Další zastávkou po West Coast bylo samozřejmě San
Francisco. Pamatuju si odsud snad jen to, že jsem byla pořád ospalá a že jsme
jedno odpoledne strašně dlouho nakupovali v Rossu. Jo a taky, že se mi
splnil největší sen! Taková drobnost. ..
Ani Vám neřeknu, jak dlouho jsem snila o návštěvě
San Francisca. Datovala bych to asi tak od narození, plus minus. Při plánování
mě mrzelo, že jsme si na něj mohli vyhradit pouze jeden a půl dne. Ta půlka
byla po brzkým ranním přejezdu z LA, takže si asi dokážete představit tu
únavu.
V San Fran byl strašný problém ubytování. Myslím
tím nějaké cenově alespoň trochu přijatelné. Přímo ve městě nešly ceny pod 50-60$ za noc. To se nám moc nechtělo.
Nakonec jsme hledali v okolí té zátoky, která je kolem. I tam byl problém
najít vůbec něco trochu levnějšího, hledali jsme všude možně. Na Airbnb nebyl
čas a Couchsurfing jsme nechtěli, protože jsme si chtěli jít městem podle sebe.
Nakonec jsme bydleli v jiném městě přidruženém k té San Fran oblasti,
odkud jelo metro až do centra. Ubytováni jsme byli v motelu. Když říkám motel,
myslím tím přesně takový ten motel s obří rozvrzanou postelí, starou
televizí, žaluziema a předzahrádkou na zaparkování jako z Thelmy a Louise.
Bylo to boží! Když pominu fakt, že jsme se v pěti mačkali v pokoji pro
dva, ale na to jsme už tak ňák byli zvyklí. Jak z jinýho století, na
recepci nějaký podivím, který by si rovnou mohl střihnout hlavní roli v béčkovým
westernu.
Odpoledne jsme vyrazili jen na takovou obhlídku.
Kousek od nás byl trh, tak jsme tělo pro změnu potěšili nějakými těmi vitamíny.
Cestou k metru už byla ulice plná domečků pro panenky a já byla v sedmým
nebi. Opravdu tam jsou. A všude! (Na fotce je ten úplně první, který jsem tam viděla.)
Ve městě jsme se vydali ulicemi směrem někam k přístavu.
Tak nějak bez cíle. První co mě překvapilo bylo kolik je v centru mrakodrapů.
V New Yorku, Chicagu ok, ale tady mezi těma barevnýma domkama? :D Po
chvíli jsme úplně náhodou přešli bez povšimnutí takovou tu slavnou tramvajovou
ulici… s tím, že se druhý den v klidu vrátíme a projdeme se po ní. No
už jsme ji druhý den samozřejmě nemohli najít, jak jinak. Taky nebyl čas. Ten
den a půl je na takový město fakt málo.
Zabloudili jsme se do čínský čtvrti, která byla
úplně boží! Byla jsem nadšená. Kdybych v SF bydlela, byla bych tam pořád.
SF stejně zůstane takovou mojí srdcovou záležitostí a vysněným místem, kde bych
chtěla žít, protože prostě oceán, tyhle různý čtvrtě, viktoriánský domečky a
hlavně ty mlhy! Miluju na tom městě všechno.
A protože tento příspěvek postuju po mobilu
(stěhovali jsme se a internet tu bude zapojený až příští týden a já nemám ráda,
když blog dlouho stojí bez příspěvku) a mám na jeho publikování velmi nízký
počet megabytů :D tímto bych to pro dnešek zakončila. Takže i San Francisco,
stejně jako zatím každé místo roadtripu, zůstane rozděleno na dvakrát. Nějak se
vykecávám, že jo?