Dream big.

O snech, Ať jsou velký! A cesty k nim trnitý, a úzký. Nejvíc pak oceníte splněný cíl! Kvůli Itálii jsem dřela, a teď dřu zase, abych příště mohla zas někam vyrazit. Ničeho nelituju. Nejsem kariérní typ a asi nikdy nebudu, a rozhodně nechci zůstat žít na jednom místě. Neláká mě něco mít, ale spíš něco zažít. A to co nejvíc. A pořád nový. 

Sny můžou bejt jakýkoliv, od procestování světa, přes lepší práci, po nalezení lásky. Věřte mi, že zážitky a věci co mám teď, jsem neměla vždycky a musela jsem pro to něco obětovat, a sebrat trochu tý odvahy vystoupit ze svý komfortní zóny. Mohla bych se tady sáhodlouze rozepsat o tom, jak jsme se dali dohromady s Tomášem, a kdybych nesebrala odvahu ho tehdy v tom klubu oslovit, čímž jsem byla out of my comfort zone dost Vám řeknu, neměla bych to štěstí co mám poslední užskoro dva roky. Najít svoji lovestory, to byl sen od dětství, který jsem netušila, že se kdy může takhle naplno splnit. Kdybych nechodila při škole po nočních brigádách, nedostala bych se do ameriky a nesplnila bych si svůj teenagerovskej sen zažít Californii. Udělala jsem si věci po svým. Dělejte věci jinak, než je pro Vás normální. Ono Vám to nikdy nemůže přihoršit, spíš Vám to může jen a jedině posunout někam dál. A jestli Vás děsí, že nevíte kam... život si vždycky najde cestičku. A já pomalu začínám věřit na osud a podobný spirituální věci. A že když konáte dobro, dobro si Vás taky najde. 

Snila jsem o úplně jiných zemích, kam jsem chtěla na semestr studia vyrazit, a probrečela jsem dost nocí kvůli nesplněnýmu snu, když jsem se na zahraniční studium přihlásila první rok neúspěšně. Ale kdybych bývala jela tehdy, nepoznala bych Tomáše, a nejela bych to léto pracovat do Ameriky. No a tak jsem nakonec měla to všechno plus nakonec i ten vysněný erasmus, i když ne v zemi, kterou bych si sama vybrala. A teď už vím, že všechno mělo nějaký smysl a stalo se to přesně tak, jak to mělo být. Člověk musí u dna otevřít oči a začít zase plavat nahoru. A nevím ani, jestli ten článek píšu Vám, nebo spíš sobě. Díky rozvodu rodičů a jakýsi momentální absenci domova si sahám na dno dost a tak vím o čem mluvím. A taky vím, že bude časem líp. A tak čekám. A ten mezičas se snažím vyplnit něčím produktivním... 

...dream on, dream on, dream on...

With love, M.♥ 

Cestování po Itálii.. | Řím

Rome, sweet Rome. Tenhle příběh vlastně předchází tomuhle. A v podstatě vysvětluje hned první větu příspěvku. Čtěte!

Vždycky, když jsem o erasmu snila, pak když jsem už věděla že na něj pojedu, a pak v průběhu něj, vždycky jsem chtěla co nejvíc v daném místě cestovat! A to na úkor ostatních věcí, u mě třeba v Itálii šly stranou nějaký nákupy oblečení a různých kravinek, snažila jsem se omezovat chození do hospod (což je na erasmu neskutečně těžký), a euro padlo k euru a měla jsem vždycky cca 100 éčkový budget na měsíc na cestování. To že to pak vyšlo vždycky minimálně na 200, to už je druhá stránka věci, a díky bohu za moje předchozí úspory a mojí ochotu sáhnout na dno (na účtě doslova) v rámci objevování nového a nepoznaného. Traveling is the only thing you buy that makes you richer, víme.

