My weight loss story I. -7kg

Dneska jsem sepsala něco trochu delšího - doporučuji číst spíš jen těm, které toto téma zajímá. Sdílím zde svoje dojmy z detoxu, který jsem držela na přelomu května/června a jak se mi tím podařilo shodit 7kg skoro bez námahy - pořád to sama nechápu! Plánuji celou takovou sérií článků o zdravým životním stylu, protože tím teď žiju. Dnes tedy příběh o tom, jak to všechno vlastně začalo..

Před pár měsíci jsem se rozhodla se svým životem po zdravotní stránce něco udělat. Rok, možná dva, předtím jsem v podstatě pomaličku nabírala kila a s tím se váže celá řada problémů. Zvýšený cholesterol, vyšší hladina cukru v krvi, únava a podrážděnost... jsou jen některé z nich, které mi potvrdily i krevní testy u doktora. Nehledě na to, že jakýkoliv sportovní výkon pro mě byl mnohem náročnější než dřív a to mě úplně vytáčelo!

Z mých standardních 70kg jsem "najednou" měla  82kg. 
Jak to, že jsem dopustila svojí váhu stoupnout o víc jak 10kg? Ptala jsem se sama sebe pořád dokolečka.. Nepiště mi sem prosím komentáře, že Vám to připadá moc, nebo naopak málo - já se v 82kg necítila dobře a dobře je mi okolo těch mých 70, což je k mýmu hruškovitýmu typu postavy a výšce akorát váha.

Jsem člověk, kterej svoji váhu docela řeší, protože bohužel nejsem popelnice, kam co zahučí, už nenajdete, ale naopak se mi všechno všude ukládá. Nechci se vymlouvat, ale kila navíc byl z největší části pozůstatek na poslední rok na VŠ, kde jsem neznala nic jiného než stres... a chodila jsem ze školy, co mě stresovala, do práce, která mě taky stresovala, pak zas do školy, a do práce, do školy, do práce.... a stres je bohužel pro mě velkej faktor, kdy se tělo jakoby semkne a začne si syslit na později.

Školu už mám nějaký ten pátek za sebou a práci už mám také jinou, tudíž už jsem nevymyslela žádné výmluvy, proč s tím něco nedělat. A tak jsem se rozhodla pro detox. 

Názory lidí na detox se dělí na dva protipóly - jedni ho doporučují a zastávají názor, že tělo se tím krásně vyčistí, druzí vás budou spíše odrazovat, že je to přece blbost svoje tělo nějak omezovat. Záleží hodně na tom, jaký detox držíte, protože jich existuje celá řada a už pomalu každá změna jídelníčku je dneska nazývaná jako detox nebo dieta. Jestli jíte týden jenom pomeranče, nic moc zdravého na tom logicky být nemůže (jo, i o tom jsem slyšela). Můj detox byl trochu odlišný, protože jsem o žádná jídla ochuzená nebyla, ba právě naopak...

--------------------------------------------------------------------------------------

Detox mě konečně naučil, jak mám jíst.  Jíst zdravě, bohatě, intuitivně a na míru podle svýho těla. A hlavně - bez hladovění. 

-----------------------------------------------------------------------------

Největší rada, kterou Vám v tuhle chvíli můžu dát, je, že hladovění není zdravý. Jakmile tohle pochopíte, jste na poloviční cestě k úspěchu. Spousta lidí drží diety, kdy mají většinu času hlad, a diví se, že jim kila spíš přibývaj, když se tělo bojí, že už další jídlo nedostane a vše si ukládá (především do těch nechtěných tuků  kolem pasu "na později"). 

Jak to tedy udělat, aby člověk mohl jíst a jíst a nepřibíral? Podle mě a mých zkušeností stačí jen svoje tělo dopovat látkama, které mu dělají dobře a nezatěžují ho. Samozřejmě pokud se budete cpát k prasknutí nezdravým, nezhubnete nic a ještě vám bude zle. Co tělu dělá dobře jsou hlavně přirozený potraviny, který jsou od přírody naší potravou - vyhýbání se rafinovaným zpracovaným potravinám - je to tedy hlavně ovoce a zelenina, oříšky, semínka, sem tam luštěniny a zdravý oleje. Hodně pít... a asi takhle ve zkratce probíhaly moje čtyři detoxikační týdny. Celý jídelníček najdete v téhle knížce.

moje závislost = avotoast! Moje nová verze "junk food" (v detoxu nebylo skoro žádný pečivo) 

Pokračuji v podstatě dál, ale už podle sebe. Paní Mačingová v knížce píše o tom, že když tělo očistíte, v podstatě se zrestartuje a začne si o určitý potraviny samo říkat. Tak nějak to teď mám. Vyloženě občas cítím potřebu si dát třeba salát. Nesmějte se, fakt. :) A naopak pokud někde ujedu na nějakým junk food, tak mi tělo dává dost silně najevo, že tohle nechce..

