Vánoce.
Dárky jsme letos vyřešili vlažně. Nebyl nějak čas a vše se hrotilo až do třiadvacátého, kdy jsme v noci ještě míchali salát a plácali vosí hnízda u filmu. Den předtím jsme po mojí práci jeli pro vánoční stromek k nám na chatu, což je asi hodinu cesty. Přijeli jsme za tmy v největším mrazu. S baterkou, štaflema a motorovkou v ruce jsme si to kradli na náš pozemek, kde máme smrček, o kterým už x let říkáme, že ho jednou zkrátíme a budeme mít jakože vánoční strom. Na nás musel být pohled. Vypadali jsme minimálně, že jdeme udělat pár chat... No nic už, znáte film Vánoční prázdniny? Tu scénu, jak celá rodina Griswoldů hledají v přírodě ten nejkrásnější vánoční stromeček? Tak nějak tak jsme si připadali, když jsme stáli před tím naším, o kterým celej rok tvrdíme, že bude jako na vánoce, a já hledám baterkou ve tmě několik metrů nad náma špičku. Žebřík dosahoval tak do jeho slabší půlky, btw. Ale v létě byl fakt o hodně menší, přísahám!
Dvě minuty jsme tam tak stáli a smáli se a pak jsme se v těch minus deseti teda zase odebrali zpátky k autu, lehce se pokochali krásnou hvězdnou oblohou bez světelnýho smogu, a jeli jsme zase hodinu zpátky domů. To byste nevymysleli. Druhej den jsme vybrali před Kauflandem z posledních pěti stromků. Ale je krásnej, i když na nás vlastně jakože zbyl!
Ježíškovi jsem si napsala jen o Jak si uvařit vesmír od Kamu a o Harry Potter pyžamo (který jsem si asi před měsícem sama koupila). Zbytek svátků byl tak poměrně jasný - strávila jsem ho na gauči v pyžamu s knihou v ruce. Tomáš ode mě dostal sekeru (vážně ji chtěl!)
Na štědrý den jsme se ztratili v lese a došli domů v šest večer. Já už nemohla ani vyjít schody a tak bylo smažení kapra na Tomovi. Jsem už jednou nohou v třetím trimestru, tak se není úplně čemu divit. Taky nás nějak zlobila elektřina a nakonec u nás 26. byla pohotovost, protože elektřina vypadla v celém domě. Ještě, že máme hodně svíček a že u sousedů běželo naplno veškerý venkovní vánoční osvětlení. Hodilo se to. Jinak to ale byly poklidný svátky, fakt.
