdy nám ráno šlo přímé slunce do obýváku a malovalo na stěnu. Tohle je focené z ložnice. Přemýšlím, kde všude už jsem tuhle několika minutovou podívanou obdivovala... párkrát na Zélandu, když jsme měli štěstí a parkovali dodávku přímo u vody. Na Bali s výhledem přes infinity pool, kdy jsem se sama sebe ptala, jestli je tenhle život fakt reálnej. V Mexiku, když jsme sice už neměli ani jednu peněženku, ale zato hostel se střešní terasou. Jeden nejkrásnější jsem viděla v Praze vloni v létě, když jsem šla hodně brzo běhat. Karlův most, já a s sebou nic na vyfocení. Z chodby v Egyptě téměř každý ráno... Africké slunce je ale jiná liga. Zdá se větší, jakoby měkčí, víc pastelový a přívětivý. Naprosto stejný slunce, jiná lokalita, jinej zážitek. Dává to vůbec nějaký smysl?