Detoxem jsem se zbavila pěti kilo a přes břicho mi zmizelo 12cm, a protože jsem více méně nepřestala jíst v zajetých vzorcích, nenabrala jsem ani po dvou měsících od detoxu nic zpět a dokonce mi další dvě kila ještě postupně ubyla. A to už si jím v podstatě jak chci a je mi z toho jídla skvěle. Byl to výborný startovací můstek a rozhodně ho doporučuji! Samozřejmě, že pokud bych se hned po 28 dnech začala cpát svíčkovou a rohlíkama, tak to budu mít hned zpátky. Já šla ale do detoxu s tím, že chci něco změnit natrvalo, ne jen na 4 týdny. Doporučuji vám tento detox jen v případě, pokud to myslíte vážně a nevrátíte se zpátky k předchozímu typu stravování. Nejedná se vlastně ani tak o dietu nebo detox jakož spíš o změnu životního stylu.

Samozřejmě ani já nejsem svatá a sem tam ulítnu. Ale pokud je všechno s mírou, tělo sem tam něco mimo jídelníček zvládne, když člověk jinak jí dobře. Od doby, kde jsem držela detox, jsem postupně ještě vypustila maso a mléčný produkty a je mi nejlíp, jak mi kdy v životě bylo. Na tohle téma napíšu brzy samostatný článek, protože je trochu obsáhlejší a zdravotní výsledky můžu říct, že jsou zatím zázračný! V Detoxu od paní Mačingové maso a mléčný produkty teda byly, a proto už do něj nechci jít znovu - původně jsem si na září plánovala druhé kolo očisty po létě. Sem tam ale knížku otevřu a inspiruji se jejími recepty i nadále, protože jsou hodně nápadité. Hlavně kombinace potravin a to, jak umí dochutit úplně jednoduchý pokrmy. 

Co jsem se díky detoxu naučila:

• nosit si všude svačinky a nedovolit tělu mít větší hlad, i když pak vypadám trochu jako magor 
• pít okolo tří litrů denně a nosit s sebou všude vodu - to taky vždycky vypadám jako magor, ale jakmile se půlhodiny nenapiju, už vážně umírám žízní!
• kafe je OK, pokud je bez mlíka a bez cukru - mlíko je ale překvapivě horší než ten cukr
• alkohol s mírou a na chuť, né na opití se
• sladkost nemusí být sušenka nebo koláček, ale třeba ořechy s medem, jablko se skořicí... 
• jídlo nemusí mít desítky ingrediencí, aby bylo výborný. Večeře se dá vymyslet s opravdu málem a za jednodušší jídlo vám na oplátku poděkuje vaše trávení.
• koření! bylinky! - třeba taková dobře ochucená vařená mrkev může být fakt lahůdka a člověk v podstatě nejí "jenom" mrkev, ale hotový chutný jídlo
• jídlo si má člověk užívat, ne počítat kalorie nebo si něco odpírat, proto se radujte! Radujte se z přípravy! Radujte se z toho, jak máte plnej pupek vitamínů!
• hlavně ale naslouchejte vlastnímu tělu. Co platí pro jednoho, nemusí platit pro druhého.

Celý detox měl jídelníček a doporučené svačinky atd. Byly tam i tipy na potraviny, které jsou léčivé nebo naopak škodlivé pro určitou krevní skupinu. Snažila jsem se jídelníček fakt dodržovat, ale samozřejmě třeba někde na návštěvě nebo na oslavách jsem měla takový jakože day-off. I přesto byly ale výsledky fakt skvělý. Sama jsem nevěřila, že se dá takhle jednoduše hubnout, a jen mě zaráží, že o tom moc lidí zatím neví a drží diety, kdy akorát hladoví, který mě teda nepřinášely nikdy žádný pozitivní výsledek a připadají mi hodně nezdravý. 

