Trh aut v Aucklandu.
Nedele. Jsme od sesti na nohou po sesti hodinach spanku. Vymetame posledni drobky z auta a varime si kafe tesne predtim nez prichazeji prvni zajemci. Priserny vedro a strasne moc aut na prodej. Jsem rada za nasi markyzu, pod kterou se pred tou vyhni muzeme alespon schovat. Pohled na krosny vedle auta je zvlastni. "Hele...co kdyz my to auto dneska ale vazne prodame?" Neprodali jsme. Ale s touhle myslenkou ted usinam skoro kazdy den. Co kdyz je zrovna tohle nase posledni noc v aute?!
Vecer po car fairu vedle nas stavi na parkovisti stribrna Toyota Estima s parem Nemcu, kteri nas pry dnes videli na fairu. Hned si padneme do noty a zbytek tydne travime vicemene kazdy vecer spolu. Dneska uz prodali auto a odleteli na Fiji a tak jsme tu zas osireli. Vcera jsme ale udelali nove fotky auta se zrcadlovkou a od te doby se nam messenger netrhne, tak snad se nam uz take brzy zadari prodat a odjet. S odjezdem cekame uz jen na ten prodej.
Nekdy v tydnu jsme se sesli s anglicanama, s kteryma se zname od kiwi z Bay of Plenty. Sesli jsme se brzy odpoledne v jejich hotelu, odkud rano odsvisteli na letiste a vstric dalsim cestovatelskym dobrodruzstvim do Asie. Potesilo me, ze nam pochvalili od te doby anglictinu haha. Neridici si pochutnali na Wild Buck's, lokalnim pivu, ktery bylo fakt vyborny! "It is local beer" "You mean from here in Auckland?" "No. From down the street. Very local." Moc fajn podvecer. A budeme v Krabi ve stejnou dobu, takze nebyl duvod fotit si rozluckovy polaroid a odlozili jsme to tedy o par tydnu a o par zemi dal.
Takze takhle nejak se ted mame tady v Aucklandu. Cekame na odjezd, ale vlastne je to cekani docela fajn..