Arkansas diary | 1.měsíc

Jaký slova vystihnou atmosféru kempu líp, než ty, který jsem tam napsala? 

Aneb zápisky z mýho deníku z USA.

 

Občas vynechávám části, které jsou až příliš osobní…díky za pochopení :)

V kempu jsme byli od konce května do půlky srpna. To jen pro přehlednost, ať se neztratíte v datumech, a víte přibližně kdy jsem co psala. 
 

Foto z prvního day off a vodopádu v Petit Jean State Park. A soutěž najdi Eszter :D "Can you make a picture of me with the waterfall?"

Petit Jean džungle

30. května (week II.)

Úplně první zápis!

Snakes and spiders everywhere. Moving to Staff House to a room with 5 american girls. Trip to Hot Springs (nejbližší větší město). What a relaxing day! Ice coffe in Starbucks. Sleeping cat in store´s vindow. Real small american village. Burgers. School buses trips. Ice cream. A lot of selfies. A lot of pictures. Missing home. Missing him. … I have found a place with čtyřlístky (XD nevěděla jsem jak se to řekne anglicky). Crystal mine. Want to add both to the letter to him. Want to send him a piece of Arkansas. … Some days are so hard, some days are so good here. I am so happy to have someone like you to miss. Meeting with the boys here makes me appreciate you even more.

Working days are long, the weather is too hot. Sweaty all day. My hair gone crazy, I hate them for the frizziness. After work we usually talk at the Vesper point or in front of computer labs. Couple of days ago we tried lake boats and wakeboard. It was so hard, but much more funnier then staying all days in camp. Every going away is a great smell of freedomn. We are getting excited about travelling after camp. I am sleeping in the middle up bed in the dormitories. I have my parents picture hanging on the wall. We also made a lot of shopping, everything her eis so cheap, and better quality. I would love these living conditions back home.

I have spent two days in the Health center, I was so tired that I slept all the time. I got letters from friends to Health center and goodies from Janča (including her iPod with new Beats!<3 ) <3

Tarantula, snakes, rabbits, turtles, rabbits, rabbits, mývalové… (opět moje mezery v Aj XD). „The natural state“ deserves its nickname.

I have got Caddo bracelet and I am officially member of Caddo tribe. Caddo versus Osage tribe competition is the competition of the summer here. Americans tell us we are so lucky and that this is a „once in a lifetime experience“. There was a storm on Friday which brought finnaly somecolder weather. We have dealt with the first fights in our group. Missing home,missing him... Can´t believe this was a choice of mine! That I decided to go through this voluntarily.  I hope things will get better and settle down.

„Only hate the road when you´re missing home“ – Passenger, Let her go.

Vesper point

Legendární bouřka, kdy nebylo vůbec těžký vyfotit víc blesků na obloze najednou, a měla jsem fakt strach, a evakuace kempu autobusy.. měla jsem štěstí, že já jsem uvízla v Computer labs, tzn. bylo nás tam prá šťastlivců co celou evakuaci, než pro nás přijeli, strávili na internetu hehe

Líbí se mi, že hned první věc, co jsem si v Arkansasu poznamenala, bylo snakes and spiders everywhere :) úplně jsem taky zapomněla, kolik tam všude lítalo zajíců! 

Tarantulky byly úplně běžný. Jednou seděla jedna holka na umyvadle v umývárnách a my najednou vidíme pod jejíma nohama vylejzat ty dlouhý pařáty.... tak jsem zařvali, ona ještě víc, a seskočila rychlostí blesku. Pak nastala mise, jak zabít tarantuli. Ono je to docela velký zvíře s houževnatým tělem, nezdá se to. To botou umlacujete fakt půl hodiny.. taky si ráda hraje na „mrtvou“, a když se vrátíte na místo činu za hodinku, tak je pryč. Takže fakt důkladně umlátit!

Pens (to bylo jeho jméno:)), kterýho jsme chovali v přepravce, a byl úplně neškodnej, dokonce s ním mám fotku, když po mě leze. Asi jediná neškodná tarantule na světě :D

A na konci léta se k nám zatoulal i přes metr dlouhej chřestýš. A protože ten je fakt mega nebezpečnej, a hlavně když všude běhají děti, tak ho odstřelili s puškou. On se prej vůbec nebál, neuhnul, neodplazil se, když k němu přišli (já u toho nebyla), a stočil se do toho klubíčka, jak mu čouhá jen hlava (chtěl útočit). A tak byl druhej den na grillu. FAKT. Spolu s pár veverkami, v Arkansasu je normální něco trochu jinýho než u nás. I když normální… spousta místních chřestýše před tím grilováním taky ještě nezkusila, tak jsme měli jedinečnou možnost ochutnat něco tak zvláštního. Pan kuchař to tak hodně okořenil, abychom to vůbec snědli, a prý jen jeho maso nemá žádnou chuť. Jsem možná kanibal, ale oboje mi fakt chutnalo! :D Jako po kilech bych to jíst nemusela, ale ochutnat to byl zvláštní pocit. Veverka byla teda samá kost a kůže, to už byl lepší ten chřestýš.