První týden byl nejtěžší, protože si tělo muselo zvyknout na jinou skladbu jídla a bylo mi celkově trochu slabo. Jedla jsem fakt hodně - což se právě má. Je to vlastně filozofie, že ty jídla jsou tak zdravý, že můžete sníst jakékoliv množství, klidně večeři dvakrát, pokud má člověk pořád ještě hlad. Řídila jsem se tou radou, a jakmile jsem překonala první týden, tak si to pak už sedlo a ani jsem už nepotřebovala tolik jíst. Zbytek detoxu už byl ok a nepřipadala jsem si, že bych se jakkoliv omezovala. Nejdřív mi mizely hlavně ty centimetry a postupně taky kila. Centimetry šly rovnoměrně z celého těla. Cvičila jsem k tomu jen minimálně - spíš z časových důvodů, protože mi příprava jídel a nákupy zabírala k práci hodně času - pokud ale máte tu možnost k tomu pravidelně cvičit, tak je to určitě lepší.

Jediný problém, který se u mě při detoxu objevil, bylo to, že se mi hodně zhoršily ekzémy. Prý je to ale někdy normální a zhorší se třeba i na několik měsíců, protože tělo odplavuje toxiny takto pokožkou pryč, a pak prý postupně vymizí. Mám asi hodně co vyplavovat.. Tak uvidíme.. 

--------------------------------

Děkuji paní Mačingové, že mě naučila jíst. 

A Sandře, že jsem díky ní objevila paní Mačingovou.. ♥

Myšlenky na vesmír

Když je mi úzko/připadám si ztracená/nervózní/zklamaná/nasraná, snažím se myslet na to, jak rychle můžu všechno ztratit. Během jedný vteřiny a je po lidským životě. Kde jsou všechny ty touhy a sny, majetek, pocity dobrý i špatný, co si v sobě nosím... ztracený během jediný jedný vteřiny. A ptám se pak sama sebe... jak moc záleží na těch věcech, z kterých je mi úzko/připadám si z nich ztracená/nervózní/zklamaná nebo nasraná?

Každý z nás jsme tak malinkatí a nevýznamní, když se podíváte na celou zemi. A země je zas malinkatá a nevýznamná, když se podíváte na celý vesmír.

Přemítání o vesmíru mě hodně uklidňuje. Dává mi pocit, že mám prostě jen žít, dokud mám tady na Zemi svůj čas. Žít tady a teď a neztrácet čas tím, že je mi z něčeho úzko/připadám si ztracená/nervózní/zklamaná a nebo nasraná. (Bez toho posledního přívlastku by to nemělo ty správný grády, pardon! A slibuju, že už tu větu v příspěvku nebudu opakovat.)

Štěstí je otázka volby.

Štěstí si nosíme sami v sobě. Ve svojí hlavě. Nepotřebujeme k tomu drahý věci, další kamarády, čas strávenej na vysněný dovolený namísto toho v práci.. dlouho jsem si to nechtěla přiznat, ale je to jen o životním postoji. Můžeme si vybrat žít a být šťastní a nebo si můžete vybrat žít a cítit se úzce/ztraceně/nervózně/zklamaně a nebo nasraně (ok, uznávám, že tohle nevyšlo). Opravdu si ve svojí hlavě můžeme vybrat, že budeme žít radši šťastně než nešťastně a bude to tak.

Můžu tvrdit, že chodím do práce, která je nudná a mračit se na celej svět a pořád si stěžovat. Budu pak k sobě přitahovat jen negativní věci - protože karma a vesmír. 

Nebo můžu říct, že chodím do práce, která mi zajišťuje pravidelný příjem, zatímco si ve zbytku volnýho času vybuduju cestičku k vysněnýmu povolání, který mě bude všema deseti bavit.

Můžu říct, že chčije a chčije a že je to léto tak akorát na dvě věci.
Nebo můžu říct, že déšť přírodu zas hezky oživí, a jak se to bubnování do oken krásně poslouchá od knížky a hrnku horkýho kafe!

Je to jen a jenom o postoji, který jde zevnitř nás.
A vesmír nám to všechno jednou vrátí, tak se na něj radši moc nemračme. 
A když je nám přece jen úzko, pomysleme na tu velkou hroudu země na který žijeme a která se otáčí uprostřed ničeho a bude se točit dál a dál, i když tu už dávno nebudem ...........

