Pages

26. února 2020








going home.

it has been 13 months.

25. února 2020

Thajsko.

Při kopírování příspěvků z blogu na tumblru sem se mi Thajsko bohužel nějak ztratilo... 

Kdybych ho ale měla znovu shrnout do několika vět, bylo by to asi takto: 

V Bangkoku to bylo naše první setkání s rouškami na veřejnosti. Po Bali na nás Thajsko působilo tak nějak poevropštěněji. Snažíme se najít bezmasé jídlo v Chinatownu - marně. Chodíme uličkami, kam nedosáhnout sluneční paprsky i když je pravý poledne. Maminka by ze mě teď neměla radost. Jezdíme tuktukama. Cestujeme lůžkovými nočními vlaky, kde je i personál, který vám postel oblíkne a připraví, a ráno zas přehodí "na sezení". Na palandě vedle mě spal mnich v oranžovém rouchu. Spousta zvláštního jídla - po Bali, kde nám to přišlo tak nějak "normální". Zvládla jsem se v Bangkoku jídlem také otrávit a z Bangkoku tím pádem nevidět nic moc jiného než hotelový pokoj a jeho koupelnu. Učíme se, že je opravdu lepší jíst u stánku, který vypadá nejpochybněji na světě, ale je před ním fronta, než v restauraci na hlavní třídě. Učím se, že zelený kari je nejpálivější, pak je červený kari, a nejmíň pálivý je to žlutý. Opičky - opičky všude - jedna nám ukradla z balkonu dragonfruit!  Na Krabi jsme pro jednou ubytovaný v resortu a dopřáváme si tam královský snídaně a z krapet zelenýho bazénu pozoruju okolní skály. Miluju místní výběr ovoce a dragonfruit si dopřáváme, kde to jde. Kokosy - miluju a kupuju, kde to jde. Dlouhé hodiny na cestách, ve vlaku, v autobusech.. Nádherné pláže a nejnádhernější západy slunce. Opičí stezka cestou na sousední pláž. Opice, která na mě vylezla a chtěla mi ukrást prázdný kelímek od smoothie. Trhy na lodích, kde si kupujeme grilovaný kukuřice, a dlouhý cesty lodí. Omylem jsme se přihlásili na turistickou atrakci a objeli za jedno odpoledne pět ostrovů, na každém byli půl hodiny a na každém bylo dalších xx lodí od jiných turistických cestovek. Trochu fail, ale ostrovy to byly krásný! Poslední den jsem se z resortu proběhli na pláž a zaplavali si při východu slunce v klidném moři. Nechce se nám odjíždět.

Deset dní uteklo jako voda a my, v rouškách, opět čekáme na letišti. Tentokrát už ale na cestu zpět domů, tam na druhou stranu zeměkoule. 

Stačilo nám to. Protentokrát.




































13. února 2020

 



11. února 2020











Fotek z Bali mam spoustu, ale abych sdilela vsechny, to bychom tu byli tak pul stoleti. Tak jsem vybrala alespon deset nejoblibenejsich z vyletu po okoli Ubudu.

Život je teď příliš nádherný na to, abych ho trávila s obrazovkou svého telefonu.

10. února 2020


Nejak mi to tu zase ujelo a vzhledem k tomu, ze jsme zrovna v Bangkoku a za par hodin odfrcime na letiste a zpatky do Evropy, a moje posledni zminka tady na blogu byla par tydnu zpet z Bali, bylo by mozna fajn to tu uz konecne dopsat! Nejprve teda to Bali a pak se vrhneme na Thajsko.

Z Bali jsme videli Kutu, Ubud, Amed a Lovinu. Tak nejak krizem krazem z jihu na vychod a pak na sever, od kazdeho trochu. Nastesti jsme meli fakt hodne casu a nemuseli jsme vubec spechat. Musim hned na zacatek rict, ze jsme nedelali prehnane moc veci. Uz jsme dost precestovani :D, a tak vyletu bylo jen par, jinak jsme spise tak vegetili, nasavali atmosferu, a posledni tyden jsem byla stejnak nemocna, tak jsem uz jen polehavala na pokoji.

