"Sometimes.. on the way to your dream.. you just get lost and find a better one."
Před pár týdny jsme s Tomem vyrazili do Turína a já o tom pořád ještě nenapsala!. Já se vracela na místo, který znám jak svý boty, a Tom měl před sebou novou destinaci. Nemohla jsem se dočkat, až vystoupíme z vlaku a půjdeme do mýho oblíbenýho pekařství pro brioche, na každém náměstí si dám rychlý a výborný espresso (dobře, možná na každým druhým). Nebo až si budeme jen tak bez koukání na hodinky bloumat po Parco Valentino a večer zakončíme západem slunce na Monte dei Cappucini. Tato kombinace aktivit je jinak známá také jako turínský vzorový den, beta verze 1. Při našem tripu bylo všechno z toho, plus něco málo navíc..
Letěli jsme nočním letem do Milána, a já už vážně musím přestat tyhle noční/večerní levný letenky kupovat! Noc na letišti není my favorite kind of night. V jednu v noci vás už nikde moc neubytují, takže jsme ani moc neměli na výběr. Přežili jsem tedy noc v zimě na kovových lavičkách, v rukou svírající ucha svých batohů a ráno celí ospalí, hladoví a promrzlí opustili naši noclehárnu prvním ranním autobusem směr centrum Milána. Na nádraží v centru jsme se pokoušeli sehnat slanou snídani, ale to byl akorát samej nadejchanej croissant, takže hlad jsme moc nezaplašili. Ve vlaku Tomáš podřimoval a já luštila křížovku (ano, mám ráda křížovky) a sledovala vrcholky Alp míhající se v dáli za okny vlaku.
Svítilo sluníčko a v Turíně bylo moc příjemně. Město se zrovna probouzelo a my opět v touze po slané snídani zamířili do mého oblíbeného pekařství pro čtverec pizzy a nějaké brioche na později. Po vychillování ve Valentino parku, první kávě a lehkým zdřímnutí, nám konečně zavolal náš AirBNB a my se mohli jít ubytovat :) Juchuu bezdomovecký život byl zakončen. Bydlení jsem vybrala kousek od mého bydlení z Erasmu. Jednak proto, že tu čtvrť moc dobře znám a také proto, že je blízko mých oblíbených míst a co by kamenem dohodil od centra, takže je to praktické, že už nepotřebujete žádné lístky na bus z krajních částí města apod.
První den se večer samozřejmě neobešel bez pizzy z mé nejoblíbenější pizzerie na světě. Je trochu dražší, ale to co za tu cenu dostanete se nedá srovnat s žádnou jinou pizzou, kterou jsem kdy ochutnala. Jmenuje se Fratelli Pummaro = pokud se někdy ocitnete v Turíně, nevynechejte. (Ach jo, dneska celý den jím jen saláty a teď mám teda fakt hlad, jen co si na to vzpomenu.)
První den jsme vynechali jakýkoli noční život a tuším že okolo desátý už se nám zdálo něco určitě strašně krásnýho haha..
Náš byteček byl klasicky s vchodem z pavlače. S tím se v Itálii setkáte hodně často. Bylo to maličké 2kk a strašně krásně zařízené. Za těch cca 700Kč, kolik jsem za nás oba platila za noc, jsem čekala mnohem míň, proto jsem byla úplně nadšená. Hlavně se mi moc líbil styl, v jakém to bylo zařízené. Prostě, cítila jsem se tam od prvního okamžiku jako doma. Krásný kusy nábytku s příběhem, každý jiný, a každý nějak ručně předělaný - pomalovaný, DIY mozaika z dlaždic na stole, atd.. Sem tam rozkošný obrázky i velký obrazy po zdech, a hlavně - kafe v kredenci ♥ Cítila jsem se tam fakt skvěle. Tady je přesně důkaz toho, že byt nemusí být vůbec velký, aby byl krásný a aby z něj byl útulný domov.
