28. května 2019

Ty zapady slunce tu!! Nemuzu se vynadivat. Jakoby nekdo maloval abstraktni obraz primo pred myma ocima a pouzival moje nejmilejsi barvy.

Mix fotek z ruznych dni, kveten 2019.











23. května 2019

 




I love hiking. And pizza. And vegan cheese. And lakes. Clear blue lakes. Views and viewpoints in general. I like to escape into the great outdoors every once in a while as a reminder to calm down. To test my limits. To live minimally and wear nothing but flannels, warm socks and a smile. That taste of coffee from a little gas cooker is a whole different level of tastiness. It is a taste of freedom.

A trio memory from my phone. March 2019.

19. května 2019



Wai-o-tapu thermal wonderland, ktery jsme navstivili zacatkem brezna a ja jeste nepostovala fotky!! Sama nevim, jak se to zase stalo :D Myslim, ze za to asi bude moct fakt, ze jsem ten den natacela a pak se zabyvala videem, ktere je mimochodem hotove, ale me = perfekcionistce se porad jeste nezda. Nicmene jsem na nej uz dva mesice nesahla, takze by mozna bylo na case prestat se bat a proste Vam ho ukazat tak, jak je :) No, zacnu alespon temi par fotkami, a snad ho do konce tydne zvladnu uploadovat. S tim internetem je to tu fakt bes a mizerie.. ale rada bych do konce tydne dohnala vsechny blogovaci resty, protoze za prve se v patek dozvime dulezite vysledky testu ohledne tehotenstvi a budeme uz konecne vedet na cem jsme, zda jedeme domu, nebo zustavame, a za druhe nas pristi tyden ceka doslova holiday in paradise, kde budeme stopro bez internetu a chci se vratit s cistou hlavou a koukat zas jen do budoucna :) Deje se toho zase nejak moc najednou. Take vlastne ani do patku nevime, zda se po dovolene vracime do Bay of Plenty, nebo se presouvame jinam, zda prodavame auto, nebo ne.... Vse zavisi na patecnim ultrazvuku, a ne, nejsem z toho ani trochu nervozni. Ale verim, ze to proste dopadne tak, jak ma.







 

15. května 2019

That´s the thing about ´what ifs´; they don´t matter. They don´t change anything. All they do is make it unable for you to heal.


Unknown.

10. května 2019

Mala odbocka z dalnice na tohle bozske misto, tesne predtim nez Vas do nosu uderi pach zkazenych vajec z termalu, ktery je typicky pro Rotoruu a jeji okoli.






8. května 2019

5.5.2019

 


Vsechno se nam meni pred ocima a tenhle rok bude jeste pekna horska draha.

Tenhle prispevek blogu dluzim uz nejaky ten patek, a dneska v noci jsem si rikala, ze proste hned jak se rano probudim, tak ho sepisu. Protoze kdyz ne ted, tak uz nikdy, protoze dalsi tydny budou take nabyte. A ja se zas teda pokusim psat trochu casteji! Vzdyt bylo tolik krasnych mensich vyletu, z kterych jste jeste nevideli fotky! Napravim to. Tedy, clanek uz sepisuju podruhe, uz jsem se o jeho zverejneni jednou pokousela, ale je uvezneny nekde mezi vlastnim egem Tumblr a spatnym pripojenim. Uz jsem ho odtamtud proste nedostala, a zalohu jsem samozrejme nemela. Takze ted uz, poucena,pisu do poznamkoveho bloku na telefonu a prispevek proste bude at se deje co se deje. Nevim proc tu maji vsude tak spatny signal. V miste, kde ted bydlime (o tom vam napisu za chvilku), mam sotva jednu dve carky signalu a na youtube koukam v 144p, teda pokud se video nacte. A to je to na kraji mestecka s par tisici obyvateli. Na sadech nemame signal vetsinou vubec, a tam travime vetsinu dne. Jedinou jistotou jsou fakt vetsi mesta, a tim myslim nejvetsi mesta regionu, jinak je to proste bidny, a fakt je dost tezky k vam nejake ty clanky dostat. Driv jsme byli mnohem vic u wifi, ted uz na to nemame cas, protoze vsechny knihovny nebo kavarny jsou uz po nasi praci zavrene. Takze tak, to jsem ale odbocila.

