Jakej byl můj Erasmus?

Blogů o (z) erasmu moc není, alespoň já jich teda před svým odjezdem moc nenašla, a určitě bych pár informací (a hlavně dojmů) uvítala. Takže budoucí erasmáci, a všichni uvažující o Itálii jako o destinaci na dlouhodobější pobyt, snad najdete tenhle článek užitečným!

LIDÉ

Nezáleží na tom, jak krásnou přírodu/památky/kulturu země má, pokud Vám nesedí povaha místních lidí. Strašně jednoduché a banální, ale něco, co jsem potřebovala slyšet já sama, když jsem se rozhodovala, do které země jet. Já byla právě ta „hloupá“, která hleděla na to, že Itálie.. to je přece moře, párty, krásný města i příroda. Nepřemýšlela jsem vůbec o Italech jako takových.

Italská povaha je přesně taková, jak se o ní ve světě mluví. Na každým šprochu, pravdy trochu. Temperamentní, hlasití, zakládající si na svojí siestě, všechno se vyřeší domani, domani.. v jídle se neošidí, kávu pijí miniaturní (ale opravdu silnou!), k práci se moc nemají. Z Italů, co jsem poznala, pracovala jedna jediná holčina. Ostatní studenti si užívali la dolce vita z peněz svých rodičů. Velký kontrast s ČR, kde je práce pro studenty většinou samozřejmostí. Jedou si sami na sebe a na nikoho dalšího moc nehledí. Vůbec se nedivím, že jim tam kvete mafie (mě samotnou několikrát okradli na všem možném) a že je celá země už několik let v ekonomické krizi.

Na obrázku je zachycený šok z mýho prvního italskýho espressa v Benátkách. Skoro jsem ho na dně kelímku neviděla. Dá se na to ale zvyknout. Měli jsme takový ten hliníkový espressovač na asi 3 nebo 4 šálky, a já si ho vždycky (když nikdo jiný nebyl doma) lila celý najednou, protože prostě potřebuju víc vody, a mít to kafe alespoň na pár doušků.

Ráda bych taky zmínila takovou drobnost související s odstěhováním se do cizí země, a to kulturní šok. Můžete ho mít i u sousedů v Německu, a ne jen v exotických destinacích, vážně. Stejně tak v né zrovna vzdálené Itošce. Říkáte si, už jsem tam byl/byla tisíckrát na dovolený, co mě může překvapit? Věřte mi, že dlouhodobý pobyt je něco úplně jiného. Co Vám při dovolené připadá jako exotika, se stane Vaší každodenní realitou a celé je to o Vaší schopnosti se přizpůsobit. Lidé mezi kontinenty jsou jiní, a stejně tak je to mezi státy v rámci Evropy.

BYDLENÍ

Plynule tím navážu na téma kulturního šoku, který jsem při prvním vstupu do svého „nového domova“ měla. Bydlení jsem si našla dlouho před svým odjezdem, asi 2 měsíce dopředu, přes facebook. Na skupině typu Erasmus in Torino / Accomodation in Torino (nebo tak nějak), jsem viděla inzerát mojí budoucí spolubydlící, který byl tak krásně sepsaný, že jsem si říkala, že si určitě budeme dobře rozumět. Byt byl blízko centra, za cenu mírně nižší než co jsem zatím viděla, 2 studentky a 2 studenti. Nebyl problém s bydlením jen na půl roku. V tu chvíli jsem si říkala, paráda, nebudu muset na místě nic hledat, nic lepšího bych stejně nenašla. Bohužel jsem jí předem zaplatila deposit (a nemohla se tak na místě rozhodnout tam nebydlet.. protože, jak jsem si říkala, nic se určitě nestane).

Do Turína jsem tedy odjížděla klidná, v jednu únorovou deštivou neděli. Spolubydlící mě vyzvedla na nádraží, byt od něj byl vzdálený asi jen 5 minut. Při vchodu do bytu jsem měla opravdu šok, a hned jsem viděla několik svých chyb při jeho výběru, takže se s Vámi o ně podělím.

