Letošní jaro mi prošlo rukama spoustu skvělejch knih. Tento rok jsem, co se čtení týče, nechtěla tlačit na pilu a nesnažit se přečíst co nejvíc knížek. Ale úspěšně toto předsevzetí porušuju, protože čtu téměř v každý volný chvíli. Mým vyhledávaným niche je v tuhle chvíli respektující výchova a vzdělávání. Hunt, gather, parent byla skvělá knížka. O výchově ta nejlepší, kterou jsem zatím četla. Kdybych měla rodičům doporučit jednu knížku o výchově, která jim pomůže v každodenním životě, byla by to tato. Spoustu wow momentů mi přinesla taky Svoboda učení a přinese je jistě i Vám, pokud jste otevření myšlence, že děti jsou samostatně smýšlející a autonomní bytosti, a není třeba jim vše "řídit". Myšlenka nechat vzdělávání na dětech je hodně revoluční a poměrně nová. Z mýho pohledu jsem se všechno, co opravdu ovládám, naučila sama. Škola nebyla můj nepřítel, ale zároveň ani místo, kde bych se naučila věci, který reálně a prakticky v životě používám. A těžko říct, kde by člověk byl, kdyby ten čas ve škole a na přípravu úkolů mohl věnovat svým vášním. To už se u sebe nikdy nedozvím. Každopádně mi tyhle myšlenky přijdou velmi zajímavé a hodné prozkoumání...
"Opravdová reforma není možnáuvnitř existujícího tradičního školství.Opravdová reforma nastane jen tehdy,když dostatečné množství lidíodejde z tradičního školství."
Toť úryvek ze Svobody učení. (A btw, už jsem se tady na blogu zmínila o dokumentu Svobodné děti?)
Nedávno jsem taky dočetla příběh Summerhillu, první svobodné školy na světě. Kniha se jmenuje Summerhill a do češtiny ji přeložilo jedno sympatický malý rodinný nakladatelství. A taky má ekologickou vazbu! Od Peoplecomm vlastním víc knížek a opravdu se ta vazba nerozpadá :) je to pevný, ale hodně netradiční a vlastně skvělý. Stejně jako výběr knih na Peoplecomm.
Ale zpět k Summerhillu. Díky vazbě a díky ekologii je knížka na tenoučkých stránkách recyklovaného papíru a text hodně nahuštěný. Při prvním pohledu jsem myslela, že mě z ní nebude moct bavit číst. Ale začetla jsem se totálně a nakonec jsem ji měla přelouskanou za pár dní. Pro mě nejzajímavější částí byl Neillův osobní příběh v druhé části knihy. Původně jsem jeho životopis ani číst nechtěla, zajímal mě přece jen Summerhill. Ale příběh Summerhillu mě tak vtáhl, že jsem začala být zvědavá. Je vždycky zajímavý přečíst si osobní příběh a co člověka vedlo k tomu, co dělal. O to víc, když příběh začíná o víc jak sto let zpět.
Poslední knihou, která mi v poslední době ukradla srdce je Japonky nestárnou ani netloustnou. Vzala jsem si ji z poličky v knihovně spíš jen proto, abych neodešla s prázdnou. A japonská kuchyně mě chytla jako dlouho nic. V Japonsku jsme byli v roce 2019 a stále vzpomínáme, jaký tam byl klid. Prvních sedmdesát stran přelouskaných o víkendu na chatě mě stálo objednávku ingrediencí za dvojku. No co se dá dělat, určitě mi dlouho vydrží. Ingredience přišly včera, dnes zase odjíždíme, ještě jsem nic nevařila. Ale dám Vám vědět, jak to jde.
