Sobota.
Noc mi krapet zneprijemnila mys, ktera mi probehla skrz vlasy a to me v naprosty tme krapet vydesilo, takze jsem vzburcovala Tomase a oba jsme pak dlouho nemohli usnout. V noci taky zacalo prset. A neprestalo dalsi cely den.
Asi prvni tri hodiny jsme poctive obchazeli veskery baziny a obri louze, jak to jen slo, ale potom uz byly ty boty i pres veskerou snahu mokry skrz naskrz, tak jsme s nima prochazeli vsechno. I reku s vodou do pul lytek. V podstate jsme cely den sli bud vodou nebo bahnem nebo jsme prelejzali skaly nebo popadany stromy a brodili se dzungli nasaklou vodou. A porad hezky nahoru a dolu. Jestli jsem vcera psala o tom, ze jsme neco prelejzali, tak tady to nabralo uplne jine grady prelejzani. Obcas to bylo fakt brodeni dzungli a milionem lian zpatky na stezku, pres kterou byly popadane obri stromy. Docela zoufalstvi a v tom desti celkem nic moc den. Vsechno bylo neskutecne kluzky, tak jsme se pohybovali snecim tempem. Cely dnesni usek, ktery mel byt 5 hodin, jsme sli 9. Dnesnimu a zitrejsimu useku se rika Demon trail a musim rict, ze dostal sveho jmena. Taky jsme museli zdolat prvni 3 three-wire-bridge, ktery jsou podle me dost nebezpecny. Hned ten prvni byl pekne dlouhej a pekne vysoko nad rozbourenou rekou. To vse samozrejme s 15kg krosnou na zadech a bez jakyhokoliv jisteni. Uprimne jsem se vzdycky malem pokadila strachy. Nejhorsi bylo vzdycku vyhoupnout se na nej.. Ke konci dne jsem uz fakt ani neverila, ze ten dalsi hut vubec existuje.... po dlouhych 9h nejnarocnejsiho dne na treku, co jsem kdy zazila, jsme k nemu ale konecne dosli. Privitalo nas teplo krbu a plna chata, docela prekvapeni. Anglican, ktery prijel na pankraftu, Australanka, ktera nas predesla na treku behem dne z jineho hutu a skupina tri Australanu a jedne Australanky, kteri tam stravili uz predchozi noc, protoze si holka predevcirem poranila kotnik, tak si dali jednodenni pauzu. Nas Amik tam nebyl, takze se asi i pres vysokou vodu dostal do hutu na ostrove, kam mel puvodne namireno.
Dalsi prekvapeni bylo, ze mi i pres plastenku pres krosnu nateklo do spacaku. Hned ho cpu pred krb na stolicku a snazim se nerozbrecet. Jedine na co se cely den v te zime a neustalem mokru tesim je zachumlat se sucha do teplyho spacaku.... nastesti je tam takovy zar, ze je po pul hodine suchej. Tlumim celodenni bolest hlavy Paralenem. Ruce uz ani nezvednu nad ramena a na pravy klicni kosti se mi rysuje pekna boule. Varime si prvni dnesni poradny jidlo. Kvuli sandflies a desti jsme na obed v podstate nemohli zastavit. Boty a vse vesime ke krbu a modlime se.... prosim, at neni zitrejsi etapa tak strasna, jako ta dnesni. Tomas to chce otocit, ale vymlouvam mu to, protoze uz jsme prece prekonali tolik a uz jsme skoro v pulce.
Vyhled z hutu primo na jezero a hory v mlze naproti je alespon drobnou naplasti na nase utrapy.
Tomas mi jeste pred spanim stiha rict, ze v kuchyni zahlidl mys. Nevim, jak je to mozny, ale prsi cim dal tim vic. Vyprava ven na zachod je v podstate cestou do sprchy...
