Byli jsme v Guatemale!

($ = mexické pesos, jako vždy:))

Tak dnes pro změnu z letiště! Jsem přibližně týden pozadu s příspěvky, máme za sebou pár božích dní v Chiapas a teď tři hektické dny v Mexico city.. původně jsem chtěla napsat z busu do Mexico city (15 hodin), ale pak jsem v buse padla za vlast a vzbudila se skoro až na místě. Takže mám co vyprávět! Ani nevím, kde začít.

Čekáme zrovna v Mexico city na letadlo do Guadalajary a pak do Miami. Koupili jsme si tu letenku už v červnu a měl to být přímý let včera odpoledne (schválně jsme si z důvodu bezpečnosti příplatili za let odpoledne,abychom se nepřesouvali na letiště někdy za tmy), a před týdnem mi přišel email, že prý změna a že letíme ve tři ráno o den později a ještě s přestupem.. zrovna lowcost cena letenky to nebyla (cca 8000 Kč pro oba), tak jsme byli naštvaní a snažili jsme se jim dovolat protože nám to zase narušilo další rezervace ubytování atd, ale call centrum bylo pořád unavailable a na email mi do teď nikdo neodpověděl. Budem teda rádi jestli vůbec odletíme. Nechápu, že si takhle aerolinky dělají co chtějí. Takže teď trčíme v noci na letišti, zítra budeme úplně nepoužitelní, aneb přesně co jsme nechtěli a za co jsme mysleli, že si připlácíme.. Abych to teda shrnula, tak společnost Volaris fakt nedoporučujeme.

Poslední příspěvek jsme psala z cesty do San Cristobal, tak se pokusím navázat, kde jsem skončila. Z celého Mexika to pro nás bylo to nejhezčí městečko. Lidé tam byli trochu víc normální než třeba v Playe - každý se vám nesnažil každou minutou něco vnutit. Na druhou stranu to je městečko plné řemeslníků a umělců, kteří zde prodávají svoje výrobky.. různé ty barevné peněženky, talíře, polštáře, vyšívané košile, šaty... do toho sem tam malinkatá galerie s obrazy.. No já tam byla jak v ráji. Nikdo vám nic nevnucoval a byla tam taková pohodová atmosféra. Vše tam stálo tak půlku cen v Cancún a výběr byl mnohem větší. Taky jsme tam zrovna dorazili v termínu místního festivalu a díky tomu jsme objevili skvělou indiánskou rockovou skupinu, kterou jsem z první řady nafotila. Bydleli jsme v malinkatém AirBnb na kraji města, tak jsme museli do centra s taxíky nebo půl hodiny pěšky. Taxi je v Mexiku hrozně levné, to je velká výhoda. Teda mimo Mexico city, ale i to je tak za třetinu cen v Praze. Většinou jsme tu platili tak 40-60$, v Mexico city okolo 100-150$. Využívají ho tak hodně i místní.

Jeden den jsme si zaplatili tour na 120m vysoký vodopád El Chiflon a do národního parku Montebello lagoons u Guatemaly. Byli jsme v Guatemale! Nebo.. alespoň naše telefony si to několikrát za den myslely. Montebello lagoons je na hranicích a jedná se o skupinku 59 jezírek, kdy má každé trochu jinou barvu díky organizmům, které v ní žijí a dalším přírodním okolnostem. Pohybovali jsme se mezi nimi sem tam, tudíž jsme možná technicky hranici vážně překročili... (Mám si Guatemalu počítat mezi navštívené země? :D) 

Jedno jezírko je dokonce s pitnou vodou pro okolní vesnice! Což se dozvíte z cedule, kde vás na břehu prosí, ať si v něm neomýváte nohy.. Montebello lagoons je to takový klenot, který dosud ještě neobjevilo až tak moc turistů. Obojí moc doporučujeme! Gigantický vodopád El Chiflon, 120m valící se energie, to snad ani není třeba slov.. to bylo prostě neuvěřitelný. V jednu chvíli jsem tak koukala z horního patra dolů na výhled do vodopádu, úplně promočená od vodní páry, a kolem mě začali lítat barevní motýly a byl to takový tropický kýč a já to prostě milovala..