Turquoise waters

Moje rakouské dny většinou začínaly ospalým rozkoukáváním se na terase za přítomnosti teplých slunečních paprsků a voňavé kávy v mém oblíbeném Florida hrníčku. Na terásku není odnikud vidět a my tak vždycky sedíme uprostřed svojí malý džungle. Uprostřed klidu a zpěvu ptáků. Podobný rána bych mohla mít pořád.

Už jsem vám sem tam něco napsala v minulém příspěvku, ale tak pro shrnutí, většinu času jsme trávili buď relaxací na terásce nebo u nedalekých rybníků, který mají mimochodem úplně tyrkysovou barvu a na dno vidíte ještě dva tři metry hluboko. V Rakousku je všechno tak krásně udržovaný a lidi se o ty věci starají s láskou, což je strašně vidět. Vždycky když se něco dělá s láskou, tak je to z toho znát.

Závidím jim ten klid, ty jistoty. To, že jdete do obchodu a kvalita potravin, zeleniny je úplně jinde než u nás. To, že se všechny obchody po šesté zavírají a o nedělích je zavřeno, aby všichni zaměstnanci napříč profesemi měli nějaký víkend. To, že mají 13. a 14. plat a dovolená/hezký domov je samozřejmostí. To, že důchod je pro ně důvodem k užití si volnýho času, na kterej celej život dřeli a ne jen čekání na to, zda od státu dostanete pár korun nebo zda někdo vytuneluje fond, kam si roky spoříte nebo ne.. To, že se ve vesnici navzájem znají a tu jedna sousedka dá jiné semínka slunečnic, tu další dá té první kus koláče od oběda.. taková ta solidarita a skupinový sžití, kdy každej nejede jen sám na sebe ♥

V zimě jsme navštívili oblast Hallstattersee a v létě jsme si na prozkoumání vybrali jezero coby kamenem dohodil - Wolfgangsee. Obojí je nádherný, vůbec celá tahle oblast Rakouska je krásná - už jste v Alpách a není to tak šíleně daleko od nás. A ty tyrkysový vody - k tomu ani nemusím nic dodávat - prostě láska na první pohled. Krásné v zimě i v létě. 

Ušli jsme náš zatím největší trek pro experienced hikers - já asi potřetí v životě v horách a Tomáš taky tak. S věkem se nám stále nedostává rozumu :D Místní nám tvrdili, že půjdeme maximálně 4 - 4,5 hodiny a že to stihneme nahoru i dolů na Schafberg. Takže jsme šli 8 hodin a oba totálně mrtví a dolů jsme jeli předposlední lanovkou - šťastní, že jsme ji vůbec stihli. Ale bylo to stejně krásný! Ty výhledy, příroda, čistej vzduch... minuli jsme tak nádherný místa, kde bych si nejradši na tejden zapíchla stan a byla tam úplně spokojená. Minuli jsme několik malinkých ledovcových jezírek a místama jsem si připadala jak někde v Kanadě. Přecházeli jsme přes louku plnou krav a přes malé říčky... Svět je tak krásnej, stačí se mu jen otevřít.

Turín, a love story

 "Sometimes.. on the way to your dream.. you just get lost and find a better one."

Před pár týdny jsme s Tomem vyrazili do Turína a já o tom pořád ještě nenapsala!. Já se vracela na místo, který znám jak svý boty, a Tom měl před sebou novou destinaci. Nemohla jsem se dočkat, až vystoupíme z vlaku a půjdeme do mýho oblíbenýho pekařství pro brioche, na každém náměstí si dám rychlý a výborný espresso (dobře, možná na každým druhým). Nebo až si budeme jen tak bez koukání na hodinky bloumat po Parco Valentino a večer zakončíme západem slunce na Monte dei Cappucini. Tato kombinace aktivit je jinak známá také jako turínský vzorový den, beta verze 1. Při našem tripu bylo všechno z toho, plus něco málo navíc..

