Pages

28. října 2019

 



Mam napsany post na blog uz asi dva tydny a nejak jsem ho sem do ted nepostovala. To, co v nem bylo, uz neni moc aktualni, tak vas nebudu zatezovat. V rijnu se toho ale zase stalo, tak jen ve zkratce.

Asi za prvni mesic v tomhle roce jsem fakt splnila vsechny svoje predsevzeti na ten mesic! Zeditovala jsem vsechny zbyly videa, docetla tri knizky, uklidila jsem od podlahy v pocitaci (fotky), sehnala si analog na cestu a filmy, auto ma WoF (napodruhe jsme prosli bez problemu), my mame letenky a plan cesty domu, naplanovane Thajsko, Tomas zazadano o turisticka visa (uz mu vyprselo working holiday), ja jsem mezitim pracovala ve dvou ruznych pracich, a moje ridici dovednosti uz jsou po 6 tydnech na takove urovni, ze se uz na silnicich povazuju za normalniho ridice. Zacala jsem taky svuj maly foto projekt na instagramu 'Rok radosti', ktery me hodne zamestnava... No, nuda v rijnu nebyla. A uz jsme meli par dni i krasne pocasi, ke 30 stupnum dokonce!

Zitra vyrazime na cestu okolo Jizniho ostrova. To to uteklo. Tesim se neskutecne, jako maly dite pred velkou dovolenou. Budu se snazit blogovat casto, protoze tu chci mit zaznamenany kazdy nas pohyb na roadtripu haha




24. října 2019

 

Treti video z naseho putovani po svete je.... no, na svete :)



17. října 2019

 


Zimní roadtrip! | New Zealand

16. října 2019

 











Kočičí speciál z Cookáčů! :) 

14. října 2019

Pri destivych dnech se na ostrove nedalo delat nic lepsiho, nez se snazit dostat do kokosu z vlastni zahradky (vazne tam na ty ucely byla v kumbalu pripravena maceta!) a uzivat si zastresene verandy <3






13. října 2019

 











Dalsich par fotek, co jsem jeste nesdilela. Stale se tim vsim probiram. Hned v zapeti bude druha varka.

Raj, cerven 2019.


11. října 2019

Dalsich par dni v Christu | rijen

Farmare jsem rychle vypustila z hlavy, i kdyz vydeseny vriskot tech kralicich miminek me bude provazet asi jeste nejaky ten patek. Ozval se mi dnes John (narcisy), jestli mam jeste zajem o dalsi praci. Odepsala jsem mu, ze ano, ale ze az od stredy, ze si potrebuji neco zaridit. Poslouchani podcastu na kvetinovem poli se mi po teroru na vinici jevi jako mile povolani. Nicmene uvidim jestli z toho jeste neco bude, protoze uz se mi pak zpet neozval. A po pravde fakt nevim, jestli pro nej chci jeste pracovat, protoze je to dobry kamarad toho chlapa z te vinice. S nim konkretne jsem ale nikdy nemela sebemensi problem, vzdycky na mel byl moc milej.

Mame letenky, fakt uz je mame! Pobavilo me, ze Austrian, s kterymi letime, nenabizeji na 12h letu vegan meal v cene, jen za priplatek 400kc... jako wtf fakt. Nechapu ten smysl toho, kdyz to normalni jidlo, co je teda v cene letenky jist nebudu, proc misto nej nemuzu mit jine (asi jako u vsech ostatnich aerolinek na svete). Sto let za opicema ta aerolinka. Rakusaci no :D po zkusenostech s T.vizy se uz nicemu nedivim. No ale jinak tedy ted planuju kam a co po Thajsku, a tesim se jak maly dite. Dohodli jsme se, ze Thajsko bude takova nase dovolena a ze v Aus se naopak uskromnime po free kempech hostelech a tak, a Thajsko se tedy trochu rozsoupneme - na nase pomery. Travim hodiny prohlizenim tech nejkrasnejsich plazi a planuju, kam se tam teda podivame. Ceny ubytovani jsou fakt vic nez ok, hlavne ted po Zelandu. Udelam uz vsechny rezervace, na me docela zodpovednej pristup, ale nebojte, Australie bude zas na punk jako obycejne, protoze tam budeme letenky kupovat tak dva dny pred odletem ze Zelandu a to nevime kdy bude:D

