30. dubna 2019

Redwoods and Whakarewarewa forest

Day off před pár dny, zachycený na manuál













28. dubna 2019

Comparison is the thief of joy. Be your true self and be honest to your purpose, and be prepared to work exceptionally hard.

On dream.

25. dubna 2019

https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/2791763-spis-mordor-nez-roklinka-novy-zeland-ma-obrovsky-environmentalni-problem-tvrdi-nova


Problem jmenem dobytek.

Musim bohuzel souhlasit, ze Novy Zeland neni raj na zemi - tedy pokud se neco rychle nezmeni, uz zanedlouho nebude. To, co po lidskem zasahu zatim zustava, je porad jeste dost krasne na to, aby sem nalakali spoustu turistu. Nekdy jsem ale bohuzel fakt hrozne zklamana, zklamana tim, ze mistni policie radsi resi campery, kteri nekde stoji treti noc, kdyz povolene jsou jen dve, misto aby resili vlastni lidi, kteri do prirody vypousti toxicke chemikalie a vyvazi odpady. Porad si budu stat za tim, ze camperi jsou tu tim nejmensim problemem a 99,9% si po sobe uklidi tak, ze ani nepoznate, ze na danem miste stravili noc. Tak, jak by to melo byt samozrejmosti. Od nekolika lidi jsem slysela, ze po nekolika mesicni praci na ruznych sadech meli zdravotni problemy. A kdyz jsem se zeptala naseho supervisora, jestli jsou na kiwi nejake chemikalie, rekl mi "yes, of course, heaps of them". Ztratila jsem veskere iluze a pracuji uz v rousce. Druhy supervisor zrovna resi s policii nejmenovanou benzinku, kterou vyfotil pri vypousteni olejoveho odpadu primo do more...

Chci timto prispevkem jen vyvazit ty "rajovite" fotky, ktere odsud tak casto pridavam. Ano, porad je to jeste raj a je tu na jednu stranu krasne. A ano, kazdy den jsme taky svedky toho, jak si mistni tento raj pomalu nici s vidinou vetsiho a rychlejsiho vydelku.

20. dubna 2019

Watch your thoughts, your thoughts become your words. Watch your words, your words become your actions. Watch your actions, your actions become who you are.

Unknown. 

12. dubna 2019

Duben. Vyndavame teplejsi vrstvy z krosen. Pozorujeme ty nejkrasnejsi zapady slunce. Bourky. Duhy. Potkavame zvirata, spoustu zvirat. Objevujeme tajny plaze. A ja to vse hodne fotim a jsem z toho stastna.













9. dubna 2019

 Our little party under the moon.






Duben zivota v aute

Takovej ten pocit, kdyz se po skoro 14 dnech osprchujete v horky sprse. Jako sprchu rozhodne nepocitam osplichnuti pod pitkem s pitnou vodou vedle tenisovych kurtu, otreni vlhkym rucnikem (v ty horsi dny) ci ledova sprcha na plazi (vezte ze v soucasnych dennich cca 15°C je to jen pro otrle a opravdu zoufale campery) - aneb vsechny variace "sprchy", ktere jsme si uz behem naseho freedom kempovani zvladli vyzkouset. Ani ohrata pocket shower neni to samy jako poradny proud TEPLY vody. Odmenili jsme se dnes po 6 dlouhych dnech na sadu timto pro nas uz luxusnim pozitkem, a obrima vegan pizzama, a zitra mame volny den. Jedine, co se mi chce delat, je nalozit se do horkych pramenu, jakychkoliv. Myslim, ze by to na tomhle ostrove nemel byt problem..

Musim rict, ze moje standardy se tu hodne zmensily. Jestli se moje vlasy opravdu musi dnes myt nebo je zitra jeste zakamufluju cepici, jestli je to tricko moc od prachu nebo si ho jeste muzu vzit, a nebo jestli ta miska je uz dost spinava na to, abych ji umyla. To vse s prichodem zimy. Technicky vlastne teprve podzimu! Ale real feel je jinde.. (To jsem zvedava, co budu rikat v zime.)

Myslim, ze za posledni dny jsme vyjedli auto, ze to jsem nevidela. Zbyva nam tu par brambor, kakao a hromada nezralych kiwi. Posledni vec, kterou v sest vecer, kdy uz je ted mimochodem tma, chcete cestou z prace resit, je nakup. Jsme vetsinou celi s prominutim totalne zas*ani ze sadu od vseho moznyho i nemoznyho (na farme, kde maji i zivocisnou vyrobu, vezte, ze je to tak), hladovi, a me osobne boli vzdycky cely telo a mam pocit, ze druhy den davam vypoved (jo, pak se z toho vzdycky vyspim a jdu do toho dalsi den zas). Tento tyden jsme pracovali pul hodiny autem od nejblizsiho supermarketu, tak jsme tedy alespon krasne vycistili nasi "lednici" = dva plastove boxy, jeden na zeleninu a druhy na vse ostatni.

Jsme v pulce nasi kiwi mise, sest tydnu za nami a jeste sest pred nami. Na vse se da zvyknout, a jak moc jsem tu praci ze zacatku nenavidela, uz ji mam i docela rada a den za dnem hezky odsejpa. Odmenou nam pak bude prodlouzeni viz o 3 mesice. A jsem moc zvedava na nasi dalsi praci, protoze tu uz bychom radi v oboru, ale pro backpackery je tohle nesmirne tezke, kdyz nemuzete prijmout permanent positions. Uvidime, kazdopadne pripadne vezmem cokoliv. Je to strasne zvlastni, jak vlastne nevime, co bude za par tydnu. Nekdy pomalu ani nevime, co bude zitra. Ale je to krasny byt takhle svobodni. V soucasnosti bych za nim nemenila.