Kazda ta oblast byla v necem jina a jedinecna. O Kute uz jsem neco malo napsala minule, to je proste turisticka metropole, ale nasli jsme si tam nejlepsi restauraci na celym Bali a nadherny zapady slunce plus to, ze se tam da surfovat (k cemuz jsme se nakonec bohuzel ZASE nedostali) pridava Kute v mych ocich spoustu plusovych bodu. Snad ji i prominu ten milion trhovcu a obchodnicku, kteri nam kazdou minutu nabizeli podezrele levny suvenyry a sluzby vseho druhu. Tam clovek nevysel na ulici aby mu do minuty nekdo nenabizel taxi, suvenyry, jidlo...


Amed rovna se klidek a snorchlovani, nadherny vychody slunce nad morem. Morskou kobru jsme tam videli! Cim jsem starsi, tim mam vetsi respekt k mori a k jeho obyvatelum (pryc jsou ty doby kdy jsem si ve 13 bezstarostne snorchlovala na rodinny dovoleny v Egypte), a tady se ty ryby vybec nebaly a i ty uplne obrovsky sly az primo k nam. No stacil mi pohled na jejich zuby a byla jsem zas rychle venku z vody. Ale jeste nez me vyhnaly tak jsem poprvy v zivote snorchlovala na mistech, kde je primo z brehu pri odlivu pro snorchlare dostupny vrak lodi nebo treba podvodni chram. Zajimava zkusenost. V hotelu jsme meli nejvic ochotny personal a na moje narozeniny, nejen teda ze jsme se rozsoupli a vyrazili na vylet se soukromym taxi na Lempuyang a dva vodni chramy a na na mistni pomery dost luxusni obed mezi ryzovymi poli, pod Tomasovou taktovkou (a penezenkou nejspis:D) na me pri prijezdu cekalo na pokoji prekvapko. Takze 28.narozeniny pred rokem na snehu v laznich Hakone v Japonsku, a 29. na Bali u infinity poolu. Latka na 30.pristi rok je dost vysoko :D Nikdy by me nenapadlo, ze jednou budem fakt takhle hodne cestovat. Ale asi ty afirmace vazne fungujou! Protoze to k nam vsechno vzdycky tak nejak prislo. Samo, bez extra planovani.