Muj novy Olympus trip 35 jeste nema film, to zas potrva nez se dostanu do nejakeho camera shopu ve meste v jeho oteviraci dobe. Ten pan, od ktereho jsem ho kupovala byl strasne zvlastni. Vedel hrozne moc o fotacich, a tak jsme si tam docela dlouho povidali a vzajemne si notovali, jake ty stare kvalitne vyrobene kovove pristroje mely kouzlo, mezitim co Tomas lital po trhu a shanel hotovost (na Zelandu se plati kartou i dva dolary, vetsinou u sebe nemame nic, trh je vyjimka). Driv pry pan mel ale na foceni vic casu, pak ho zacalo spis zajimat porovnavani jednotlivych modelu, a ted uz ma foceni jen tak na okraj a zivi se pry vyrobou teleskopu, nacez se otocil a pysne ukazal dozadu jeho stanku, kde se majestatne tycily dva nalestene mosazne teleskopy, jak z minuleho stoleti. Kterych jsem si dosud ani nevsimla, ponevadz me vepredu do ted plne zamestnaval stul plny analogu.

Jim hrozne moc lepku a neni mi z toho dobre, tak premyslim o jeho raznym omezeni. Mozna mi neni dobre i z toho, ze jime ted kazdej druhej den ve fastfoodech... nejak to tak ted vzdycky vyslo. Salat jsem uz nevidela tak dva, mozna tri tydny. Vcera jsme chteli koupit na trhu, ale normalne tam zadny nemeli! Ale zas tam byl ten stanek s analogama, co tam jindy neni... Neco za neco. Dali jsme si tam hrozne dobre veganske sushi. Ale jo, jinak ted jime nak hrozne fakt. Samy konzervy, chleby, testoviny jen.. do toho verejny zachody a sprchy na bazenu, a v podstate se fakt divim, ze nejsem nemocna. Cvicit necvicim ted skoro vubec, totalni nechut v te zime.

Mam rozecteno hrozne knizek najednou, ve ctecce asi fakt 5, a na rijen jsem si dala predsevzeti docist 2 z nich a u jedne mam poslednich 25 stran, jsem napnuta jak ksandy (detektivka). Planuju clanek o inspirativnich knizkach, co jsem tu cetla, a nejak se k tomu nemuzu dostat... busy life nezamestnaneho cloveka, co zije v aute:D ne, ale vazne, ono se furt neco resi, tamhle na nakup, tamhle pro benzin, do sprchy.. porad pendlovani mezi kempem, vesnici, obchodakem a Tomovo praci. A ty dny leti ani nevim jak. Taky je porad takovy nijaky pocasi, tak se cloveku ani nic nechce. Hlavne furt musim resit stav baterky v ntb, a prece jen dame vecer prednost par dilum serialu, nez abych ji vyplacala na neco jineho. Chodim ho pak vzdycky nabyt do takove mini knihovny tady v Rollestonu, je tam fakt jeden stolecek, dve zidle a u toho zasuvky. Zatim asi dobry, jeste me nevyhodili:D v zaloze mam dyztak mega knihovnu asi 30km odsud, kterou jsme vyuzivali v srpnu a kde nikdo nic neresi, ale samozrejme se mi tam nechce jezdit.

