Jakej byl můj Erasmus?

Blogů o (z) erasmu moc není, alespoň já jich teda před svým odjezdem moc nenašla, a určitě bych pár informací (a hlavně dojmů) uvítala. Takže budoucí erasmáci, a všichni uvažující o Itálii jako o destinaci na dlouhodobější pobyt, snad najdete tenhle článek užitečným!

LIDÉ

Nezáleží na tom, jak krásnou přírodu/památky/kulturu země má, pokud Vám nesedí povaha místních lidí. Strašně jednoduché a banální, ale něco, co jsem potřebovala slyšet já sama, když jsem se rozhodovala, do které země jet. Já byla právě ta „hloupá“, která hleděla na to, že Itálie.. to je přece moře, párty, krásný města i příroda. Nepřemýšlela jsem vůbec o Italech jako takových.

Italská povaha je přesně taková, jak se o ní ve světě mluví. Na každým šprochu, pravdy trochu. Temperamentní, hlasití, zakládající si na svojí siestě, všechno se vyřeší domani, domani.. v jídle se neošidí, kávu pijí miniaturní (ale opravdu silnou!), k práci se moc nemají. Z Italů, co jsem poznala, pracovala jedna jediná holčina. Ostatní studenti si užívali la dolce vita z peněz svých rodičů. Velký kontrast s ČR, kde je práce pro studenty většinou samozřejmostí. Jedou si sami na sebe a na nikoho dalšího moc nehledí. Vůbec se nedivím, že jim tam kvete mafie (mě samotnou několikrát okradli na všem možném) a že je celá země už několik let v ekonomické krizi.

Na obrázku je zachycený šok z mýho prvního italskýho espressa v Benátkách. Skoro jsem ho na dně kelímku neviděla. Dá se na to ale zvyknout. Měli jsme takový ten hliníkový espressovač na asi 3 nebo 4 šálky, a já si ho vždycky (když nikdo jiný nebyl doma) lila celý najednou, protože prostě potřebuju víc vody, a mít to kafe alespoň na pár doušků.

Ráda bych taky zmínila takovou drobnost související s odstěhováním se do cizí země, a to kulturní šok. Můžete ho mít i u sousedů v Německu, a ne jen v exotických destinacích, vážně. Stejně tak v né zrovna vzdálené Itošce. Říkáte si, už jsem tam byl/byla tisíckrát na dovolený, co mě může překvapit? Věřte mi, že dlouhodobý pobyt je něco úplně jiného. Co Vám při dovolené připadá jako exotika, se stane Vaší každodenní realitou a celé je to o Vaší schopnosti se přizpůsobit. Lidé mezi kontinenty jsou jiní, a stejně tak je to mezi státy v rámci Evropy.

BYDLENÍ

Plynule tím navážu na téma kulturního šoku, který jsem při prvním vstupu do svého „nového domova“ měla. Bydlení jsem si našla dlouho před svým odjezdem, asi 2 měsíce dopředu, přes facebook. Na skupině typu Erasmus in Torino / Accomodation in Torino (nebo tak nějak), jsem viděla inzerát mojí budoucí spolubydlící, který byl tak krásně sepsaný, že jsem si říkala, že si určitě budeme dobře rozumět. Byt byl blízko centra, za cenu mírně nižší než co jsem zatím viděla, 2 studentky a 2 studenti. Nebyl problém s bydlením jen na půl roku. V tu chvíli jsem si říkala, paráda, nebudu muset na místě nic hledat, nic lepšího bych stejně nenašla. Bohužel jsem jí předem zaplatila deposit (a nemohla se tak na místě rozhodnout tam nebydlet.. protože, jak jsem si říkala, nic se určitě nestane).

Do Turína jsem tedy odjížděla klidná, v jednu únorovou deštivou neděli. Spolubydlící mě vyzvedla na nádraží, byt od něj byl vzdálený asi jen 5 minut. Při vchodu do bytu jsem měla opravdu šok, a hned jsem viděla několik svých chyb při jeho výběru, takže se s Vámi o ně podělím.

