Pages

14. dubna 2015

Eze village FR | photodiary


Francie, den III.

Eze village. Fotky mluví za vše. Opět jich je strašně moc v jednom postu, nemůžu si pomoct... Nádherné místo, při cestování do Nice určitě nevynechat! Dá se tam dostat autobusem v rámci městské hromadné dopravy, takže cesta tam i zpět mě stála jen 3 éčka. A to je to půl hodiny cesty od Nice. Vesnička je krásná, ale samozřejmě předražená, a není tam moc kam jinam utéct. Ale ty uličky plný restaurací a butiků jsou kouzelný. Úplně na top se platí samozřejmě vstup, ale je tam tak krásnej výhled, že jsem vůbec nelitovala. Zůstala jsem asi 2 hodiny, prohlídla si botanickou zahradu, a užila si výhled.

Naplánovala jsem si hike nahoru i dolů, protože je tam několik stezek rozdělených podle délky a obtížnosti. Bohužel jsem ráno omylem vyjela autobusem až do tý horní části Eze v cca 700 m.n.m, Paní na informacích mi tvrdila, že tenhle autobus (číslo 82) jede k pobřeží, ale asi jsme si anglicky špatně rozuměli. Takže můj hike byl nakonec "jen" dolů, Nietzsche stezkou. Můžu říct, že i to bohatě stačilo. Opět se prokázalo, že musím opravdu začít trochu posilovat, protože někde v půlce (celé jsem to šla dolů 2 hodiny) se mi už při každým kroku klepaly nohy. Dál taky cestování s batohem na pár dní má tu nevýhodu, že máte omezenej počet věcí, takže jsem šla v Converskách. Dalo se to vydržet, jen občas ta rovná podrážka podklouzávala. 

Ale jinak hike nádhera, ty výhledy! Nikde nikdo, jen úzká pěšinka a na obzoru v mlžným oparu moře. Trochu jsem odbočila ze stezky a objevila jsem v lese vodopádek, no on byl asi 10 metrovej, a opět nikde nikdo a mohla jsem si tohle magický místečko užít sama - takže stativ a samospoušť, kolikrát jsem chtěla. Potkala jsem asi 3 lidi, za celou cestu. Tohle místo opravdu není turisticky profláknutý, což nechápu! Ani nahoře ve vesnici nás nebylo moc. Kafe na terase jsem měla jen já a dva business mani vedle (při pohledu na účet jsem teda pak pochopila proč..). Na hiku kolem mě v jednu chvíli proběhl voják s batohem a asi o 20 vteřin později jsem ho viděla jako malou tečku ob tři zatáčky pode mnou. Jo začnu cvičit.

Poslední fotky u moře jako důkaz, že jsem opravdu sešla až dolů! Hodinka na pláži jako odměna. A pak už jen chytit autobus č.100 a zpět do Nice na večer do hospůdky. Byl to zvláštní podnik s místníma bio věcma (bio pivo, bio víno, jídlo...), kde mají spoustu stolních her, co si můžete půjčit, takže jsme s couchsurferema měli vtipnej večer nad mimikou a kreslením.