Duben zivota v aute
Takovej ten pocit, kdyz se po skoro 14 dnech osprchujete v horky sprse. Jako sprchu rozhodne nepocitam osplichnuti pod pitkem s pitnou vodou vedle tenisovych kurtu, otreni vlhkym rucnikem (v ty horsi dny) ci ledova sprcha na plazi (vezte ze v soucasnych dennich cca 15°C je to jen pro otrle a opravdu zoufale campery) - aneb vsechny variace "sprchy", ktere jsme si uz behem naseho freedom kempovani zvladli vyzkouset. Ani ohrata pocket shower neni to samy jako poradny proud TEPLY vody. Odmenili jsme se dnes po 6 dlouhych dnech na sadu timto pro nas uz luxusnim pozitkem, a obrima vegan pizzama, a zitra mame volny den. Jedine, co se mi chce delat, je nalozit se do horkych pramenu, jakychkoliv. Myslim, ze by to na tomhle ostrove nemel byt problem..
Musim rict, ze moje standardy se tu hodne zmensily. Jestli se moje vlasy opravdu musi dnes myt nebo je zitra jeste zakamufluju cepici, jestli je to tricko moc od prachu nebo si ho jeste muzu vzit, a nebo jestli ta miska je uz dost spinava na to, abych ji umyla. To vse s prichodem zimy. Technicky vlastne teprve podzimu! Ale real feel je jinde.. (To jsem zvedava, co budu rikat v zime.)
Myslim, ze za posledni dny jsme vyjedli auto, ze to jsem nevidela. Zbyva nam tu par brambor, kakao a hromada nezralych kiwi. Posledni vec, kterou v sest vecer, kdy uz je ted mimochodem tma, chcete cestou z prace resit, je nakup. Jsme vetsinou celi s prominutim totalne zas*ani ze sadu od vseho moznyho i nemoznyho (na farme, kde maji i zivocisnou vyrobu, vezte, ze je to tak), hladovi, a me osobne boli vzdycky cely telo a mam pocit, ze druhy den davam vypoved (jo, pak se z toho vzdycky vyspim a jdu do toho dalsi den zas). Tento tyden jsme pracovali pul hodiny autem od nejblizsiho supermarketu, tak jsme tedy alespon krasne vycistili nasi "lednici" = dva plastove boxy, jeden na zeleninu a druhy na vse ostatni.
Jsme v pulce nasi kiwi mise, sest tydnu za nami a jeste sest pred nami. Na vse se da zvyknout, a jak moc jsem tu praci ze zacatku nenavidela, uz ji mam i docela rada a den za dnem hezky odsejpa. Odmenou nam pak bude prodlouzeni viz o 3 mesice. A jsem moc zvedava na nasi dalsi praci, protoze tu uz bychom radi v oboru, ale pro backpackery je tohle nesmirne tezke, kdyz nemuzete prijmout permanent positions. Uvidime, kazdopadne pripadne vezmem cokoliv. Je to strasne zvlastni, jak vlastne nevime, co bude za par tydnu. Nekdy pomalu ani nevime, co bude zitra. Ale je to krasny byt takhle svobodni. V soucasnosti bych za nim nemenila.
Uz na sebe s Tomasem ani nestekame kvuli blbinam a tak hezky si tu koexistujeme... I kdyz me samozrejme obcas rozcili, kdyz vidim pohozeny ponozky vedle hrnce s jidlem, nebo jiny bordely, ale to se na tak malym prostoru stane snadno. Klicem ke klidnemu pohodovemu zivotu je pro me v soucasnosti uklizeny van. To a ciste vyprane pradlo! Neni nic lepsiho.
Tak abych to svoje zbrblani dnes nejak ukoncila, vazte si svych plne vybavenych domovu (porad jeste Vam zavidim mixery a toustovace) a budte stastni tady a ted. Uvedomuju si tu kazdy den, jak je dulezite si stesti vozit v sobe. Totiz, ze muzete sice odjet na druhou stranu zemekoule, ale pred sebou neutecete. To je asi nejdesivejsi zjisteni, ktere mi cestovani za ty roky dalo, a zaroven vyzva na sobe pracovat.