V sobotu ráno jsme samozřejmě nemohli vynechat hlavní trhy na Porta Palazzo. V životě jsem neviděla lepší. Ten trh je obří, všude je ta nejčerstvější zelenina, maso, sýry.. ve spoustě vás před nákupem nechají ochutnat, a dá se tam za pár šupů sehnat cokoliv od vybavení do bytu po oblečení. Jediná nevýhoda je, že se ten trh koná jen jednou týdně, vždycky v sobotu. Většinou jsem si tam na erasmu nakoupila na většinu týdne. Nakoupili jsme si tedy všechno možné - jídlo, hlavně zeleninu, olivy a sušený rajčata za pár eur na zbytek našich dní v Turíně. Taky jsme měli chuť na rybu, tak jsem koupili nějakou random (protože výběr byl tak velký, asi jako všeho na takových trzích, a my nevěděli, co vybrat). Večer jsme se těšili na chutnej pokrm a prosím vás! Ta ryba byla celá obalená v soli! Kompletně. A my ji nechutnali před vařením a zjistili jsme to až na talíři, takže už s tím nešlo nic dělat a celá večeře byla na vyhození. Jestli někdo víte, proč se to dělá, a jak se té soli zbavit, napište mi prosím do komentářů, to je pro mě totiž fakt záhada :D Zachránil nás pak kebab za rohem - cestou na večerní Botellon...
Botellony se pořádají vždycky tak nějak spontánně, většinou bez důvodu a v podstatě to znamená, že se jenom hodně lidí domluví a sejdou se na drink na nějakém veřejném místě, třeba v parku, na náměstí.. Mě většinou někdo pozval přes facebook, a účastnilo se většinou i třeba tisíc lidí. O legalizaci podobných akcí by se dalo polemizovat - v souvislosti s tím musím sdílet tohle video, kdy se "Botellon" konal přímo v mém erasmus bytě/celém domě a to se neobešlo bez policie - ale to já tam ještě nebydlela. Moji spolubydlící byli docela dost party animals, neříkám že né.
Tenhle Botellon byl takový slabší, hlavně jsem se tam teda konečně potkala s kamarády z erasmu, z čehož jsem měla fakt radost! Bohužel ani ten den jsme nebyli úplně párty friendly kvůli únavě, tak jsme se jen tak prošli s pivem, zjistila jsem co je nového, a zakotvili jsme na náměstí v San Salvariu. To je taková čtvrť s bujarým nočním životem. Jak jsem se dozvěděla od kamaráda Itala, dřív to byla čtvrť ehm.. lehkých dam, dneska už tam spíš chodí jen pařit teenageři z širokého okolí. Italové obecně rádi paří přímo v ulicích nebo před kluby - bary jsou pak většinou uvnitř prázdné, ale před vchodem se nedá hnout. Hlavní epicentrum je tam přímo na náměstí před kostelem. Ten bývá v noci otevřený! Takže jsme se na závěr šli podívat a je to strašně zvláštní vykročit ze všeho toho řevu, hudby, chaosu, a všechno pak slyšet jen tlumeně zevnitř tichého kostela.
Další den jsme se domluvili na výlet na Sacru di san Michelle společně s Alessandrem a jeho přítelkyní. Já už tam jednou byla, tudíž jsem věděla do čeho jdu. Hike na Scaru je super tip na jednodenní výlet z Turína, doporučuji! Vlakem jste tam za 30-40 minut z centra a k chrámu se jde tak 2-3 hodiny. Po cestě jsou sem tam fontánky, takže neumřete žízní. To je jedna z věcí, kterou jsem v Itálii milovala. Všude možně jsou po městech rozmístěny pítka s pitnou vodou, což je super nejen při cestování! Chodila jsem tak třeba běhat do Valentino parku bez vody, protože jsem si kdykoliv mohla zastavit u nějakého pítka. Politici, tip na to, co nám v ČR chybí! Určitě to bude hit volebního programu :D
Tentokrát jsme si prohlídku chrámu zaplatili - ne, že bysme se tam minule vloupali, to né, ale jaksi se nám podařilo vklouznout dovnitř otevřenou bránou a nikdo nás nezastavil, takže jsme si užili výhledy zadarmo - já jakožto moralista jsem tentokrát fakt už chtěla zaplatit, protože jsem z minula měla pořád tak trochu černý svědomí. Jako třešničku na dortu jsme později odpoledne objevili boží louku s výhledem na chrám i Alpy (soukromou - takže ani tentokrát se náš výlet neobešel bezvloupání chci říct vklouznutí dovnitř otevřenou bránou). Dolů jsme se nechali svést busem, kde jsem trnula, z kterýho kopce to ten bláznivej řidič už neubrzdí a ze stresu se cpala olivama a oříškama. Poslední večer v Turíně nešel zakončit jinak než ve Fratelli Pummaro..
