27. prosince 2022

O perfektním Štědrém dni.

V prosinci jsme byli hodně rozlítaní. Nečekala jsem to, ale nenašla jsem si chvilku, aby tu cokoliv přibylo. Vzhledem k tomu, že blog je jen můj koníček a píšu jen ve chvílích, kdy je chuť a čas, se nenutím psát po nocích, jen aby tu byl obsah. Trochu mě to mrzelo, protože by bylo o čem psát, ale co se dá dělat. Po svátcích každoročně opadne všechen stres a shon, a tak tu teď sedmadvacátýho sedím se svým druhým kafem a mám chuť se podělit o naše Vánoce. Třeba se zasmějete.

Štědrý den (Jonáškův první!) jsem chtěla mít perfektní. A tak jsem samozřejmě byla jako každá ženská trochu furie. Tomáš ho taky chtěl mít perfektní, ale svým způsobem, takže se chtě nechtě vytvořilo pár třecích ploch. Zatímco pro mě perfektní Štědrý den znamenal mít vše předem poklizené, navařené, napečené - hlavně nic nesmělo chybět, i když máme doma batole. Zároveň jsem chtěla stihnout procházku do lesa, jít v půl čtvrtý na verzi "půlnoční" u nás v kostele, po pár dnech se zase trochu upravit, udělat si vlasy, užívat si miminka a udělat spoustu fotek na film. Tomáš si naproti tomu tu vánoční pohodu naordinoval už 23., kdy já zběsile lítala po celým bytě a byla tak na vše sama. Podle jeho filozofie platí, že co se nestihne, se nestihne, a co nebude hotový, to prostě nebude, hlavně když bude na Štědrý den klídek a pohoda na gauči. Hlavně jemu nevadí, když nebudou fotky, a tady je naše hlavní třecí plocha, hned po subjektivním názoru na to, co znamená uklizený byt na vánoce. (Nebudeme tady teď polemizovat o tom, čí přístup je lepší, jo?!) 

Abych došla k jádru pudla, před příchodem Ježíška (což bylo asi v sedm večer, i když jsme chtěli vše dělat dřív než normálně, ale nestihlo se - btw Jonášek chodí normálně spát nejdýl v sedm), se Jonášek po** a začal vyvádět, že chce jít spát. Zatímco já se o něj starala, Tomáš někam zmizel, a když jsem pak zjistila, že není mezitím ani uklizeno ze stolu, a pod stromkem leží 3 dárky, jejichž přesun na místo evidentně trval půl hodiny, trochu jsem vylítla. Nicméně jsme to Jonáškovi nechtěli kazit, zatnuli zuby nad v tu chvíli naším skvěle fungujícím harmonickým vztahem, zazvonili na zvoneček a šli s Jonáškem pod stromeček. Cvakli jsme na mobil rychle 2 mizerný fotky, na kterých ani nejsme všichni, a za dalších deset minut rozbalování Jonáškovo dárků, který jsme se snažili co nejvíc uspíšit, se rozbrečel už tak, že nešel utišit a museli jsme ho jít hned uložit. Vlastní dárky jsme nerozbalili, Tomáš usnul na gauči po prvních deseti minutách Sám doma a já tam zůstala uražená sama s rozpitým vínem, rozkoukaným filmem, nerozbalenýma dárkama a perfektním večerem. Ne vždycky se to úplně povede. Naštěstí je tady horká sprcha, kde se člověk může vybrečet a zbytek noci, kdy může v posteli přemýšlet nad rozvodem. 

Moc se mi líbila věta od Janiny Cukrfree v její poslední epizodě podcastu s manželem, kde mu říkala: "ty se se mnou nechceš rozvést, ale já se s tebou rozvádím každý týden". Tak nějak tomu teď s miminkem rozumím. Musím říct, že na mateřství je pro mě nejtěžší se odevzdat přítomnýmu okamžiku a přijímat věci tak, jak přicházejí. Neumím nechat věci plynout a žít stylem "co bude, to bude". Bude to asi tím, že jsem si už prožila pár ran, který ze dne na den ovlivnily, kam se bude můj život ubírat, a mám tak čím dál tím větší potřebu věci co nejvíc kontrolovat. Každopádně si mě Tomáš vzal "v nemoci, i ve zdraví", a perfekcionismus je evidentně moje nemoc. Jóga mi s tímhle ještě úplně nepomohla, ale ani nechci vědět, jaká bych teď byla, kdybych se jí nevěnovala. Protože věřím, že alespoň trochu mi mysl po ránu zklidní. Jenže aby to mělo ten správný efekt, to bych na ni musela mít klid. Ono už bohužel nemám ani těch svých ranních deset minut, kdy bych nemusela video 5x zastavit, a neběžet za dítětem, které se už už natahuje po krbu/ zásuvce/ váze. Ale tohle povídání si nechám zase na příště.

23. prosince 2022


Moje DIY vánoční přáníčko 2022 ♥