Dalsi mesto kde jsme stravili vic casu byl Ubud. Ubud je centrem hipsteru, o tom bez debat, (i na mistni pomery) predrazenych kavarnicek, obchudku s etickou i mene etickou modou, a milionem stanku s vsemoznymi rukodelnymi vyrobky. Zaroven je to kvuli svoji poloze podle me nejidealnejsi zakladla pro vylety vsude po ostrove (vodopady, sopky, ryzovy pole..) a urcite stoji za navstevu. Pesky z centra se da dojit do Sacred Monkey Forrest, coz bylo uplne super. Pozor ale na ne, na potvurky. Radi vytahujou lidem veci z batohu, nebo treba ukradnou bryle jen tak pro zabavu :D Jeden den jsme si pujcili motorku a jeli na ryzova pole, do Tirta Empul temple a na kavovou plantaz. Ryzova pole byla tak trochu turisticka atrakce, kde po nas chtel kazdy farmar penize za to, ze se s nim vyfotime, a dalsi nam asi petkrat nabizeli "swing, swing" za samozrejne "cheap price, my friend" zhoupnuti na takove te obri houpacce, kde si muzete udelat takovou tu kycovitou fotku, co ma z Bali kazdej. Jako kdyby lidi ze zapadu nedelali nic jinyho nez ze se cely den houpali na houpacce :D Bylo ale zajimavy videt ryzovy pole zblizka. Potom co jsme vse nalezite prozkoumali a osvezili se mladym kokosem v restauraci na vrsku poli (vedi proc ji tam maji, na ryzovych polich je totiz neskutecny vedro, protoze ryze rada slunce), jsme se vydali vstric Tirta Empul. Po pravde jsme si az pozdeji zjistili, ze jsme zrovna narazili na jeden z nejznamejsich balijskych chramu, a k moji radosti se tam clovek mohl jit zadarmo "ocistit" pod posvatny pramen (hinduisti mi snad prominou moji prisernou terminologii 🙏). To byla jedna z veci, co jsem vzdycky mela na travel bucket listu! U vchodu jsme po zaplaceni vstupneho dostali k zapujceni sarong na bloumani po chramy (i chlapi s dlouhyma kalhotama ho musi mit) a v satne jsme za maly poplatek dostali zeleny sarong do vody na ocistny ritual. Z satny mi bylo krapet nevolno a nebyla jsem uplne nadsena, ze tam chodim bosa, ale kupodivu jsem si neodnesla zadnou plisen :D zato super zazitek z ritualu. Nemam zadne foto, priznam se ale ze jsem zpusobila mensi faux pas. Ze vsech tech asi 15 kohoutku pod ktery ma clovek strcit hlavu se maji asi 3 vynechat, coz jsem nevedela a pak me nekolik paru oci mistnich lidi mirne probodavalo pohledem, tak nevim k cemu byl tenhle kohoutek, pod ktery jsem sla jen ja a nikdo jiny :D no co uz.. Zastihla nas mensi prutrz mracen, tak jsme do vyrobny kavy a caju dorazili krapet zmokli jak slepice. Pan nas ochotne provedl, nechal me si vsechno nafotit, ukazal nam luwaky v klecich, coz byla dost smutna podivana, pry se ale vubec nemusime bat, protoze kavu delaji pry z hovinek luwaku, kteri zijou volne v prirode. Zajimalo by me, jak tohle tvrzeni funguje v praxi.. Protoze cela prohlidka i ochutnavka byla zadarmo, a jedine za co se dalo zaplatit bylo luwaci kafe, tak jsme podlehli a jedno si nechali pripravit. Ochutnavka kavy a caju byla paradni, jeden z top zazitku z Bali. A jeste s perfektnim vyhledem. Po krapet adrenalinove ceste na balijskych silnicich behem rush hour (i kdyz tam je adrenalinova skoro kazda cesta), jsme se vecer nad pivem v restauraci vzajemne poplacali po ramenou, jak jsme to s tim skutrem dneska zvladli, nacez se vedle nas ozvalo cesky "joo to ja nemela takovy stesti" a holcina se nam pochlubila cerstve sedrenym kolenem z dnesni jizdy, kde ji nekdo vytlacil ze silnice. Au. Skutr jsme pujcovali i v Amedu a nikdy se nam nastesti nic nestalo (jen nam jednou dosel benzin uprostred niceho, ale to je zas jina kapitola).

A abych nezapomela, v Ubudu jsem si obcas zasla na jogu a to bylo uplne nejvic bozi. Dokonce jsem jednou donutila Tomase jit se mnou do Joga barnu! A dokonce pak jeste i vypit cerstvou zeleninovou stavu. Na aerial joze jsem byla poprve v zivote v malinkem otevrenem studiu uprostred dzungle, kde nas bylo jen 6, a myslim, ze jsem si nasla novy konicek na 2020 :) Jo a taky jsme v Ubudu hooodne jedli, ale to neni zadna novinka. Na kokosovy zmrzce primo do kokosu s kokosovym cukrem navrch jsem byla asi trikrat, to byla laska na prvni pohled!






Na sever Bali jede autobus x hodin, protoze musi prekonat hory. V serpentynach u jezera jsme videli volne v prirode opicky, tak to mi udelalo radost. Jinak mi z te cesty bylo pekne zle a od dalsiho dne na me vlezla i pekne urputna chripka (kterou jsme si dovezla jeste i do Thajska). Planovali jsme si pujcit skutr a jet se podivat na buddhisticky chram a na vodopady, ale nakonec byl cely pobyt v Lovine vicemene jen o mym polehavanim v pokoji, obcasny prochazce po plazi, kde teda bylo strasne moc odpadku, a cesty na jidlo do vedlejsi ulice. Pak nas uz jen cekalo znovu prekonani hor, ktere me s moji chripkou v tom vedru odstavilo z provozu na dalsich x dni, a pak uz jsme leteli do Thajska....