To velký je veverka a to malý oranžový kus chřestýše.

15.červen

Už si zvykám. Práce je prostě práce a už vím, co od který směny čekat. Naše Cleaning crew je součástí SWATu, což je prej v Americe nějaka spešl policejní jednotka (v kempu to bylo Servants Working All Together tým, který uklízel po různých eventech a obecně dělal takovou údržbu). Práci máme rozdělenou do 4 směn: a.m., p.m., cabins, showers/HC.

Když už jsem to tu nakousla, tak Vám povím o práci, co jsme jako cleaning crew dělali. Žádná věda to není, ale určitě jste zvědaví. Jako internationals jsme mohli pracovat buď v kuchyni nebo jako cleaning crew. Mě to bylo při odjezdu jedno, a přidělili mě ke Cleaning crew. Jsem za to ráda, protože kuchyně mi přišla mnohem horší (sama jsem nezkusila, tak to nemůžu zas tak posoudit, ale stačilo mi,co jsem slyšela od kamarádů).

A.M. byla ranní směna 7 až 15 hodin. P.M. 15 až 23 hodin. Ráno bylo nutný začít v těch sedm, časem jsme se už zaběhli, že jsme končili třeba okolo druhé, šlo nám to už rychleji. Zato odpolední se někdy pěkně protáhla, třeba až kolem půlnoci, pokud ještě byly děti ve sprchách (museli jsme být poslední v každý umývárce a všechno uklidit a připravit na ráno). Cabins byl úklid kabin :D Nejmladší děti bydlely v jednoduchých chatkách a používali společný koupelny, který uklízelo a.m. a p.m., ale ty starší měli svoje kabiny s vlastníma koupelnama. A ty jsme uklízeli zvlášť, třikrát denně. Měli jsme takovou kárku, co jsme za sebou tahali po kempu, a v ní měli všechno potřebné (hlavně all purpose růžovej sprej, co vyčistil cokoliv,  a milion toaleťáků :D). Všechno se uklízelo pořád dokolečka, několikrát denně. Někdy mi to přišlo strašně zbytečný, že vyměňuju furt dokola pytlíky v odpaďáku, když je tam třeba jeden kapesník. Jindy zas tam byla spoušť, že jsem nevěřila, že je tohle možný zvládnout za 2 hodiny. Ráno většinou dáreček v podobě ucpaných několika záchodů, kdy někdy ani zvon nezabral…sorry za detaily :D Showers = poslední, čtvrtá, směna se starala o vytírání podlah společných sprch i kabinových sprch, a hlavně kartáčovala každou jednu sprchu, každý den. To se dělalo naštěstí jen jednou denně. Tahle směna byla ta úplně nejhorší. Nevím, co bylo horší, jestli drhnout vkleče sprchy, nebo vytírání a tahání mopu s kýblem po celým kempu. Prostě práce no. Není to úplně tak, že jedete do americkýho kempu, kde si budete užívat ty atrakce co jste v Čechách viděli na obrázcích. Jedete tam pracovat, ne se válet.