Nikdy nikdy nikdy nikdy si nevybírejte ubytování na základě fotek, bez toho aniž byste ten byt viděli na vlastní oči. To i z důvodu spolubydlících, které tak můžete trochu poznat, a uvidíte, jestli si sednete jako lidi. Takový první dojem, mnohokrát se mi tenhle instinkt v životě osvědčil. My jsme si se spolubydlící sedli přes internet, ale bohužel už ne osobně. To tak občas bývá no. Dál vzhled bytu - fotkám odpovídala asi desetina. Později jsem pochopila, že jsou to fotky z doby, kdy se tam stěhovala cca před 4 lety. Všude byl neskutečný bordel, vyšokoval mě roztrhaný gauč, doslova stěna plná prázdných lahví od piva/vína/likérů, a nápis No fucking worries z výstřižků porno časopisů, přímo na hlavní stěně, kterou vidíte hned od hlavních dveří. Všude harampádí, starý nábytek, a hlavně zakouřeno a obývák plný cizích lidí. Ok, moje chyba že mě vůbec nenapadlo se zeptat, zda se jedná o kuřáky – v Turíně kouří každý všechno, doslova. Zvykla jsem si, co mi zbývalo, ale pokud někdo tušíte, že byste kouření v bytě, a tudíž všechny věci načichlý (a hlavně dýchání toho čmoudu jak je den dlouhej), nezvládli, zeptejte se na to předem!

Na obrázku vidíte náš vnitroblok. Měli jsme balkonek kolem celé jedné strany bytu, což bylo moje oblíbené útočiště. Jinak v hodně bytech byly na zemi ve všech pokojích dlaždice, na což teda já nejsem zvyklá. Nemocná jsem byla hned asi po prvním týdnu, než jsem si někde stihla sehnat pantofle.

Další nepříjemností bylo, že holčina, která v tom bytě bydlela přede mnou, a s kterou „jsem se střídala“, tam ještě 4 dny potřebovala bydlet. Neměla jsem pro sebe tedy ani skříň, ani postel, prostě žádný útočiště (který je hlavně na začátku erasmu hodně důležitý). Čekala jsem, že se celá situace po čase zlepší. Dobře, zlepšila se, ale ne natolik, abych tam byla na sto procent šťastná. Zpětně si říkám, že jsem se měla rozhoupat a hledat si nový byt. No jsem poučená pro příště. When you are not happy with something, leave it.

ŠKOLA

Moji kamarádi, co studovali někde v cizí zemi, vždycky říkali, že mi pak bude škola u nás doma připadat strašně lehká. Já Vám nevím, u mě to je naopak... asi to bylo výběrem předmětů. Mě tam jejich školní systém připadal mnohem volnější než u nás. Předměty jsem měla jen 4, a některé byly jen 1 měsíc, ale zase v kuse, každý den třeba 4h, a pak hned zkouška. Jeden jediný předmět běžel celý semestr. A byly hodně kreditové, třeba za 9kr, což od nás vůbec neznám. Ale to je všechno o tom, co si vyberete, že chcete na erasmu dělat. Já se chtěla zdokonalit v business/marketingu, protože to není v ČR můj hlavní obor, tak mi ty předměty vyšly zrovna takové lehčí. Od kamarádů, kteří tam měli předměty do eko analýzy/ účetnictví/ financí vím, že ty byly hodně těžké, a rozhodně žádná procházka růžovým sadem. Jedna velká nevýhoda je, že v podstatě nemůžete nikde relevantně zjistit, jak vypadala třeba zkouška minulý semestr, takže se na každou zkoušku musíte připravit hodně pečlivě, protože nevíte do čeho jdete. Navíc jejich online systém je celý v italštině, a jak už to tak bývá, je pěkně složitý.

Už se mi ňák o tý škole nechce víc psát:D. Good luck, a když byste někdo jel do Turína na Faculty of Business klidně mi napište email, nebo komentář, a můžu Vám říct víc nebo s něčím poradit!

Ještě snad jen zmíním mimoškolní možnosti a vyžití. Univerzita nenabízela v podstatě nic, kromě půlhodinového úvodního welcome setkání, a pak jednou za měsíc nějaká akce od AIESECu - ty byly moc fajn, doporučuju! Jinak bylo veškerý seznamování/zařizování na nás samotných. A že to chce pevný nervi a vůli! Party pro zahraniční studenty se organizovalo až moc, ale já už tomuhle trošku odrostla, netoužím po kocovině každý druhý den, a hledala jsem lidi třeba se stejnými zájmy, parťáky na cesty atd.. takže mi ze začátku šlo seznamování hodně krkolomně. Pokud hledáte trochu větší organizovanost, a nechcete do toho být hozeni takříkajíc po hlavě, asi bych Vám Turín nedoporučila..

TURÍN

a když už o něm mluvíme... město jazzu, automobilovýho inženýrství, sladkostí a zimních sportů. Sídlí zde Fiat, a vyrábí se tu Ferrero. Výhled na Alpy, odevšud! Největší open space market v Evropě. Takové francouzské město s italskými obyvateli, jak jsem s oblibou všem popisovala. Je tu vyšší životní úroveň než na jihu. Vliv Francie je tu hodně znát! Stejně tak vliv jazzu. Místo večerního piva se tu chodí na live concerty jazzu, a je to docela zážitek. Oblíbený byl taky jazz club, a každý druhý tu hrál na nějaký nástroj, a občas se večer pořádali jam sessions. V jednom domě v malé uličce na Starém Městě občas, úplně náhodně, vylezl na balkon pár, slečna v přehnaně zdobených šatech, kluk ve smokingu, a začali hrát a zpívat, a lidi se zastavovali a poslouchali, pak šli zase dál, a přišel zas někdo další. Co se týče kreativity a hledání sebe sama tohle místo bylo hodně otevřené všemu novému, neustále byly všemožné kulturní akce, a to se mi hodně líbilo. 