Porad pracujeme pro stejneho zamestnavatele, a ja se pomalu smirila s myslenkou, kterou mi tu potvrzuje vetsina cestovatelu, ze Zeland proste neni na vydelek. Pamatujete, jak jsem tu driv byla nestastna, ze si vydelavame na mistni pomery malo, a ze chci zmenit praci? Ono je to tu tak normalni, tedy s praci pro backpackery. Jsou to vetsinou prace, ktery sami novozelandani delat nechteji, a placene casto okolo minimalky. A jako bonus vetsinou malo hodin, na 40 tydne jsme se jeste nedostali, byva to 6-8h denne a ne kazdy den. A co jsme tak hledali, ty prace senam zdaly vsechny vlastne horsi nez ta nase, takze jsme se rozhodli zustat. Ted si ale rozhodne nemuzem stezovat. Protoze sezona na kiwi uz bezi fakt dlouho, a ted zacina zima, spousta lidi odsud odjela za praci na jizni ostrov do resortu, a z puvodnich cca 80 je nas tak 50, cimz jsme si vzajemne bliz a neni to uz tolik anonymni. Hlavne nekteri jsme tu spolu uz fakt dlouho. Zacatkem kvetna byl taky zlom, kdy skoncil sber zlateho kiwi a cekalo se na dozrani zeleneho. Skoro dva tydny nebyla prace, a proto taky hodne lidi odjelo. My jsme meli stesti, ze bydlime primo u majitele a behem toho volna jsme dostali jinou praci. Delali jsme na sadech tzv. prunning, tedy prostrihavani keriku (prostrihavaji se muzske kere, aby se neproplitali s zenskymi, oplodneni je jen pomoci vcel, a hlavne muzske keriky nedavaji ovoce, takze se udrzuji jen malicke na to oplodneni - omlouvam se vsem odbornikum na rostliny za svuj popis, asi to zni barbarsky, ale lip to jako laik vysvetlit neumim). Takze o penize jsme neprisli. Dokonce to bylo vic hodin, ten tyden jsme se snad na tech 40h dostali, a prisla nam krasna vyplaticka 700$ (pozn., tady se vyplaci zamestnanci kazdy tyden). Behem sberu to zaviselo jednak na poctu hodin a jednak na tom, kolik jsme nasbirali, ale vetsinou nam (za prumerny tyden) prislo neco mezi 450-550$. Jako dvakrat prisla i jen 100$, to kdyz prselo a nemohlo se skoro cely tyden sbirat, a nejvic mi sa sber prislo asi 650$. Tomas ma teda vydelky vyssi, protoze tu ridi traktor a je placeny stalou hodinovkou. Az skonci sezona zeleneho kiwi, to bude za asi dva tydny, tak premyslime ze bychom zustali jeste dal na ten prunning. Me z toho teda bolely zada jak cert, ale v porovnani se sberem asi porad lepsi. A clovek furt netahne 20kg batoh. No nas, co jsme tu uz od zacatku sezony, tzn. od pulky brezna, je tak 20, fakt hrstka lidi. Je to dost narocne, a naprosto chapu, ze se po par tydnech lidi presouvaji za praci jinam. Ja uz tedy od kvetna nesbiram a delam ted jinou praci, ale o tom az za chvilku.