Letěli jsme nočním letem do Milána, a já už vážně musím přestat tyhle noční/večerní levný letenky kupovat! Noc na letišti není my favorite kind of night. V jednu v noci vás už nikde moc neubytují, takže jsme ani moc neměli na výběr. Přežili jsem tedy noc v zimě na kovových lavičkách, v rukou svírající ucha svých batohů a ráno celí ospalí, hladoví a promrzlí opustili naši noclehárnu prvním ranním autobusem směr centrum Milána. Na nádraží v centru jsme se pokoušeli sehnat slanou snídani, ale to byl akorát samej nadejchanej croissant, takže hlad jsme moc nezaplašili. Ve vlaku Tomáš podřimoval a já luštila křížovku (ano, mám ráda křížovky) a sledovala vrcholky Alp míhající se v dáli za okny vlaku.

green architecture

Svítilo sluníčko a v Turíně bylo moc příjemně. Město se zrovna probouzelo a my opět v touze po slané snídani zamířili do mého oblíbeného pekařství pro čtverec pizzy a nějaké brioche na později. Po vychillování ve Valentino parku, první kávě a lehkým zdřímnutí, nám konečně zavolal náš AirBNB a my se mohli jít ubytovat :) Juchuu bezdomovecký život byl zakončen. Bydlení jsem vybrala kousek od mého bydlení z Erasmu. Jednak proto, že tu čtvrť moc dobře znám a také proto, že je blízko mých oblíbených míst a co by kamenem dohodil od centra, takže je to praktické, že už nepotřebujete žádné lístky na bus z krajních částí města apod.

První den se večer samozřejmě neobešel bez pizzy z mé nejoblíbenější pizzerie na světě. Je trochu dražší, ale to co za tu cenu dostanete se nedá srovnat s žádnou jinou pizzou, kterou jsem kdy ochutnala. Jmenuje se Fratelli Pummaro = pokud se někdy ocitnete v Turíně, nevynechejte. (Ach jo, dneska celý den jím jen saláty a teď mám teda fakt hlad, jen co si na to vzpomenu.)
První den jsme vynechali jakýkoli noční život a tuším že okolo desátý už se nám zdálo něco určitě strašně krásnýho haha..

Náš byteček byl klasicky s vchodem z pavlače. S tím se v Itálii setkáte hodně často. Bylo to maličké 2kk a strašně krásně zařízené. Za těch cca 700Kč, kolik jsem za nás oba platila za noc, jsem čekala mnohem míň, proto jsem byla úplně nadšená. Hlavně se mi moc líbil styl, v jakém to bylo zařízené. Prostě, cítila jsem se tam od prvního okamžiku jako doma. Krásný kusy nábytku s příběhem, každý jiný, a každý nějak ručně předělaný - pomalovaný, DIY mozaika z dlaždic na stole, atd.. Sem tam rozkošný obrázky i velký obrazy po zdech, a hlavně - kafe v kredenci ♥ Cítila jsem se tam fakt skvěle. Tady je přesně důkaz toho, že byt nemusí být vůbec velký, aby byl krásný a aby z něj byl útulný domov. 

V sobotu ráno jsme samozřejmě nemohli vynechat hlavní trhy na Porta Palazzo. V životě jsem neviděla lepší. Ten trh je obří, všude je ta nejčerstvější zelenina, maso, sýry.. ve spoustě vás před nákupem nechají ochutnat, a dá se tam za pár šupů sehnat cokoliv od vybavení do bytu po oblečení. Jediná nevýhoda je, že se ten trh koná jen jednou týdně, vždycky v sobotu. Většinou jsem si tam na erasmu nakoupila na většinu týdne. Nakoupili jsme si tedy všechno možné - jídlo, hlavně zeleninu, olivy a sušený rajčata za pár eur na zbytek našich dní v Turíně. Taky jsme měli chuť na rybu, tak jsem koupili nějakou random (protože výběr byl tak velký, asi jako všeho na takových trzích, a my nevěděli, co vybrat). Večer jsme se těšili na chutnej pokrm a prosím vás! Ta ryba byla celá obalená v soli! Kompletně. A my ji nechutnali před vařením a zjistili jsme to až na talíři, takže už s tím nešlo nic dělat a celá večeře byla na vyhození. Jestli někdo víte, proč se to dělá, a jak se té soli zbavit, napište mi prosím do komentářů, to je pro mě totiž fakt záhada :D Zachránil nás pak kebab za rohem - cestou na večerní Botellon...