Žijou tu fotbalem, a každý zápas se řeší dlouhé hodiny před začátkem, hospody jsou narvané.. Sledovat fotbal s Italy byla moje oblíbená aktivita. Oni to tak úžasně prožívají! A ty gesta u toho, to musíte prostě zažít, stojí to za to. Velký zážitek bylo finále Turín Barcelona a jeho promítání na hlavním náměstí. Celý Turín tu noc brečel nad prohrou.

Muzea, je jich tu plno. Já navštívila 2. Výstavu Moneta v nějakém menším muzeu moderního umění, a cinema museum v Mole Antonelliana (ta věž, co je na všech fotkách). Měla jsem taky štěstí na zvláštní církevní událost, vystavování svatého roucha, kdy tím ten týden žil celý Turín, a navštívil nás i papež. Na jeho bohoslužbě bylo fakt celý město. Vlastně mi teď napadá jedna věc, kterou jsem na Italech měla ráda. Dokázali se pro všechno tak nadchnout! A klidně každý týden pro něco jiného.

A musím zdůraznit oblíbenou větu "turíňanů", a to že Turín je lepší než Milán. Prostě je:)

A jak je to v Turíně s dopravou? Bydleli jsme skoro úplně v centru, což všechno strašně zjednodušovalo, a jediné, kam jsem dojížděla, byla škola. 30 až 40min na kole, po rovince. Turín je celý jedna velká placka. Rozhodla jsem se tedy pořídit si kolo, které jsem úplně zbožňovala, mělo vepředu takový ten košíček na zeleninu ♥, a stálo mě 30 éček na marketu. To je skoro jedno měsíční mhdčko, a mě to na pohyb po Turíně stačilo na celý semestr (i v dešti se to dá, standardně jsem vozila do školy náhradní oblečení v batohu, tramvají jsem jela asi 5x). Na konci jsem svoje zlatíčko prodala kamarádovi, který tam zůstával ještě další rok. Win win. Tip jak ušetřit pár drobných!

JÍDLO

A jsme u mého oblíbeného hehe. 
..pizza pasta tiramisu gnocchi salami formaggi vino olive dolci pizza pasta tiramisu gnocchi salami formaggi vino olive dolci pizza pasta..

Zadejte si do googlu italian food, tak a přesně tak to tam s jídlem vypadá i v realitě. Mrzí mi, že jsem si jídlo nefotila víc, protože jsem tam toho ochutnala strašně moc a všechno bylo tak výborný. Ale jak to tam pro mě bylo úplně normální, tak mě nenapadlo si to moc dokumentovat. Hlavně to sladký! Ahhhh úžasné gelaterie a obchody s dolci. Hmmmm a pizzerie, TAK DOBRÝ! Organizovalo se tam spousta food festivalů, snad každý víkend něco. Nebo jsme s kamarádama hodně často organizovali takové international večeře. To jsem takhle třeba jednou vařila pravej českej guláš pro 25 lidí (moje peněženka zabrečela na masu). A někdy příště zase uvařil někdo jiný a vy jste nemuseli jídlo jeden večer řešit. Je to docela fajn. Jednou kamarád z Pákistánu udělal fakt mega pálivou směs, musela jsem každý doušek zapíjet lokem piva. Nebo čínská večeře s hůlkama, kde když viděli, jak jsme marná, tak mi dovolili nabodávat maso na jednu hůlku, abych se vůbec najedla. Ale o tom to je. O poznávání cizích kultur. A já tam měla kamarády, ty jo, asi ze všech kontinentů, tak jídlo bylo oblíbené téma.

Oblíbená je tam taky taková party s občerstvením - Aperitivo, kdy u vchodu zaplatíte třeba 5 nebo 7 éček, a je to all you can eat večeře plus většinou nějaký první drink v ceně, a po jídle party pokračuje standardním způsobem..:D Prostě italové se v jídle v žádném případě neošidí. Žádný jídlo do ruky někde na pochodu, pěkně si sednout, nejlíp se spoustou kamarádů/rodinou, popovídat si u toho, pak ještě kafíčko, vínečko....a za pár hodin se může zas začít s nějakou produktivitou. Ale jíst se prostě má v klidu! Milovníci takového toho slow food stylu by tam byli asi v ráji. Jediné, co mi po téhle stránce chybělo, bylo české pečivo - ty jejich bagetky, který se akorát všude rozdrolily a už druhý den byly jak kámen, se fakt nedaly.

