Yosemite + Death Valley

 Roadtrip II.část

...takže jsme se rozhodli, že se přesuneme zpět do Kalifornie! Bylo to hlavně kvůli předpovědi počasí pro Utah/Arizonu, kde jsme se zrovna nacházeli. Hned co jsme vyjeli z děsivé bouřky u Grand Canyonu na nás čekal klidný a tichý noční Zion (i ve tmě ty skály oranžově zářily! must see pro příště). Na Chvilku jsme stavěli a přísahám, že jsem v křoví slyšela šustit medvědy. 

Po Zionu jsme projížděli takovým pravým divokým západem. Malý vesničky, zavřený pumpy a bistra jak z westernů. Na jednom kopci na dlouhý rovný silnici jsem poprvý slyšela Take me to church. Pamatuju si ten moment jako by to bylo včera, protože je to písnička, při které mě do teď vždycky trochu mrazí a vždycky si vzpomenu na tuhle dlouhou roadtripovou noc.

..někde uprostřed Nevady.. ??

Se slunečními paprsky dalšího dne už jsme si to vesele šinuli po kopcích Yosemitu. Po poušti byla ta všudypřítomná zeleň moc příjemná. U pána ve skautským úboru jak z Médi Bédi jsme zaplatili poplatek ze vstup a dostali mapku. Varoval nás před medvědy a před rozděláváním ohně. V prvním (a později jsem zjistila, že v jednom z celkem tří) obchůdků s (velmi) omezeným sortimentem v národním parku jsme si koupili snídani a hlavně kafe, protože venku byla taková kosa! Z kufru šly zase ven všechny teplý vrstvy, alespoň tedy takhle brzy po ránu...člověku šla pomalu pára od pusy.

vyschlý vodopád

náš kemp

Rozhodli jsem se sjet až do údolí a pokusit se zakempovat přímo tam, i když nás pán strážce varoval, že může být už plný, protože je peak season. No bohužel taky plný byl, tak jsme zase už dost vyčerpaní z nočního přejezdu vystoupali nahoru a podle plánku se snažili najít jiný kemp. Nakonec jsem skončili uprostřed hlubokýho lesa, kam se sjíždělo krkolomnou cestičkou. Nebyla tam ani sprcha, ani netekla voda, zato měl atmosféru Yosemitu přesně tak, jak jsem si ho představovala. Hluboký klidný lesy plný energie. Ten čerstvý vzduch mě tak zmohl, že jsem tuším zbytek odpoledne prospala u stanu na karimatce. Večer bylo zasloužené pivko a ohýnek, a druhý den jsme se vrátili do údolí, že teda konečně půjdem nějaký hike. Předtím si ještě dovolím malou poznámku k tomu pivu. Na začátku týdne jsme si na ty národní parky koupili do začátků basu, s tím, že to určitě někde časem budem muset doplnit. Ale každý den jsem jeli na 200%, takže večer jsme se donutili max k jednomu dvěma a usnuli jsme jak dřeva. Doplňovat jsme nemuseli nic, snad jsme ještě něco dovezli zpět do Vegas.

tři dny bez sprchy a krapet kruhy pod očima, bomba!

čaaaaau

Šli jsme tedy k nějakému vodopádu, který byl skoro úplně vyschlý. Někde nahoře na skále prskal malý rozprašek, jako mlha, ale dolů už nedošlo nic. Pro velký úspěch jsme zkusili jít ještě k jednomu, abychom zjistili, že je kupodivu také vyschlý. Přesunuli jsme se tedy z údolí zase někam výše a tam jsme šli krásnou stezkou pár km k takový příjemný chatičce, kde byly knížky a hořel krb, a člověk si mohl na chvilku oddáchnout, a pak jít zpět. U řeky jsme si vycachtali nohy v ledový vodě a kochali se neuvěřitelnými výhledy. Nekonečný lesy, sem tam nějaký drobný zvíře, zurčící voda a ten nejčistší vzduch. Mě se osobně teda mnohem víc líbily hiky nahoře (ne v údolí) po takových těch rozsáhlých meadows. Taky sem tam bylo modroučký jezírko, nebo řeka. Údolí mi připadalo dost malé a přeplněné.

Ne úplně příjemným překvápkem byl požár, který jsme v dálce viděli, když jsme z parku odjížděli - prý kvůli extrémnímu suchu. Tím by se vysvětlily ty vyschlé vodopády.. Každopádně vidět požár, takový ty hustý šedorůžový mraky linoucí se po obloze, jakoby nic, je děsivý zážitek. Oheň mě ze všech živlů děsí nejvíc a být v epicentru nějakého požáru tak asi umřu strachem a panikou. Takhle z dálky to úplně stačilo.

požár

Hned za Yosemitem máme "funny" historku, kdy nás stavila policie kvůli rychlosti. Pán nás jen tak pokáral a nechal jet, ale zas to byl zážitek jak z Thelmy a Louise prostě! Já ten film fakt žeru.. Šinuly jsme si to dalších pár set km na jih směrem na Death Valley. Na pravý straně od auta zelený hory Sequoie a jižního Yosemitu, nalevo hnědý kopce pouště. Zvláštní pocit. Kalifornie mi v tomhle přijde strašně krásná, v tom jak se tam prudce střídají různý typy krajin. 

Nepřála bych vám vidět cenu benzínu na poušti! Vůbec nepřála bych vám vidět cenu čehokoliv na poušti. Když jsem si ráno kupovala v mini obchůdku (jediném široko daleko) snídani, málem jsem padla. Spali jsme v jediném kempu na kraji planiny zvané údolí smrti, kde se prý moc dobře daří chřestýšům, štírům, kojotům a všelijaké další havěti, což člověka večer poměrně uklidní, když leze s baterkou do stanu. Zvláštní pocit usínat na okraji několik desítek km dlouhé pouštní planiny. Ostatní ještě spali, a tak jsem si ráno řekla, že oslavím to, že jsem noc v takový divočině přežila, osvěžující sprchou. Když jsem se o dvacet minut později vracela k autu nemohla jsem uvěřit tomu, že zrovna začíná pršet. Vždyť jsme na poušti boha! Po desiti minutách, hned jak jsme zaklapli dveře od auta, začali na sklo bubnovat kroupy. Asi špatná karma.. špatný počasí nás prostě nechtělo pustit.. Na druhou stranu aspoň nebylo 50 stupňů ale jen nějakých 40, takže to byla v podstatě dost výhra. I tak byl nadlidský výkon ujít víc jak 2 km naráz. Kromě povinného Basin (nejnižší a nejsušší místo Ameriky), jsme si dali malinký hike k nějakému skalnímu průchodu, do kopce, a málem jsme padli. Údolí smrti je zvláštním místem mimo civilizaci, doporučuju! Člověka úplně praští ten horkej dusnej vzduch, když vystoupí z klimatizovanýho auta.

mrtvola v údolí smrti, jak originální

Protože se nás déšť nechtěl pustit, a protože jsem měla líné pohodlné spolucestovatele, kteří už prahli po horké sprše :P jsme se rozhodli strávit ještě dvě noci v pohodlí hotelu ve Vegas, vrátili jsme auto a věci, a pak už nadešel den odletu na východní pobřeží. Čekalo nás už jen NYC a pak dom... příště! :) 

Národní parky pro mě byly top část cestování, jsou to místa které jsem do té doby viděla vždy jen online na fotkách a tajně snila o tom, že je někdy uvidím naživo. Nestihli jsme ani půlku toho, co bych z národních parků USA chtěla vidět, a někdy se tam kvůli nim znovu vrátím. Věřím, že ano.