Tenhle trochu větší výletík jsem si naplánovala už 2 měsíce předem, kdy jsem strávila několik nocí na skyscanneru  s vědomím, že chci někam, ale že nemám žádnou určitou destinaci, prostě někam......a asi znáte skyscanner all airports, all countries......a pak stačí jen vyfiltrovat podle ceny. Nakonec jsem nakombinovala Turín - Řím - Palermo - Turín na týden. Platila jsem 75 euro za 3 lety. Strašný nadšení a natěšenost. A pak to přišlo.

Neosvědčilo se mi v tomhle případě cestování s nízkonákladovkama, kdy mi nejdřív změnili čas odletu postupně snad u všech letů na nemožných 6.30 ráno, kdy se někam dostanete v Itálii leda taxíkem, a to ještě za tučnej příplatek. Pak mi první let zrušili úplně. Takže po celý noci spaní haha na letišti, se vracím do bytu (tenhle smutek vyřešila večer pořádná dávka pizza terapie!), a další den platím neskutečně drahý vlak do Říma. 80e a jsem tam za 5 hodin... ok. Další katastrofa, bydlení v Římě. Římě haha. Jedním vlakem půl hodiny z centra, a hostelovým shuttlem dalších 15min. Ok. A tady je ten důvod proč mi uletělo letadlo na Sicílii. Z tohohle konce světa, i když jsem vstávala ve 3 ráno nebylo možný to na letiště zvládnout včas. V noci se Vám tak ňějak i v hlavním italským městě může stát taková itálie a všechno má zpoždění, nebo se zrovna řidič vykecává na každý zastávce s nastupujícími známými, místo aby jel podle jízdního řádu že. Ach jo. Tak jsem to ze sebe dostala, uf. Je mi hned líp. 

A teď to pozitivní!

Ze tří dnů se tedy stalo jeden a půl. Ztrácím se a nacházím uvnitř všemožných uliček. Nejoblíbenější náměstí, a vlastně i místo, pro mě byla piazza Navona, plná umělců. A taky random románskej dům s vnitřní zahrádkou, oáza ticha přímo u hlavní ulice. Snažila jsem se vždycky vyhledávat trochu míŇ frekventovanější místa, ale o tom kouzelnější. Ideálně s výhledem na věžičky a kupole a roof top gardens ♥

Andělský hrad, a výhled z Eat Pray Love po příjezdu Liz do Itálie. Přesně tak jak jsem si to vysnila. Vítr, magický jiskření před bouřkou, poletující ptáci a v podvečer už málo turistů. 

Příště? Ještě nevím o čem, ale určitě zase odněkud z jihu Evropy:)

Za 1 EUR do Bologne

Stěhování, nová práce, cestování sem tam, stres, pak zas ne, horko, pak zas ne.. člověk si vždycky najde výmluvu. Jediná relevantní výmluva, proč tu už dva měsíce nepřibyl článek, je ta, že jsem měla měsíc nefunkční počítač. A tož Míša měla spoustu času na jiné činnosti, třeba úklid svého pokoje doma u rodičů pěkně od podlahy (do koše letělo takových věcí, ještě teď když si na to vzpomenu, tak mi srdce krvácí, nesnáším vyhazováním starých vzpomínek). Nu a najednou se našel i ten 5 let starý ztracený návod k noťasu, a hle! Návrat do továrního nastavení, a krom toho, že zatím nemám jediný schopný program na úpravu fotek, jsem spokojená. Vzpomínky z Turína, o kterých jsem se těšila, že napíšu, se mi mezitím smrskly na pár oblíbených fotek a přebily je další "letní" zážitky. Ale o to radši si v těchhle podzimních dnech zavzpomínám s Vámi:)

Dneska to bude o úplně nejlepším spontánní výletu do Bologne, do kterého jsem nakonec namočila docela hodně kamarádů hehe

Lístek jsem kupovala vlastně ještě na Sicílii někde na mobilu na hostelový wifi, protože to byla nabídka, co se neodmítá. Promo akce Megabusu - začínali v Itálii. Jakákoliv 1 cesta v rámci země za 1 éčko! Tomu říkám low cost cestování. Jediné, co mě mrzelo bylo, že jsem už neměla čas jet ještě někam, než jen do Bologne. Ke konci erasmu jsem měla rozplánovaný každý den a čas neúprosně letěl dopředu. 