V Cleaning Crew nás pracovalo 18 rozdělených do skupinek po čtyřech, s tím že dva lidi každou session rotovali mezi skupinkama. Takže vždycky dvě holky a dva kluci. Byly jsme já a Janča a Aron a Ludo ze Slovenska. Ty směny se vždycky točily, že každý den se dělalo něco jiného. Pak přišly víkendy a lugage days. Opravuju svoje předchozí tvrzení, že sprchy byly nejhorší směna, nic nemělo na luggage days! Byly to vždycky víkendy, kdy v sobotu odjížděly děti, a v neděli přijížděly zas na nový turnus. Nebylo to úplně každý víkend, naštěstí. Byl to hrozný tiátr a takový divadýlko pro rodiče. Přijížděli buď autama nebo autobusy z letišť nebo velkých měst. Auta se koordinovali celým kempem až na hlavní náměstí, kde jsme se dozvěděli kde dané dítě bydlí a donesli jsme mu tam věci, zatímco ono se třeba seznamovalo se svým vedoucím. Pokud přijel autobus, tak to bylo horší. Muselo se všechno mega rychle vyložit a natahat na stranu, aby mohl uvolnit místo pro další. Jednou nám tam nastala fakt kalamita, nebylo kam se už hnout, kam ty kufry dávat a to se jednalo o fakt velkej plac. A kolona asi osmi autobusů za sebou. V kempu Ozark hlavně frčeli tzv. trucky namísto normálních kufrů a batohů. Což jsou truhly, doslova, který se zapínají na kovový západky a mají třeba kovový rohy a každej si ho polepí a vyzdobí podle svýho. Je to strašně krásný a roztomilý. A taky pekelně těžký a ty kožený uši za který jsme to tahali už nechci nikdy v životě vidět. Trucky měla většina dětí, většinou jen nováčci přijeli s „normálním“ kufrem nebo batohem, protože nevěděli, že to je v kempu takovej interní trend. Vím jistě, že příští rok už přijeli s truckem:) 
Naopak v sobotu když si pro děti přijížděli, tak my jsme nejprve, většinou už v pátek večer, museli natahat všechny kufry těch pár set dětí na Parking lot pod takový stánky, který byly rozdělený podle kabin. A druhej den si přijížděli rodiče na parkoviště, my jsme jim byli přiřazený jako personal assistants a donesli jsme jim kufry jejich dětí přímo do kufru auta. Oni pak nasedli do našeho school busu a jeli za svýma dětma do kempu. Hele my jsme po těchhle dnech byly uštvaný jak psi, boleli nás zápěstí, všechny svaly.. často se tam vůbec nestíhalo, tak jsme tahali i když už jsme neměli špetku energie. Pamatuju si jednou s Jančou jak jsme ke konci jedný krásný neděle nemohli vyjít ani kopec k jídelně na oběd a histericky jsme se u toho smáli:D Jo a ještě jsem nezmínila jaký příšerný vedro bylo celý léto, a na luggage days to většinou stálo za to (ten nahoře má občas fakt zvrácený smysl pro humor). Lilo z nás, a vždycky když někdo přinesl barel s vodou nebo energy drinky, tak do čtvrt hodiny zmizely. Jo, Powerades byly můj největší kámoš. Nikdy jsem těmhle drinkům nevěřila a asi jsou strašně nezdravý, ale v tu chvíli mi to bylo úplně jedno, protože v tom hrozným vedru a při nedostatku energie tyhle ionťáky strašně pomáhali.

Jestli Vás ještě něco k práci bude zajímat, tak klidně napište do komentů.

Luggae days a můžete vidět ty trucky. Některé děti měly fakt fantazii. Jednou jsme nesli truck obalený růžovým plyšem kolem dokola.

15.červen (pokračování)

…Už se mi tu ale začíná docela líbit! Včera skončila první session, takže celý staff měl volný odpoledne a jeli jsme do Hot Springs. Měla jsem poprvý v životě sushi! All you can eat za 10$ :D Dneska ráno tu byl bez dětí takový klid. Vstala jsem dřív a seděla jsou nějakou chvíli sama na židli pod schodama na terase/ochozu a koukala se do stromů. Výhled ze Staff housu je přímo do pralesa a dole zurčí potůček. Udělala jsem si v klidu pár fotek a byla jsem naprosto spokojená. Takový momenty mi za tu dřinu stojí. Jsou to tady právě ty nejjednodušší věci, který si člověk v normálním hektickým životě vůbec neuvědomuje, který nás tu dělají šťastnými.  Mám pocit že tohle místo mě učí znova žít a uvědomovat si, co od života chci, co se mi líbí a co ne, poznávat lidi.. …

Teď je podvečer toho samýho dne, odnosili jsme tak 500 kufrů, až z nás lil pot, a já teď zas spokojeně sedím na tý samý židli jako ráno. Do půl hodiny zapadne slunce, tak je ta nejkrásnější část dne. Půjdu za chvíli spát, jsem hrozně unavená, a zítra mám a.m., ale mám teď super pocit. Ráno jsem měla na mobilu zprávu od Thomase, že ho hrozně mrzí, že mi nemůže nějak pomoct, a že do Bosny pojede až v únoru! (Tomáš měl ject na misi od srpna na půl roku, takže bysme se bývali v Čechách minuli, a byli od sebe něco přes rok. Za tohle gesto a to, že nám dal šanci a obětoval svoje vlastní plány, mu zůstanu navždycky dlužná <3) Těším se na společnej podzim! Člověk, který je 7000km daleko a stejně dokáže rozzářit můj den nejvíc...

Když byla mlha a trochu chladněji :)..

Hlavní brána

Konec první části deníků! 

Taaak! A já letím k Tomáškovi. Jdu pozdě... ale myslím, že on už ani nic jinýho nečeká :D měla jsem dneska tvořivou náladu, tak by byla škoda to v sobě dusit a nic nenapsat. 

(Diplomka už má 25 stran! Minus 11 týdnů do odevzdání.)