I zrodil se nápad. Přesněji řečeno, zrodil se nápad ve 4:30 ráno. Bydlení v centru Prahy má jednu svojí velkou nevýhodu. Málokterou noc dospím, aniž by mě někdo nebo něco nevzbudilo. V naší ulici je hotel a máme velmi chytře nasmlouvané popeláře, kteří jezdí každý druhý den - jednou k nám, jednou do hotelu, jednou smíšený odpad, podruhé tříděný.. a jezdi vždycky v noci. Ale o tom jsem dnes vůbec psát nechtěla. Nicméně po půl probdělé noci musely některé emoce prostě ven.
A tak jsem se v 5:30 sebrala a vstala, zapnula notebook a šla konat. Než si to zase stihnu rozmyslet.
Vždycky mě trošku mrzelo, že jsem tenhle prostor tak trochu opustila. Přece jen je to historie. A naší starší generaci už nezbývá nic lepšího, než ji přijmout za svou, místo abychom se před ní pokoušeli schovat do jiného koutu internetu. Krokem, který mě dokopal konečně k činu, byl blog Irisds, kde jsem si dnes v noci na mobilu krátila dlouhou chvíli a zabrouzdala jsem očima na odkazy na jiné blogy. A tam, mezi všemi těmi aktivními a krásnými blogy (třeba tento!), se krčil odkaz na ten můj, dva roky opuštěný. Jako by mě Jitka znala lépe, než já samu sebe, a věděla, že se sem jednou vrátím.
Pro jistotu jsem si i rovnou koupila doménu, abych si to zase nestihla rozmyslet. Moje nestálost je jediná stála věc v mém životě. A nezbývá tedy než ji po letech tíženého odporu přijmout za svou a žít spolu v míru. A až si to zase rozmyslím, můžu se se svým blogem přestěhovat třeba na měsíc! Stejně to nikoho nebude zajímat a bude to jen a jen moje věc.
U názvu jsem moc neváhala. Malá zástěna anonymity není na internetu nikdy na škodu, a tak jsem zůstala u zažité přezdívky z mého Instagramu. Jak jsem už za ty roky také zjistila, název na blogování opravdu není to nejdůležitější.
Blogování mám ve svý hlavě denně, i když to podle četnosti příspěvků nevypadá. Notně lehčeji se mi taky píše ve svém rodném jazyce, v kterém také jak doufám nenasekám tolik do očí bijících chyb. Takže tohoto se budeme zase nějaký čas držet.
Celé uplynulé dva roky se u mě tak nějak vezly na vlně minimalismu ve všech jeho podobách. A myslím, že sjednocení svého online prostoru pod jednu střechu je právě teď krokem tím správným směrem.
O příspěvky ze Zélandu rozhodně nechci přijít, takže se je sem pokusím postupně nakopírovat.