Vstávání ve 4 ráno, klasika moje už. Cesta přes půl nočního Turína. Krásnej východ slunce kdesi na dálnici. Bleskový kafe v davu na pumpě, kdy jsme mysleli, že už autobus mezitím určitě odjel. Trochu spánku, trochu autobusových srandiček, no a kolem desátý už centrum Bologne. Oproti Turínu velký rozdíl v architektuře. Zatímco Turín je podobný spíš Francii, široké bulváry, pravidelné bloky domů, podloubí.. Bologna byla taková spíš turecká. Domy všechny z rudých cihel, nepravidelné malé klikaté uličky. Tu změnu jsme si nejvíc užili s výhledem z věže, vedle který stojí šikmá věž jako v Pise! Snad ještě víc šikmá hehe. 

Mají tam strašně krásnou univerzitu, jako dělanou pro všechny Harry Potter fans. Gobelíny, pergameny, fresky, kamenný chodby... jeden pohled zvenku do knihovny mi stačil na to, abych věděla, že bych tohle místo jako student milovala.

Lezla tam na mě trochu chřipka, takže jsem spíš celej den vyhlížela kavárny a místa na odpočinek. Tenhle problém se vyřešil flaškou vína na boloňským nádraží poté, co měl autobus už asi hodinu zpoždění, my unavení a.. znáte to. Nejvíc mi v tu chvíli udělal radost autobus Student agency, co přijel na vedlejší nástupiště a na něm Praha! A Turín pořád nikde. (Nakonec přijel, nebojte.)

Dál jsem chřipku pořešila tím, že hned další den přijela Katka na návštěvu, takže no time to rest, the best. ..a jelo se dál:)... pokračování příště!

Seaside.

Made by Sicilia

Sicilian stories

Sicílie. Zmeškaný let z Říma. Útěk do sicilského ráje nezačal právě šťastně. Po x hodinách stresu a zaplacení nemalých poplatků ale konečně přistávám, a za hodinku už mě aerobus vyhazuje uprostřed Palerma, které se ve 2 odpoledne jeví jako město duchů.

Zastávka autobusu je označena (stejně jako všude jinde v Itálii) maličkou tabulkou schovanou mezi stromy tak, aby na ni (podle mého názoru) bylo co nejméně vidět a aby se tím co nejvíce cizincům znepříjemnil pobyt. Úspěšně hledám svůj další autobus do Mondella. Všechny trafiky zavřené. Samozřejmě že je siesta, která se tady na jihu dodržuje ještě pečlivěji než na „mém“ severu. Nastupuji do autobusu a pán zavírá dveře a rozjede se. Říkám mu: „One way ticket, please.“ – „I don´t sell tickets.“ (pořád ale pokračuje v jízdě – rozdíl oproti ČR, kde byste už po prudkém zabrzdění leželi vyhození z autobusu na ulici) – „Aha.. so I will get off on the next stop, sorry.“ – „No no wait…“.. Dobře tedy, čekám asi tři čtyři zastávky, s mojí zarputilou povahou nikde nezanechávat dluhy už jsem značně nervózní. Nastoupí paní, která má v ruce svazek oněch one way tickets, a zachraňuje mojí situaci, když mi jich pár prodává. Podle jízdního řádu autobusu, který mimochodem vypadá v Itálii jako A6, kde jsou zmíněná číslo autobusů zastavující na dané zastávce, jména zastávek zakódovaná do zkratek, kterým rozumí jen místní, čas od kdy do kdy během dne přibližně jezdí, a přibližné (opravdu přibližné!) intervaly mezi jednotlivými autobusy, by moje cesta měla být asi 10 zastávek.