Tour jsme zvolili proto, že sám by se tam člověk dostával horko těžko a ceny tours byly dost nízké. Celodenní tour od osmi ráno do devíti večer nás stála 300$ pro jednoho. Všechno bylo několik hodin daleko od sebe. Nicméně i tours mají svoje nevýhody, protože jsme všude byli strašně kraťoučce, pořád se někam spěchalo, a to já moc nemusím. Ráda si místo, které se mi líbí, fakt důkladně projdu, nasaju atmosféru, a nemusím moc ten styl cestování všude selfiečko a frčíme dál.. Ale i přesto bylo krásný obě místa vidět alespoň takhle narychlo.

Jo mimochodem, ty barikády, o kterých jsem minule psala, jsou, jak jsme zjistili, v této oblasti dost běžné. Projeli jsme jich už tolik, že je ani nevnímáme. Většinou stojí na silnici pár dětí s kalíškem a chtějí nějaké drobné.. načetla jsem si o tom konfliktu více a snaží se tak donutit vládu k jednání, aby se osvobodili od Mexika. Většina Chiapas je dost chudá a věří, že si jako samostatný stát polepší. V San Cristobal prodávají spoustu předmětů s touto tematikou (plakáty atd) a je to už desetiletí starý konflikt..

V San Cristobal jsme také poprvé v Mexiku jedli v restauraci, kde byla půlka menu vegetariánská, dala jsem si burger z cizrny a fazolí <3 taková radost že nemají jen tacos se sýrem! Já tu s tím měla poměrně dost problém a většinou na menu nebylo vůbec nic vegetariánského, nebo jedině quesadilly, a ty už po třech týdnech nemůžu ani vidět - moje tělo ten sýr fakt prostě už nechce. Chutná mi úplně divně, vůbec ne jako dřív, nevím jak to popsat.. Jinak snahu jíst tu vegansky jsem vzdala hned na začátku. Ale maso ani omylem, přes to nejede vlak. Ještě když jsme viděli, jako to maso po kvantech porcují na ulici na sluníčku a kolem poletují mouchy... Vždycky jsme tedy v restauraci nakoukli do menu, většinou neviděli nic vegetariánského, a poprosili jsme, jestli by nám nemohli něco udělat mimo menu. Většinou je napadla tak ta quesadilla nebo tacos se žampiony (ty už taky nemůžu ani vidět). Na zeleninu si úplně nepotrpí. Někdy ale byli ochotní udělat i třeba vegetariánské burrito s fazolemi a rýží a to byla lahůdka největší. Nebo fajitas, mnaaaam. Ale žádat ještě bez sýra už nepřicházelo v úvahu :D už tak většinou dost dumali, co do toho taca teda dají, když maso ne, pokud nám rovnou radši neřekli, že vegetariánského nemají nic. Samozřejmě jsme mohli do drahých evropských restaurací, kde bysme se najedli do aleluja, ale my chtěli zkoušet právě ten jejich vyhlášený street food. Většinou ale byli fakt ochotni a snažili se vyjít vstříc, i když jsme se domlouvali rukama nohama :) docela jsem si na tu kuchyni zvykla, na chili, salsy a limetky, i na Micheladu - pivo se solí a limetkou. Úplně jsme s Tomášem vymýšleli, co všechno dáme do našich tacos, až si je budeme dělat doma... Těším se na to, protože mexická kuchyně je fakt výborná a pro vegetariány podle mě nabízí spoustu alternativ :)

San Cristobal byl teda moc fajn. Tour byla teda náročná, protože celý den v zadní řadě minivanu a hup hup xx hodin, protože Mexičani se vyžívají ve zpomalovačích na silnicích. Jako třeba semafory, to moc ne, ale zpomalovače, to oni rádi. A někdy třeba rovnou šest za sebou, kdyby náhodou jste si neurvali kolo už o ten první nebo druhý :D někdy jsou na pro nás dost nepochopitelných místech, třeba v prudkém kopci nahoru, ale holt jiný kraj, jiný mrav :) ..

