Letošní léto uteklo mnohem rychleji než kterékoliv jiné předtím. Čím jsem starší, tím rychleji všechno utíká. Jaro, léto, podzim, zima. Sotva jdu poprvé za sezónu na koupák a další den už slavíme Halloween. Mrknu okem a je tu Štědrý den a novoroční předsevzetí. Pevně věřím, že v tom nejsem sama. Děsí mě jen představa, že se to s vyšším věkem bude ještě zhoršovat. Už nejsem nejmladší, uvědomuju si to letos víc než kdy jindy. Přijde to s takovým tím nákupem prvního krému proti vráskám 30+. Když si jdu radši lehnout v půl desátý místo výpravy do hospody za kamarádama. Když dávám v restauraci přednost dobrým domácím limonádám před pivem. Když jsou fotky na sociálních sítích priorita sto padesát, místo pětky. Občas si připadám odtržená od reality a vnějšího světa, nikdo neví kde jsem a co tam dělám, a je mi v tom stavu vlastně moc dobře.

Se psaním to pokulhává, proto je můj blog dost zanedbaný. Všímám si podobného trendu u většiny blogů, co čtu. Příspěvek jednou za x týdnů. A jako čtenáři mi to po pravdě vůbec nevadí. Stejně mám pocit, že mám k těm lidem blízko. Sleduju je kvůli něčemu, čím jsou pro mě zajímaví a inspirativní. Což není text každé pondělí, středu, pátek, protože "rozvrh". Nejvíc mě rozčiluje, pokud se někdo třeba omlouvá, že nevydá dneska video, ale že to bude až zítra! Hlásek v mojí hlavě v tu chvíli křičí: who cares?! Naopak, blogy a účty na sociálních sítích, co mě zasypávají svým obsahem každý druhý den, mě fakt dost otravujou. Proč to ti lidé dělají, to nemají reálný život, který by mohli žít? 

Minulý týden jsme strávili v lese. Bylo to fajn, jen propršel doslova celý týden, takže jsem většinu času strávila s knížkou u krbu nebo sledováním Přátel. Také jsme měli spoustu rodinných návštěv, a týden jsme zakončili na svatbě kamarádů v Krušných horách. Odpočinková dovolená to úplně nebyla. Zjistila jsem, že potřebuju minimálně 2 týdny z práce, abych si vážně pročistila hlavu a zapomněla na všechny povinnosti. Týden mi nějak nestačí. No jo, už jsme zase u toho stáří.. Stáří v uvozovkách. Za deset let se tomuto příspěvku budu smát.

Těšíte se na podzim? Já moc. Nejoblíbenější období z roku. A tenhle bude extra magický. Budeme se totiž stěhovat! A ještě mám jednu novinku, ale tu si zatím chci nechat pro sebe. Nebojte se - řeknu, řeknu, ale až dozraje čas..

Nemůžu psát, už několik měsíců, a tak jsem do svého deníku začala alespoň kreslit, aby se na něj jen neprášilo. Byla jsem rozmazlena kvalitníma akrylovkama, který bych si sama nikdy nekoupila. Obraz Martins bay, podle vlastní fotky ze 4.dne treku divočinou na Novém Zélandu, stále čeká na dokončení. Dneska jsem si hodinu a půl hrála s oblohou. Další radosti všedních dní: každodenní dekódování textů od Taylor, chladná rána na balkónu, spousta sezónní zeleniny a samozřejmě - Harry Potter. Člověk si musí dělat radosti, když už nemůže pít kafe.

Druhá fotka je na analog a myslím si, že nemám lepší, která by tak skvěle zachytila atmosféru letošního ospalýho léta.

Pomalu se probouzím z kreativního koma. Měla jsem s tím poslední měsíce nějaký problém, který jsem nedokázala uchopit. Psát se mi nechtělo, vyrábět se mi nechtělo.... nic se mi nechtělo. Moc se mi líbí náhled na kreativitu v knížce Big Magic od milované Elizabeth Gilbert. Život proměňující. A taky mi kdysi moc pomohlo tohle video od Hannah McNeely... 

Moje výtvory nejsou kdovíjaké umění, ale o to tu přece vůbec nejde, že? 

Dvě malůvky z posledních týdnů:

 

„Musíte vědět, co chcete, a jít dál než k tomu, co od sebe očekáváte. Zlepšete svůj tanec, hodně trénujte a stanovte si hodně vysoký, těžko dosažitelný cíl. Protože takové je umělcovo poslání: překročit vlastní meze. Umělec, který touží dosáhnout jen nevysokého cíle a nakonec ho opravdu dosáhne v životě neuspěl."

