Hledám si práci. Mám rudý oči od zírání do monitoru a pocit, že na nic
nejsem dost dobrá a že jsem promarnila spoustu energie tam, kde ji nebylo potřeba.
"Takový myšlenky mít nesmíš!" Já vím, že ne. Tak je někdo zastavte
proboha! Třeba je zastaví tohle svěření se mezi řádky..
Je zvláštní, že se každou minutou svýho života podílíme na tom, jak bude v budoucnu vypadat a přímo tím ovlivňujeme jeho vývoj. Zvláštní je pak také fakt, že se občas náš život ubírá směrem, který se nám příliš nelíbí. V mojí současně práci je den za dnem zabíjena moje kreativita a zdravé myšlení a já to nevidím jinak, než do konce měsíce skončit. Je to natvrdo napsané, ale upřímné. Vidím to tak, už nějaký ten pátek... Léto uplynulo a já už nejdu zpátky do školy, ale je tu život. Ten skutečný, kde už nejde jen o to vydělat si pár kaček na kolej, občasnou hospodu a sem tam nějaký to cestování, ale jde o smysl, jakým svůj život žijeme, jaké činnosti se věnujeme a jaké se díky ní budeme moci věnovat v budoucnu. Měla jsem tu nejlepší brigádu ke škole, jakou jsem si mohla přát - jedna z nejznámějších firem, kde jsem si mohla zvolit, kdy budu v práci a kdy ne, odpracovala jsem si co bylo potřeba a domů jsem chodila s čistou hlavou. Ale další smysl v ní už teď nevidím. Každý má jiný pracovní sen (díky bohu) a pokaždé, když se mě někdo zeptá "tak co chceš teda dělat?" mám chuť zařvat: "Já to nevím! Chápeš to? Nevím to, jen vím, že to musí být něco jiného, než to co dělám teď.." A asi taky že potřebuji nějaký ten čas.
Nicméně hledání práce je prkotina oproti jiným problémům, které mohou v životě nastat. Občas se stydím za to, jak banálním věcem přisuzuju důležitost a přitom lidi trpí mnohem horšími problémy. Komu připadá jeho život plný překážek nebo tak nějak bez cíle, bych na závěr ráda doporučila film Očima fotografky. Včera jsme si při neděli s kamarádkou chtěli pustit něco nového a tenhle kousek mě z jejího výčtu zaujal nejvíc - samozřejmě názvem! Ale každého, kdo očekává film jen o focení, musím předem zklamat. Jenom trochu - on o focení opravdu více méně je, ale hlavně je o osudu a životním příběhu jednoho člověka s úžasným duchem a životním entusiasmem, a ještě teď mě při vzpomínkách na něj mrazí. Pro mě to byl po dlouhé době takový ten zážitek, co vám (jako správný umělecký zážitek) zůstane nějaký čas pod kůži.