Autem po národních parcích USA | Vegas - Grand canyon

Vyšli jsme před náš hotel do ostrého dopoledního slunce. Vedro, které na poušti panuje, se nedá moc dlouho vydržet. Proto jsme rychle zapluli do naší právě přistavené super obří káry, která byla na příští týden naším domovem. Před námi bylo vysněné roadtripování po národních parcích západního USA! Aneb další splněný sen..

Před odjezdem jsme navštívili Walmart a nakoupili všechno na kempování. Walmart je úžasný v tom, že do 14 dnů můžete zboží vrátit, bez udání důvodu, a oni vám vrátí peníze. Pro každýho cestovatele dost ideální obchodní podmínky haha. Samozřejmě zboží nesmí být nijak poničené, to je jasné. Dávali jsme si pozor a po týdnu jim vrátili stan spolu s pár dalšími věcmi jako karimatky,vařič atd. Kdo by se s tím chtěl táhnout do Evropy a navíc každej dolar navíc se nám před závěrečným NYC hodil.

Neměli jsme žádný extra promyšlený plán. V Arkansasu při omezeným přístupu na net to šlo dost těžko a během cesty po Kalifornii jsme sotva chtěli sedět někde na wifi a ztrácet čas plánováním, když jsme všude byli jen pár dní. Nakonec jsme tedy během toho týdne viděli Grand Canyon, Horseshoe Bend, Yosemite a Death Valley. Mrzí mě, že jsme nestihli Arches, Zion nebo krásnou Sequoia... Ale bohužel nejde stihnout vše a mezi každým národním parkem jsou hodně dlouhé přejezdy. Až do Monument Valley jsme taky nedojeli, bohužel, a ani jsme nikde nepřekřižovali, nebo nejeli kousek po slavné Route 66. Zato jsme si jeli po svoji route, která byla neméně fotogenická! Vezmu to vyprávění nějak postupně a vypíchnu nějaké highlights, co si takhle po dvou letech ještě pamatuju :D ...

Cici´s

Ještě ve Vegas jsme se v Cici´s pizza (all you can eat za tuším 8$) nadlábli k prasknutí, naposledy, a vyrazili na východ. Hned za hranicí Vegas se krásně otevírá kopcovitá pouštní krajina. Prvním monumentem byl známý Hoover Dam, přehrada. Temnej tyrkys vodní hladiny působil v poušti až komicky. Celý den jsme byli na cestě a večer jsme dojeli až ke Grand Canyonu. Nechali jsme se navést k prvnímu kempu, ale už se stmívalo, a recepce byla zavřená. Navíc se zvedal vítr před deštěm. Nezbývalo nám nic jiného než zakempovat a zaplatit ráno (ráno tam také nikdo nebyl tak jsme se nenápadně vypařili bez placení, ups). V noci byla taková zima, že všechny vyhnala postupně ze stanu do auta a já se s prvními ranními paprsky probudila ve stanu jako poslední. Po tropickém Vegas člověk najednou zase zatoužil po bundě a dlouhých kalhotech. Vyrazili jsme brzy, ten den byla ráno velká mlha a zataženo. Doufali jsme, že se to časem vybere, ale místo toho odpoledne začalo navíc pršet.. První seznámení s Grand Canyonem bylo magické a tajemné. Skoro jako na Halloweena. Zastavili jsme na prvním odpočívadle s výhledem a nikdy nezapomenu na to ticho a majestátnost okamžiku, kdy jsem stanula na okraji canyonu. Jen tak si tam prostě hned vedle silnice zeje díra do země a v dálce se táhne další desítky km. Náhodou nakonec ty mlhy byly docela fotogenické.. zpátky do auta nás zahnal až déšť a zima.

Další dny mám trochu pomíchané. Vím, že jsme tam tak nějak křižovali sem tam a nevěděli pořádně kam se vydat. Stavěli jsme na úchvatným Horseshoe Bend. Nafotili jsme milion fotek a dlouho čerpali atmosféru tohohle monumentu. Někdy bych se do téhle oblasti ráda vrátila a šla hike dolů ke Coloradu River. Tehdy jsme tam na to neměli časově prostor.

Chtěli jsme taky do Antelope Canyonu, ale první odpoledne byl zavřený, protože tam prý byla písečná bouře. Ok, zakempovali jsme a druhý den jsme se tam ráno vydali znovu. Otevřený byl, ale cena byla tak nehorázně vysoká, že jsme si řekli, že ho snad radši i vynecháme. Navíc okolo poledne, kdy tam dorazí nejvíce turistů a navíc je slunce v té správné poloze a vrhá dole v kaňonu nádherné stíny, byla cena dvakrát vyšší než po zbytek dne. Spokojila jsem se s koupením pohledu a razilo se dál.

O pár desítek minut později jsme najednou vyjeli na horizontu nejkrásnější rovný silnice divokýho západu, jakou si dokážete představit. Hned jsme zastavili u krajnice a kochali se. Byla úplně rovná a strašně strašně dlouhá, pozadí rozmlžený vedrem, přesně jako v Thelmě a Louise! Samozřejmě nešlo jinak než dát menší photoshoot, při kterém byl vážně ohrožen můj foťák přejetím kamionem, když se 10 sekund čekalo na samospoušť a my usazený uprostřed silnice. A takovejch deset sekund může bejt pěkně dlouhejch, když se na vás "z dáli" řítí kamion. Naštěstí všichni přežili, včetně foťáku, a foto máme!

Pomalu jsme začali stoupat přes ty hory, který vidíte na horizontu, a na jednom odpočívadle nás zaujali stánky indiánů prodávajících svoje vyrobené věci. Byli jsme tam přes hodinu a co vám budu povídat, nejradši bych si odvezla všechno! Dream catchery odtud by určitě nepustili jedinej špatnej sen, na to vem jed.. ale připadaly mi příliš křehký na převážení a hlavně zbytek cestování. Udělala jsem si teda radost alespoň prstýnkem propleteným do tvaru infinity a ráda ho nosím do teď.

Nás další plán bylo přejet zpět do Kalifornie a podívat se do národních parků tam. Rozhodli jsme se tak hlavně proto, že počasí nám příliš nepřálo a předpověď na další dny pro tuto oblast byla plná bouřek a nechtěli jsme doplatit na zavřené národní parky. Takže nás čekal noční přejezd do Kalifornie... ještě předtím jsme se ale k západu slunce zastavili na jiném výběžku Grand Canyonu, protože jsme jeli tak ňák stejně kolem. Odtamtud mám svoje nejmilejší fotky a adrenalinový vzpomínky. Vidět nad Grand Canyonem v dáli několik bouřek najednou a mezitím se na horizontu prodírají paprsky zapadajícího slunce... okamžiky k nezaplacení.

Pokračování Kalifornií dopíšu příští týden :) mějte krásný víkend!