Thajsko.
Při kopírování příspěvků z blogu na tumblru sem se mi Thajsko bohužel nějak ztratilo...
Kdybych ho ale měla znovu shrnout do několika vět, bylo by to asi takto:
V Bangkoku to bylo naše první setkání s rouškami na veřejnosti. Po Bali na nás Thajsko působilo tak nějak poevropštěněji. Snažíme se najít bezmasé jídlo v Chinatownu - marně. Chodíme uličkami, kam nedosáhnout sluneční paprsky i když je pravý poledne. Maminka by ze mě teď neměla radost. Jezdíme tuktukama. Cestujeme lůžkovými nočními vlaky, kde je i personál, který vám postel oblíkne a připraví, a ráno zas přehodí "na sezení". Na palandě vedle mě spal mnich v oranžovém rouchu. Spousta zvláštního jídla - po Bali, kde nám to přišlo tak nějak "normální". Zvládla jsem se v Bangkoku jídlem také otrávit a z Bangkoku tím pádem nevidět nic moc jiného než hotelový pokoj a jeho koupelnu. Učíme se, že je opravdu lepší jíst u stánku, který vypadá nejpochybněji na světě, ale je před ním fronta, než v restauraci na hlavní třídě. Učím se, že zelený kari je nejpálivější, pak je červený kari, a nejmíň pálivý je to žlutý. Opičky - opičky všude - jedna nám ukradla z balkonu dragonfruit! Na Krabi jsme pro jednou ubytovaný v resortu a dopřáváme si tam královský snídaně a z krapet zelenýho bazénu pozoruju okolní skály. Miluju místní výběr ovoce a dragonfruit si dopřáváme, kde to jde. Kokosy - miluju a kupuju, kde to jde. Dlouhé hodiny na cestách, ve vlaku, v autobusech.. Nádherné pláže a nejnádhernější západy slunce. Opičí stezka cestou na sousední pláž. Opice, která na mě vylezla a chtěla mi ukrást prázdný kelímek od smoothie. Trhy na lodích, kde si kupujeme grilovaný kukuřice, a dlouhý cesty lodí. Omylem jsme se přihlásili na turistickou atrakci a objeli za jedno odpoledne pět ostrovů, na každém byli půl hodiny a na každém bylo dalších xx lodí od jiných turistických cestovek. Trochu fail, ale ostrovy to byly krásný! Poslední den jsem se z resortu proběhli na pláž a zaplavali si při východu slunce v klidném moři. Nechce se nám odjíždět.
Deset dní uteklo jako voda a my, v rouškách, opět čekáme na letišti. Tentokrát už ale na cestu zpět domů, tam na druhou stranu zeměkoule.
Stačilo nám to. Protentokrát.
