Pages

30. června 2016

Pár dní v Los Angeles




Los Angeles. Hned na úvod musím podotknout, že do LA jsem se ze všech míst, která jsme si to léto naplánovali navštívit, těšila nejmíň. Já jsem takovej ten přírodní typ, co radši jede k jezeru do lesa nebo na pláž než do středu velkoměsta. Hlavně LA je známý veškerým tím pozlátkem, příslibem slávy, drahým zbožím a drahýma party. No, nic moc pro mě… Nicméně, LA je klasika a vynechat ho při cestě po západním pobřeží by byl hřích..

  

V LA byla zatím největší koncentrace černochů, kterou jsem v USA viděla. Absolutně nic proti. Podotýkám to spíš proto, že v klubech hrála hlavně R'n'B hudba, což není vůbec moje gusto. Zatím tady LA jen hejtuju, a to není úplně fér. Takže teď už jen ty hezký věci! Protože vždycky jsou i hezký věci a nic není jen černý nebo bílý. 


Byli jsme ubytováni přímo na Walk of fame. Několikapatrový hostel, takový průchoďák, a jak se později ukázalo, skoro každý místní ho znal. Nicméně je to hodně působivý, když z recepce v prvním patře máte výhled na hvězdy a ruch velkoměsta a to vše za nějakých 15-20$ na noc.

Walk of fame během dne


Když jsme přijeli, tak jsme byli strašně hladoví, tak jsme se šli zeptat na recepci, kde je nejbližší In'n'Out. Doporučovali nám ho všichni jako první věc, když jsme říkali, že míříme na západ USA. Recepční nám také jako insider tip doporučil objednat si hranolky tzv. animal style. My jen, co to je?? A on, uvidíte… In'n'Out byl kousíček od nás a byl narvaný k prasknutí. Dodnes obdivuji tamější zaměstnance, že dokáží pracovat v takovém tempu. Jak se ukázalo, animal style french fries byl tajný kód na objednání hranolek přelitých skvělou sýrovou majonézovou omáčkou.. Základní menu můžete vidět na fotce (boží ne?!) In'n'out je fakt nejlepší burgr na světě! Měkoučkej tučnej burgr, z kterýho vám všechno leze ven. Nutno podotknout, že tohle byl single cheeseburger. Ještě mají double a triple a to si fakt neumím představit, že někdo dokáže ukousnout. In'n'Out jsme v Cali navštívili ještě mockrát..



První podvečer jsme se vydali na tůru k Hollywood sign. Já jsem chtěla až nahoru za písmenka, ale ostatní mi pořád tvrdili, že to nejde, takže jsme šli jen na kopec, odkud tam byl výhled. Taky tam byl nádherný výhled na mrakodrapy města. 


Jinak LA a okolí je strašně obrovský. Když vidíte obrázek města, většinou je uprostřed dominantou několik mrakodrapů. To je Downtown, takové to business centrum města, a třeba Walk of fame je v úplně jiný části. Tam jsou naopak budovy jen několikapatrový, žádný mrakodrapy. Většinou jsou všude jen obchody, nebo kluby, sem tam divadlo apod. A všude obchody se suvenýry.

rainbow :))
 

Jeden den ostatní vyrazili na Santa Monicu a já měla ten úžasný nápad, že poslechnu recepčního, který nám doporučoval Hermosa beach, protože tam nejsou lidi a je zrovna tak krásná. Já měla původně v plánu,že se vyrazím podívat do Newport beach, protože na mapě je kousek od LA. Táhl mě tam seriál O.C., který jsem jako teenager žrala, a který se odehrával právě tam. Pán na recepci mi ale řekl, že se tam a zpátky za jeden den nedá dostat, že je to moc daleko. Sama jsem žádnou cestu vygooglit nedokázala – jako kdyby tam nikdo z LA nejezdil?! – a tak jsem si teda řekla, že Hermosa beach bude místo mýho výletu. No. Takže zatímco na Santa monicu, jakožto turisticky oblíbený místo, se dalo dostat z Walk of fame za asi půl hodiny JEDNÍM autobusem, Hermosa beach měla cestu poněkud složitější. Jela jsem minimálně dvěma linkama metra, nejmíň hodinu. V metru jsem byla jediná bílá a zastávky připomínali spíš okolí věznice než město Los Angeles. Netušila jsem, kde jsem, a ani pořádně kam vlastně jedu. Zachránili mi pak dva policajti, kterých jsem se úplně zoufalá vedle nějaký dlouhý zdi s ostnatým drátem zeptala, jak se odsud můžu dostat na pláž. Musela jsem se vymotat z areálu věznice (ne nebyla to věznice, ale opravdu to tak vypadalo) a projít okolo x zdí a uliček s ostnatýma drátama všude kolem. Vůbec to ve mně nevzbuzovalo důvěru, to mi věřte, a dala bych nevím co za to, být na nějakým bezpečnějším místě. Konečně jsem našla nějakou autobusovou zastávku, kde samozřejmě autobus jel jednou za hodinu. Jak jinak. A tak za další hodinku a půl už jsem viděla kraj oceánu, a za dvě už jsem stála na liduprázdný obří pláži. 

cesta na pláž


Sem tam človíček, na kraji promenády jedna plážová vilka za druhou, kalifornský vlajky notovaly do rytmu větru a celou scenérii v moři zakončovaly dlouhý mola. Takhle přesně má podle mě vypadat Kalifornská pláž!  


Foukal silný vítr, nad mořem opar z vedra a byly velké vlny. Taky bych tady měla přiznat, že jsem měla pořádnou kocovinu z předchozího divokýho večera. Pokoušela jsem se si jít zaplavat, ale za a) nikde nikdo neplaval b) silný vlny my dovolily jít asi po kolena, a i tak mě občas skoro povalily c) kocovinka způsobovala mojí občasnou nestabilitu a schýzu z utopení :D Řekla jsem si, že pro jednou nebudu riskovat život a spokojím se s ležením na osušce. Pozorovala jsem okolní dění, sem tam nějaký běžec, sem tam plačící dítě. Po pár hodinách jsem se šla podívat na molo a pozorovala surfaře. 



Když se blížil večer, vyrazila jsem na cestu zpět, která byla stejně špatná jako cesta tam. V jednu chvíli jsem se bála, že to schytám od gangu ověšenýho řetězy. Díky bohu, opět, jsem přežila a na hostel jsem dorazila, když padla tma. Opět děkuji svým strážným andělům! 

LA dovyprávím příště, kupodivu k němu mám hodně co říct :P