CESTOVÁNÍ

 Moje ťapky prochodily tyhle místa:

• Bardonecchia, za snb na místo zimní olympiády 2006
• Řím, za krásnou architekturou
• Miláno, kvůli módě?
• Benátky, největší kráska mezi městy, fakt!
• Cinque Terre a okolí, ahhhhhh (tenhle článek si tu fakt najděte!)
• Genova, rychlá zastávka na cestě
• Nice (France), poprvé u žabožroutů:) 
• Eze village (France), a druhé ahhhhhhh
• Alba, wine festival fun
• Sicílie (Mondello village), třetí ahhhhhh
• Bologna, tak ňák spontánně.
• A zajímavá místa v okolí Turína. A samotný Turín samozřejmě.

Jak jsem tohle všechno mohla za pět měsíců stihnout? Ještě jsem si na 2 týdny odskočila domů a za T. do Rakouska, ale to nepočítám. No... začínám plně chápat stav svýho účtu. 

Články ode všud najdete v historii blogu! (Tak šup! Jděte si udělat čaj a začtěte se..)

No a jinak celkově k cestování v IT. Jsou tam strašně levné letenky do určitých destinací (hlavně v rámci Itálie), i třeba přímo z Turína (je tam mezinárodní letiště)! Musíte si je ale koupit hodně v předstihu. Naopak vlaky, ty jsou mega drahé, a jejich ceny se mění každý den. Mají svůj rezervační online systém, kde se postupně prodávají cenové skupiny (vždycky když se vyprodá nejlevnější, posouvá se o třeba 10euro výš, atd.). Zlaté České dráhy, kdy přijdete na nádraží k přepážce a cena je stejná na vlak za hodinu, jako na vlak za měsíc. A taky se lišily ceny podle denní doby (noční vlaky výrazně levnější atd.), ale ty noční fakt nedoporučuju. Zkusila jsem takhle cestovat jednou, a málem jsem se strachy počurala, co za individua nastupovalo v různých vesničkách do mýho prázdnýho vagonu, a průvodčí celou cestu nikde. Do Bardonecchie jsem jezdila za nějakých 10e, ale třeba Řím jsem koupila asi za 90e, a Benátky nebo Francie, oboje bylo kolem 50e. Se vstupem Megabusu na trh se tam podmínky pro cestování asi hodně zlepší. Pokud teda nejste fajnovky a nevadí Vám trochu delší cesta, ale zase za pakatel. 

SHRNUTÍ SHRNUTÍ

Při zakládání blogu jsem si řekla, že budu jen photoblogem bez jakýchkoliv textů, a nikdy jsem moc o životě na erasmu vlastně nenapsala. Nakonec jsem zjistila, že psát není zas tak špatné, a chci v tom u dalších cest pokračovat. Koneckonců takové blogy čtu nejraději, tak proč taky jeden takový nepsat? Snad jsem tu teď shrnula vše. Musím Vám přiznat, že já si tu tak krásně zavzpomínala... píšu ten článek už několik hodin, a hodně často jsem se u toho zapomněla někde hluboko ve vlastních vzpomínkách...

Na erasmus určitě jeďte, pokud tu možnost máte. Na zemi až tak nezáleží, spíš na tom být někde o samotě, kde nikoho neznáte a o všechno se musíte snažit. Uvědomíte si sebe, co chcete, na čem a na kom Vám záleží.. Pokud se nedostanete poprvé, zkoušejte to další rok, a nevzdávejte se! Na místě to pak ze začátku bude hodně těžké, budete to chtít vzdát, odject... NE! Vydržte, ten pocit na konci, že jste to zvládli, stojí za to. Podívejte se na moje zážitky!

Určitě se nebojte ptát v komentářích, pokud tu nějaká informace chybí, a všem budoucím turínským erasmákům hodně štěstí a užijte si to na maximum!

Dream big.

O snech, Ať jsou velký! A cesty k nim trnitý, a úzký. Nejvíc pak oceníte splněný cíl! Kvůli Itálii jsem dřela, a teď dřu zase, abych příště mohla zas někam vyrazit. Ničeho nelituju. Nejsem kariérní typ a asi nikdy nebudu, a rozhodně nechci zůstat žít na jednom místě. Neláká mě něco mít, ale spíš něco zažít. A to co nejvíc. A pořád nový. 