Taky jsme celou nedeli pracovali na aute u Diega, to je ten Tomasuv Argentinec z prace. Bydli v domku s dalsima lidma v Riccartonu, a vsichni pracujou ruzne po stavbach apod, takze tam o naradi neni nouze. Zablokovali jsme celou tu mini prijezdovku a placek pred vstupem do jejich domu 3 vanama, a kazdej si kutil na tom svym a obcas jsme si ruzne vypomahali, vypujcovali laky,naradi a tak... bozi odpoledne! Pak prijeli chudaci dalsi spolubydlici a ti uz museli zustat stat venku na chodniku:D (kde teda uz stejne staly jeste dalsi 2 auta, co patrily k tomu stejnemu domu... uz jsem zminila, ze tu kazdy jezdi vsude autem? Ja jsem treba zvykla si do obchodu par set metru dojit v klidu pesky, ale tady ne, tady se vsichni vozi a pak jsou vsude akorat zatetelene silnice a vsichni na sebe troubi. Vozi i deti pred skolu,kdyz bydli fakt kousinek od ni..). Samozrejme se to odpoledne neobeslo bez pizzy, no vzdyt rikam, ze se tem fastfoodum ted vubec nemuzu vyhnout, ale nase auto hodne hodne prokouklo! Obrousila jsem kolem dokola vsude rust killer, ktery tam Tom nadsene naplacal na kazdej zrezivelej milimetr na aute asi tyden predtim (to, ze to pak slo dolu fakt dost blbe a v podstate jsem musel smirglem znicit lak na pulce auta, to chlapce napadlo, az kdyz uz bylo cely auto hnedy od rust killeru... myslela jsem ze me trefi slak, kdyz jsem to oteckovany auto videla), a pak jsem velmi dukladne vycistila plisne a okna uvnitr. To uz bylo hodne nutny. Mezitim Tom a Diego lakovali, olejovali, silikonovali a tak zvenku. Meli jsme koupeny spatny odstin bile, i kdyz se pan v obchode dusoval, ze to je jediny bily lak a barva na auta, ktera existuje. Tak jsme to vysprejovali do ztracena a musim priznat, se ted ten nas domek na kolech vypada fakt dost dobre. Zitra mechanik - vycentrovani svetel a nandani novych pneu, ktere jsme sehnali fakt v top stavu z druhe ruky za 90$ - a hura na druhy pokus o WOF. Tu jednu prasklinku od sterku na celnim skle nam zadelal sklenar za 95$, raketa za asi 15 minut prace, ale sami si to neudelame... nicmene dve obri diry po kaminich nalevo tam nechal, ze pry nejsou ve vyhledu ridice, takze se na WOF nemusi opravovat. Tak jaky tohleto ma smysl prosim vas. No nestezuju si, za kazdy dalsi bychom byvali zaplatili asi dalsi stovku. Nicmene se vsim jsme se zatim vesli do 400$, coz bylo lepsi nez jsem cekala. Motor je v nejlepsi kondici (nastesti), tak me trochu prudi ze musime resit v podstate kosmeticky veci a vyhovet regulacim, ale holt co se da delat. Vsude je to stejny.

8. října 2019


 

Novy prirustek do rodiny! Usmalo se na me dnes stesti na blesaku. Jsem zvedava, kolik tech fotaku ze Zelandu budeme odvazet, tohle je uz treti pristroj, co jsem tu zakoupila......

Největší radost!

6. října 2019

 



O tom, jak jsem dala výpověď po čtyřech dnech.

No to je zase historka, to se pobavite.

Jak z blogu vite, minule dva tydny jsem pracovala za par drobnych na sberu narcisu. Nestezuju si, byla jsem tam jen par hodin denne, takze byl ten vydelek asi i odpovidajici. Bylo pro me uz od zari tezke najit neco, co by se nejak vyrazne nekrylo s Tomasovo praci (ktera je 7-17) a nebo by nebylo odsud nejak moc daleko. Kdyz se tedy objevil sber kytek primo v te vesnici, kde pracuje Tomas, byla jsem za to fakt rada. Nicmene sber narcisu po 2 tydnech skoncil a pan farmar me mel docela rad a rekl mi, ze jsem se mu osvedcila, ze sbiram rychleji nez ostatni a ze by byl rad, kdybych pak u nej sbirala jeste nejakou dalsi kytku, ale ze je mezi nimi ted mezera. Ma pry ale kamarada, ktery ted nekoho shani na cca tyden, tak jestli bych o to nemela zajem. Pry se jedna o praci na vinici. Rekla jsem si, ok, proc ne. Sama sobe jsem jeste gratulovala, jak to nakonec dobre vyslo a ze taky neco malo prihodim do spolecne kasicky, mezitim co Tom maka den co den na stavbe.