Botellony se pořádají vždycky tak nějak spontánně, většinou bez důvodu a v podstatě to znamená, že se jenom hodně lidí domluví a sejdou se na drink na nějakém veřejném místě, třeba v parku, na náměstí.. Mě většinou někdo pozval přes facebook, a účastnilo se většinou i třeba tisíc lidí. O legalizaci podobných akcí by se dalo polemizovat - v souvislosti s tím musím sdílet tohle video, kdy se "Botellon" konal přímo v mém erasmus bytě/celém domě a to se neobešlo bez policie - ale to já tam ještě nebydlela. Moji spolubydlící byli docela dost party animals, neříkám že né.
Tenhle Botellon byl takový slabší, hlavně jsem se tam teda konečně potkala s kamarády z erasmu, z čehož jsem měla fakt radost! Bohužel ani ten den jsme nebyli úplně párty friendly kvůli únavě, tak jsme se jen tak prošli s pivem, zjistila jsem co je nového, a zakotvili jsme na náměstí v San Salvariu. To je taková čtvrť s bujarým nočním životem. Jak jsem se dozvěděla od kamaráda Itala, dřív to byla čtvrť ehm.. lehkých dam, dneska už tam spíš chodí jen pařit teenageři z širokého okolí. Italové obecně rádi paří přímo v ulicích nebo před kluby - bary jsou pak většinou uvnitř prázdné, ale před vchodem se nedá hnout. Hlavní epicentrum je tam přímo na náměstí před kostelem. Ten bývá v noci otevřený! Takže jsme se na závěr šli podívat a je to strašně zvláštní vykročit ze všeho toho řevu, hudby, chaosu, a všechno pak slyšet jen tlumeně zevnitř tichého kostela.

Další den jsme se domluvili na výlet na Sacru di san Michelle společně s Alessandrem a jeho přítelkyní. Já už tam jednou byla, tudíž jsem věděla do čeho jdu. Hike na Scaru je super tip na jednodenní výlet z Turína, doporučuji! Vlakem jste tam za 30-40 minut z centra a k chrámu se jde tak 2-3 hodiny. Po cestě jsou sem tam fontánky, takže neumřete žízní. To je jedna z věcí, kterou jsem v Itálii milovala. Všude možně jsou po městech rozmístěny pítka s pitnou vodou, což je super nejen při cestování! Chodila jsem tak třeba běhat do Valentino parku bez vody, protože jsem si kdykoliv mohla zastavit u nějakého pítka. Politici, tip na to, co nám v ČR chybí! Určitě to bude hit volebního programu :D

Tentokrát jsme si prohlídku chrámu zaplatili - ne, že bysme se tam minule vloupali, to né, ale jaksi se nám podařilo vklouznout dovnitř otevřenou bránou a nikdo nás nezastavil, takže jsme si užili výhledy zadarmo - já jakožto moralista jsem tentokrát fakt už chtěla zaplatit, protože jsem z minula měla pořád tak trochu černý svědomí. Jako třešničku na dortu jsme později odpoledne objevili boží louku s výhledem na chrám i Alpy (soukromou - takže ani tentokrát se náš výlet neobešel bez vloupání chci říct vklouznutí dovnitř otevřenou bránou). Dolů jsme se nechali svést busem, kde jsem trnula, z kterýho kopce to ten bláznivej řidič už neubrzdí a ze stresu se cpala olivama a oříškama. Poslední večer v Turíně nešel zakončit jinak než ve Fratelli Pummaro..

Poslední den jsme už jen tak chodili sem a tam, dali si kafíčko, poseděli pod fontánou, a užívali si poslední hodinky italského životního stylu, který rozhodně není hektický ani negativní (to zdůrazňuji hlavně proto, že tak poslední dobou vnímám Prahu) a který mi zase otevřel o trochu víc oči, asi jako každá cesta za hranice. Bylo to jiné než za dob mého Erasmu a takové milé a naše. Město se moc nezměnilo, to spíš můj pohled na věci, které pro mě byly na erasmu samozřejmostí, a které prostě vždycky ocením až s odstupem času. Jsem moc ráda, že jsem se tam znovu podívala a zbourala tu svoji negativní bariéru vůči Itálii, kterou jsem si na Erasmu postupně vytvořila. Tomášovi se tam od začátku líbilo, a to mi hodně otevřelo oči. Při tomhle výletu jsem mu taky hlavně chtěla ukázat místa, o kterých jsem mu už tolik vyprávěla. Chvíli jsme dokonce zvažovali se tam přestěhovat, ale to nás mezitím už zase pustilo... Možná kdybych tenhle článek napsala hned po příjezdu, mluvila bych jinak :)

-------------------------------------------------------------------------

FOTO: zkusila jsem něco nového s úpravou. Docela se mi tenhle dark styl líbí, co Vám?

