9. března 2023
Odjakživa mám problém s kontrolou. Nemůžu uvěřit, že mi trvalo tolik let si to uvědomit. Vždycky jsem se totiž považovala za pravý opak - za nejvíc volnou bytost. A to hlavně na počátku svojí dospělosti. Můžu všechno, co budu chtít!, myslela jsem si. Vesmír mi k tomu dopomůže.. Zvláštní, že jsem se tak vnímala, protože po pravdě jsem vesmíru nikdy nedala moc šancí. Záchvěvy intuice jsem zadupávala do země a raději přijímala rady od lidí, kteří celý svůj život kontrolují do posledního detailu a není žádný div, že nejsou uvnitř šťastní a naplnění a dělají třeba celý život činnost, ke které nejspíš nebyli předurčeni.
"Never take advice from someone who is falling apart." (Dear Reader, Taylor Swift)
Intuice mi radila jinak už někdy na střední. Na střední škole mi nikdy nešly předměty na bázi memorování... dějepis, literatura, sociální vědy.. naopak jsem měla talent na logické uvažování, matematiku, vždycky jsem byla empatická a uměla se vžít do cizích situací, potřeby ostatních nadřazovala tak nějak přirozeně svým vlastním, a navíc mě vážně chytlo focení. Tolik talentů, tolik možností, jak se dál rozvíjet jako autentická osobnost! Výběr VŠ - ekonomická věda - tedy skýtá lehkou vlnu skepticismu. Stejně jako je spousta věcí, které mě na ekonomických teoriích baví, například behaviorální efekt na společnost a jedince, nebo komplexní uvažování s společnosti jako celku, valná většina profesí, které se s tímto titulem dají dělat skýtá přílišnou dravost, honbu za social statusem a růst po korporátním žebříčku. Nic pro můj typ osobnosti, řekla bych. Škoda, že jsem se tou dobou ale vůbec neviděla. Neznala jsem sama sebe ani svojí hodnotu.
Na tomto poli lituju hodně věcí během celého krásného VŠ období, které jsem měla udělat jinak. Měla jsem se více profilovat směrem, v kterém mi ekonomie dává smysl a přínos, nebo jsem od toho měla dát ruce pryč. Další cesta by se ukázala až se zkušenostma a změnou úhlu pohledu. Byl by to boj a tvrdý, v životě nic není zadarmo, a taky bych udělala pár věcí jinak, než moji vrstevníci, ale možná by mě to dovedlo k něčemu mnohem lepšímu. Bohužel ale tato možnost nebyla v mojí rodině přípustná. Tlak na titul byl velký. Vždyť říkám, velká potřeba kontroly sebe i okolí...
Když se teď doma zmíním, že třeba nebudu trvat na tom, aby moje děti šly na vysokou školu, když se na to nebudou cítit hned po střední, dostanu popelem po hlavě, že přece musejí mít titul, aby se měly dobře. A já v klidu odpovím, mami, a já se mám s tím titulem dobře? Bylo nutný se pro kariéru po zbytek života rozhodnout vážně už v 18ti, nebo by dva roky navíc nehrály tak velkou roli?
Mrzí mě i co vše jsem na osobním poli musela řešit zvlášť v druhý polovině studií, nicméně that is life, a netřeba dál fňukat na rozlitým vínem. Bylo toho na mě moc a nejjednodušší bylo pokračovat na započaté cestě. Myslím, že ke ztrátě rodiny, domova a potřebě se rychle finančně osamostatnit bych ještě změnu nebo opuštění VŠ nedala. Vytěsnila jsem jakékoliv jiné řešení a pokračovala v zajetém. Vlastně jsem tou dobou ani neměnila svoje sny, tak moc jsem se bála další změny. Možná ale právě tady byla velká šance dát prostor důvěře ve vlastní život, kterou jsem propásla.