Uz kdyz jsem se tam jela to odpoledne predstavit, tak se mi ten chlap fakt nezdal. Prisel mi opilej, kazdy oko mu slo jinam a pomalu jsem mu nerozumnela ani slovo a prisel mi takovej hrubej. Rikala jsem si, ze ma treba jen blbej den a ze mozna uvnitr vinoteky neco slavi (na prijezdovce byla cedule, ze zrovna probiha wine tasting), a i kdyby ne, jeden tejden to tam s nim prece preziju. Jo, on ten prvni dojem fakt neni spatna vec. Myslim, ze se v tom nase podvedomi nemyli, a vzdycky se alespon u me pak ukazalo, ze je ten clovek uplne presne takovy, jaky z nej byl muj prvni dojem.

Nicmene zacala jsem tedy tohle pondeli. Byla to takova mensi az stredne velka vinice a nekolik poli s oveckama okolo. Smlouvu jsem samozrejme zadnou nepodepisovala, jen IRD form, ale to jsem pochopila, ze je u farmaru ve fakt hodne ruralnich oblastech uplna normalka. U tech narcisu to bylo take tak, a nastesti penize pak na ucet dorazily (jeste cekam na zaplaceni 1 dne, ale to by melo dorazit az zitra). Samozreme se mi to tak ale nelibi, protoze kdyz na to prijde, nemate proste nic v ruce. K mymu nestesti jsem navic pracovala cely den jen s nim. V zivote jsem nezazila tak arogantniho cloveka, nikdy fakt. A to si myslim, ze jsem vsude po firmach, kam jsme zavitali na audit, nebo pri byvale praci recepcni, nebo celkove i jen v Praze, videla fakt dost, ale tohle byl uplne novy level. V zivote me nikdo tolikrat behem jednoho dne neurazil. Mela jsem fakt velky problem mu rozumet, protoze to byl starej dedek a neco si vzdycky brblal pod vousy a k jeho prekvapeni fakt nevim, jak se jmenujou vsechny nastroje na farme, kdyz jsem na ni nikdy nepracovala. Fakt to nevim ani v cestine, natoz pak anglicky. Porad na me teda kvuli necemu rval, protoze jsem casto vubec nechapala, co chce. Byla jsem tam takova princeznicka na vsechno, co bylo zrovna treba udelat, takze na me furt rval nejaky dalsi instrukce tou svoji hatmatilkou a rozciloval se, ze mu nerozumim.... "do you understand?" arogantnim tonem za kazdou vetou. "Fuck" a "shit" byly v jeho slovniku fakt v uplne kazdy vete. Vsechno bylo "fucked up" a "a piece of shit". Boze, co fakt jako nechapu je, proc nekdo takovy zamestnava cizince, to proste muze cekat, ze mu nebudu vsechno rozumet a nemusi hned na me rvat, ze jsem blba. Stacilo by treba jen mluvit krapet pomalejs a srozumitelnejs. Jine zamestnance nema, pry "honey, labour costs too much money in this country, you know". Porad me oslovoval "honey", nebo proste jen "girl", jmenem ani jednou, a nejlepsi bylo "good girl", jak na psa. Ty jo, kdyz to tu tak pisu, fakt mi mrzi, ze jsem tam ze sebe nechala delat blbce cely 4 dny. Uz ten prvni den jsem se mela otocit na podpatku a vypadnout.