Omlouvám se za trochu krkolomné vyprávění, doufám, že to má alespoň krapet hlavu a patu, protože to píšu v jednu v noci na zemi na letišti. Mexico city, a jak nás (zase) okradli, o tom až zítra, ok? :)

Foto z výletu na El Chiflon a Montebello Lagoons

Foto ze San Cristobal de las Casas

Džungle, pyramidy a vodopády

Zdravím pro změnu zase z autobusu. Máme za sebou krásný den v Palenque, o kterém vám chci napsat. Bohužel jsme si zde naplánovali pouze jeden den (dvě noci), ale vyžití by tu bylo na mnohem déle. Ale protože bych ještě strašně ráda stihla Sumidero canyon (asi 200km na sever) než odjedeme, tak byl čas jet dát. Odlétáme z Mexika už za týden, čas se nám tu tedy rychle zkracuje, a jsme pořád hodně daleko od Mexico city, tak je už nejvyšší čas se začít přesouvat na sever. Mexiko je tak velká země a je tu tolik, co vidět, a co zažít.. bylo strašně těžké vybrat jen něco a poměrně s velkou lítostí jsme dneska opustili Palenque. Je to malá vesnička ve státě Chiapas, odkud je to coby kamenem dohodil do Guatemaly, kde je Kalakmul a spousta dalších národních parků, kde můžete vidět opičky atd. Taky jsme v oblasti krásných vodopádů a tyrkysových řek, a jako bonus v džungli najdete spoustu mayských pyramid :) Vážně nechápu, proč Palenque není turisticky víc profláklé. Nám to zatím přišlo jako to nejkrásnější místo z Mexika. Určitě se sem, nebo přímo do Guatemaly jednou vrátíme. Hodně lidí míří spíše do Belize nebo Kostariky, ale Guatemala je prý stejně krásná a mnohem levnější - to jen tak tip na další cesty od zcestovalého Australana z našeho posledního hostelu. Také nám doporučil "Bat tornado" v Mexiku, které bychom příště taky rádi viděli. 15 milionů netopýrů každý večer odlétá a ráno se vrací, vytváří přitom něco jako černé tornádo, je to přírodní úkaz, který neuvidíte nikde jinde na světě.

Takže potom, co jsem vám udělala přednášku o tom, proč je Palenque ideální cestovatelskou základnou, pojďme na to, co jsme tam teda zažili my :D Přijeli jsme ve středu večer po osmi hodinách v buse z Campeche. Čtvrtek, včera, jsme měli na výlety, a dnes, v pátek, už jsme od rána zase v autobuse do San Cristobal de las casas (9 hodin). Jak jsem chválila zdejší cestování busy, tak uz ho pomalu začínám nenávidět :D To už bylo snad milion hodin, který jsme tu strávili v busech. A to ta nejdelší cesta, 15 hodin do Mexico City nás teprve čeká.. Bude to jediná cesta přes noc, jinak jsme opatrní a jezdíme jedině přes den, na základě spousty doporučení na internetu ohledně bezpečnosti při cestování po vnitrozemí Mexika. Původně jsme do Mexica city chtěli přeletět, ale protože bychom letenku kupovali na poslední chvíli, vycházela tak 4x dráž než bus, tak to pro jednou riskneme (bus cca 900$, letenka přes 4000Kč). Neměli bychom projíždět žádnou nebezpečnou oblastí, tak to určitě bude OK. 

Jsou tu oblasti, kde bych v noci nejela ani za nic. Prý hlavně na severu Mexika, kam jsme vůbec nejeli a řadí tam drogové kartely, a nebo jsme to četli právě o cestě z Palenque do San Cristobal po route 199, která vede horami a spoustou indiánských vesniček. Je to nejkratší cesta do San Cristobal. Už druhý rok zde trvá konflikt mezi místními a policií, kdy klidně i ozbrojení vzbouřenci stavějí na silnici barikády a přepadávají autobusy. Po každém projíždějícím chtějí nejméně nějaký cash za průjezd, to ještě v lepším případě. Nejednou jsme četli o hořících autobusech na kraji silnice... Prý to ale není úplně každý den, někdy se dá projet bez problému, jindy ne. I když doufám, že jsme si svoji smůlu na tomhle výletu už vybrali, když mi ukradli peněženku, nicméně jsme usoudili, že se té oblasti radši vyhneme. ADO busy z Palenque do San Cristobal jezdí právě z tohohle důvodu už nějaký čas jinudy, což je cesta o mnohem delší (přes Villahermosa a po dálnici do Tuxtly), ale bezpečnější. Bohužel ale kvůli tomu neuvidíme vodopády Agua Azul a Misol-ha. Ale zase za pár dní bude (snad:)) Sumidero canyon, kde jsou taky vysoké vodopády. A hlavně, včera jsme viděli naprosto úchvatný místo, Cascadas de Roberto Barrios, a to byly ty nejkrásnější vodopády, co jsem kdy viděla. Je to taková alternativa k Agua azules - alespoň podle fotek mi to tak přijde. Jen Agua azul jsou více známé = hodně turistů. Na Cascadas de Roberto Barrios nás bylo pár, což bylo úplně skvělý. Jsou to čtyři kaskády vodopádů se spoustou bazénků a tůněk s bublinkami. A jako bonus se v té krásné tyrkysové průzračné vodě dá koupat :) po vodopádech lézt, skákat, a tak. Je to nádherný místo, já se teda jen válela po kaskádovitých bazéncích a fotila, ale Tomáš si šel i skočit z asi 7 metrů. Voda kupodivu nebyla úplně ledová :)