Tyhle řádky budou nejspíš dávat smysl spíš jen mě, ale to vlastně nevadí. Vnímám zpětně, že potřeba svůj život kontrolovat se s rozvodem rodičů rapidně zvýšila. Nedokázala jsem si představit, že bych přišla ještě o něco, a všeho ve svém životě jsem se držela zuby nehty. Není to nic moc zážitek, když vám rodiče do Itálie, kde zrovna půl roku studujete, pošlou emailem zprávu o tom, že se rozvádějí. Ano, bylo mi tou dobou 24 a stejně mě to zasáhlo plnou parou, jako kdybych byla ještě dítě. Na tenhle den nikdy nezapomenu, a taky na to, jak jsem na to byla sama, protože jsem v Turíně neměla tak dobré kamarády, za kterými bych s touhle novinkou mohla přijít a pobrečet si, takže jsem si vše dusila uvnitř. Mírně řečeno se ten vysněný půlrok v Itálii moc nevyvedl. Zase jsem se snažila vše kontrolovat. Vlastně sama sobě nemůžu zpětně ani nic vyčítat, spíš bych se takto chtěla virtuálně zpětně obejmout a říct svýmu 24 letýmu já, že to bude časem zase dobrý.
Čtu zrovna zajímavou knížku, která začala poměrně rozverně na téma cestování, a její druhá polovina se dere v o to temnějším duchu finálního zúčtování se životem. Vcelku překvapivý obrat na tak krátkou knihu! Kniha se jmenuje Moudrost mnicha. Jako buddhista tam Bjorn velmi často otevírá téma puštění kontroly nad životem.
"I toto pomine." (Natthiko)
Dřív jsem se považovala za člověka, který životu důvěřuje, a přitom jsem vše plánovala, zuby nehty se držela toho, co mám, i když mi to už podvědomě nedávalo smysl. Jenomže v tomhle jsem vyrůstala. Hlavně nic neměnit, co by si ostatní pomysleli? Nepoznali oni by, že jsem udělala "chybu", že jsem se v životě vydala špatným směrem, a teď se ji snažím napravit? Ne, to raději necháme vše běžet, tak jak je, i když to není funkční, protože co by na to lidi! Nezní to šíleně? Mě na tom právě nejvíc děsí ta část, že jsem se jako kontrolor ale vůbec necítila! Měla jsem pocit, že všemu nechávám volný průběh. Možná tato "moudrost" a vlastní uvědomění přichází až s mojí vlastní jógovou a meditační praxí. Uvědomění je první krůček na cestě k sobě.
Myslím, že všichni vedeme v životě jednu velkou pouť, a to sami k sobě. Život je jízda, říká se. No to tedy je! Velká spirituální jízda, ve které rosteme a učíme se a snažíme se stát svojí nejlepší nejautentičtější verzí. Je to neustávající práce.
7. března 2023
- Černé mýdlo na čištění pleti od Naturinky. Napěním v rukou ráno a večer a nanesu na obličej. Čistím už roky jen tímto a lepší produkt jsem vážně nenašla, a navíc za hubičku. Jednoduchý složení, jednoduchej funkční produkt, tleskám! Z pleti zmizely veškerý nedokonalosti. Balení toho většího (na fotce je menší) mi vydrží xx měsíců, a cestovalo se mnou i po Zélandu a Asii, takže se dá používat i na cestách, pokud si pořídíte klasický pouzdro na mýdlo.
- Růžová voda Purity vision. Ani nevím kolikáté už mám balení, zbožňuju ji. Stříkám ráno a večer po vyčištění pleti a před nanesením krému/oleje, nebo občas i jen tak.. Zkoušela jsem od nich ještě heřmánkovou, ale vadila mi vůní, takže se už bojím zaexperimentovat, a vždycky rovnou znovu sáhnu po téhle.
- Od Purity vision máme taky doma rádi jejich Zinkovku. Skvělá na ekzém. Chválí si ji i maminka.
- Weleda rostlinný olejíček na vlasy. Další skvělá věc. Tohle balení, jak můžete vidět, už má něco za sebou. Bylo se mnou taky na Zélandu, takže vydrží fakt dlouho, ale musím se přiznat, že nepoužívám každý den.. jsem na tu extra péči o vlasy trochu lenoch.
- Přírodní deodorant od Naturetics. Že bych konečně objevila vyhovující přírodní deodorant?? Já už z toho výběru byla dost unavená a v průběhu let jsem tak deodoranty víceméně přestala používat.. tenhle mám teda krátce, ale komfort používání úplně stejný jako u klasického hliníkového, haleluja! Mám Sea salt and lemon a je to moc příjemná vůně.
- AHA serum od Alverde. Musím se přiznat, že se séry zatím nemám moc zkušeností, a tohle bylo moje první zakoupené. Miluju ale ten pocit po nanesení, je mi zkrátka tak příjemné, že nemám potřebu měnit a zakoupila jsem další balení.
