Pages

30. listopadu 2019

Hollyford trek, den 2

 







Sobota.

Noc mi krapet zneprijemnila mys, ktera mi probehla skrz vlasy a to me v naprosty tme krapet vydesilo, takze jsem vzburcovala Tomase a oba jsme pak dlouho nemohli usnout. V noci taky zacalo prset. A neprestalo dalsi cely den.

Asi prvni tri hodiny jsme poctive obchazeli veskery baziny a obri louze, jak to jen slo, ale potom uz byly ty boty i pres veskerou snahu mokry skrz naskrz, tak jsme s nima prochazeli vsechno. I reku s vodou do pul lytek. V podstate jsme cely den sli bud vodou nebo bahnem nebo jsme prelejzali skaly nebo popadany stromy a brodili se dzungli nasaklou vodou. A porad hezky nahoru a dolu. Jestli jsem vcera psala o tom, ze jsme neco prelejzali, tak tady to nabralo uplne jine grady prelejzani. Obcas to bylo fakt brodeni dzungli a milionem lian zpatky na stezku, pres kterou byly popadane obri stromy. Docela zoufalstvi a v tom desti celkem nic moc den. Vsechno bylo neskutecne kluzky, tak jsme se pohybovali snecim tempem. Cely dnesni usek, ktery mel byt 5 hodin, jsme sli 9. Dnesnimu a zitrejsimu useku se rika Demon trail a musim rict, ze dostal sveho jmena. Taky jsme museli zdolat prvni 3 three-wire-bridge, ktery jsou podle me dost nebezpecny. Hned ten prvni byl pekne dlouhej a pekne vysoko nad rozbourenou rekou. To vse samozrejme s 15kg krosnou na zadech a bez jakyhokoliv jisteni. Uprimne jsem se vzdycky malem pokadila strachy. Nejhorsi bylo vzdycku vyhoupnout se na nej.. Ke konci dne jsem uz fakt ani neverila, ze ten dalsi hut vubec existuje.... po dlouhych 9h nejnarocnejsiho dne na treku, co jsem kdy zazila, jsme k nemu ale konecne dosli. Privitalo nas teplo krbu a plna chata, docela prekvapeni. Anglican, ktery prijel na pankraftu, Australanka, ktera nas predesla na treku behem dne z jineho hutu a skupina tri Australanu a jedne Australanky, kteri tam stravili uz predchozi noc, protoze si holka predevcirem poranila kotnik, tak si dali jednodenni pauzu. Nas Amik tam nebyl, takze se asi i pres vysokou vodu dostal do hutu na ostrove, kam mel puvodne namireno.

Dalsi prekvapeni bylo, ze mi i pres plastenku pres krosnu nateklo do spacaku. Hned ho cpu pred krb na stolicku a snazim se nerozbrecet. Jedine na co se cely den v te zime a neustalem mokru tesim je zachumlat se sucha do teplyho spacaku.... nastesti je tam takovy zar, ze je po pul hodine suchej. Tlumim celodenni bolest hlavy Paralenem. Ruce uz ani nezvednu nad ramena a na pravy klicni kosti se mi rysuje pekna boule. Varime si prvni dnesni poradny jidlo. Kvuli sandflies a desti jsme na obed v podstate nemohli zastavit. Boty a vse vesime ke krbu a modlime se.... prosim, at neni zitrejsi etapa tak strasna, jako ta dnesni. Tomas to chce otocit, ale vymlouvam mu to, protoze uz jsme prece prekonali tolik a uz jsme skoro v pulce.

Vyhled z hutu primo na jezero a hory v mlze naproti je alespon drobnou naplasti na nase utrapy.

Tomas mi jeste pred spanim stiha rict, ze v kuchyni zahlidl mys. Nevim, jak je to mozny, ale prsi cim dal tim vic. Vyprava ven na zachod je v podstate cestou do sprchy...