Prvni den jsem si vyslechla krasny veci. Jak je nase generace totalne "fucked up" samozrejme, jak umime jenom zirat do telefonu, jak nevime nic o "sustainability" a co to znamena prace. Vest s nim diskuzi? Nemozny. Vubec o me nic nevedel, vubec nevedel, ze se treba o udrzitelnost taky zajimam, chytry telefony nesnasim, nebo kde jsem uz musela fakt dost tvrde v minulosti pracovat. Nepustil me ke slovu, vsechno vedel nejlip a ja jsem pro nej byla hovinko bez nazoru, "girl you know nothing, nothing!... I run ten world, you just watch it" (v tu chvili jsem chtela protestovat).. "no, no, no! LISTEN! I run the world, you just watch it......Do you understand?" Ty vole, nejvic na pest clovek, co jsem fakt poznala. Fakt jsem v zivote nepotkala vic arogantniho cloveka. Myslim, ze spoustu toho, co jsem si vyslechla, si budu pamatovat jeste dlouho. Koukala jsem dnes na recenze na google - mimochodem, jmenuje se to tam Straight 8 estate (nenechte se tam zamestnat, pokud se mate radi!) - a zrovna pred dvema tydny tam pribyla dost negativni recenze od nejake cizinky, ktera pro ne taky chvili pracovala. Tak jsem nebyla jedina, kdo si tim ocistcem prosel. Rozhodne nejhorsi zamestnanecka zkusenost ze Zelandu (a fakt doufam, ze to uz nic neprebyje).

Hodne casto na me rval "no!", tim nejhnusnejsim tonem, kdyz jsem nahodou zacala neco delat trochu jinak, nez jak si to chlapec presne predstavoval. To jsem vzdycky nadskocila, ze co zase. Jak na psa. Dneska na me rano rval, jakto ze jako neco zase anglicky nevim, a kdyz videl muj uz fakt dost nastvanej vyraz, tak odesel se slovy "fuck, why do I even bother". Pak s nekym telefonoval, a rikal tam prede mnou (asi si myslel, ze nerozumim, protoze prece neumim vubec anglicky), jak ma ted chudacek problem s personalem, s tim najit nekoho, kdo by alespon neco trochu umel... Pobavil me, kdyz mi rekl, ze o nem lidi rikaji, ze je hrozne "grumpy", ale ze je vlastne hrozne "kind" a ze ho lidi jen nechapou. Hochu, "kindness" si fakt predstavuju jinak. Vuci me totalni nerespekt, nenechal me nikdy ani vyjadrit vlastni nazor na ty s prominutim sra*ky, ktery do me celej den nalejval.

Prvni vecer jsem jeste rozdejchala s vinem a v devet vecer se tomu uz smala. Druhej den uz byl horsi, dostala jsem rano motyku a celej den jsem kopala diry na baby plants. Kupodivu ne dostatecne rychle, kdyz jsem holka, byla to pro me dost fyzicky narocna prace, a ten vecer jsem probrecela. Pripadala jsem si jako blbec, co neumi vubec anglicky, pritom je to ale fakt blbost - do ted jsem s tim nikde nikdy nemela problem. Ale panovo nekolika hodinova denni masirka, kdy na me akorat furt rval, prokazala svy. Treti vecer probehl stejne jako druhej a Tomas se tak nastval, zakazal mi tam uz chodit a uz mu tam chtel volat a rict si s nim svoje. Musela jsem pred nim schovat vizitku, aby to fakt neudelal. Prece jen bych rada ve finale videla tu vyplatu.

