Pages

3. června 2015

Roadtrip | Genova, Cinque Terre


Pamatujete, když jste jako děti sbírali tyhle zelený kamínky /sklíčka? Dnes mám hodně co vyprávět...

Pátek, začátek Turínského jazz festivalu, si vyžádal trochu pozdní příchod domů. Řekněme, že jsem spala asi 4 hodiny, a ráno jsem se, jak mi do telefonu kamarádka vyhrožovala, měla za cca 30 minut sbalit na 2 dny. Rychle šumák do skleničky, sprcha, plavky opalovák pár meruněk a kamera do batohu, a jede se. Ranní káva proběhla až v Genově ve 4 odpoledne. Snídala jsem v autě. No, pokud autem nazveme stroj o čtyřech kolech se sedačkama jen vpředu, který jsme vzadu vycpali batohama a vytvořili si tam takový velký kanape, kde tak vznikly další dvě místa, takže jsme se do toho mini autíčka vlezli všichni 4. Okýnka dokořán, hudba naplno, a good vibes už od první minuty. "Tak, kam jedeme?" povídá kamarád, po tom co jsme se všichni v autě usadili a nastartoval motor. 

Zastávka č.1 Genova. 

Hned na parkovišti si nás odchytil pouliční prodavač. Nakonec jsme si s ním docela dlouho povídali, a dal nám malou sošku slona. Místečko pro něj jsme vybrali okamžitě, a to hned na palubní desce a byl to náš víkendový maskot. V noci střežil oheň. Vážně.


Genova. No ani moc dlouho jsme nezůstali, je to jen strašně obrovský přístav, a působil na mě strašně chudě. Bída byla vidět v každé uličce. Opět bylo super se procházet jen tak bez cíle sem tam, systém centra mi strašně připomínal Benátky. Uzoučký uličky s vysokýma domama, takže všechno ve stínu, a v každé nějaký poklad ve formě zajímavýho obchůdku, rozkošný kavárničky, kostela, apod. 

"Welcome to our bedroom." Chtěli jsme vidět západ slunce na pláži, kde budeme spát. Dojeli jsme cca do půlky cesty na místo, kam jsme měli namířeno. Nevadí, kde šlo zaparkovat, jsme zaparkovali, a šli jsme nejkratší cestou směr moře. A stihli jsme, Tak tak. 


Vtipný bylo hledání dřeva na oheň. Nikde nic pořádnýho! Naštěstí nás zachránil rozestavěnej hotel poblíž, kde jsme si řekněme vypůjčili jednu podlážku, rozmlátili na kusy, a měli z ní asi 5 hodinový oheň. Usnula jsem uprostřed konverzace ostatních přímo na kamenech u ohně, ve spacáku. Jako polštář moje běžecký boty. 

Co nemůžu vynechat je ráno. Jako ze špatnýho filmu. Když jsme se se všema našema věcma a odpadkama v náručí vynořili na hlavní ulici a hledali naše auto, koukejte koho jsme potkali:) Festaggia del carabinieri v Chiavari. /Policejní festival. Připadala jsem si jako ve filmech o četnících ze St.Tropez. 

Naše auto zablokovaný, a tak jsme šli na dloooouhý kafe a snídani. A asi za tři hodiny jsme mohli konečně vyjet, protože přehlídka skončila.


La Spezia. Další obří přístav poblíž Cinque Terre, který jsme si vytipovali jako místo na oběd.


Riomaggiore. Cinque Terre. Konečně. V neděli ve 4 odpoledne jsme dorazili na místo našeho tripu. Totální úžas, jak může nějaký místo být tak krásný! Stavěli jsme už při příjezdu na každém odpočívadle. Takový to, když v jednu chvíli tři lidi vykřiknou zastav! Na stejný vlně:) Hodně fotek, procházka po Via Dell´Amore. Trek do další vesnice byl uzavřený, protože se část zřítila do moře, což mě hodně mrzelo. Chtěla jsem vidět víc, než jen jednu vesnici. Alespoň mám ale důvod se tam někdy vrátit.


Jo, tohle místo se schodama jako z pohádky končícíma v moři opravdu existuje:)  -->


Naše cesta k moři. Nebo spíše k útesu, ze kterého jsme skákali do vody. Byl tam strašně vtipný pes, který mě normálně po chvíli, co jsem se bála skočit a furt na mě štěkal, tlapkou zezadu strčil do vody. Dobrodruh. A my taky. Hodně adrenalinový koupáníčko. Upřímně, nemohla jsme se vůbec vydrápat z vody, už jsem myslela, že budu muset plavat při pobřeží jinam a najít si nějaký trochu přístupnější místo. Vlny tak dvoumetrový. Cesta tam dolů taky velkej adrenalin, kde se držíte nějakýho lana na skále a lezete dolů skoro po čtyřech, zakkopnout bych nechtěla. Adrenalin top.