Poslední den jsme už jen tak chodili sem a tam, dali si kafíčko, poseděli pod fontánou, a užívali si poslední hodinky italského životního stylu, který rozhodně není hektický ani negativní (to zdůrazňuji hlavně proto, že tak poslední dobou vnímám Prahu) a který mi zase otevřel o trochu víc oči, asi jako každá cesta za hranice. Bylo to jiné než za dob mého Erasmu a takové milé a naše. Město se moc nezměnilo, to spíš můj pohled na věci, které pro mě byly na erasmu samozřejmostí, a které prostě vždycky ocením až s odstupem času. Jsem moc ráda, že jsem se tam znovu podívala a zbourala tu svoji negativní bariéru vůči Itálii, kterou jsem si na Erasmu postupně vytvořila. Tomášovi se tam od začátku líbilo, a to mi hodně otevřelo oči. Při tomhle výletu jsem mu taky hlavně chtěla ukázat místa, o kterých jsem mu už tolik vyprávěla. Chvíli jsme dokonce zvažovali se tam přestěhovat, ale to nás mezitím už zase pustilo... Možná kdybych tenhle článek napsala hned po příjezdu, mluvila bych jinak :)
 |
| green architecture |
Svítilo sluníčko a v Turíně bylo moc příjemně. Město se zrovna probouzelo a my opět v touze po slané snídani zamířili do mého oblíbeného pekařství pro čtverec pizzy a nějaké brioche na později. Po vychillování ve Valentino parku, první kávě a lehkým zdřímnutí, nám konečně zavolal náš AirBNB a my se mohli jít ubytovat :) Juchuu bezdomovecký život byl zakončen. Bydlení jsem vybrala kousek od mého bydlení z Erasmu. Jednak proto, že tu čtvrť moc dobře znám a také proto, že je blízko mých oblíbených míst a co by kamenem dohodil od centra, takže je to praktické, že už nepotřebujete žádné lístky na bus z krajních částí města apod.
První den se večer samozřejmě neobešel bez pizzy z mé nejoblíbenější pizzerie na světě. Je trochu dražší, ale to co za tu cenu dostanete se nedá srovnat s žádnou jinou pizzou, kterou jsem kdy ochutnala. Jmenuje se Fratelli Pummaro = pokud se někdy ocitnete v Turíně, nevynechejte. (Ach jo, dneska celý den jím jen saláty a teď mám teda fakt hlad, jen co si na to vzpomenu.)
První den jsme vynechali jakýkoli noční život a tuším že okolo desátý už se nám zdálo něco určitě strašně krásnýho haha..
Náš byteček byl klasicky s vchodem z pavlače. S tím se v Itálii setkáte hodně často. Bylo to maličké 2kk a strašně krásně zařízené. Za těch cca 700Kč, kolik jsem za nás oba platila za noc, jsem čekala mnohem míň, proto jsem byla úplně nadšená. Hlavně se mi moc líbil styl, v jakém to bylo zařízené. Prostě, cítila jsem se tam od prvního okamžiku jako doma. Krásný kusy nábytku s příběhem, každý jiný, a každý nějak ručně předělaný - pomalovaný, DIY mozaika z dlaždic na stole, atd.. Sem tam rozkošný obrázky i velký obrazy po zdech, a hlavně - kafe v kredenci ♥ Cítila jsem se tam fakt skvěle. Tady je přesně důkaz toho, že byt nemusí být vůbec velký, aby byl krásný a aby z něj byl útulný domov.
V sobotu ráno jsme samozřejmě nemohli vynechat hlavní trhy na Porta Palazzo. V životě jsem neviděla lepší. Ten trh je obří, všude je ta nejčerstvější zelenina, maso, sýry.. ve spoustě vás před nákupem nechají ochutnat, a dá se tam za pár šupů sehnat cokoliv od vybavení do bytu po oblečení. Jediná nevýhoda je, že se ten trh koná jen jednou týdně, vždycky v sobotu. Většinou jsem si tam na erasmu nakoupila na většinu týdne. Nakoupili jsme si tedy všechno možné - jídlo, hlavně zeleninu, olivy a sušený rajčata za pár eur na zbytek našich dní v Turíně. Taky jsme měli chuť na rybu, tak jsem koupili nějakou random (protože výběr byl tak velký, asi jako všeho na takových trzích, a my nevěděli, co vybrat). Večer jsme se těšili na chutnej pokrm a prosím vás! Ta ryba byla celá obalená v soli! Kompletně. A my ji nechutnali před vařením a zjistili jsme to až na talíři, takže už s tím nešlo nic dělat a celá večeře byla na vyhození. Jestli někdo víte, proč se to dělá, a jak se té soli zbavit, napište mi prosím do komentářů, to je pro mě totiž fakt záhada :D Zachránil nás pak kebab za rohem - cestou na večerní Botellon...