Nikdy nikdy nikdy nikdy si nevybírejte ubytování na základě fotek, bez toho aniž byste ten byt viděli na vlastní oči. To i z důvodu spolubydlících, které tak můžete trochu poznat, a uvidíte, jestli si sednete jako lidi. Takový první dojem, mnohokrát se mi tenhle instinkt v životě osvědčil. My jsme si se spolubydlící sedli přes internet, ale bohužel už ne osobně. To tak občas bývá no. Dál vzhled bytu - fotkám odpovídala asi desetina. Později jsem pochopila, že jsou to fotky z doby, kdy se tam stěhovala cca před 4 lety. Všude byl neskutečný bordel, vyšokoval mě roztrhaný gauč, doslova stěna plná prázdných lahví od piva/vína/likérů, a nápis No fucking worries z výstřižků porno časopisů, přímo na hlavní stěně, kterou vidíte hned od hlavních dveří. Všude harampádí, starý nábytek, a hlavně zakouřeno a obývák plný cizích lidí. Ok, moje chyba že mě vůbec nenapadlo se zeptat, zda se jedná o kuřáky – v Turíně kouří každý všechno, doslova. Zvykla jsem si, co mi zbývalo, ale pokud někdo tušíte, že byste kouření v bytě, a tudíž všechny věci načichlý (a hlavně dýchání toho čmoudu jak je den dlouhej), nezvládli, zeptejte se na to předem!

Na obrázku vidíte náš vnitroblok. Měli jsme balkonek kolem celé jedné strany bytu, což bylo moje oblíbené útočiště. Jinak v hodně bytech byly na zemi ve všech pokojích dlaždice, na což teda já nejsem zvyklá. Nemocná jsem byla hned asi po prvním týdnu, než jsem si někde stihla sehnat pantofle.

Další nepříjemností bylo, že holčina, která v tom bytě bydlela přede mnou, a s kterou „jsem se střídala“, tam ještě 4 dny potřebovala bydlet. Neměla jsem pro sebe tedy ani skříň, ani postel, prostě žádný útočiště (který je hlavně na začátku erasmu hodně důležitý). Čekala jsem, že se celá situace po čase zlepší. Dobře, zlepšila se, ale ne natolik, abych tam byla na sto procent šťastná. Zpětně si říkám, že jsem se měla rozhoupat a hledat si nový byt. No jsem poučená pro příště. When you are not happy with something, leave it.

ŠKOLA

Moji kamarádi, co studovali někde v cizí zemi, vždycky říkali, že mi pak bude škola u nás doma připadat strašně lehká. Já Vám nevím, u mě to je naopak... asi to bylo výběrem předmětů. Mě tam jejich školní systém připadal mnohem volnější než u nás. Předměty jsem měla jen 4, a některé byly jen 1 měsíc, ale zase v kuse, každý den třeba 4h, a pak hned zkouška. Jeden jediný předmět běžel celý semestr. A byly hodně kreditové, třeba za 9kr, což od nás vůbec neznám. Ale to je všechno o tom, co si vyberete, že chcete na erasmu dělat. Já se chtěla zdokonalit v business/marketingu, protože to není v ČR můj hlavní obor, tak mi ty předměty vyšly zrovna takové lehčí. Od kamarádů, kteří tam měli předměty do eko analýzy/ účetnictví/ financí vím, že ty byly hodně těžké, a rozhodně žádná procházka růžovým sadem. Jedna velká nevýhoda je, že v podstatě nemůžete nikde relevantně zjistit, jak vypadala třeba zkouška minulý semestr, takže se na každou zkoušku musíte připravit hodně pečlivě, protože nevíte do čeho jdete. Navíc jejich online systém je celý v italštině, a jak už to tak bývá, je pěkně složitý.

Už se mi ňák o tý škole nechce víc psát:D. Good luck, a když byste někdo jel do Turína na Faculty of Business klidně mi napište email, nebo komentář, a můžu Vám říct víc nebo s něčím poradit!

Ještě snad jen zmíním mimoškolní možnosti a vyžití. Univerzita nenabízela v podstatě nic, kromě půlhodinového úvodního welcome setkání, a pak jednou za měsíc nějaká akce od AIESECu - ty byly moc fajn, doporučuju! Jinak bylo veškerý seznamování/zařizování na nás samotných. A že to chce pevný nervi a vůli! Party pro zahraniční studenty se organizovalo až moc, ale já už tomuhle trošku odrostla, netoužím po kocovině každý druhý den, a hledala jsem lidi třeba se stejnými zájmy, parťáky na cesty atd.. takže mi ze začátku šlo seznamování hodně krkolomně. Pokud hledáte trochu větší organizovanost, a nechcete do toho být hozeni takříkajíc po hlavě, asi bych Vám Turín nedoporučila..