- Super je maska na vlasy Repair hair and scalp od Two cosmetics. Jedná se o malou slovenskou značku. Tahle jejich maska, kterou používám jako zábal na půl hodinky do suchých vlasů před mytím, dělá vážně zázraky. Po použití vidím rozdíl v kvalitě vlasů, hezky se lesknou, vypadají zdravěji (mám je hodně jemné se sklonem ke krepatění).
- Zuii organics Flora luminising creme je další skvělý produkt z trochu víc high-end skupiny produktů. Ale v životě jsem nedostala tolik komplimentů na stav svojí pleti! Všiml si i tatínek, který mi jednou řekl, že úplně zářím. Vyrobeno ze samých kytiček a dělají na obličeji evidentně zázraky ♥
- Zelený jíl od Saloos mám už opravdu dlouho a používám ho jako pleťovou masku, jednou za čas - moc mě na tyhle věci neužije, péči o pleť chci mít většinou rychle a efektivně za sebou :D takže jednou za čas v zimě ve vaně třeba.. nasypu si trochu do ruky, smíchám s pár kapkami vody na kašičku a nechám na pleti zaschnout, pak smyju. Saloos má celkově super produkty, doporučuji omrknout i jiné jejich řady.
- A nakonec 2 produkty trochu na hraně clean beauty. Na nail art mě úplně neužije, ale na lakování nehtů jsem byla zvyklá a hodně mi to při přechodu na čistější kosmetiku chybělo, až jsem objevila Benecos, který se pyšní z velké části přírodním složením svých laků. Lepší cenově dostupnou variantu jsem zatím neobjevila.
- A úplně nakonec Yves rocher. Dala jsem ten šampon úplně na stranu a chvíli váhala, jestli vůbec zařadit. Myslím ale, že za poslední roky poměrně o hodně vylepšili složení svých produktů a já tam mám pár oblíbenců, které jsou někde na pomězí konvenční/přírodní kosmetiky. Řada na vlasy Brilliance shine (vlasy se opravdu krásně lesknou a stačí mi je umýt jen jednou za 5 dní). Všichni víme, že najít dokonalej šampon na vlasy je běh na dlouhou trať. A tak se vždycky po pár zklamáních vrátím opět k tomuto, díky bohu za něj! A pak mi hodně vyhovoval denní a noční krém na obličej Elixir jeuneusse. K tomu mám v plánu se vrátit, až vypotřebuji, co tu mám teď.
31. ledna 2023
24. ledna 2023
Leden. Oblíbila jsem si filtr vintage instant. S tím předsevzetím, že nebudeme tolik renovovat to moc nevyšlo. Moje kancelář je teď kompletně rozebraná a já začínám krapet šílet. To já tak vždycky, když jsou rozjeté renovace, v bytě se člověk musí prodírat přes provizorně rozestavěný nábytek a nemá nikdy chvilku klidu, protože v každý volný chvilce musí pracovat na tom rozjetým projektu, protože sám se nedokončí, zatímco Tomáš pracuje full time a já mám na full time batole. A jo - ty projekty většinou iniciuju já sama. Protože už chci taky jednou bydlet v hotovém prostředí, které miluju, inspiruje mě, a vymotat se z těch neustálých renovací! Nějak se nás to poslední roky drží. Pořád je tu teda taky možnost house flippingu, ale neradi bychom se vzdali znovu hotového. Uvidíme... Hodně vařím. Mám z nás radost. Víceméně jsme dokázali vyřadit většinu zprocesovaných věcí, cukr už u nás v kuchyni nemá místo, a laktóza a lepek už jen hodně omezené. Naučila jsem se pár zdravých sladkostí a nemám vůbec pocit, že se nějak omezuju. Dělala jsem svůj první chleba. Pak druhý a třetí a pořád se mi nedaří nahoru na kůrku vyšvihnout nějaký hezký dekor.. Ale k tomu se jednou dopracuju! Pěknej pecen je fakt řemeslnej majstrštyk.. kdo nezkusil, nedocení. Taky jsem si jako fajn life hack začala zamražovat vývar do kostiček na led. Baví mě to, moc, dělat si věci od scratche. S Jonáškem jsme začali chodit na cvičení pro maminky s dětma, světlý bod týdne co se týče nějaké naší socializace. Já pokračuju ve svojí každodenní józe, za chvilku to už bude půlrok, ty jo! A ty moje první rozšité šaty? Renovaci přečkávají jednotlivé sešpendlené díly v krabici v budoucím Jonáškovo pokojíku, který také čeká - ne jako šaty na sešití, ale na svoji renovaci. Tak schválně.. dočká se dřív pokojík, nebo ty šaty? Kdybych s každou zakoupenou Burdou ušila alespoň jednu věc, měla bych už komplet obměněný šatník. Všechno přijde s hotovou kanceláří a velkým pracovním stolem, kde budu moct nechat ležet víc rozdělaných projektů. Věřím tomu, fakt!