Dobrá, zjišťuji tedy, že ani na označená místa zastávek se v téhle zemi moc nehraje. Stavíme vyloženě na každém rohu, protože paní, která si s panem řidičem zrovna povídá asi potřebuje vystoupit přesně tady. Tenhle styl MHD je na jednu stranu strašně sympatický, a na druhou pro nezasvěcené prostě totální chaos.

Autobus nelogicky objíždí snad každý blok. Já už vždycky očekávám náraz do domu auta stromu, protože i na Sicílii jsou všechny uličky neskutečně úzké. Svojí zastávku jsem nepoznala, ale jakmile jsem uviděla modrý pruh moře, už jsem se hnala pryč z autobusu. Podle moře už se nějak zorientuju, říkala jsem si. No samozřejmě jsem v tom pařáku pochodovala ještě dobrou hodinu, než jsem našla svůj Mondello home hostel.

V zahradě rodinné vilky zrovna stáli asi 4 kluci v plavkách, všichni odhadem v mém věku. Povídám jim: „Is this the number 16?“ – „It depends on what are you searching for.“

Hostel byl úplně nový, a paní majitelka (hodně upovídaná italka s několika dětmi, bydlící v jedné části vilky, a provozující hostel v druhé části) ho prý otevřela teprve v únoru. Vzdala se svojí kariéry v marketingu, protože jí vadilo, že už nemá čas na vlastní rodinu, a radila mi, ať si v budoucnu otevřu marketingovou firmu v Itálii, protože budu moc čerpat spoustu dotací evropské unie. Není nad rady od srdce. Slunečníky, barevná sedátka, pejsek a velké prosklené dveře vedoucí ze zahrady do kuchyně/recepce mě okouzlily v první minutě. Kluk na recepci, američan, pracující jako workaway, tomu jen dodal atmosféru pohodového místa. Vtipkujeme o mojí fotce na pasu. Prostě Adamsova rodinka no. Další workaway se mnou bydlí na pokoji, a já se na wifi hned informuju o možnostech workaway na léto. Dalšími spolubydlícími jsou windsurfeři, kteří trénují na mezinárodní závod mládeže ve windsurfingu, který začínal za pár dní.

To místo mělo prostě atmosféru! Na Sicílii jsem celkem tři dny, které mě učarují, každá ulice rozkvetlá milionem květů všech barev, co si umíte představit, jejich vůně mísící se s mořem, které je samozřejmě nádherně tyrkysové, šum vln, který bych mohla poslouchat celé dny, nádherné tóny barev při západu slunce. Toužím jednou o procestování celého ostrova stopem. Místo je to hodně chudé, ale má svůj půvab a obyvatelé to tu moc dobře vědí, a chovají se prostě italsky.. domani, domani.. usmívej se, užívej si, zítra se všechno vyřeší.

------------------------------------------------------------------------------------------------

Nejoblíbenější Instagramy 

 

Roadtrip | Genova, Cinque Terre

Pamatujete, když jste jako děti sbírali tyhle zelený kamínky /sklíčka? Dnes mám hodně co vyprávět...

Pátek, začátek Turínského jazz festivalu, si vyžádal trochu pozdní příchod domů. Řekněme, že jsem spala asi 4 hodiny, a ráno jsem se, jak mi do telefonu kamarádka vyhrožovala, měla za cca 30 minut sbalit na 2 dny. Rychle šumák do skleničky, sprcha, plavky opalovák pár meruněk a kamera do batohu, a jede se. Ranní káva proběhla až v Genově ve 4 odpoledne. Snídala jsem v autě. No, pokud autem nazveme stroj o čtyřech kolech se sedačkama jen vpředu, který jsme vzadu vycpali batohama a vytvořili si tam takový velký kanape, kde tak vznikly další dvě místa, takže jsme se do toho mini autíčka vlezli všichni 4. Okýnka dokořán, hudba naplno, a good vibes už od první minuty. "Tak, kam jedeme?" povídá kamarád, po tom co jsme se všichni v autě usadili a nastartoval motor. 