☽ 

„Čtyři roky jsem se učil malovat jako renesanční mistr a celý zbytek života malovat znovu jako dítě. V tom tkví skutečné tajemství: v kresbě dítěte. To, co vidíte, může vypadat dětinsky, ale je to v umění to nejdůležitější." (Picasso)

☽ 

„..., že naše životy jsou naplánovány do nejmenších podrobností: narodit se, studovat, jít si na univerzitu najít manžela, vdát se - byť za nejhoršího chlapa na světě, jen proto, aby ostatní neříkali, že nás nikdo nechce - a mít děti, zestárnout, strávit konec života na židli na balkoně pozorováním kolemjdoucích, předstírajíc, že vím o světě všechno, ale aniž bych mohla umlčet hlas srdce, který říká: Mohla jsi zkusit něco jiného."

☽ 

„Daří se Vám nacházet nové věci?" - „Jistě. Každým okamžikem v sobě objevuji něco nového. A to je v životě to nejzajímavější."

☽ 

„Skutečným hříchem není to, co nám vtloukali do hlavy: skutečným hříchem je žít daleko od absolutní harmonie. Ta je mocnější než pravdy a lži, které každý den vyslovujeme."

Vzpomínky na léto 2020 na film

☽

Fujifilm single use camera. ČR

Vinted je nový Instagram. Na začátku roku jsem si dala předsevzetí, že věci na sebe budu letos nakupovat jen na Vintedu. Je konec dubna a nedodržela jsem to tak úplně. Jsem na sebe hodnější, a když něco na Vinted delší dobu nemůžu najít, pak prostě sáhnu po normálním eshopu. A kalhoty, ty jedině z eshopu, kde je můžu vyměnit! Baví mě ale ty poklady, které tam člověk objeví! A prohlížet si styl oblékání jiných. Móda není jen o tom, co píšou ve Vogue. Největší inspiraci mám alespoň teda já vždycky z přičinlivých normálních smrtelníků z  horní dolní, raději než z polobohů na titulkách.

Isabel Paige. Videa propracovaná do dokonalosti a po jejichž zhlédnutí se cítím plná energie a ještě se u nich vždycky naučím něco nového. Ať už jsou to zajímavé recepty, nebo návod na to, jak si utkat vlastní koberec, či jak si obložit kuchyň dlaždičkama a ty si vyrobit z jílu prosím vás (!). Hlavně je to ale pokorný, uvědomělý způsob života, kterej se mi v centru Prahy ne a ne daří ve vlastním životě navodit.

Vyšívání. Je ze mě oficiálně babička. Protože pand-emie a nemůžu si zajít dolů do obchůdku pro bavlnky, musela jsem si je objednat z galanterie v Brně, kde je jedině měli skladem online spolu s vyšívacím kruhem.... neříkám nic. Každopádně moderní výšivka je teď moje posedlost a pořád vyhlížím další věci, na které by se daly vyšít kvítka či nápisy, které by vyjadřovaly, kdo jsem. A těch stylů, jakými se moderní výšivky dělají. Jsem prostě nadšená.

Zuz stories. Tenhle blog je skvělý. Přečetla jsem už snad většinu příspěvků a baví mě krásně zpracované cestopisy a minimalistické tipy. Objevila jsem tento kout internetu teprve nedávno při hledání tipů na šití. Mrkněte se.

Negative feedback. Něco na tomhle Angličanovi, co mluví o fotografování na film, je. Jeho styl předávání informací je originální a svůj. Nejvíc mě baví vlogovací fotovýpravy, kdy je jako správný fotograf schopný dvě hodiny chodit do kolečka, než si najde ten nejsprávnější úhel a zmáčkne spoušť, a naopak ten samý den třeba cvakne třikrát "nudný" parkoviště. Baví mě ta nenucenost a přirozenost.

8x10 large format. Když už jsem u focení, baví mě, jakou hloubku tyhle obrázky mají. Žádných 25 megapixelů na mobilu nezvládne zazanamenat scenérii tak, jak kvalitní film. A o large format jsem donedávna neměla ani tušení - jo, stydím se! 

Folklore a Evermore. Life is too short to pretend you don´t like Taylor Swift´s music. Moje největší současná úchylka je, že si k žehlení po večerech pouštím rozbory alb od Taylor z kanálu dvou kamarádek z Austrálie Chats and reacts. Jsou ze všeho strašně přehnaně nadšený a to nadšení pak předávají, ať chci nebo ne, na mě. JO, baví mě to, neskutečně!