Jak se na Cascadas z Palenque dostat? Dá se jet colectivem za 50$ jedna cesta, vstup je cca 30$. My ale tohle colectivo ve městě za boha nemohli najít, zastavili jsme jich snad dvacet a nikdo nic nevěděl (večer jsme v hostelu zjistili, že fakt jezdí, jen z boční ulice, a všichni říkali, že ho taky hrozně dlouho hledali). Nebylo moc času nazbyt, protože bylo už po 12 a cesta tam trvá cca 45min a okolo páté už se stmívá.. tudíž jsme neochotně zašli do Tour agency a zaplatili si tour za 180$, obě cesty i vstup. Cena mi to přišla skvělá, o peníze ani tak nešlo, ale cestování colectivem je sranda.. třeba tady jezdí místo minibusů trucky a vy sedíte vzadu. Tušíte dobře, že jimi moc turistů nejezdí, spíše cestovatelé, a hlavně teda místní. My jsme s Tomášem asi vzhledově prototyp turistů protože v jakýmkoliv městě neuplyne pět minut, aby u nás nezastavil taxikář jestli někam nepotřebujeme hodit.. trpělivě všechny odmítám, ale včera už mi málem trpělivost došla, když u nás zastavilo snad deset taxikářů za sebou, když jsme se snažili na hlavní ulici stopnout to colectivo. Už jsme myslela, že se na ty vodopády nedostanem, ale naštěstí vše dobře dopadlo a bylo to krásné odpoledne. Je to takový klenot uprostřed džungle.

Před vodopády jsme si dali boží vegetariánské quesadily - strašně moc pálivé i když se salsou vždycky fakt šetřím! Ty jejich omáčičky jsou zrádný.. a ještě předtím jsme ráno navštívili pyramidy a mayské městečko Palenque. Museli jsme vše takhle naštosovat do jednoho dne, ale poměrně ten čas na pyramidách i odpoledne na vodopádech stačil. Nechápu, proč je třeba Kukulkánova pyramida v Chichenitza známější, protože tohle místo bylo mnohem krásnější. V ChichenItza je jedna velká pyramida, tady celé malé městečko fotogenických pyramidek, na některé se dokonce může nahoru! To byl vždycky můj sen vyjít si nějakou pyramidu a užít si z ní výhled.. Palenque je džungli, stejně tak vodopády, první dvě hodiny jsem nervózně vyhlížela tarantule a pestrobarevný hady, ale potom už jsme lítali džunglí sem tam. V Palenque byl božský klid, jen upozorňuju, že je tam příšerný hic. Vyplatí se si přivstat a jet tam brzy ráno. Otevírají v 8 a colectivem je to 15min, cesta tam i zpět stojí 40$ na osobu a dá se chytit na hlavní silnici před ADO bus station (minivan označený nápisem Ruinas), vstup 70$ + 45$ za kameru. Všechny suvenýry z Playa a z Riviera maya tu pořídíte za půlku..

Bydleli jsme v hostelu Yaxkin, což je jediný, který byl na Hostelworldu. Jako zázemí nic moc, hlavně po hotelu v Campeche:D, ale nakonec se mi tam moc líbilo, protože to bylo v přírodě, měli tam koťátko a papoušky a byli tam fajn spolubydlící. Cena 800$ pro oba na dvě noci.
Píšu si pečlivě všechny výdaje a doma pak zase sepíšu, kolik nás co stálo. Sama tyhle info na internetu při plánování považuju za nejužitečnější.