A ctvrtej den, dnes, jsem odesla po prvni hodine. A co byla posledni kapka? Nejen ze na me rano zase rval, a privitalo me fuck a shit (jako kazdy rano) z garaze, kde neco opravoval, posledni kapkou bylo, kdyz prede mnou zabil miminka kralicku, kdyz jsme vezli vylozit truck naplneny orezanymi vetvemi nekde na druhou stranu jejich poli. Chapu, ze pro farmare je to problem, ale vsechno jde udelat nejak jinak, a tohle byla cira radost ze zabijeni v jeho ocich, a samozrejme se to neobeslo bez sprostyho nadavani. Ten obraz budu mit jeste dlouho pred ocima. Nechala jsem se jeste dovezt pres pozemky zpatky k vinotece, cestou jsme se samozrejme pohadali o veganstvi (ale cloveku jeho razeni fakt nema smysl cokoliv vysvetlovat... pry je to vsechno bullshit a nenechal me dokoncit vetu), a hned jak jsem vylezla z auta tak jsem se otocila na podpatku a rekla jsem mu, se to nemam zapotrebi a ze koncim. Samozrejme to okomentoval dalsima sprostyma slovama. Klepala jsem se vzteky, az mi vubec neslo nastartovat auto, a samozrejme jsem se tam pak pul hodiny nemotorne otacela, nekde na jejich prijezdovce se spustily slzy.

Do ted me mrzi, ze jsem neodesla uz prvni den, protoze se mnou zachazel fakt jak s hovnem. Myslim, ze z tohohle traumatu se zas budu par patku vzpamatovavat. Nevim, proc lidi, co nemaji radi cizince, je vubec zamestnavaji. (Nejspis proto, ze za tu minimalku by jim tam tohle nikdo mistni netrpel.)

No a mezitim teda u Tomase na stavbe se nestiha, takze ted pracuji sedm dni v tydnu 10ti hodinovky. Za nedeli meli dostat zaplaceno 1.5x, tak jsem zvedava jestli to tak bude, protoze Brazilcum uz vyplata prisla a nebylo to tak, i kdyz to tak bylo predem domluvene. Kazdopadne jestli to bude spatne vyplacene i pro Tomase (ma jinou agenturu), tak si udelame hezky volny vikend, a at se na stavbe treba zblazni, vid. Nemeli jsme volny vikend od sprna.

Na Zelandu fakt nebehaj jen jednorozci a nejsou tu jen krasny vodopady. Obcas je to tu fakt pekne na hovno. (Vypsat se z toho, ale fakt pomohlo!)

Omlouvam se za svuj slovnik v tomhle prispevku, asi jsem to chytla od toho grumpy maniaka :)

5. října 2019

Journey, not the destination.

Vypada to, ze domu poletime pres Thajsko, coz je naprosta parada! A pres Australii samozrejme, tu by byla z NZ podle me skoda vynechat. Obe dve zeme by na poradny prozkoumani chtely tak minimalne mesic, Australie urcite i vic. Nas cil je smrsknout je obe do jednoho mesice cestovani. (A dva mesice predtim na NZ pracovat, co to jde, aby to tak mohlo byt.) Jsem z toho nadsena, nakupovani letenek patri mezi moje nejoblibenejsi nakupy, tak jsem hned mela touhu to vykricet do sveta! Thajsko je cestovatelsky sen asi kazdeho, a Australie je muj maly osobni sen uz od mych teen let, kdy mi nad posteli nekolik let visel plakat s mapou Australie a ten sen mi prisel tak neskutecne vzdaleny. Zivot je strasne fajn v tom, ze si s nim muzeme udelat, co chceme, a pomalilinku nam dava presne to, co si od nej prejeme. Australie byla muj puvodni sen, na ktery jsem na nekolik let uplne zapomnela, ale nekde tam vzadu byl porad ulozeny, a ja si ji do zivota pritahla skrze Zeland. Stejne tak jako v roce 2014 jsem si skrz tri mesicni praci v Arkansasu pritahla do zivota moje vysnene San Francisco. I kdyz jen na par dni, je skvely stat na mistech, o kterych jste do te doby jen snili a vidali je jen na strankach cestovatelskych casopisu a blogu. Ono je treba i fajn, ze nemame vsechno, co bychom chteli, hned a ze si na to musime pockat. Prave v tom mezicase se deje to nejdulezitejsi - zijeme, rosteme, ucime se.

