Pages

8. září 2015

Za 1 EUR do Bologne

Stěhování, nová práce, cestování sem tam, stres, pak zas ne, horko, pak zas ne.. člověk si vždycky najde výmluvu. Jediná relevantní výmluva, proč tu už dva měsíce nepřibyl článek, je ta, že jsem měla měsíc nefunkční počítač. A tož Míša měla spoustu času na jiné činnosti, třeba úklid svého pokoje doma u rodičů pěkně od podlahy (do koše letělo takových věcí, ještě teď když si na to vzpomenu, tak mi srdce krvácí, nesnáším vyhazováním starých vzpomínek). Nu a najednou se našel i ten 5 let starý ztracený návod k noťasu, a hle! Návrat do továrního nastavení, a krom toho, že zatím nemám jediný schopný program na úpravu fotek, jsem spokojená. Vzpomínky z Turína, o kterých jsem se těšila, že napíšu, se mi mezitím smrskly na pár oblíbených fotek a přebily je další "letní" zážitky. Ale o to radši si v těchhle podzimních dnech zavzpomínám s Vámi:)

Dneska to bude o úplně nejlepším spontánní výletu do Bologne, do kterého jsem nakonec namočila docela hodně kamarádů hehe


Lístek jsem kupovala vlastně ještě na Sicílii někde na mobilu na hostelový wifi, protože to byla nabídka, co se neodmítá. Promo akce Megabusu - začínali v Itálii. Jakákoliv 1 cesta v rámci země za 1 éčko! Tomu říkám low cost cestování. Jediné, co mě mrzelo bylo, že jsem už neměla čas jet ještě někam, než jen do Bologne. Ke konci erasmu jsem měla rozplánovaný každý den a čas neúprosně letěl dopředu. 


Vstávání ve 4 ráno, klasika moje už. Cesta přes půl nočního Turína. Krásnej východ slunce kdesi na dálnici. Bleskový kafe v davu na pumpě, kdy jsme mysleli, že už autobus mezitím určitě odjel. Trochu spánku, trochu autobusových srandiček, no a kolem desátý už centrum Bologne. Oproti Turínu velký rozdíl v architektuře. Zatímco Turín je podobný spíš Francii, široké bulváry, pravidelné bloky domů, podloubí.. Bologna byla taková spíš turecká. Domy všechny z rudých cihel, nepravidelné malé klikaté uličky. Tu změnu jsme si nejvíc užili s výhledem z věže, vedle který stojí šikmá věž jako v Pise! Snad ještě víc šikmá hehe. 


Mají tam strašně krásnou univerzitu, jako dělanou pro všechny Harry Potter fans. Gobelíny, pergameny, fresky, kamenný chodby... jeden pohled zvenku do knihovny mi stačil na to, abych věděla, že bych tohle místo jako student milovala.

Lezla tam na mě trochu chřipka, takže jsem spíš celej den vyhlížela kavárny a místa na odpočinek. Tenhle problém se vyřešil flaškou vína na boloňským nádraží poté, co měl autobus už asi hodinu zpoždění, my unavení a.. znáte to. Nejvíc mi v tu chvíli udělal radost autobus Student agency, co přijel na vedlejší nástupiště a na něm Praha! A Turín pořád nikde. (Nakonec přijel, nebojte.)

Dál jsem chřipku pořešila tím, že hned další den přijela Katka na návštěvu, takže no time to rest, the best. ..a jelo se dál:)... pokračování příště!