_______________
Update: Už jsme v San Cristobal a barikády, o kterých jsem psala, že jsou na route 199, kterou jsme schválně objížděli jinudy, byly i na naší delší cestě.. Nicméně jsme všechny projeli, aniž by řidič zastavil. Normálně bych o nich snad ani nevěděla, kdybych zrovna nevykoukla z okna a neviděla vojáky na jedné straně a místní, kteří měli natažené lano přes silnici a mávali ať zastavíme, ale řidič to lano prostě strhl a projel. Bylo to v horách na klikatých silničkách. Můžu říct, že to nebyla úplně příjemná cesta, i když se vůbec nic nestalo, možná ale ještě ten noční bus do Mexico city přehodnotíme, protože bychom touto oblastí znovu projížděli.. Ale oproti tomu, jak asi vypadá route 199 to nic nebylo.

Džungle a vodopády

Džungle a pyramidy

Dia de los muertos

Včera jsme oslavili jeden z místních největších svátků, Dia de los muertos, naše dušičky, americký Halloween. Chtěla bych se o tu zkušenost podělit, protože se mi líbí ten kontrast, s jakým zde vnímají smrt. Samozřejmě ztrátu blízkého odtruchlí, to je samozřejmé, ale na svátek mrtvých si to připomínají spíše vesele. Nevím, jestli je to jen můj pocit, ale Dušičky mi přijdou čistě pesimistické. Chodí se s květy k hrobům, lidé znovu truchlí. Jako by si lidé připomínali spíše den, kdy milovanou osobu ztratili, než tu osobu samotnou. V Mexiku pojímají smrt jako odchod na nějaké další, lepší, místo. Není to nutně konec, ale věří, že se osoba, která odešla, nyní má lépe. V Den mrtvých pak oslavují jeho vzpomínku, připomínají si, jaký člověk to byl a co měl rád. Vaří mu jeho oblíbená jídla atd, protože tak se s ním dokáží znovu spojit v jeho posmrtném životě.

Oslavy tu probíhají velkolepé, na několik dní zavírají obchody, úřady.. Jsme nyní ve státě Campeche, který je poměrně tradiční a uchovávají stále živý prastarý zvyk, kdy na den mrtvých čistí kosti svých milovaných zemřelých. Doslova tak vyjmou kosti z hrobu, v domě umístí jakýsi oltář, kam je vyčištěné na několik dní vystaví spolu se vzpomínkami na tu osobu, např. právě s oblíbenými pokrmy, fotkami, oblíbenými předměty.. Je to přinejmenším zvláštní pocit vidět kartáčem chlapečka čistit lebku svojí babičky.. Smrt tu ale není žádné tabu, a s kostmi se zachází přímo posvátně. Ve městě Campeche, kde jsme do dnešního rána pár dní pobývali, se pořádá celý karneval, kdy celá jedna ulice byla plná těchto svatyní, které soutěžily o tu nejhezčí. Bylo vidět, že soutěž neběží první rok, protože většina kreací byla vskutku dost originálních. Stavěli jim celé mini domečky, které krásně nazdobili, chodilo se v místních květovaných šatech nebo v krásných kostýmech.. Člověk nevěděl, kam se koukat dřív. Počkejte na fotky ze zrcadlovky, jen co se k nim zpátky doma dostanu :) Jojo mám takového staříka, který nemá wifi, a ven z něj fotky dostanu jen přes počítač, který jsem už nějaký ten týden neviděla..

No a později večer se začne slavit v hospodách a pokračuje se další dva tři dny. (Takže jen co jsem v minulém příspěvku napsala, že nechodíme na žádné party a jsme úplně svatí, tak se to nějak zvrtlo :D) Ukořistili jsme v supermarketu poslední upíří paletku barev na obličej, a každý si něco rychle vytvořili na obličeji, navlékli jsme se do triček, která jsme na tu příležitost měli koupená už asi týden, a šlo se. Musím říct, že i když to byla maska doslova na poslední chvíli, byla jsem s výsledkem moc spokojená. Hned co jsme vyšli z hotelu, tak se nás lekla první holčička, co jsme potkali  haha
Já nevím, nějak je mi ta mexická oslava dne mrtvých poměrně sympatická :) Není to smutné truchlení, spíše veselé vzpomínky a oslava dalšího života.