Obcas mi nekdo napise, jak je mozne, ze tak hodne cestuji. Lidi si mysli, ze jsem asi strasne bohata a nemusim myslet na budoucnost. A pravda je, ze cestuji (a vzdycky jsem cestovala) s hodne malem, asi byste se i divili s jak malem jsem schopna odletet na druhou stranu sveta. Na cestach se umim uskromnit a planovanim travim pomerne hodne casu, abych pak nemusela na posledni chvili koupit neco predrazeneho. Nevadi mi bydlet po levnejsich typech ubytovani, po kempech a podobne. Prijde mi, ze je to uplne jedno. To dane misto uvidim tak jako tak, at bydlim v hostelu nebo v hotelu. Taky je to vzdycky neco za neco a mezitim co ja cestuji, tak ostatni jsou treba o krok blize k hypotece a vysnenemu bydleni, zakladaji rodinu, buduji karieru. A ja s timhle vsim budu muset po navratu domu zacinat znovu od nuly a prala bych si naopak treba mit to, co ted maji oni. A oni by naopak menili se mnou. Je asi fajn najit si v sobe takove to stesti a udelat si ten svuj maly koutek sveta, to co pro me v tu chvili znamena svet, pro sebe tou nejhezci verzi. To je podle me klic ke stesti. Chytre zachazet s tim, co mame prave ted. A je fakt jedno, kde na svete clovek je, stesti si nosime v sobe.

4. října 2019


 

That fabulous van life in New Zealand.....when it rains all days. People think we are traveling and exploring something every day but in fact most days it is just this. Sitting in the car for hours, covered in blankets, reading books and warming up from a travel mug filled with coffee. This is what we do very very often. I still don't know if this is a lost time or not. I am sure I didn't finish as many books in the last years as I did in the van and I feel so enriched. Zealand learned me to read again, so grateful.

3. října 2019



 

This.

2. října 2019

 Zari / rijen.

S odstehovanim se z house sittingu se zase konecne zacalo neco dit. Tomas se bude smat, az si tuhle vetu precte, protoze ono se po pravde porad neco deje, jen ja mam obcas stavy, ze mi prijde, ze se veci neposouvaji dostatecne rychle. Tak Tomas me vzdycky musi uzemnit. Ja jsem v nasem vztahu rozhodne ta, co lita hlavou v oblacich a porad neco vymysli, a on je ten realista. Co tvrdi, je ale pravda. Vzdycky, kdyz se ohlidnu za predeslym mesicem, tak si rikam "ty brdo, tolik veci se zas stalo!" Od potratu je to vlastne jen neco pres tri mesice.

Konecne jsem se probrala ze zimniho spanku a z te divne letargie posledniho ctvrtleti. Zimu v aute na Zelandu uz fakt nikdy! Dovolim si jeste posledni zminku o pocasi, a pak slibuju, ze uz o tom nikdy nebudu mluvit (zvlast tady na blogu jsem si na nej uz stezovala az az). Nektere noci je porad jeste k nule, cely dny prsi a je treba jen 10°C (fakt sen, kdyz mrznete zabaleni v dece den co den ve svoji dodavce), jine je treba 17° a v noci tech 10° - a jak rikal Tomasuv Brazilec z prace, co uz tu zije roky - je dobre, ze jsem si uz na to zvykla, protoze, krome ledna, kdy se pry trochu otepli, to tu tak bude po zbytek roku. A ja uz na to prestanu nadavat. Od ted.

Celkove mi mrzi, ze si tu na blogu dost casto stezuju. Ono je na ceste samozrejme i spousta krasnych momentu, a i kdyz se snazim blog psat vyvazene, tak mam stejne sklony si tu asi vic stezovat, nez sdilet to dobre. Je ale fakt, ze nektere dny jsou proste uplne na pi* a vy si jen rikate "boze, co jeste!". Ale kde nejsou, ze, a vina Zelandu to asi uplne nebude.

