Pages

31. března 2019


 

26. března 2019

 Dobré ráno z Vanu!


Pocasi na tropickym ostrove - v tomhle mi se Zelandem vlastne ani nedoslo kam jedu. Ano, jsou to trochu vetsi ostrovy, ale tropicke jsou vlastne taky. Co je na Zelandu tak krasny je, ze protina vetsinu klimatickych pasem, a pritom je ve vsech takove proste.. prijemne klima. Ani extra zima, ani extra vedro. Akorat podzimni (tropicke??) destiky nas ted teda trochu trapi. Vcera jsme jeli do Taurangy do nemocnice (nebojte, jenom osobne pro vysledky testu) a celej den prselo, ze to jsem nevidela - muzu si teda do denicku poznacit svoje prvni rizeni v tropickym monzunu (jo, budu s tim rizenim asi jeste obcas otravovat:D). A taky rizeni s prvnim stoparem v aute! Uz jsem Vam vypravela, ze jsem u Taupa vzali svoji vubec prvni stoparku (mame vepredu jen tri mista, takze muzem vzit jen jednoho) a pro ni to bylo uplne prvni stopovani v zivote a my jsme byli jeji prvni auto? Jaka to nahoda. Nabrali jsme mladou architektku z Lotysska. V tom cestovani miluju uplne nejvic - clovek tu potka lidi s ruznou minulosti, s ruznymi pribehy, kteri se z ruznych duvodu rozhodli pro tuhle cestu. Je to moc inspirativni a my si s lidmi takhle radi povidame.

Ale zpet k pocasi. Proste vcera cely den prselo jak blazen... A rano? Azuro. Slunce pali. Ptaci zpivaji. Jenom cekam, kdy za kopeckem vybehne Frodo s ruksakem.

Objevili jsme taky prvni slabinu bydleni v aute pres podzim/zimu - krapet se nam na nabytku nekde zacina uvelebovat plisen. Vetrame, vetrame, a uz jsme i jednou obrusovali postel, ale tohle bude asi boj na delsi lokte.

22. března 2019

Podzim je tu!

Musim se Vam pochlubit. Dnes jsem se prekonala a ridila jsem pres hodinu az do mesta. Ufff. Zapotila jsem se, ne ze ne, a histerak me chytl jen jednou, kdyz jsem mela zastavit na semaforu do kopce a rozjet se pres rucku. Kdo me zna, vite, ze neridim. Me to i bavi, fakt! Jenze ridicak jsem si delala spolu s ostatnimi v cerstvych 18ti, ale nikdy jsem nemela auto (a ani jsem ho ve meste po pravde nepotrebovala), takze si moje nove nabyte dovednosti musely 10 let pockat, nez pojedu na Zeland. Protoze o tom tohle cely je, tenhle Zeland - o prekonavani sebe sama.

Jako Ti, co jedou uplne sami, to jsou teprve frajeri a klobouk dolu! A protoze my jsme vyrazili ve dvou, nuti nas to vystoupit z komfortni zony o trochu mene. Ale i tak jsem na sebe hrda. Rizeni je proste muj strasak ve skrini a pomalu pomaloucku ho z ni vyhanim... Tomas je totiz zranen, takze jsem tak nejak donucena byt hlavnim ridicem naseho tymu. Bez auta se tu clovek nehne. A vite, co se mu stalo tentokrat? Sel behat - takova nebezpecna cinnost! - a nejak nekde zakopl, nevim, a vratil se celej porezanej.. Jako odmenu za to, ze ted musim ridit, mu vsechny rany denno denne peclive desinfikuju :D







19. března 2019




 

*Puvodne jsem tenhle text zrovna postovala na svuj instagram, ale ne kazdy ho ma, a hlavne nejlip vystihuje, jake byly nase posledni dny na NZ, tak ho pridavam i sem.*

Prsi, zase, tzn nemuzeme pracovat, tzn nevydelavame (aneb uskali sezonni prace venku)... mame nohy naskladany jednu pres druhou (a treti i ctvrtou) pod jednou perinou v aute, a nadavame na ceny mobilnich operatoru v Cesku (jak je proboha mozny, ze i po dvou mesicich na Zelandu stale platim nejaky poplatky za ukonceni tarifu... jak toto muze byt vubec legalni? Lidi, politici, udelejte uz s tim prosim neco. Kdyz to porovnam s Tomovym Rakouskem nebo treba s tarify tady, je situace u nas sto let za opicema)