Sny můžou bejt jakýkoliv, od procestování světa, přes lepší práci, po nalezení lásky. Věřte mi, že zážitky a věci co mám teď, jsem neměla vždycky a musela jsem pro to něco obětovat, a sebrat trochu tý odvahy vystoupit ze svý komfortní zóny. Mohla bych se tady sáhodlouze rozepsat o tom, jak jsme se dali dohromady s Tomášem, a kdybych nesebrala odvahu ho tehdy v tom klubu oslovit, čímž jsem byla out of my comfort zone dost Vám řeknu, neměla bych to štěstí co mám poslední užskoro dva roky. Najít svoji lovestory, to byl sen od dětství, který jsem netušila, že se kdy může takhle naplno splnit. Kdybych nechodila při škole po nočních brigádách, nedostala bych se do ameriky a nesplnila bych si svůj teenagerovskej sen zažít Californii. Udělala jsem si věci po svým. Dělejte věci jinak, než je pro Vás normální. Ono Vám to nikdy nemůže přihoršit, spíš Vám to může jen a jedině posunout někam dál. A jestli Vás děsí, že nevíte kam... život si vždycky najde cestičku. A já pomalu začínám věřit na osud a podobný spirituální věci. A že když konáte dobro, dobro si Vás taky najde. 

Snila jsem o úplně jiných zemích, kam jsem chtěla na semestr studia vyrazit, a probrečela jsem dost nocí kvůli nesplněnýmu snu, když jsem se na zahraniční studium přihlásila první rok neúspěšně. Ale kdybych bývala jela tehdy, nepoznala bych Tomáše, a nejela bych to léto pracovat do Ameriky. No a tak jsem nakonec měla to všechno plus nakonec i ten vysněný erasmus, i když ne v zemi, kterou bych si sama vybrala. A teď už vím, že všechno mělo nějaký smysl a stalo se to přesně tak, jak to mělo být. Člověk musí u dna otevřít oči a začít zase plavat nahoru. A nevím ani, jestli ten článek píšu Vám, nebo spíš sobě. Díky rozvodu rodičů a jakýsi momentální absenci domova si sahám na dno dost a tak vím o čem mluvím. A taky vím, že bude časem líp. A tak čekám. A ten mezičas se snažím vyplnit něčím produktivním... 

...dream on, dream on, dream on...

With love, M.♥ 

Cestování po Itálii.. | Řím

Rome, sweet Rome. Tenhle příběh vlastně předchází tomuhle. A v podstatě vysvětluje hned první větu příspěvku. Čtěte!

Vždycky, když jsem o erasmu snila, pak když jsem už věděla že na něj pojedu, a pak v průběhu něj, vždycky jsem chtěla co nejvíc v daném místě cestovat! A to na úkor ostatních věcí, u mě třeba v Itálii šly stranou nějaký nákupy oblečení a různých kravinek, snažila jsem se omezovat chození do hospod (což je na erasmu neskutečně těžký), a euro padlo k euru a měla jsem vždycky cca 100 éčkový budget na měsíc na cestování. To že to pak vyšlo vždycky minimálně na 200, to už je druhá stránka věci, a díky bohu za moje předchozí úspory a mojí ochotu sáhnout na dno (na účtě doslova) v rámci objevování nového a nepoznaného. Traveling is the only thing you buy that makes you richer, víme.

Tenhle trochu větší výletík jsem si naplánovala už 2 měsíce předem, kdy jsem strávila několik nocí na skyscanneru  s vědomím, že chci někam, ale že nemám žádnou určitou destinaci, prostě někam......a asi znáte skyscanner all airports, all countries......a pak stačí jen vyfiltrovat podle ceny. Nakonec jsem nakombinovala Turín - Řím - Palermo - Turín na týden. Platila jsem 75 euro za 3 lety. Strašný nadšení a natěšenost. A pak to přišlo.

Neosvědčilo se mi v tomhle případě cestování s nízkonákladovkama, kdy mi nejdřív změnili čas odletu postupně snad u všech letů na nemožných 6.30 ráno, kdy se někam dostanete v Itálii leda taxíkem, a to ještě za tučnej příplatek. Pak mi první let zrušili úplně. Takže po celý noci spaní haha na letišti, se vracím do bytu (tenhle smutek vyřešila večer pořádná dávka pizza terapie!), a další den platím neskutečně drahý vlak do Říma. 80e a jsem tam za 5 hodin... ok. Další katastrofa, bydlení v Římě. Římě haha. Jedním vlakem půl hodiny z centra, a hostelovým shuttlem dalších 15min. Ok. A tady je ten důvod proč mi uletělo letadlo na Sicílii. Z tohohle konce světa, i když jsem vstávala ve 3 ráno nebylo možný to na letiště zvládnout včas. V noci se Vám tak ňějak i v hlavním italským městě může stát taková itálie a všechno má zpoždění, nebo se zrovna řidič vykecává na každý zastávce s nastupujícími známými, místo aby jel podle jízdního řádu že. Ach jo. Tak jsem to ze sebe dostala, uf. Je mi hned líp. 