Uz na sebe s Tomasem ani nestekame kvuli blbinam a tak hezky si tu koexistujeme... I kdyz me samozrejme obcas rozcili, kdyz vidim pohozeny ponozky vedle hrnce s jidlem, nebo jiny bordely, ale to se na tak malym prostoru stane snadno. Klicem ke klidnemu pohodovemu zivotu je pro me v soucasnosti uklizeny van. To a ciste vyprane pradlo! Neni nic lepsiho.

Tak abych to svoje zbrblani dnes nejak ukoncila, vazte si svych plne vybavenych domovu (porad jeste Vam zavidim mixery a toustovace) a budte stastni tady a ted. Uvedomuju si tu kazdy den, jak je dulezite si stesti vozit v sobe. Totiz, ze muzete sice odjet na druhou stranu zemekoule, ale pred sebou neutecete. To je asi nejdesivejsi zjisteni, ktere mi cestovani za ty roky dalo, a zaroven vyzva na sobe pracovat.

7. dubna 2019

 


Vcera jsme objevili tajne misto. Obrovska dlouha plaz bez lidi, s nadhernymi nemovitostmi v okoli (hned bych se stehovala snad do kazde z nich), a s praminkem cistounke vody vytekajicim primo na plaz. Jsme tu uz druhy den, chodime behat a cvicit do pisku, pak skocime do vln (to vite, misto sprchy) a rozmazlujem se samyma buddha bowls a dlouhym spankem. Mezitim se teda priznam ze dost mudruju, ze nemame praci a moc penez, a kam se presunem, abychom si je teda vydelali,... ale jinak je tu ted krasne.

Jak ja ty podzimy miluju.

5. dubna 2019



 

Myslim, ze Vas ted budu docela slusne zasobovat fotkama zapadu slunce a Mount Maunganui, protoze to je tady neco neskutecneho. Kazdy takovy vecer, kdy krapet vyjde pocasi, a my to stihneme zavcasu na plaz, mi to neda, a musim si cvaknout par fotek na pamatku. I kdyz je to porad ten stejny vyhled, ale pokazde zbarveny trosicku jinak. A proste bez fotky odejit nemuzu.

Predevcirem jsme opustili nase hnizdecko s bazenem, teplou sprchou, toustovacem, troubou - ta nam bude chybet asi uplne nejvic. To vite, pecena zelenina je holt pecena zelenina (a ta z panve ji nesaha ani po kotniky). Rozmazlovali jsme se tam neco okolo mesice, a protoze po pravde nase vyplaty na kiwi byly za prvni tydny tak zalostne, ze jsme se rozhodli zase bydlet po free kempech. Ono je to ve finale fakt skoro jedno - porad bydlime ve vlastnim aute, jen kazdou noc jinde - a budem o 200$ tydne bohatsi. Kdyz pominu ty usetrene penizky, zivot na ceste je stejnak mnohem zabavnejsi. Po praci se behem dvou minut rozhodnem, kam se jeste ten den podivame, a muzem pokazdy jinam, protoze si vsechen nas majetek vezem za zadkem, a nemusime se tak uz nikam vracet. Vse ma samozrejme svoje klady a zapory. Tahle dobrodruzna stranka zivota "on the road" je vykompenzovana drobnym nepohodlim - vyhlizenim zachodu kazdych par hodin (a nebo wifi), neustalym doplnovanim vody do tanku, cistenim zubu z hrnecku, a sprcha kazdy vecer opravdu neni samozrejmosti (a ne ze by se po xx hodinach prace na sadu nehodila, nerikam ze ne - ale v necem holt clovek musi ustoupit). Taky se nam uz hodne ochladilo - horska strediska uz na Zelandu hlasi prvni snih. Od tech jsme nastesti daleko, ale i tak uz u nas budou brzke ranni teploty okolo 5-10°C. Vyndali jsme prozatim druhou deku a jsme teda zvedavi, jak to bude dal, protoze zima teprve zacina. Vlastne Vam tenhle prispevek pisu zpod deky s rannim cajem, kdy se zrovna na prvnich slunecnich paprscich rozmrazuju a cekam, az slunicko nabere na sile - a ono nabere. Pres poledne se v praci v kratasech vetsinou pekne potime.

Kdyz uz jsem u te prace, vypada to, ze se nam konecne rozjela kiwi sezona. Sbirali jsme ted pet dni v kuse (a tesime se tak na nasi prvni normalni vyplatu... pozn.: tady vyplata chodi na ucet kazdy tyden) a troufam si rict, ze sezona uz snad fakt pofrci (a my si tak konecne zase budem schopni neco nasetrit na dalsi cestu). Za ten nejdelsi den -9 hodin- jsme ve skupine sesbirali sķoro 50 tun kiwi. To znamena kazdy neco okolo 2.5 tuny kiwi. Vzpomente si na nas az si ho budete v Cechach kupovat! Vzdycky ted, kdyz si kupuju ovoce a zeleninu, uz myslim na lidi, kteri to asi sesbirali a kdo vsechno byl fo toho zapojeny, nez jsem si ja vse mohla takhle pohodlne nakoupit. Jo, neni to spatny zkusit si v zivote ruzny profese. Clovek je pak mnohem chapavejsi a celkove ziska pekny rozhled, jak jednotlive veci fungujou.