19. ledna 2023
13. ledna 2023
5. ledna 2023
2022.
A je to tu. Nejoblíbenější příspěvek roku a taky příležitost dohnat resty, pokud jsem na blogu nestihla nebo zapomněla za daný rok něco sdílet. Tenhle rok byl jinej - já vím, cliché - ale když on vážně byl! To, jak moc se člověku otočí život naruby s novým přírůstkem do rodiny, pochopí asi jen ten, kdo sám už má děti.. Jestliže rok 2020 byl o velkým zpomalení a rok 2021 naopak o naskočení do rozjetýho vlaku, rok 2022 pak byla jízda hodně velkou rychlostí. Krajina se za okýnkem míhala o stošest!
Motto roku:
Nevím, co dělám, ani jestli to dělám dobře, a není cesty zpět.
Tenhle rok byl hlavně o Jonáškovi, to je jasné. Hned druhé místo zabíraly rekonstrukce. Mojí největší silou bylo to, že jsme se do projektů vrhali po hlavě, aniž bychom je promýšleli úplně jakoby do detailů. Kdybychom totiž pokaždý věděli, že ten "drobný" projekt na víkend bude ve skutečnosti trvat spíš měsíc nebo dva, a my mezitím budeme přežívat na stavbě, nešli bychom do toho. Abych byla upřímná, vůbec netuším, jak jsme to všechno poplatili.. ale here we go - 3 místnosti skoro hotové, a ještě spoustu před námi. Ráda bych tu taky poděkovala našim rodinám, kteří nám letos se vším hodně vypomohli. Letos jsme tu pomoc vážně potřebovali.
Jaro.
Začátkem roku jsem se přehoupla do třetího trimestru a rozkopala se celá koupelna. Není to úplně kombinace, kterou bych doporučila. Taky jsme do toho začali strhávat tapety z ložnice, a já tak strávila část třetího trimestru s malířskou štětkou v ruce, a místo vany nám tou dobou sloužil velký plastový box. Když musíš, všechno jde, a vážně se tam dalo 2 týdny mýt, i s břichem. Novou ložnici jsem si užila asi 2 týdny, pak mě nečekaně přijali na rizikové oddělení v porodnici, odkud jsem nevyšla dalších 10 dní. Už se k této zkušenosti nechci vracet, sepsala jsem ji ve zvláštním příspěvku poměrně dopodrobna, tak koho by to zajímalo, můžete se k tomu vrátit tam.
Chtěli jsme toho ještě tolik stihnout, než se malý narodí, ale prostě dny nejsou nafukovací a mě tou dobou už nebylo úplně dobře. Skoro jsem nespala a přes dny se tu tak válela z jedné místnosti do druhé - doslova, měla jsem obří břicho, a malý nebyl žádný drobeček. Rozhodně bych zpětně pro miminko připravila víc věcí, navařila do mrazáku, apod. Protože pokud má člověk pocit, že nemá čas a je unavený před porodem, není to nic oproti tomu, jak moc unavený a nemá čas je po porodu :D Spoustu věcí jsem objednávala ještě z porodnice, jak jsem si postupně přicházela na to, co vše nemám. A Tomáš udělal obří nákup v lékárně, když nás jel pak vyzvednout.
Je polovina března a my si domů odvážíme malinký zachumlaný živý balíček. Šestinedělí byla jízda a přiznám se, že jsme totálně zpomalili. Já snad nebyla ani online na žádné sociální síti tak celý první týden. Zastavily se všechny rekonstrukce a jen jsme vegetili a vzájemně se užívali. Bylo to náročné období, velmi. Lhala bych, kdybych řekla, že ne a že vše bylo jen růžový. Ale člověk se ani nenadál a už se dalo pobývat venku na sluníčku, já každý den obdivovala kvetoucí šeříky, podnikli jsme první "větší" výlet s kočárkem na Kladskou, a pomalinku jsme se přehoupli do léta.