A teď to pozitivní!

Ze tří dnů se tedy stalo jeden a půl. Ztrácím se a nacházím uvnitř všemožných uliček. Nejoblíbenější náměstí, a vlastně i místo, pro mě byla piazza Navona, plná umělců. A taky random románskej dům s vnitřní zahrádkou, oáza ticha přímo u hlavní ulice. Snažila jsem se vždycky vyhledávat trochu míŇ frekventovanější místa, ale o tom kouzelnější. Ideálně s výhledem na věžičky a kupole a roof top gardens ♥

Andělský hrad, a výhled z Eat Pray Love po příjezdu Liz do Itálie. Přesně tak jak jsem si to vysnila. Vítr, magický jiskření před bouřkou, poletující ptáci a v podvečer už málo turistů. 

Příště? Ještě nevím o čem, ale určitě zase odněkud z jihu Evropy:)

Za 1 EUR do Bologne

Stěhování, nová práce, cestování sem tam, stres, pak zas ne, horko, pak zas ne.. člověk si vždycky najde výmluvu. Jediná relevantní výmluva, proč tu už dva měsíce nepřibyl článek, je ta, že jsem měla měsíc nefunkční počítač. A tož Míša měla spoustu času na jiné činnosti, třeba úklid svého pokoje doma u rodičů pěkně od podlahy (do koše letělo takových věcí, ještě teď když si na to vzpomenu, tak mi srdce krvácí, nesnáším vyhazováním starých vzpomínek). Nu a najednou se našel i ten 5 let starý ztracený návod k noťasu, a hle! Návrat do továrního nastavení, a krom toho, že zatím nemám jediný schopný program na úpravu fotek, jsem spokojená. Vzpomínky z Turína, o kterých jsem se těšila, že napíšu, se mi mezitím smrskly na pár oblíbených fotek a přebily je další "letní" zážitky. Ale o to radši si v těchhle podzimních dnech zavzpomínám s Vámi:)

Dneska to bude o úplně nejlepším spontánní výletu do Bologne, do kterého jsem nakonec namočila docela hodně kamarádů hehe

Lístek jsem kupovala vlastně ještě na Sicílii někde na mobilu na hostelový wifi, protože to byla nabídka, co se neodmítá. Promo akce Megabusu - začínali v Itálii. Jakákoliv 1 cesta v rámci země za 1 éčko! Tomu říkám low cost cestování. Jediné, co mě mrzelo bylo, že jsem už neměla čas jet ještě někam, než jen do Bologne. Ke konci erasmu jsem měla rozplánovaný každý den a čas neúprosně letěl dopředu. 

Vstávání ve 4 ráno, klasika moje už. Cesta přes půl nočního Turína. Krásnej východ slunce kdesi na dálnici. Bleskový kafe v davu na pumpě, kdy jsme mysleli, že už autobus mezitím určitě odjel. Trochu spánku, trochu autobusových srandiček, no a kolem desátý už centrum Bologne. Oproti Turínu velký rozdíl v architektuře. Zatímco Turín je podobný spíš Francii, široké bulváry, pravidelné bloky domů, podloubí.. Bologna byla taková spíš turecká. Domy všechny z rudých cihel, nepravidelné malé klikaté uličky. Tu změnu jsme si nejvíc užili s výhledem z věže, vedle který stojí šikmá věž jako v Pise! Snad ještě víc šikmá hehe. 

Mají tam strašně krásnou univerzitu, jako dělanou pro všechny Harry Potter fans. Gobelíny, pergameny, fresky, kamenný chodby... jeden pohled zvenku do knihovny mi stačil na to, abych věděla, že bych tohle místo jako student milovala.

Lezla tam na mě trochu chřipka, takže jsem spíš celej den vyhlížela kavárny a místa na odpočinek. Tenhle problém se vyřešil flaškou vína na boloňským nádraží poté, co měl autobus už asi hodinu zpoždění, my unavení a.. znáte to. Nejvíc mi v tu chvíli udělal radost autobus Student agency, co přijel na vedlejší nástupiště a na něm Praha! A Turín pořád nikde. (Nakonec přijel, nebojte.)

Dál jsem chřipku pořešila tím, že hned další den přijela Katka na návštěvu, takže no time to rest, the best. ..a jelo se dál:)... pokračování příště!

Seaside.

Made by Sicilia

Sicilian stories

Sicílie. Zmeškaný let z Říma. Útěk do sicilského ráje nezačal právě šťastně. Po x hodinách stresu a zaplacení nemalých poplatků ale konečně přistávám, a za hodinku už mě aerobus vyhazuje uprostřed Palerma, které se ve 2 odpoledne jeví jako město duchů.

