Pages

27. února 2016

Deník z Ameriky

Píšu opět v noci, je to asi už můj osud. Vyjímečně ale netřímám v pravý ruce sklenku červenýho, protože nám včera došel doma všechen alkohol a já se nechtěla obtěžovat s návštěvou obchodu. Trávím sobotní večer, vlastně celý den, sama doma. Zdokonaluji svoji prokrastinaci a přelouskla jsem dnes už dva filmy a třetí rozkoukala. Jsem možná divná, ale prostě nedokážu jíst bez nějakýho seriálu. A protože jsem už zkoukla všechny Přátele nejmíň sedmkrát, a žádný další seriál mě mezitím nenadchl, aby tuhle moji posedlost přebyl, jsou na řadě filmy, v kterých mám hodně velký mezery. Jakože vážně mezery o velikosti kráteru. Milovala jsem v americe vždycky Janči "a znáš tenhle film? ... to mi připomíná scénu odtud... a ty jsi to nevidělaaa?" Snídaně, oběd, večeře, svačinky a jiné momenty svádějící k prokrastinaci a stihnete najednou dva a půl filmu za den, když vás nikdo nehlídá a neopakuje vám za zadkem, že máte jít makat! V týdnu jsem si zas našla jako výmluvu od psaní diplomky absolutně nutný deep cleaning našeho bytu, a když bylo uklizeno, tak jsem nutně musela přestavit nábytek v pokoji. Říkala jsem si, že potřebuju změnu a tak budu následujících několik měsíců, které bych měla věnovat psaní, koukat do zdi místo ven z okna. A na konci června mě čeká další stěhování, které už doufám prožiju jako ING ! Na tý zdi mám milion pohledů a fotek rozpis práce a velký odpočítávání minus 13 týdnů do deadlinu. A protože jsem dnes přesáhla rozsah práce 15 stran, oslavuji to psaním něčeho, co mě baví :) 


Enjoy my Arkansas, again and again. With love.

Tentokrát si beru na pomoc svůj deník, který úplně miluju už jen kvůli tomu přebalu. Před odjezdem to byl obyčejnej sešit za pár korun, co jsem měla doma, a potáhla jsem ho balicím papírem. Postupně přibyly všechny ozdoby: vlajka -nutnost :), Ozark samolepka, tančící havajskej mimoň od Eszter, DIY čelenka, kterou jsem pak začala používat jako pásek, co drží všechny letáčky, papírky, vzpomínky pohromadě uvnitř. Je tak krásně naditej a tlustej!....nemůžu se dočkat, že ho po takový dlouhý době otevřu!



Ahhhhh je to boží prostě :D milion papírků a letáčku a všeho! Hmmmmm. Jako bych cítila ten les a kalifornský vlny.

[O půl hodiny později po výlevu viz výše] To je tak krásný! To bude zas na několikrát, vůbec mi už nevadí, že to tu rozpitvávám rok a půl potom, co se to stalo. Protože BOŽE! my máme tak úžasný vzpomínky, že je tu chci mít do detailu a kdekoliv kdy budu ve světě budu se tu moct k nim vrátit. Jo, radši bych psala nový kapitoly, ale právě teď to nejde, BOŽE díky za tohle!

Anet by určitě potěšilo, že jsem našla vylisovanou růži od arabášů z naší legendární noci v LA, která prej stála 90$.? NEPTEJTE SE, NEVIM NIC.


Snad mi nezabí za publikování týhle fotky :D Vím, že jsme nánapadně fotily pána za náma, bohužel už nevím proč, a hlavně kde. Mám jako fakt špatnou paměť. Většinou si pamatuju strašně dobře pocity z někoho, z nějaký situace, jak jsem se cítila, ale často ne už to, co kdo říkal, nebo co měl třeba na sobě. Máte to taky tak?
POČKAT! Už vím proč! To byl nějakej fotograf designér nebo tak něco a někomu tam ukazoval úplně úžasnou svoji práci na tabletu. A my si nejspíš říkali, jooo s ním musíme mít selfie. Máme milion plus jednu fotku spolu, nevím kterou miluju víc, všechny. Tak vidíte, není to se mnou tak strašný s tou pamětí:) Dokonce vím, že to je focený ve Vegas!

Zpět k deníku. Jako úplně první po otevření na mě vypadla kartička s hráčem americkýho fotbalu od Arkansas Razorbacks. Na první stránce jmenovka. Prej Michaela Hornová, extravaganza staff party 9.7.2014. Vedle letenka Brusel Chicago. Haha, hned na čtvrtý stránce obrázek hamburgeru. Psala jsem Vám na začátku, že nám Rod hned po příletu do Arkansasu jako jednu z prvních věcí koupil nějakej fish burger? A to byla pecka! Mám nějak hlad najednou... aha, zas se blíží jedna v noci, to bude tím.



Nalepenej lísteček od mojí spolubydlící v Praze Budeš nám chybět! na cáru papíru. Vytrhnutá stránka ňákýho letáčku s krásným typicky americkým domem s modrýma okenicema. Dopisy od Tomáška naškrábaný tím jeho roztomilým škrabopisem... 

"Home is not where you are from, it is where you belong. Some of us travel the whole world to find it. Others, find it in a person."

Dnes už ze mě nevytáhnete žádnou kloudnou větu. Moc emocí najednou, který potřebuju necha uležet, než vám je naservíruju. Dneska to byl takový trochu live stream mých myšlenek, no a prostě mess. Ale zato fakt čistý a od srdce! Pro příště slibuji foto, co všechno je v deníku :)
 
Konečně ta slibovaná mapka kempu! Staff house je někde v levým horním rohu. Vidíte tu rozlohu, když dům pro 100 lidí je hnědá tečka? Snad Vám půjde akespoň nějak přečíst popisky, a trochu se zorientujete. První týden byl pro nás hard, je to dost bludiště.