Jinak nas zamestnavatel nabizi moznost kempovani/zaparkovani self-contained vanu primo u nich na pozemku. Tady je normalni, ze majitele kiwi sadu maji ty sady hned u baraku, nikde zadny plot. Casto i primo uprostred sadu, takze ze silnice nejsou vubec videt. Pripomina mi to trochu dum Weasleyovych v Harrym Potterovi. Ti nasi maji sady taky hned za domem, a tak hned vedle hangaru ma traktory a jinou techniku udelali z placku maly kemp, a pristavili k nemu sprchy a zachody, s par zasuvkami na elektrinu - nic vic backpacker nepotrebuje. Tedy prvni tydny jsme tu stali zadarmo jen jako overnight parking, sprchy se teprve stavely. Funkcni jsou tri tydny, a ted uz tu za stani platime, ale naprosto smesnou castku. Delaji to fakt jen z dobry vule. Jsou fakt zlati, dokonce nam nabidli, ze si u nich na zahradce muzeme trhat co chceme, mandarinky, citrony, persimony... A mezi zlatym a zelenym kiwi zorganizovali velke grilovani jako podekovani za praci na zlatem kiwi, kdy nakoupili milion piva, cideru (tou dobou ja uz alkohol nemohla, ale o rom az za chvilku), spousta masa, delali jednu domaci pizzu za druhou, a dokonce tam byli vegan a vegetarian options z grillu! Ja cubrnela jak blazen. Samozrejme jsem cekala, ze tam nic vegan nebude, takze jsme si koupili vlastni veceri, coz nas pak fakt mrzelo, kdyz jsme videli, co vse bychom si mohli dat, ale byli jsme uz narvani k prasknuti. Takze tady posledni asi dva mesice bydlime, respektive jsme zaparkovani.

Taky se nam tu ted stala takova kuriozita. Mame v aute mys. A nemuzeme se ji zbavit! Venku je uz dost chladno, takze si ted hledaji ubytovani na zimu a jedna (doufam!) se evidentna rozhodla, ze se nastehuje k nam. Rozebrali jsme auto po koberce a nenasli ji. Dnes v noci dostala pasticku s peanut butterem. Celou noc jen drze hryzala igelitak a uz je rano a pasticka je porad otevrena. Mame i krysi jed, ale ten chceme pouzit jako posledni moznost, aby nam tu pak nekam nezalezla napul mrtva a my uz ji nenasli. Musi pekne pryc, zvlast pro me v tomhle obdobi, kdy jsem citliva na nemoci a abych neco nechytla.

No, obchazim hlavni tema tohoto prispevku jako horkou bramboru, ale uz jdu na to. Stejne uz nejspis z mych naznaku tusite.. Jak toto tema uchopit. Asi to vezmu pekne zprima. Patyho kvetna dopoledne, bylo to v nedeli, jsem si tak stala na zachodech nakupniho centra v Papamoa a oparene zirala na dve carky na tehotenskym testu. Objevila se tam dost jasne a dost rychle. Za par hodin jsem si test zopakovala a opet to trvalo jen par vterin a uz tam na me drze koukaly ty dve carky. Uz od vecera, kdy jsem si poprve v zivote cetla o prvnich priznacich tehotenstvi, jsem vedela, ze to bude pozitivni. Proste jsem to citila. Nebudu vam lhat, prvni hodiny jsme byli oba v poradnym soku. Zvazovali jsme vsechny moznosti, prosedely jsme odpoledne v knihovne u internetu, a vecer jsme se sli projit na plaz. To me dost uklidnilo. Vlastna plaz v podvecer je tu takova moje terapie, a snazim se nenechat si ujit jediny zapad slunce, pokud jsme nekde pobliz, protoze to je proste nadhera. Zapady slunce nad Mount Maunganui jsou rozhodne neco, po cem se mi odsud bude hodne styskat.

Oba jsme tu informaci potrebovali zpracovat, a ke konci dne jsme dosli ke stejnemu zaveru. Citili jsme to oba od zacatku stejne, i kdyz jsme pres den prozkoumali fakt vsechny moznosti (zas clovek chce vedet na cem je z ruznych uhlu), ale uvnitr jsme oba meli jasno. Vecer jsme volali s rodici, a jejich reakce nas jen utvrdila v tom, ze jsme se rozhodli spravne. Budou z nas rodice! Opravdu jsem necekala, ze si ze Zelandu privezem neco vic nez jen par musli a suvenyry.