Cestovatelske tipy k Bali, ktere jsme za ten mesic vypozorovali:

- celkove urcite nejet pres cestovku. Po zaplaceni letenek je na miste vsechno tak levne a nikde jsme nemeli problem se domluvit, tak by mi prislo lito cpat penize cestovkam, ktere Bali nabizi jako drahou luxusni destinaci. (Nas budget a ceny viz nize)

- bankomat na letisti nabizi lepsi kurz nez ve meste. Kurzy smenaren se dost lisi, takze si porovnat vice moznosti. Vybery z bankomatu jsme se vzdycky snazili v bance s ostrahou, ale ne vzdycky to bylo mozne, treba v Amedu, kde je to mensi. Vybirala jsem z novozelandske karty a kazdy vyber zpoplatnen cca 380kc. Max castka vyberu 2.500.000 IDR = cca 3.800 CZK (pro nas dva to bylo vzdy cca na tyden).

- kdo chce usetrit, tak z letiste nebrat Blue bird taxi, ktere nabizeji hned u vylezu z Arrivals, ale radeji poodejit a vzit si taxi z parkoviste (pripadne mistni obdoba Uberu - Grab nebo Gojek)

- misto taxi si pujcit skutr a objevovat okoli na vlastni pest

- u tours si porovnat ceny u vice operatoru, nabizi je tu spolecne s transportem kdekdo, a casto se lisi ve stovkach tisic IDR

- vetsi presuny = Perama bus, mame s nimi super zkusenost, vse jelo vzdy nacas a vzdycky bylo misto. Pocitejte ale s tim, ze treba cestu 100km pojedete klidne i pres 3 hodiny. Mistni ulicky jsou fakt klikaty a neda se jet rychle.

- ubytovani brat se snidani, pokud je moznost. Byvaji dost male/jedna moznost, ale na zacatek dne to staci a podle me lepsi tak, nez hned jako prvni vec rano hledat po okoli snidani.

- za me velky zklamani nabidka potravin v obchodech. Za cely mesic jsme narazili asi na tri prodejce cerstvyho ovoce, jinak jsou obchody narvany cukrovinkama/chipsama/jinyma zprocesovanyma potravinama, a v podstate jist v restauraci je jedina moznost, jak se jako turista najist. (Mozna jsme tomu ale jen neprisli na kloub.. jednou asi v 5.30 rano jsme sli v Ubudu na bus a ve meste na hlavni ulici milion stanku se zeleninou, kde nakupovali mistni, takze mozna tak. Pres den ale nikde nic)

- nase oblibebe warungy :D Kuta = Warung Indonesia (II.Legian street). Ubud = Biah Biah. Lovina = Warung Putu. Ale vsechny byly vetsinou parada, vylozene spatne jsem se nenajedla nikdy nikde. Indoneskou kuchyni jsem si zamilovala ("co vedi Italove o jidle"= hlaska po prvni veceri)

A ted to nejdulezitejsi na co vsichni backpackeri cekaji, na kolik nas to tedy cele vyslo. Necely mesic na Bali pro nas oba nas vysel na asi 1800 NZD = cca 25tis CZK (bez letenek). Ziju porad jeste v NZD a to pak prepocitavam na CZK 🙈 K cene musim rict, ze jsme se nijak moc neomezovali, vicemene vsechny jidla byly venku v restauracich/stancich a vzdycky jsme spali v hotelu s bazenem. (Ten zacal byt po prvnich dnech toho priserneho vedra mym minimalnim pozadavkem na dalsi booking..) Cena pobytu by sla urcite jeste dost srazit, a zrovna tak vas to samozrejme muze vyjit na mnoohem vic.

Ceny:

- ubytovani v *** hotelu na jednu noc se snidani okolo 300kc

- autobus z mesta do mesta 200-250kc

- taxi z mesta do mesta cca 500-600kc

- taxi kratsi trasy 150-200kc

- jednodenni vylet cca 700kc, ale lisi se podle poskytovatele

- jedno jidlo v restauraci 30-80kc

- cerstvy dzusy 20kc

- mlady kokos 30kc

- voda 2L 15kc

- vstup do chramu 100-150kc

- lekce jogy 200kc

- pivo 60kc