Léto.
Léto bylo strašně fajn. Bylo to pro nás i úplně první léto s vlastní zahradou, protože jsme se přistěhovali minulý rok na podzim, a tak jsme byli fakt šťastní, že máme hned za dveřma flák země, kam si můžeme postavit židli a zasadit rajčata. (I když rajčata nejsou zrovna ten nejlepší příklad, protože ty se nám letos fakt nepodařily :D) Tomáš ve volných chvílích sťuknul ze zbytkových dřev 4 vyvýšené záhonky a měli jsme krásnou úrodu mrkve, cuket, papriček a brambor. Brambora! To byl největší experiment roku. Někdy začátkem léta nám ve spíži naklíčilo hodně brambor, tak jsme si řekli, že je zkusíme píchnout do země, a uvidíme. A to jsme teda viděli! Na podzim plná krabice brambor a musím říct, že víc satisfying úrodu jsem ze zahrady ještě nesbírala. Prostě v tý zemi byly, další a další! Taky jsme v průběhu roku zasadily ovocný stromky a pár keříků. Jinak jsme zahradě moc nedali, nebylo kdy. Na další rok s ní máme poměrně hodně plánů, tak uvidíme, co z toho zvládneme skutečně zrealizovat.
Všichni sousedi mají bazén, a tak jsme samozřejmě nemohli zůstat pozadu. Dětský bazének za 250 korun se ukázal jako fajn prozatimní řešení, kde se dalo v horkých dnech osvěžit. Taky jsem s kočárkem hodně prochodila okolí. Ve městě už jsem jako doma a začínáme poznávat okolní lesy. Říkali jsme si, jak je to vlastně zvláštní - že pro nás to tu ještě určitě několik let bude tak trochu cizí a nové, a pro Jonáška je to vlastně jediný domov, který bude znát a kde se bude cítit jako doma. Dává to smysl? :)
Začátek i konec léta lemovaly 2 svatby nám hodně blízkých lidí. Na jedné jsem šla za svědka, Jonáškovi byly 3 měsíce! Přiznávám, že jsem 2 měsíce po porodu měla úplně jiný problémy než plánovat rozlučku, ale nějak jsme to zvládli a taky co bych pro Soničku neudělala! I když jsem na té první svatbě teda měla sirky mezi očima už o půlnoci. Druhou jsem si víc užila přes den, už poučená, a na noc jsem byla s Jonáškem v hotelu. Lepší tak, než vůbec. Obě byly jiné, obě byly krásné, a děkuji, že jsem se mohla zúčastnit. Teď bude svatební vakuum, protože už těch svobodných lidiček (nebo těch, co by chtěli velkou svatbu dělat) okolo nás moc není.
Červenec jsme z velké části strávili na chatě u rybníka a bylo to boží. Léto bylo celkově fakt moc boží, i když jsme nebyli nikde v zahraničí. Srpen až říjen se opět nesl ve znamení "rekonstrukcí", jestli se to tak dá nazvat. Instalovali jsme krbová kamna, štípali dřevo, a ták. Největšíma letníma výletema byly pravidelný výjezdy do OBI v Chebu, kde jsme na parkovišti jedli pravidelně čínu. Jako stolek posloužil vozík plný sádrokartonů. Uteklo to jako voda a dny se začaly pomalu ochlazovat a dešťů začalo nenápadně přibývat..
Podzim.
Na podzim jsem u malého začala intenzivněji řešit rozšiřující se atopický ekzém a taky se nám vystřídaly 2 virózky. O léčbě atopáku se rozepíšu jindy, pokud budeme s tím, co děláme, úspěšní. Malý taky začal jíst skutečné jídlo a musím říct, že pokud se v létě péče o něj jakž takž usadila do zajetých kolejí, na podzim bylo všechno jinak a já začala zase intenzivněji studovat stravu a zdraví.
