Teplý vsrtvy jsme vyměnili za šaty až příliš rychle. Ráno už vstáváme do tmy. Déšť, déšť, déšť. Sem tam duha a procházky v mezírce na větru a sluníčku. Sousedi už mají všichni uklizený všechny záhony, naše zahrada je ale trochu pozadu. Vysadili jsme dva nové ovocné stromky. Živý plot a půlka trávníku čekají na posekání. Často nejde jinak než pozorovat tu práci, co se nám venku kupí, za okny, který bičuje další rychlej slejvák. Začala jsem po letní pauze zase pít čaje. Chřipka, která nás skolila v letošní sezóně dost brzo, zeliminovala mojí kávovou závislost. Jako vždycky. Jsme na jednom šálku denně a snad to tak nějakou dobu zůstane. Cvičím teď každé ráno jógu. Musím si kvůli tomu přivstat, a každej s malým dítětem ví, jak je každá minuta spánku drahá. Každý den 10-15 minut na podložce mezi šestou a sedmou ranní. Za tmy. Někdy se podaří následně i krátká meditace, a někdy zase ne. Nechávám to plynout, zatímco se venku rozednívá a všude je ještě ospalý ticho. Keře na zahradě už se pomalinku barví. Stejně tak krajina a les, když se poštěstí delší vycházka. Barevný listí mi dělá radost, hladí po duši. Zjištění letošního podzimu - s kočárkem se dá jít na houby! A nenasbírali jsme jich úplně málo. Pár večerů jsme strávili sušením a posloucháním podcastů. Před domem už mám na ozdobu dýně a na věšáčku v předsíni oblíbenej kostkovanej kabát a čepici. Hned vedle Jonáškovo boží mini bundičky, co jsem mu pořidila na chatu, kterou ale nestihl úplně unosit. Roste jako z vody. Včera hlásíme první zub. A taky probrečenou noc strávenou z časti v mojí a Tomášovo náruči. S podzimem a polívkama se mi vrátila velká chuť do vaření. A asi začnu zase trochu pracovat. Mám spoustu kreativních plánů, alespoň v hlavě. S větrem ofoukanýma tvářema a podzimním šatníkem se mi tak nějak vliva do žil nová míza. Let's see where this one brings us.