8 důvodů, proč jsem chatová holka

Nikdy v životě jsem si nemyslela, že někdy budu zbožňovat víkendový únikovky na chatu, který frčely spíš v době, kdy mým rodičům táhlo na sedmnáct.  Stejně tak, jako kdybyste se mě před třemi lety zeptali, jestli za pár let budu bydlet s chlapem, asi bych se Vám vysmála. Při otázce, zda někdy budu dělat práci, kterou dělám, bych asi dostala záchvat smíchu na minimálně dobrou půl hodinu. Ale je to tu. Stejně tak, jako naše milovaná chatička a mých osm důvodů proč ji miluju… (osm proto, že deset jsem nevymyslela, a už vážně chci vyrazit za kamarádama do tý hospody.. pátek heh :D)

       1. Je to v kurzu

#outdoorescapes #wildernessculture #campinglovers #countrylife, nebo ještě víc hipstersky jako #folkscenery. Nepřeberně haštagů spojených s lesní divočinou. Prostě uvažte obří šálu kolem krku, na záda hoďte fešnej batoh a vyrazte za dobrodružstvím! Společnost dneska miluje přírodu a já se vesele vezu s hlavním proudem..

1       2. Není tam signál!

…a člověk se tudíž místo okukování cizích insta-životů víc soustředí na ten vlastní. A je to fajn! Mám pocit, že jsme dneska tak trochu učeni zbožňovat hlavně sebe, a zapomínat na ostatní. Snažit se být za každou cenu lepší a jít přes mrtvoly. To mi přijde jako velká chyba. Vždyť co bychom byli bez lidí okolo nás… nic. Umřeli bychom sami osamocení a nikdo by po nás ani nevzdechl a po čase by nám automaticky nastavené smazání neaktivních profilů smazalo „náš život“. Je to trochu scifi… nicméně, nejsem tak daleko od pravdy, což? Tak šup, vyražte někam, zapalte si třeba oheň, otevřete flašku vína a povídejte si… je to jednoduchý, normální a skvělý.

2

           3. Neteče tam voda, není tam obchod

…a člověk se tudíž místo přemýšlení, zda bude k obědu A nebo B nebo C nebo zda nejít nakoupit na variantu D stará o poněkud přízemnější věci. Jako třeba jestli zvládne umýt všechno nádobí v jednom litru vody, protože jinak by musel s kanystrem ke studánce vzdálený cca kilometr v lese. Je to strašně osvěžující neřešit zbytečnosti a naopak si uvědomovat, že všechno nemusí být automatický, tak jak to známe z měst.

1         4.  Legálně posedíte u ohýnku

Ok, možná ne tak úplně legálně, minimálně na vás ale nikdo nezavolá policajty do půl hodiny od škrtnutí sirkou, tak jako se nám to jednou stalo na naší vlastní zahradě v Plzni. My si osobně dopřáváme většinou mega ohně do dlouhých večerních hodin, který ještě ráno doutnají a hřejou. I když se občas trochu bojím, že něco chytne, tak to stejně miluju. To tichý pravidelný praskání mě docela uklidňuje.

2         5. Je plná pokladů!

Jako pardon, ale puntíkovaný hrnečky z první republiky? Závěs uháčkovanej babičkou? Nebo poklady nalezený v řece, když mi bylo osm a můj první „deník“ plný načmáraných obrázků? Upřímně… kdo to může nemilovat?

1         6. Zvířata to taky milujou

Pokud bydlíte v bytě a máte čtyřnohýho mazlíka, bude Vás za tyhle víkendy v trávě a mechu zbožňovat. Ozkoušeno!

2         7. Člověk pracuje a ani o tom neví

A přitom vznikla pravděpodobně ta největší přidaná hodnota, kterou za poslední týden vytvořil. Protože, upřímně, co za celý týden vytvoříme v kanclu? Vyplníme pár papírů, dáme pár razítek a celá produktivita sídlí na disku v počítači, kterej může ze dne na den udělat pápá a všechno je pryč .. Ale takovej zasazenej strom, natřenej plot, opravená střecha?… boha i kdybyste si celej víkend četli knížku, tak jste pro sebe a svůj život udělali víc, než od pondělí do pátku. 