Zastávka autobusu je označena (stejně jako všude jinde v Itálii) maličkou tabulkou schovanou mezi stromy tak, aby na ni (podle mého názoru) bylo co nejméně vidět a aby se tím co nejvíce cizincům znepříjemnil pobyt. Úspěšně hledám svůj další autobus do Mondella. Všechny trafiky zavřené. Samozřejmě že je siesta, která se tady na jihu dodržuje ještě pečlivěji než na „mém“ severu. Nastupuji do autobusu a pán zavírá dveře a rozjede se. Říkám mu: „One way ticket, please.“ – „I don´t sell tickets.“ (pořád ale pokračuje v jízdě – rozdíl oproti ČR, kde byste už po prudkém zabrzdění leželi vyhození z autobusu na ulici) – „Aha.. so I will get off on the next stop, sorry.“ – „No no wait…“.. Dobře tedy, čekám asi tři čtyři zastávky, s mojí zarputilou povahou nikde nezanechávat dluhy už jsem značně nervózní. Nastoupí paní, která má v ruce svazek oněch one way tickets, a zachraňuje mojí situaci, když mi jich pár prodává. Podle jízdního řádu autobusu, který mimochodem vypadá v Itálii jako A6, kde jsou zmíněná číslo autobusů zastavující na dané zastávce, jména zastávek zakódovaná do zkratek, kterým rozumí jen místní, čas od kdy do kdy během dne přibližně jezdí, a přibližné (opravdu přibližné!) intervaly mezi jednotlivými autobusy, by moje cesta měla být asi 10 zastávek.

Dobrá, zjišťuji tedy, že ani na označená místa zastávek se v téhle zemi moc nehraje. Stavíme vyloženě na každém rohu, protože paní, která si s panem řidičem zrovna povídá asi potřebuje vystoupit přesně tady. Tenhle styl MHD je na jednu stranu strašně sympatický, a na druhou pro nezasvěcené prostě totální chaos.

Autobus nelogicky objíždí snad každý blok. Já už vždycky očekávám náraz do domu auta stromu, protože i na Sicílii jsou všechny uličky neskutečně úzké. Svojí zastávku jsem nepoznala, ale jakmile jsem uviděla modrý pruh moře, už jsem se hnala pryč z autobusu. Podle moře už se nějak zorientuju, říkala jsem si. No samozřejmě jsem v tom pařáku pochodovala ještě dobrou hodinu, než jsem našla svůj Mondello home hostel.

V zahradě rodinné vilky zrovna stáli asi 4 kluci v plavkách, všichni odhadem v mém věku. Povídám jim: „Is this the number 16?“ – „It depends on what are you searching for.“

Hostel byl úplně nový, a paní majitelka (hodně upovídaná italka s několika dětmi, bydlící v jedné části vilky, a provozující hostel v druhé části) ho prý otevřela teprve v únoru. Vzdala se svojí kariéry v marketingu, protože jí vadilo, že už nemá čas na vlastní rodinu, a radila mi, ať si v budoucnu otevřu marketingovou firmu v Itálii, protože budu moc čerpat spoustu dotací evropské unie. Není nad rady od srdce. Slunečníky, barevná sedátka, pejsek a velké prosklené dveře vedoucí ze zahrady do kuchyně/recepce mě okouzlily v první minutě. Kluk na recepci, američan, pracující jako workaway, tomu jen dodal atmosféru pohodového místa. Vtipkujeme o mojí fotce na pasu. Prostě Adamsova rodinka no. Další workaway se mnou bydlí na pokoji, a já se na wifi hned informuju o možnostech workaway na léto. Dalšími spolubydlícími jsou windsurfeři, kteří trénují na mezinárodní závod mládeže ve windsurfingu, který začínal za pár dní.

To místo mělo prostě atmosféru! Na Sicílii jsem celkem tři dny, které mě učarují, každá ulice rozkvetlá milionem květů všech barev, co si umíte představit, jejich vůně mísící se s mořem, které je samozřejmě nádherně tyrkysové, šum vln, který bych mohla poslouchat celé dny, nádherné tóny barev při západu slunce. Toužím jednou o procestování celého ostrova stopem. Místo je to hodně chudé, ale má svůj půvab a obyvatelé to tu moc dobře vědí, a chovají se prostě italsky.. domani, domani.. usmívej se, užívej si, zítra se všechno vyřeší.

------------------------------------------------------------------------------------------------

Nejoblíbenější Instagramy 

 

Roadtrip | Genova, Cinque Terre

Pamatujete, když jste jako děti sbírali tyhle zelený kamínky /sklíčka? Dnes mám hodně co vyprávět...

