Dva týdny každodenní jógy za mnou. Ještě týden a bude z toho návyk! Aspoň tak to tvrdí Dave Asprey. Je to velká úleva mít zase každý ráno chvilku pro sebe než se den rozeběhne směrem k plenkám, chrastítkům, praní a vaření, i když je to jen taková ranní maličkost. Pozoruju na sobě drobný změny už teď. Mám větší trpělivost a menší odpor k tomu obětovat celý zbytek dne tomu našemu drobečkovi. Připadám si jako nejhorší matka na světě, když to tu takhle píšu, ale kdo tvrdí, že to na psychiku není velká změna mít na sebe najednou po porodu tak málo času, tak ten kecá. Najít si po čase nějaký rytmus a chvilku i na sebe je podle mě pro trvalou udržitelnost těch prvních pár let naprosto nezbytný. Vedle jógy je to pro mě aktuálně dost i psaní, a tak to tu snad zase trochu ožije.