TURÍN

a když už o něm mluvíme... město jazzu, automobilovýho inženýrství, sladkostí a zimních sportů. Sídlí zde Fiat, a vyrábí se tu Ferrero. Výhled na Alpy, odevšud! Největší open space market v Evropě. Takové francouzské město s italskými obyvateli, jak jsem s oblibou všem popisovala. Je tu vyšší životní úroveň než na jihu. Vliv Francie je tu hodně znát! Stejně tak vliv jazzu. Místo večerního piva se tu chodí na live concerty jazzu, a je to docela zážitek. Oblíbený byl taky jazz club, a každý druhý tu hrál na nějaký nástroj, a občas se večer pořádali jam sessions. V jednom domě v malé uličce na Starém Městě občas, úplně náhodně, vylezl na balkon pár, slečna v přehnaně zdobených šatech, kluk ve smokingu, a začali hrát a zpívat, a lidi se zastavovali a poslouchali, pak šli zase dál, a přišel zas někdo další. Co se týče kreativity a hledání sebe sama tohle místo bylo hodně otevřené všemu novému, neustále byly všemožné kulturní akce, a to se mi hodně líbilo. 

Žijou tu fotbalem, a každý zápas se řeší dlouhé hodiny před začátkem, hospody jsou narvané.. Sledovat fotbal s Italy byla moje oblíbená aktivita. Oni to tak úžasně prožívají! A ty gesta u toho, to musíte prostě zažít, stojí to za to. Velký zážitek bylo finále Turín Barcelona a jeho promítání na hlavním náměstí. Celý Turín tu noc brečel nad prohrou.

Muzea, je jich tu plno. Já navštívila 2. Výstavu Moneta v nějakém menším muzeu moderního umění, a cinema museum v Mole Antonelliana (ta věž, co je na všech fotkách). Měla jsem taky štěstí na zvláštní církevní událost, vystavování svatého roucha, kdy tím ten týden žil celý Turín, a navštívil nás i papež. Na jeho bohoslužbě bylo fakt celý město. Vlastně mi teď napadá jedna věc, kterou jsem na Italech měla ráda. Dokázali se pro všechno tak nadchnout! A klidně každý týden pro něco jiného.

A musím zdůraznit oblíbenou větu "turíňanů", a to že Turín je lepší než Milán. Prostě je:)

A jak je to v Turíně s dopravou? Bydleli jsme skoro úplně v centru, což všechno strašně zjednodušovalo, a jediné, kam jsem dojížděla, byla škola. 30 až 40min na kole, po rovince. Turín je celý jedna velká placka. Rozhodla jsem se tedy pořídit si kolo, které jsem úplně zbožňovala, mělo vepředu takový ten košíček na zeleninu ♥, a stálo mě 30 éček na marketu. To je skoro jedno měsíční mhdčko, a mě to na pohyb po Turíně stačilo na celý semestr (i v dešti se to dá, standardně jsem vozila do školy náhradní oblečení v batohu, tramvají jsem jela asi 5x). Na konci jsem svoje zlatíčko prodala kamarádovi, který tam zůstával ještě další rok. Win win. Tip jak ušetřit pár drobných!

JÍDLO

A jsme u mého oblíbeného hehe. 
..pizza pasta tiramisu gnocchi salami formaggi vino olive dolci pizza pasta tiramisu gnocchi salami formaggi vino olive dolci pizza pasta..

Zadejte si do googlu italian food, tak a přesně tak to tam s jídlem vypadá i v realitě. Mrzí mi, že jsem si jídlo nefotila víc, protože jsem tam toho ochutnala strašně moc a všechno bylo tak výborný. Ale jak to tam pro mě bylo úplně normální, tak mě nenapadlo si to moc dokumentovat. Hlavně to sladký! Ahhhh úžasné gelaterie a obchody s dolci. Hmmmm a pizzerie, TAK DOBRÝ! Organizovalo se tam spousta food festivalů, snad každý víkend něco. Nebo jsme s kamarádama hodně často organizovali takové international večeře. To jsem takhle třeba jednou vařila pravej českej guláš pro 25 lidí (moje peněženka zabrečela na masu). A někdy příště zase uvařil někdo jiný a vy jste nemuseli jídlo jeden večer řešit. Je to docela fajn. Jednou kamarád z Pákistánu udělal fakt mega pálivou směs, musela jsem každý doušek zapíjet lokem piva. Nebo čínská večeře s hůlkama, kde když viděli, jak jsme marná, tak mi dovolili nabodávat maso na jednu hůlku, abych se vůbec najedla. Ale o tom to je. O poznávání cizích kultur. A já tam měla kamarády, ty jo, asi ze všech kontinentů, tak jídlo bylo oblíbené téma.