Taky jsem začala cvičit každý den jógu a zatím (je konec roku) jsem fakt nevynechala jediný den. Je to mých 10 minut pro sebe, každý den. Každá maminka ví, jak je tenhle čas vzácný, a vážně i jen tenhle malej rituál mi pomáhá přenést se přes další den, kterej může bejt s malým dost náročnej, protože samozřejmě jak roste, tak je čím dál tím aktivnější.
Upekla jsem svoje první rohlíky. S malým jsme chodili na procházky co nejvíc to šlo. Houby, panebože, letos bylo hub! I když jsme chtěli jít jen na procházku do lesa, vždycky jsme nakonec přišli s plnou náručí a zbytek večera (=noci) strávili krájením u podcastů. Podzim miluju a nafotila jsem tak na našich výpravách nemálo fotek.
V říjnu jsem si dala předsevzetí, že nebudu vůbec používat sociální sítě a vydrželo mi to asi měsíc. Opravdu se zuby nehty snažím nedávat na internet milion fotek J, ale když ono je to tak zatraceně těžký, když on je a) nejroztomilejší a b) celý můj život. Je těžký nic s ním nesdílet.
Bohužel podzim nebyl jen o krásně spadaným listí a procházkách, koncem října se nám zaběhl Robinek a už se bohužel nevrátil. Vzpomínáme, každý den, byl to parťák. Zahradu jsme mu slibovali celých 5 let v Praze. Dostal ji a užil si ho bohužel pouze jediný rok.
Zima.
Zima přišla hrozně rychle. V prosinci jsme byli na týden v Praze (tenhle rok už potřetí) a já tak zase mohla trochu načerpat energii s pár kamarády. Kvůli tomuhle mě stěhování docela mrzí. Když už jsem si kolem sebe v Praze po návratu z NZ vytvořila moc fajn komunitu lidí, šli jsme z Prahy pryč, a teď jsem tady pořád sama. Daň za to, že chceme bydlet mimo město. Neznám se tu ještě vůbec s nikým - hello, social anxiety. Seznamování v dospělosti mi přijde hrozně komplikovaný, každej už má svojí partičku, a najít spřízněnou duši je v dnešním světě fakt těžký, kor po třicítce. Tohle je každopádně něco, na co se chci víc zaměřit další rok.
Pořídili jsme si sušičku! Používám látkovky a jako v létě super - uschnou za pár hodin na slunci. Ale v zimě tragédie, schly mi na sušáku 2 dny. Buď byla možnost přejít na jednorázovky (ale já nějak nemůžu přenést přes srdce tu tunu odpadu, co jedno miminko za plenkové období vyprodukuje), nebo sušička - takže volba byla jasná. Navíc jsme se krásně trefili na období black friday. Z obýváku zmizel nonstop sušák a já jsem zas o kousek šťastnější.
Všechny vánoční dárky jsem měla už dopředu, takže mě před vánoci nečekalo moc stresu. Některé jsem měla už od srpna, a hrnečky a kalendáře s J měly úspěch. Do budoucna to nebudeme mít s dárkama pro babičky a dědečky těžký :D. Zabaleno jsem měla asi týden před a těšila jsem se na Jonáškovo prvního Ježíška. Před vánoci nám navíc krásně nasněžilo. Sníh miluju a tak jsem si ho dost užívala, a po setmění zalejzala pod deku s knížkou nebo usedala ke stolu ke Carcassonee, což byl hit letošních vánoc. A pomalu se rok 2022 přehoupl do roku 2023...
Knihy 2022.
Děkuji goodreads za archivaci, sama bych to dohromady už nedala. Určitě tu i tak něco chybí, letošek byl hodně o dětských příručkách a mezitím jsem utíkala k oddychovým románkům. A jsem ráda, že to jde - číst si i s dětmi ♥
- Láska po řecku - Kat French
- Elon Musk: Tesla, SpaceX and the Quest for a fantastic future - Ashlee Vance
- Jeden plus jedna - Jojo Moyes
- Než jsem tě poznala - Jojo Moyes
- Život po tobě - Jojo Moyes
- Sama sebou - Jojo Moyes
- Deník Jóga matky - Šárka Vojáčková
- Smrtící bílá - Robert Galbraith
- Hotýlek na Islandu - Julie Caplin
- Na konci světa - Hana Kolaříková
- Kéž by to naši četli - Philippa Perry
- Vím, co mi chutná - Gill Rapley
- Syn - Jo Nesbo
- Neklidná krev - Robert Galbraith
Slow life down and find routines ♥