V podstate hned po sdileni minuleho "postezovaciho prispevku" jsem si nasla praci. Tentokrat na facebooku - z nejvetsi zoufalosti. Neco pres tyden ted sbiram narcisy na kvetinove farme. Je to mizerne zaplacene - 2.50$ za 50 svazanych kytek - ale bylo to fakt z nouze, a v podstate mi to dost vyhovuje. Je to kousicek od Tomasovo prace a kousek od naseho kempu, muzu tam byt kolik hodin chci (jsem stejne placena od nasbiranych kusu), delat si prestavky, jak se mi zlibi, a co je uplne nejlepsi - muzu u toho poslouchat podcasty. Strasne lidi mi rikalo, se na Zelandu pri praci furt neco poslouchali. Ja teda zatim nemela praci, kde by sluchatka byly povoleny, takze si to ted naramme uzivam. Uz mam za sebou skoro vsechny epizody Earth to us, muj oblibeny podcast resici vetsinou temata udrzitelnosti, vzdelavani, veganstvi, minimalismu, zero waste a hlavne je plny rozhovoru se zajimavymi zenami, ktere treba v takovych oborech podnikaji. Ted se chystam na podcast od Elizabeth Gilbert, na ktery se hodne tesim, protoze jako autorku ji miluju.

Zadny extra super prijem z toho neni, kasu porad drzi Tomas, ale je to pro me v podstate idealni, protoze muzu sbirat behem jeho pracovni doby a pak ho jet v klidu vyzvednout.

Ja a auto. Musim rict, ze uz se fakt kamosime. A uz se kamosim i s rychlosti 5, takze vsude na okreskach neblokuju dopravu, jako predtim. Rychly jizdy ale nemam rada a nikdy jsem nemela, ale driv jsem jezdila fakt pomalinku. Uz z rizeni vubec nejsem nervozni. Chybela mi proste jen praxe. Z ceho ale jsem nervozni je fakt, ze v Cechach se jezdi napravo. To bude jako zacinat zase od zacatku.

Jak jsem psala, ze jsme neprosli WOFkou, tak dalsi proces je, ze mame 28 dni na opravu a musime na Wof pak znovu. Asi nejdrazsi oprava budou ryhy na celnim skle. Sami jsme o vikendu zacali pracovat na odstranovani rezi, cimz usetrime nekolik set dolaru. Takze jsme nakoupili nejaky rust killer a lak a po vecerech smirglujeme. Vzali jsme to od podlahy a odstranili ho vsude, ne jen na mistech, ktera pri Wof byla problem. Bude to urcite vyhoda pri prodeji. Jde to ztuha, ale o dalsim vikendu to snad uz bude hotove. Taky jsme o vikendu byly v obchode "pick a part" - proste vrakoviste, kam muzete prijit s vlastnim naradim a za urcity poplatek si vymontovat jakoukoliv soucastku potrebujete z jakeho auta chcete - z toho jsem mela zazitek. Jo a dobra zprava, retizek mi ve zlatnictvi opravi. Takze vse dobre dopadlo.

Proc jsem ale na zacatku psala, ze se veci konecne zacaly hybat! Zacali jsme konecne planovat roadtrip po Jiznim ostrove, rozpocet na nase dalsi cesty, letenky domu a tak a veci uz zacaly konecne nabirat realnych rozmeru. Nemuzu se dockat! Konecne bude zase zajimavy obsah na blog. Dnes nepridam asi ani fotku, protoze proste zadne z posledni doby nemam. Jen jsem chtela dat vedet, co a jak, protoze mi prislo, ze od posledniho prispevku se toho zas hodne zmenilo. Clovek musi byt vazne vytlaceny ze svoji komfortni zony (rozumej teplo gauce v nasem house sittingu), aby se svym zivotem zacal neco delat. Wuhuu! Roadtrip starts in one month - whaaaat <3