V San Diegu jsme strávili celkem tři dny. Líbilo se mi, že se tam nikdo nikam nehnal. Panovala tam spíš atmosféra malýho surfařskýho městečka než posledního velkýho americkýho města před mexickou hranicí. Většinu času jsme strávili samozřejmě na pláži a užívali si oceánu...
 |
| Kalifornský palmy <3 |
Ten žlutej domeček? Dream house!
Takovej oceán má docela sílu, což ví každý, který u nějakého někdy byl. Na poklidné poplavání jako v Jadranu to úplně není. Což mě upřímně docela vadí! Já se v moři ráda povaluju a užívám si plavání. Teda, abych to uvedla na pravou míru, má to svý plusy i minusy. Minusy, že válet se ve vlnách nejde bez toho, aniž byste se báli o vlastní život, a spíš strávíte většinu času na ručníku na pláži. Plusem zas je, že můžete surfovat. Naučit se surfování byl jeden z mých nejstarších snů. V Kalifornii jsem si ho spíš jen vyzkoušela. Zjistila jsem, že sotva unesu prkno a že se u toho dá pěkně pomlátit. Nepostavila jsem se ani jednou, a příště na to stoupnu jedině, až budu mít trošku svaly na rukou. Je to fakt nutnost na to, abyste vlnu přeprali. Jinak naprostá dokonalost, to jedno odpoledne se surfem byla taková euforie. S holkama jsme si udělali samozřejmě mini maxi photo shoot..
 |
| před.... |
 |
| ....o pět vteřin poté |
...topíme se pět metrů od břehu XD
Náš hostel pořádal tzv. Surf days, kdy se ráno naložila dodávka zájemců, k tomu se přihodily dva surfy a jelo se na punk na pláž, kde nás na pár hodin vyhodili. V dodávečce o čtyřech řadách nás bylo tak 20 a já poprvý zakusila pocit klaustrofobie, kdy jsem se krčila v zadní řadě v rohu a myslela si, že tahle cesta je moje poslední.
 |
| momentka ze Surf dodávky, aloha! |
 |
| šťastnej špek |
Další den jsme na pláž jeli na vlastní pěst. V autobuse jsme potkali jiné Čechy, kteří tam pracovali po barech a bydleli v pronajatém domečku blízko pláže. Dream summer <3 Večer nás pozvali na party, takže jsme se v San Diegu dostali do domu plnýho Čechů a Slováků a trochu jsme tam dělali bordel v jinak dost klidný ulici. Znáte z amerických filmů takový to, jak se lidi z okolí jen tak scházejí u domu, z kterýho zrovna hraje hudba? Nevadí, že tam nikoho neznáte... tak tak nějak to tam opravdu funguje. Potkali jsme tam mladej americkej pár, kterým se prej atmosféra tohohle domu a lidí, co tam bydlí strašně líbí, a chodí k nim často.
Nikoho jsme moc neznali, tak jsme se spíš drželi spolu, a celej večírek vyvrcholil tím, že prej "Jedete s náma do Mexika? ...vemte si pasy, jde se." A my prej WHAAAAT? No byli jsme poseroutci a nejeli. Přece jen vidina toho, že místo už naplánovanýho třítýdenního cestování poletím z Mexico city domů byla silnější než touha po party v Tijuaně. Ven z USA to s naším vízem prý nebyl problém. Problém by byl se pak vrátit a bylo to jen o tom, jak přísně by nás na hranicích zkontrolovali.. neriskovali jsme. Později v noci jsme ukecali taxikáře, že nás musí vzít všechny najednou, takže z nás půlka jela schovaná pod sedačkama. Druhej den, konkrétně asi šest hodin poté, už jsme si váleli šunky a kocovinku na pláži. Není čas ztrácet čas!
V San Diegu jsem taky potkala kamaráda ze střední, což jsem považovala za nemožný, vzhledem k tomu, jak je to město obrovský. Prostě si tak jedete na skatu po promenádě a připadáte si hrozně hustě a jako local a najednou "Míšoooo?" A tam David, jako by se nechumelilo.
 |
| Takové to slavné místo s tuleněma :)) |
Poslední zážitek ze San Diega bylo, když nám skoro ujel brzký ranní Megabus do LA! Nějak se projevil nedostatek spánku a budík nás vůbec nevzbudil. A o LA, městě hříchu haha, zase příště....
 |
| Goodbye San Diego, you were intense.... |