Botellony se pořádají vždycky tak nějak spontánně, většinou bez důvodu a v podstatě to znamená, že se jenom hodně lidí domluví a sejdou se na drink na nějakém veřejném místě, třeba v parku, na náměstí.. Mě většinou někdo pozval přes facebook, a účastnilo se většinou i třeba tisíc lidí. O legalizaci podobných akcí by se dalo polemizovat - v souvislosti s tím musím sdílet tohle video, kdy se "Botellon" konal přímo v mém erasmus bytě/celém domě a to se neobešlo bez policie - ale to já tam ještě nebydlela. Moji spolubydlící byli docela dost party animals, neříkám že né.
Tenhle Botellon byl takový slabší, hlavně jsem se tam teda konečně potkala s kamarády z erasmu, z čehož jsem měla fakt radost! Bohužel ani ten den jsme nebyli úplně párty friendly kvůli únavě, tak jsme se jen tak prošli s pivem, zjistila jsem co je nového, a zakotvili jsme na náměstí v San Salvariu. To je taková čtvrť s bujarým nočním životem. Jak jsem se dozvěděla od kamaráda Itala, dřív to byla čtvrť ehm.. lehkých dam, dneska už tam spíš chodí jen pařit teenageři z širokého okolí. Italové obecně rádi paří přímo v ulicích nebo před kluby - bary jsou pak většinou uvnitř prázdné, ale před vchodem se nedá hnout. Hlavní epicentrum je tam přímo na náměstí před kostelem. Ten bývá v noci otevřený! Takže jsme se na závěr šli podívat a je to strašně zvláštní vykročit ze všeho toho řevu, hudby, chaosu, a všechno pak slyšet jen tlumeně zevnitř tichého kostela.
Další den jsme se domluvili na výlet na Sacru di san Michelle společně s Alessandrem a jeho přítelkyní. Já už tam jednou byla, tudíž jsem věděla do čeho jdu. Hike na Scaru je super tip na jednodenní výlet z Turína, doporučuji! Vlakem jste tam za 30-40 minut z centra a k chrámu se jde tak 2-3 hodiny. Po cestě jsou sem tam fontánky, takže neumřete žízní. To je jedna z věcí, kterou jsem v Itálii milovala. Všude možně jsou po městech rozmístěny pítka s pitnou vodou, což je super nejen při cestování! Chodila jsem tak třeba běhat do Valentino parku bez vody, protože jsem si kdykoliv mohla zastavit u nějakého pítka. Politici, tip na to, co nám v ČR chybí! Určitě to bude hit volebního programu :D
Tentokrát jsme si prohlídku chrámu zaplatili - ne, že bysme se tam minule vloupali, to né, ale jaksi se nám podařilo vklouznout dovnitř otevřenou bránou a nikdo nás nezastavil, takže jsme si užili výhledy zadarmo - já jakožto moralista jsem tentokrát fakt už chtěla zaplatit, protože jsem z minula měla pořád tak trochu černý svědomí. Jako třešničku na dortu jsme později odpoledne objevili boží louku s výhledem na chrám i Alpy (soukromou - takže ani tentokrát se náš výlet neobešel bez
Poslední den jsme už jen tak chodili sem a tam, dali si kafíčko, poseděli pod fontánou, a užívali si poslední hodinky italského životního stylu, který rozhodně není hektický ani negativní (to zdůrazňuji hlavně proto, že tak poslední dobou vnímám Prahu) a který mi zase otevřel o trochu víc oči, asi jako každá cesta za hranice. Bylo to jiné než za dob mého Erasmu a takové milé a naše. Město se moc nezměnilo, to spíš můj pohled na věci, které pro mě byly na erasmu samozřejmostí, a které prostě vždycky ocením až s odstupem času. Jsem moc ráda, že jsem se tam znovu podívala a zbourala tu svoji negativní bariéru vůči Itálii, kterou jsem si na Erasmu postupně vytvořila. Tomášovi se tam od začátku líbilo, a to mi hodně otevřelo oči. Při tomhle výletu jsem mu taky hlavně chtěla ukázat místa, o kterých jsem mu už tolik vyprávěla. Chvíli jsme dokonce zvažovali se tam přestěhovat, ale to nás mezitím už zase pustilo... Možná kdybych tenhle článek napsala hned po příjezdu, mluvila bych jinak :)
-------------------------------------------------------------------------
FOTO: zkusila jsem něco nového s úpravou. Docela se mi tenhle dark styl líbí, co Vám?