Teplý vsrtvy jsme vyměnili za šaty až příliš rychle. Ráno už vstáváme do tmy. Déšť, déšť, déšť. Sem tam duha a procházky v mezírce na větru a sluníčku. Sousedi už mají všichni uklizený všechny záhony, naše zahrada je ale trochu pozadu. Vysadili jsme dva nové ovocné stromky. Živý plot a půlka trávníku čekají na posekání. Často nejde jinak než pozorovat tu práci, co se nám venku kupí, za okny, který bičuje další rychlej slejvák. Začala jsem po letní pauze zase pít čaje. Chřipka, která nás skolila v letošní sezóně dost brzo, zeliminovala mojí kávovou závislost. Jako vždycky. Jsme na jednom šálku denně a snad to tak nějakou dobu zůstane. Cvičím teď každé ráno jógu. Musím si kvůli tomu přivstat, a každej s malým dítětem ví, jak je každá minuta spánku drahá. Každý den 10-15 minut na podložce mezi šestou a sedmou ranní. Za tmy. Někdy se podaří následně i krátká meditace, a někdy zase ne. Nechávám to plynout, zatímco se venku rozednívá a všude je ještě ospalý ticho. Keře na zahradě už se pomalinku barví. Stejně tak krajina a les, když se poštěstí delší vycházka. Barevný listí mi dělá radost, hladí po duši. Zjištění letošního podzimu - s kočárkem se dá jít na houby! A nenasbírali jsme jich úplně málo. Pár večerů jsme strávili sušením a posloucháním podcastů. Před domem už mám na ozdobu dýně a na věšáčku v předsíni oblíbenej kostkovanej kabát a čepici. Hned vedle Jonáškovo boží mini bundičky, co jsem mu pořidila na chatu, kterou ale nestihl úplně unosit. Roste jako z vody. Včera hlásíme první zub. A taky probrečenou noc strávenou z časti v mojí a Tomášovo náruči. S podzimem a polívkama se mi vrátila velká chuť do vaření. A asi začnu zase trochu pracovat. Mám spoustu kreativních plánů, alespoň v hlavě. S větrem ofoukanýma tvářema a podzimním šatníkem se mi tak nějak vliva do žil nová míza. Let's see where this one brings us.
26. září 2022
Léto bylo krásný. Tak krásný, že mi bylo líto každé minuty u jakékoliv obrazovky. Dlouho jsme se zase neviděli. Mám se svým blogem takový problém - a vlastně i sama se sebou. Pořád ho nemůžu dostrkat do "finální" podoby, jak bych byla ráda, aby vypadal, co aby tam bylo, a ták. Jsem prostě perfekcionalistka. Poslední týdny jsem došla k hořkému zjištění, že nicnedělání mi nesvědčí. Pod pojmem nicnedělání v tomhle případě myslím život bez režimu/bez práce (tý, co směňujeme za peníze)/bez cíle.. Abychom si správně rozuměli - práce mám na mateřský až až, často od rána do večera řeším jen plenky a čistý prádlo. Ale zjistila jsem, že potřebuju mít zase něco, k čemu směřuji, co vím, že ten daný den budu dělat. Proplouvání dnem za dnem mýmu mentálnímu nastavení nesvědčí.
Po pravdě jsem překvapená - myslela jsem si, že až zanechám práce a budu doma s dítětem, budu mámou, že mě to bude naplňovat daleko víc. Jonáška miluju nade vše, ale myslím, že je OK hledět v celém tom procesu také trochu na sebe a svoje potřeby. Podle mě tím dítě naučíme mnohému.
Letos v létě jsme nikde moc nebyli, nic moc neviděli, takže nemám žádné super fotky z dovolené. A poprvé v životě mi to vlastně ani nevadí. V červenci jsme byli naposledy na naší chatě a pak už jsme nevyšetřili jediný víkend, abychom tam zajeli znovu. Tuším, že mám na lince vkuchyňce ještě rozložené nádobí, protože když jsme v neděli odjížděli, čekala jsem, že budeme v pátek zase zpátky.. Měli jsme spoustu práce u nás doma. Některé dny se točily jen kolem J (většina), a některé jsme teda i stihli něco málo na zahradě nebo na domě.. Jedno vím jistě:
netuším, co dělám, a jestli to dělám dobře, ale život se zrychlil natolik, že nemám čas o tom moc přemýšlet
Přečetla jsem za léto poměrně hodně knížek. A vyslechla si na procházkách hodně podcastů. Mezi moje oblíbené patřilo:
- trilogie Než jsem tě poznala/ Život po tobě/ Sama sebou. A strašně mě mrzelo, že Louisin příběh nemá pokračování. Film jsem ještě neviděla, zato jsem se vrhla i na další knihy od Jo Moyes. Člověk potřebuje občas dobře napsanou oddychovku.
- O józe s Daliborem Štědronským
- taky mě moc bavil tenhle pokec o terapiích, následovalo zakoupení první kuchařky od Kačí :D (na mou obranu, už jsem na ně dlouho pokukovala)
- Děti jsou taky lidi
- knížka Na konci světa od Hany Kolaříkové - těžší čtení, děj se určitě odehrává tady u nás, protože 15km od hranic jsme taky tak trochu na konci světa..
- Stock series - ujišťování, že to, co děláme, má smysl
- začala jsem poslouchat od úplně prvního dílu podcast ChooseFI. Jsem někde u 30.dílu. Long road to go..
- na youtube jsem strávila nejvíc času s Hannah Elise, Valerii Lipovetsky a Paulinkou z PauliBeauty.
- "Travel will solve all your problems"
Jonášek teď ale má takové nespací období, takže youtube už je spíš výjimka, knížky jsou po večerech, a podcasty při vaření nebo na procházce - to jen, aby to nevypadalo, že se pořád někde flákám u ntb nebo na gauči s knížkou :D
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)