3         8. Máte druhej domov

Mě osobně město dost ubíjí. Připadám si v něm bez energie a bez nápadů. Unavují mě lidi, auta, stroje.. Těch pár metrů čtverečních uprostřed lesů mě naopak nabíjí spoustou pozitivní energie a kdyby to šlo, snad bych tam bydlela napořád.. 

Nic není nemožný, pamatuj

Ten den jsme přiletěli. Na místo, které jsem si pro sebe vysnila jako malá holka. 

Prázdný široký ulice a na nich víc palem než aut. Vzduch byl suchej horkej a já měla pocit, že už nikdy nemusím jít spát. Že mi ta energie vydrží navěky.

Sbalili jsme si víno a plavky a se surfama, který jsme před měsícem vyrobili, jsme naskočili na první autobus. Tak nějak bez plánu. Ne, vlastně drobný plán tam byl. Dostat se na pláž dřív než zapadne slunce. A nic ostatního nebylo důležitý. Jen to, že nám u toho bude skvěle.

Na pláž. Na bílou pláž v Kalifornii. Na tu s dlouhým molem a nejšumivějšíma vlnama. Na tu, z který uvidíme všechny barvy duhy až slunce usoudí, že pro lidi už dnešek v týhle části světa končí. 

Řidič našeho autobusu zastavil na konečné kdesi pod mostem a tvrdil, že to nikdy nemůžeme stihnout a že nám bohužel nemůže pomoct, protože dojít odsud na pláž je nemožný. Moc daleko. Slunce už bylo fakt nízko a my se fakt nechtěly vzdát toho, že naše vysněná první noc v Kalifornii skončí pod mostem v San Diegu. Vyrazili jsme teda za sluncem po dlouhý rovný cyklostezce. Kam jinam by vedla.. Intuice? Orientační smysl? Štěstí? Nevím.

A tak jsme šli. Občas jeli na surfu. Povídali jsme si. Báli se každýho osamocenýho protichodce. Báli se víc, když jsme otevřeli víno a začali ho pít na kraji chodníku. Báli se víc, když jsme ho pak pili za jízdy. Slunce šlo dolů, ale my pravý opak.

Moře už bylo blízko. Pláž byla blízko. První skatepark. Dámy a pánové...pak mám dlouhé okno a pak.. všechny barvy duhy. Byly tam. Ty pastelovky, který jsem předtím vídala jen z televize. Bylo tam i to dlouhý molo. Vítr ve vlasech. Štěstí. Neskutečný štěstí a láska uvnitř mě. Láska k životu, k zemi, ke mě, že jsem tam. Že jsem něco dokázala. Ne světu ani jiným lidem, ale že jsem něco dokázala sama sobě. To je totiž jediný, na čem na konci dne záleží. 

Skočili jsme do vln za posledních slunečních paprsků.

Později jsme se usadili na svý skaty zabořený do písku, dopili si víno a povídali si o životě. S nějakejma lidma se dá povídat o všem. A nebojíte se jim taky to všechno říct. Tak by to mělo mezi kamarády být vždycky. Pocity který si vždycky odnesu z noci strávený se spřízněnou duší jsou fakt věčný a ničemu se nevyrovnají.

Spřízněný duše existují.

Sny se plní.

Nic není nemožný.

Hallstattersee / Alps 2017

„Remember happiness is a way of travel, not a destination."

Roy Goodman

nejkrásnější hotelový výhled

sněžnicee :) doporučuju, sami si příští rok koupíme svoje, hrozně nás to bavilo

Místo odkud jsme pozorovali poslední západ slunce v roce 2016 a užívali si první oběd v 2017. Nikde nikdo, jsme jen my dva... v jednu chvíli z rovný plošiny nad námi startoval windsurfer a letěl přímo pár metrů okolo nás. WOW. Bez dechu jsme ho chviličku pozorovali než odplachtil moc daleko a byl to pocit jako bychom letěli s ním. To ticho! Musí to být něco úžasného, jen se tak vznášet nad vším na zemi. Příroda je stejně to nejlepší kino na světě ❤