Dobré ráno z Vanu!
Pocasi na tropickym ostrove - v tomhle mi se Zelandem vlastne ani nedoslo kam jedu. Ano, jsou to trochu vetsi ostrovy, ale tropicke jsou vlastne taky. Co je na Zelandu tak krasny je, ze protina vetsinu klimatickych pasem, a pritom je ve vsech takove proste.. prijemne klima. Ani extra zima, ani extra vedro. Akorat podzimni (tropicke??) destiky nas ted teda trochu trapi. Vcera jsme jeli do Taurangy do nemocnice (nebojte, jenom osobne pro vysledky testu) a celej den prselo, ze to jsem nevidela - muzu si teda do denicku poznacit svoje prvni rizeni v tropickym monzunu (jo, budu s tim rizenim asi jeste obcas otravovat:D). A taky rizeni s prvnim stoparem v aute! Uz jsem Vam vypravela, ze jsem u Taupa vzali svoji vubec prvni stoparku (mame vepredu jen tri mista, takze muzem vzit jen jednoho) a pro ni to bylo uplne prvni stopovani v zivote a my jsme byli jeji prvni auto? Jaka to nahoda. Nabrali jsme mladou architektku z Lotysska. V tom cestovani miluju uplne nejvic - clovek tu potka lidi s ruznou minulosti, s ruznymi pribehy, kteri se z ruznych duvodu rozhodli pro tuhle cestu. Je to moc inspirativni a my si s lidmi takhle radi povidame.
Ale zpet k pocasi. Proste vcera cely den prselo jak blazen... A rano? Azuro. Slunce pali. Ptaci zpivaji. Jenom cekam, kdy za kopeckem vybehne Frodo s ruksakem.
Objevili jsme taky prvni slabinu bydleni v aute pres podzim/zimu - krapet se nam na nabytku nekde zacina uvelebovat plisen. Vetrame, vetrame, a uz jsme i jednou obrusovali postel, ale tohle bude asi boj na delsi lokte.