Jak asi tusite, hodne se nam tim zmenily plany. Domu pojedeme podstatne drive, a tam nas pak bude cekat spousta prace predtim, nez se to male narodi. Jak jsem uz psala na zacatku tohohle prispevku, tenhle rok bude jeste zajimavej... rozhodne je na co se tesit! Porad jeste chceme z tohohle koutku sveta vytriskat maximum, dokud tu jsme, takze mame jeste velky cestovatelsky plany, do toho budem prodavat auto (pak zas nakupovat jiny v CR), ja litat po NZ doktorech, coz urcite bude zase o nervy (po Tomasovo zkusenostech. A mimochodem tehotenstvi je vyjmuty z cestovniho pojisteni, ale o tom se rozepisu nekdy jindy.) A po navratu domu musime zrekonstruovat bleskove kuchyn, ktera uz na to ceka fakt dlouho a radsi ted, nez s malym deckem. A musime prestehovat mistnosti, protoze do ted jsme spali na mezipatre a to s malym ditetem proste neprichazi v uvahu, takze si prohodime obyvak s loznici. Nakonec je ten novy pokoj pro loznici i mnohem tissi, coz se urcite bude hodit. Praha sice nebyla zrovna misto, kde jsem chtela vychovavat deti, ale neni to naporad a zatim stejne nemame na vyber. Chvili jsme uvazovali Rakousko, co si budem povidat,Tomasuv plat by tam vypadal trochu jinak, ale ja si nedokazu predstavit, ze bych se tam stehovala tak narychlo. No, do ty rekonstrukce musim nejak schrastit vybavicku pro mimco, na to se teda mega tesim! A rozhodne me bude asi cekat x hodin po uradech, protoze tehotna a jeste se vratila z ciziny! Uz ted je mi z toho pomysleni trochu zle, ale to bude az v Praze a nehodlam si tim kazit zbytek Zelandu. Rekla jsem si, ze si proste urady nenecham diktovat, kdy mit dite. Vzdycky jsem chtela byt mladou maminkou, a po pravde me uz (hlavne letos) s tim, jake jsme jeste meli cestovatelske plany (po Zelandu Kanada, pak jsme chteli pracovat jeste nekde po EU), trochu desila predstava, ze deti do toho planu spadaji az okolo 30-32. Je to samozrejme kazdeho volba, a at kazdy dela co uzna za vhodne. Ale ja vzdycky chtela deti a rodinu brzy. Je vtipny, ze jsem cim dal casteji premyslela o tom, ze bych se uz vlastne asi rada usadila, a pak najednou bum. A je to tu. Verim, ze vse ma svuj ucel a nic se nedeje jen tak. To, co mi prislo jeste pred dvema mesici jako situace, ktera by se nedala zvladnout, je ted vlastne uplne v pohode. Clovek se fakt prizpusobi cemukoliv. Vesmir mi vlastne seslal to, co jsem v hloubi duse stejne nejvic chtela. Hodne mi taky pomohla Tomova reakce, protoze ten se na male hrozne tesi, porad vymysli jmena apod. Co se tyce tedy te prace, pomaham ted u nakladky vykladky kamionu a trakturku, lepim stitky na palety apod. Vysli mi tu hodne vstric, za to jsem jim fakt neskonale vdecna.

Takze tak je to ted v tom nasem malem vesmiru. Doufam, ze i vas je pekne barevny a nabyty zazitky! A postupne vam sem napostuji fotky z tech vyletu... Kdyz uz ne na praci, tak na cestovani je Zeland proste paradni!


2. května 2019

 Když jsme psali dopisy u Blue Lake