Prvni dny na Bali. Probudila jsem se dnes zase k ranu, jet lag, venku jeste tma a pro me tedy idealni cas se vrhnout na blog.
Nemuzu uverit, ze jsme vazne tady! Na Bali! Varime se teda krapet ve vlastni stave. Studujem na mape, ze jsme nikdy vlastne ani jeden nebyli bliz k rovniku nez ted. Po obdobi destu nejsou ani pamatky. Cele dny je pres 30° a spis bych nejaky schlazeni i uvitala. Obcas musim zpatky do pokoje a si lehnout na pul hodku pod vetrak... voda v bazenu a mori je jak kafe. I Tomas je cely dny pod vodou! (Na Zelandu byl asi...2x? Za cely rok?) Uz od prijezdu nemuzem jinak nez se cely dny usmivat. I kdyz na nas na ulici pokrikuje najednou deset prekupniku, nejsou zas az tak neprijemni, ulice taky nastesti nejsou jeste uplne naprvane k prasknuti jako v hlavni sezone, a kupodivu to tu cely, v kombinaci s oazou klidu poloprazdnyho hotelu a nejteplejsim morem a nejnadhernejsima zapadama slunce, co jsem kdy videla, pusobi dohromady tak nejak uklidnujicne. O Bali se to rika, energeticky je to ostrov bohu a duchu. Ochutnavame prvni jidla, platime za ne po Zelandu uplne smesny castky, zamilujem si hned "nasi campur" a od ty doby nejime nic jinyho. Ryze, tofu a tempeh na milion zpusobu, zelenina na jeste vic a se spoustou ingredienci, ktery ani nezname. Cerstvy dzusy z ruznyho ovoce za 15kc. Uz chapem, proc je to tu meka digitalnich nomadu. Premyslime, jak si zaridit zivot, abychom sem mohli kazdy rok treba na mesic, dva.
Protoze jsme sem prijeli uplne nepripraveni a to, jet pres Bali, abychom usetrili oproti puvodnimu planu - Australie, se v nasich hlavach zacalo rodit asi dva tydny predtim nez jsme meli letenky. Teda jednosmernou letenku sem, nacez jsme na letisti museli koupit i letenku ze zeme, jinak by nas nepustili do letadla. Tak treba to jsme nemeli zjistene... a den pred odletem jsem jeste panikarila a volala na imigracni kvuli mym 2 pasum a na jaky vyjet ze zeme kvuli Working holiday vizum, davali jsme dokupy balik do CR a narychlo jsem si vyrizovala prodlouzeni pojisteni ze zahranici. Do toho jsme dny predtim resili prodej auta a delo se toho najednou zas nejak moc. Dala jsem si maly darek, cas offline, vyskrtla jsem zas na nejaky cas instagram ze svyho zivota a bylo to bozi. Protoze spis nez radost byl pro me ten projekt uz jen povinnosti a sdilela jsem tolik osobnich veci, ze jsem najednou chtela zpatky svoje soukromi. A ejhle, vratilo me to zpatky k psani blogu a uzivani si tohohle myho malinkyho kreativniho prostoru <3 Nikdy jsem sdileni svych pocitu, co delam atd nevnimala jako neco zranitelneho, az do ted. Co funguje pro jine, nemusi nutne fungovat pro me... Foceni by mela byt zabava, radost, a nemyslim si, ze je to o tom vyprodukovat kazdy den neco. Kdybych si to nezkusila, tak bych to nezjistila. Ja jsem mnohem kreativnejsi, kdyz mam vic prostoru a svuj cas a navic me nebavi to, co je trendy a mainstream. Instagram je hrozne fajn, ale travit na nem kazdy den dve hodiny zabijelo veskerou mou kreativitu. Ted jsem ve fazi, kdy ji chci hlavne cerpat od zdroje... z prirody, knizek, od jinych lidi... tak chci hlavne stravit Bali.
"Private victories before public victories"
Fakt nemuzu uverit, ze jsme tady.