Tocim se ted v nejakem temnem nekonecnem kruhu a mam pocit, ze padam do cerne diry. Nejak jsem ted ztratila nit. Nase (ne)prace nebo cekani na praci, Tomova nedavna epizodka v nemocnici, to vse nicemu moc nepridalo. A kdyz si vzpomenu, ze jsme na tuhle praci jeste cekali, kdyz jsme uz davno mohli pracovat jinde (ale to jsme jeste nevedeli, jak to tu chodi, a ze je vazne ok pracovat nekde treba jen tyden), rikam si, jaci jsme byli blbci! Kdyz ale z tehle prace nam slibovali hory doly..

Kdyz uz mi ale dve kamaradky pripomnely, ze jsem se dlouho neozvala na blogu (dekuju, dekuju, ze sem chodite a mato to tu radi <3), rekla jsem si, ze uz se sebou musim neco udelat a prestat mudrovat.

Jdu si pro zacatek vzit vodovky, udelat tousty s marmeladou, a odpoledne se treba porozhlidnu po jine praci a mistu, kam bychom se mohli presunout. Vymyslet plan, to ja rada! A prestanu Vas uz otravovat svoji negativitou. Sama sebe bych nejradsi propleskla. Jsem na Zelandu boha! Chtela jsem tim prispevkem jen dat vedet, ze zijem a ze se tak nejak mame, a ze ani na Zelandu neni vse nonstop ruzove... Ale, jaky si to udelas, takovy to mas, takze jdem zase trochu zabojovat a priste snad uz zas neco ruzovyho :)

PS: Posledni cca dva tydny jsem taky byla v kontaktu se supportem meho video editoru a resila jsem, proc mi ze zelandu nefunguje. Nedokazu ani dostatecne vyjadrit, jak neskutecne me vytaci, kdyz technika nefunguje !! Uz, od vcera, ale dikybohu funguje, a ja se nemuzu dockat az si sestriham svoje prvni video z cest!

PPS: rekla jsem si, ze se uz prestanu schovavat za anglictinu, a budu zas psat hezky cesky. Myslim, ze navstevniky hlavne meho stareho blogu, to vubec neprekvapi :D to jsem proste cela ja.

PPPS: internet tu funguje tak vyborne, ze se Vam toto pokousim nahrat uz potreti. Poprve zkolabovala wifi a uz mi nenabehla. Podruhe mi dosla mesicni data (fml). Potreti mam otevreny hotspot od Toma a prisaham bohu ze uz nekoho zabiju, pokud se to ted nenahraje. Dneska mi fakt nejak neni prano.

14. března 2019

 



My new home for following couple of weeks.

Don't be jealous, except this nice pool we are still living in our car and using the communal kitchen :D

Did you notice my toes nail colour matching the colour of water? Yeah, thank you Tongariro Northern Circuit.

I am glad for the filter I used on this pics because that way you cannot see all the horrible red bites on my legs from sand flies or all the scratches from walking bare feet. In fact I don't remember the last time my legs were clean.

9. března 2019


 

Sunrise from the rooftop of our van. I never thought that I will say this sentence out loud. That I will experience beach life. That I will live exactly the life I ever wanted to.

8. března 2019


 

This saturday feels so good. We are just chilling, cleaning the car/the bedroom/the kitchen a bit, and planning our life by the sea for the next three months. How lucky we are

7. března 2019

Stuck inTauranga.

We are spending the second day at Tauranga´s hospital. Thomas is sick from the first day we came to this country and it is not the nicest start of our working holiday. According to what the doctors say, we are still in a pretty good spirit. He is just being tested some more, having microscope in the stomach while students are taking pics of the whole thing. I wait at the coffee. Doctor said it is probably some very rare virus.

I already filmed a whole video, my first one ever, before this all escalated. I am not much in the mood to edit it now. But, to distract my mind a bit, I just picked the song I will use.

I bought the nicest ring with big amethyst at local market in Taupo the other Saturday and already lost it at some public toilet. Shit happens. (Glad it wasn´t a more important ring, if you know what I mean.... no worries in the future Thomas, I take great care of my things haha!)

Hope next post will be more positive, just wanted to keep you updated a bit.

3. března 2019