Pátek, začátek Turínského jazz festivalu, si vyžádal trochu pozdní příchod domů. Řekněme, že jsem spala asi 4 hodiny, a ráno jsem se, jak mi do telefonu kamarádka vyhrožovala, měla za cca 30 minut sbalit na 2 dny. Rychle šumák do skleničky, sprcha, plavky opalovák pár meruněk a kamera do batohu, a jede se. Ranní káva proběhla až v Genově ve 4 odpoledne. Snídala jsem v autě. No, pokud autem nazveme stroj o čtyřech kolech se sedačkama jen vpředu, který jsme vzadu vycpali batohama a vytvořili si tam takový velký kanape, kde tak vznikly další dvě místa, takže jsme se do toho mini autíčka vlezli všichni 4. Okýnka dokořán, hudba naplno, a good vibes už od první minuty. "Tak, kam jedeme?" povídá kamarád, po tom co jsme se všichni v autě usadili a nastartoval motor. 

Zastávka č.1 Genova. 

Hned na parkovišti si nás odchytil pouliční prodavač. Nakonec jsme si s ním docela dlouho povídali, a dal nám malou sošku slona. Místečko pro něj jsme vybrali okamžitě, a to hned na palubní desce a byl to náš víkendový maskot. V noci střežil oheň. Vážně.

Genova. No ani moc dlouho jsme nezůstali, je to jen strašně obrovský přístav, a působil na mě strašně chudě. Bída byla vidět v každé uličce. Opět bylo super se procházet jen tak bez cíle sem tam, systém centra mi strašně připomínal Benátky. Uzoučký uličky s vysokýma domama, takže všechno ve stínu, a v každé nějaký poklad ve formě zajímavýho obchůdku, rozkošný kavárničky, kostela, apod. 

"Welcome to our bedroom." Chtěli jsme vidět západ slunce na pláži, kde budeme spát. Dojeli jsme cca do půlky cesty na místo, kam jsme měli namířeno. Nevadí, kde šlo zaparkovat, jsme zaparkovali, a šli jsme nejkratší cestou směr moře. A stihli jsme, Tak tak. 

Vtipný bylo hledání dřeva na oheň. Nikde nic pořádnýho! Naštěstí nás zachránil rozestavěnej hotel poblíž, kde jsme si řekněme vypůjčili jednu podlážku, rozmlátili na kusy, a měli z ní asi 5 hodinový oheň. Usnula jsem uprostřed konverzace ostatních přímo na kamenech u ohně, ve spacáku. Jako polštář moje běžecký boty. 

Co nemůžu vynechat je ráno. Jako ze špatnýho filmu. Když jsme se se všema našema věcma a odpadkama v náručí vynořili na hlavní ulici a hledali naše auto, koukejte koho jsme potkali:) Festaggia del carabinieri v Chiavari. /Policejní festival. Připadala jsem si jako ve filmech o četnících ze St.Tropez. 

Naše auto zablokovaný, a tak jsme šli na dloooouhý kafe a snídani. A asi za tři hodiny jsme mohli konečně vyjet, protože přehlídka skončila.

La Spezia. Další obří přístav poblíž Cinque Terre, který jsme si vytipovali jako místo na oběd.

Riomaggiore. Cinque Terre. Konečně. V neděli ve 4 odpoledne jsme dorazili na místo našeho tripu. Totální úžas, jak může nějaký místo být tak krásný! Stavěli jsme už při příjezdu na každém odpočívadle. Takový to, když v jednu chvíli tři lidi vykřiknou zastav! Na stejný vlně:) Hodně fotek, procházka po Via Dell´Amore. Trek do další vesnice byl uzavřený, protože se část zřítila do moře, což mě hodně mrzelo. Chtěla jsem vidět víc, než jen jednu vesnici. Alespoň mám ale důvod se tam někdy vrátit.

Jo, tohle místo se schodama jako z pohádky končícíma v moři opravdu existuje:)  -->

Naše cesta k moři. Nebo spíše k útesu, ze kterého jsme skákali do vody. Byl tam strašně vtipný pes, který mě normálně po chvíli, co jsem se bála skočit a furt na mě štěkal, tlapkou zezadu strčil do vody. Dobrodruh. A my taky. Hodně adrenalinový koupáníčko. Upřímně, nemohla jsme se vůbec vydrápat z vody, už jsem myslela, že budu muset plavat při pobřeží jinam a najít si nějaký trochu přístupnější místo. Vlny tak dvoumetrový. Cesta tam dolů taky velkej adrenalin, kde se držíte nějakýho lana na skále a lezete dolů skoro po čtyřech, zakkopnout bych nechtěla. Adrenalin top.