Zastávka č.1 Genova. 

Hned na parkovišti si nás odchytil pouliční prodavač. Nakonec jsme si s ním docela dlouho povídali, a dal nám malou sošku slona. Místečko pro něj jsme vybrali okamžitě, a to hned na palubní desce a byl to náš víkendový maskot. V noci střežil oheň. Vážně.

Genova. No ani moc dlouho jsme nezůstali, je to jen strašně obrovský přístav, a působil na mě strašně chudě. Bída byla vidět v každé uličce. Opět bylo super se procházet jen tak bez cíle sem tam, systém centra mi strašně připomínal Benátky. Uzoučký uličky s vysokýma domama, takže všechno ve stínu, a v každé nějaký poklad ve formě zajímavýho obchůdku, rozkošný kavárničky, kostela, apod. 

"Welcome to our bedroom." Chtěli jsme vidět západ slunce na pláži, kde budeme spát. Dojeli jsme cca do půlky cesty na místo, kam jsme měli namířeno. Nevadí, kde šlo zaparkovat, jsme zaparkovali, a šli jsme nejkratší cestou směr moře. A stihli jsme, Tak tak. 

Vtipný bylo hledání dřeva na oheň. Nikde nic pořádnýho! Naštěstí nás zachránil rozestavěnej hotel poblíž, kde jsme si řekněme vypůjčili jednu podlážku, rozmlátili na kusy, a měli z ní asi 5 hodinový oheň. Usnula jsem uprostřed konverzace ostatních přímo na kamenech u ohně, ve spacáku. Jako polštář moje běžecký boty. 

Co nemůžu vynechat je ráno. Jako ze špatnýho filmu. Když jsme se se všema našema věcma a odpadkama v náručí vynořili na hlavní ulici a hledali naše auto, koukejte koho jsme potkali:) Festaggia del carabinieri v Chiavari. /Policejní festival. Připadala jsem si jako ve filmech o četnících ze St.Tropez. 

Naše auto zablokovaný, a tak jsme šli na dloooouhý kafe a snídani. A asi za tři hodiny jsme mohli konečně vyjet, protože přehlídka skončila.

La Spezia. Další obří přístav poblíž Cinque Terre, který jsme si vytipovali jako místo na oběd.

Riomaggiore. Cinque Terre. Konečně. V neděli ve 4 odpoledne jsme dorazili na místo našeho tripu. Totální úžas, jak může nějaký místo být tak krásný! Stavěli jsme už při příjezdu na každém odpočívadle. Takový to, když v jednu chvíli tři lidi vykřiknou zastav! Na stejný vlně:) Hodně fotek, procházka po Via Dell´Amore. Trek do další vesnice byl uzavřený, protože se část zřítila do moře, což mě hodně mrzelo. Chtěla jsem vidět víc, než jen jednu vesnici. Alespoň mám ale důvod se tam někdy vrátit.

Jo, tohle místo se schodama jako z pohádky končícíma v moři opravdu existuje:)  -->

Naše cesta k moři. Nebo spíše k útesu, ze kterého jsme skákali do vody. Byl tam strašně vtipný pes, který mě normálně po chvíli, co jsem se bála skočit a furt na mě štěkal, tlapkou zezadu strčil do vody. Dobrodruh. A my taky. Hodně adrenalinový koupáníčko. Upřímně, nemohla jsme se vůbec vydrápat z vody, už jsem myslela, že budu muset plavat při pobřeží jinam a najít si nějaký trochu přístupnější místo. Vlny tak dvoumetrový. Cesta tam dolů taky velkej adrenalin, kde se držíte nějakýho lana na skále a lezete dolů skoro po čtyřech, zakkopnout bych nechtěla. Adrenalin top.