29. listopadu 2019

Hollyford trek, den 1

 









Patek.

Po vyfoceni se u cedule na pocatku treku, schovani notebooku a fotaku do tajny skryse a rozlouceni se s autem, jsme v 10.30 konecne vyrazili. Cas nic moc. Doufala jsem, ze vyjdeme alespon do desiti. Xkrat jsme vse kontrolovali a vubec, baleni na trek na sest dni bylo pro nas oba novou zalezitosti. Prvni desticek prisel uz behem baleni, samozrejme v momente, kdy bylo vse roztahane po zemi kolem auta. Neni to ale zadne prekvapko, jsme totiz na jednom z mist s nejvice srazkami na zemi. Rocne v narodnim parku Milford Sound spadne asi 8 metru na cm.

O Hollyfordu jsme si nacetli dost a vedeli jsme, ze za neprizne pocasi nas muze cekat i brodeni rek az po pas. Ze ale budeme boty sundavat uz po pul hodine cesty nas hodne prekvapilo. Dnesek mel byt totiz dnem s nejlehcim terenem. Nastesti slo ale jen o tenhle jeden usek, kde se vylevala reka na stezku v delce asi 20 metru a vodu jsme meli jen nad kotniky. Po ceste byla ale dal vetsina ricek nizka, coz nas uklidnilo, ze evidentne asi neprsi na mistni pomery moc. Mrholilo ale uplne cely den.

Uzivali jsme si visute mosty, kterych bylo na trase fakt hodne, vcetne toho nejdelsiho novozelandskeho. Samozrejme se na nem fotime:) jednou jsme reku prelejzali po kmenu stromu, jednou jsme pro zmenu prelejzali cerstve napadany stromy na stezce, jinak byl ale profil trasy vicemene ok a vyhledy dechberouci. Voda v rece pod nami tak nadherne modra a pruzracna, ze bych se ji vubec nebala pit. Ani uz nevim, kolik jsme videli vodopadu. Minimalne tri nad pet metru. Minuli jsme Hidden Falls Hut, kde jsme si na terase tise a v pritomnosti desitek sandflies snedli obed. Chatu okupovala parta ctyr myslivcu a uplne se netvarili, ze by nas chteli pustit ke stolu uvnitr. Uplne jsem uz zapomnela, jake to je jit 20 km. Prvni "co tohle bylo zas za napad" prislo asi ve tri odpoledne. Po hutu prislo vetsi stoupani a pak zas klesani... minuli jsme misto, kam nas v utery nejspis doveze jet boat. Tomas je na tom postupem casu docela spatne a vahame, jestli vubec dalsi den pokracovat, vzhledem k jeho zdravotnim problemum. Jit takovy trek s ulcerozni kolitidou neni zadny med. Uvidime dalsi den rano. Cesta k hutu se po case teda zda nekonecna uz i me, a zastavujeme cim dal casteji. Konecne, v pul sedmy vidime roh terasy z brehu jezera - nejkrasnejsi pohled, jaky si tramp v podvecer muze predstavit. V hutu je jeden jediny American Tod - sympatak z Montany, ktery si zrovna z lian z lesa sije popruh na batoh a na stole ma rozectenou meditacni knizku. Vyhled na zamlzene jezero je skvostnou perlickou ke konci dne. Kdyz si chci po hodinovem sloficku jit ven vycistit zuby, malem nemuzu dojit ke dverim. Klouby trpi, nejsem zvykla na takovou zatez. Nejhur jsou na tom kycle a ramena. Snad to bude rano lepsi.

K veceru prsi cim dal tim vic. Caj z ohne je spis vlaznej nez horkej. Je mi strasna zima.

24. listopadu 2019

23. listopadu 2019

22. listopadu 2019

Dunedin









 

18. listopadu 2019

16. listopadu 2019

Lake Tekapo & Pukaki











 Lake Tekapo, Lake Pukaki, Church of the Good Shepherd