Oblíbená je tam taky taková party s občerstvením - Aperitivo, kdy u vchodu zaplatíte třeba 5 nebo 7 éček, a je to all you can eat večeře plus většinou nějaký první drink v ceně, a po jídle party pokračuje standardním způsobem..:D Prostě italové se v jídle v žádném případě neošidí. Žádný jídlo do ruky někde na pochodu, pěkně si sednout, nejlíp se spoustou kamarádů/rodinou, popovídat si u toho, pak ještě kafíčko, vínečko....a za pár hodin se může zas začít s nějakou produktivitou. Ale jíst se prostě má v klidu! Milovníci takového toho slow food stylu by tam byli asi v ráji. Jediné, co mi po téhle stránce chybělo, bylo české pečivo - ty jejich bagetky, který se akorát všude rozdrolily a už druhý den byly jak kámen, se fakt nedaly.

CESTOVÁNÍ

 Moje ťapky prochodily tyhle místa:

• Bardonecchia, za snb na místo zimní olympiády 2006
• Řím, za krásnou architekturou
• Miláno, kvůli módě?
• Benátky, největší kráska mezi městy, fakt!
• Cinque Terre a okolí, ahhhhhh (tenhle článek si tu fakt najděte!)
• Genova, rychlá zastávka na cestě
• Nice (France), poprvé u žabožroutů:) 
• Eze village (France), a druhé ahhhhhhh
• Alba, wine festival fun
• Sicílie (Mondello village), třetí ahhhhhh
• Bologna, tak ňák spontánně.
• A zajímavá místa v okolí Turína. A samotný Turín samozřejmě.

Jak jsem tohle všechno mohla za pět měsíců stihnout? Ještě jsem si na 2 týdny odskočila domů a za T. do Rakouska, ale to nepočítám. No... začínám plně chápat stav svýho účtu. 

Články ode všud najdete v historii blogu! (Tak šup! Jděte si udělat čaj a začtěte se..)

No a jinak celkově k cestování v IT. Jsou tam strašně levné letenky do určitých destinací (hlavně v rámci Itálie), i třeba přímo z Turína (je tam mezinárodní letiště)! Musíte si je ale koupit hodně v předstihu. Naopak vlaky, ty jsou mega drahé, a jejich ceny se mění každý den. Mají svůj rezervační online systém, kde se postupně prodávají cenové skupiny (vždycky když se vyprodá nejlevnější, posouvá se o třeba 10euro výš, atd.). Zlaté České dráhy, kdy přijdete na nádraží k přepážce a cena je stejná na vlak za hodinu, jako na vlak za měsíc. A taky se lišily ceny podle denní doby (noční vlaky výrazně levnější atd.), ale ty noční fakt nedoporučuju. Zkusila jsem takhle cestovat jednou, a málem jsem se strachy počurala, co za individua nastupovalo v různých vesničkách do mýho prázdnýho vagonu, a průvodčí celou cestu nikde. Do Bardonecchie jsem jezdila za nějakých 10e, ale třeba Řím jsem koupila asi za 90e, a Benátky nebo Francie, oboje bylo kolem 50e. Se vstupem Megabusu na trh se tam podmínky pro cestování asi hodně zlepší. Pokud teda nejste fajnovky a nevadí Vám trochu delší cesta, ale zase za pakatel. 

SHRNUTÍ SHRNUTÍ

Při zakládání blogu jsem si řekla, že budu jen photoblogem bez jakýchkoliv textů, a nikdy jsem moc o životě na erasmu vlastně nenapsala. Nakonec jsem zjistila, že psát není zas tak špatné, a chci v tom u dalších cest pokračovat. Koneckonců takové blogy čtu nejraději, tak proč taky jeden takový nepsat? Snad jsem tu teď shrnula vše. Musím Vám přiznat, že já si tu tak krásně zavzpomínala... píšu ten článek už několik hodin, a hodně často jsem se u toho zapomněla někde hluboko ve vlastních vzpomínkách...

Na erasmus určitě jeďte, pokud tu možnost máte. Na zemi až tak nezáleží, spíš na tom být někde o samotě, kde nikoho neznáte a o všechno se musíte snažit. Uvědomíte si sebe, co chcete, na čem a na kom Vám záleží.. Pokud se nedostanete poprvé, zkoušejte to další rok, a nevzdávejte se! Na místě to pak ze začátku bude hodně těžké, budete to chtít vzdát, odject... NE! Vydržte, ten pocit na konci, že jste to zvládli, stojí za to. Podívejte se na moje zážitky!

Určitě se nebojte ptát v komentářích, pokud tu nějaká informace chybí, a všem budoucím turínským erasmákům hodně štěstí a užijte si to na maximum!